PŘÍKLADY TÁHNOU: ČEŠI V ETIOPII UKAZUJÍ, JAK LÉPE HOSPODAŘIT S PŮDOU I VODOU

Za posledních deset let podpořila Česká rozvojová agentura v Etiopii téměř stovku projektů. Řada z nich nabízí konkrétní postupy, které Etiopany inspirují, jak se lépe postarat o sebe i o okolní krajinu.

Kassa Dilgeba je etiopský farmář, který hospodaří na několika hektarech půdy na jihozápadě země. Podobně jako jeho sousedé se několik let potýkal s problémem, který zásadním způsobem komplikoval obživu celé jeho rodině. Krávy neměly na pastvě dost potravy a pastviny byly zároveň tak degradované, že na nich ani po tradiční pauze, kdy ležely ladem, nic pořádného nerostlo. Zároveň měl ovšem chuť s touto mizérií něco dělat, a proto se přihlásil do projektu, který v jeho vesnici realizovala organizace Člověk v tísni ve spolupráci s pražským spolkem All for Soil. Díky dodání nových sazenic a praktickým radám začal Kassa Dilgeba pro své krávy pěstovat píci v podobě trávy desho, které se v Etiopii daří. Jeho půlhektarové políčko uživí nejen rolníkova zvířata, ale ještě zbyde na prodej. „Okolním farmářům jsem poskytl zdarma travní semeno a dal jim rady, jak postupovat,“ říká etiopský zemědělec k projektu, který byl spolufinancován Českou rozvojovou agenturou (ČRA).

Etiopie, jedna z nejrychleji rostoucích ekonomik v Africe a zároveň také jedna z nejchudších zemí na tomto kontinentu, je v hledáčku české rozvojové spolupráce již více než dvacet let. V roce 2011 byla zařazena na seznam prioritních zemí a za tu dobu se v Etiopii v české režii realizovaly desítky různých projektů. Nejen těch, které běží v gesci ČRA nebo ministerstva zahraničí, ale třeba i v rámci Aid for Trade, programu spravovaného resortem průmyslu. V Etiopii se uskutečnilo také několik lékařských misí projektu Medevac. Čeští realizátoři jsou úspěšní i v projektech mezinárodních organizací, jako jsou OSN nebo Evropská komise.

Etiopie je zemí, kde působí řada donorů, velmi aktivní jsou tu například Japonci nebo Američané, a tak je účelné zaměřit se na to, co Česko může nabídnout lépe než ostatní. V rámci bilaterálních projektů, které tvoří páteř rozvojové spolupráce s touto africkou zemí, se i na základě memoranda s etiopskou vládou česká pomoc zaměřuje na zemědělství, rozvoj venkova a udržitelné nakládání s přírodními zdroji. Geograficky pak projekty cílí na Region jižních národů, národností a lidu (SNNPR) a region Sidama – federativní státy na jihozápadě Etiopie, kde žije podle různých odhadů až 15 milionů obyvatel. Konkrétní geografická oblast i zaměření nebyly vybrány náhodou. Více než 70 procent Etiopanů totiž pracuje v zemědělství nebo jsou na půdě přímo závislí. Země zároveň trpí extrémními výkyvy počasí a fenoménem zvaným „zelený hlad“, kdy se sice po období sucha krajina nakonec zazelená, úroda ale přichází až pozdě.

KNOW-HOW I OSVĚTA

Své znalosti a dovednosti v Etiopii předává řada českých neziskových organizací, firem a institucí. Kromě Člověka v tísni především Mendelova univerzita v Brně, Česká geologická služba, Charita ČR, Adra, Care, Diakonie, a také řada soukromých firem podnikajících ve vodohospodářství, sanitaci nebo hydrogeologii. Základem jsou vědecké poznatky o vodě a půdě, které jsou aplikovány do praxe. Jenže samotné know-how, jak bojovat proti erozi a sesuvům půdy nebo zajistit zásobování pitnou vodou pro široké okolí, není samospásné. Důležité také je, aby projekty samy vyvolaly změnu chování a přístupu místních obyvatel.

„Podstatnou součástí našich projektů je osvětová činnost. Nestačí ale jen pracovat přímo s farmáři, přesvědčovat je, co by na svém každodenním přístupu měli změnit, protože jinak o úrodnou půdu přijdou. Mnohem větší efekt má, když táhnou samotné příklady. Když zemědělec vidí, že se sousedovi najednou začíná dařit, sám se bude zajímat, čím to je. Skutečně udržitelný projekt je takový, který vyvolá zájem o změnu i u těch lidí, kteří se ho přímo nezúčastní,“ říká Barbora Ludvíková, projektová manažerka Člověka v tísni, organizace, která je největším českým realizátorem rozvojových projektů v Etiopii.

MALÝ ROZPOČET, VELKÝ ZÁBĚR

Pozitivní příklady jako nejlepší reklama na projekt nejsou samozřejmě výlučně českou specialitou. Kombinace vícero dalších faktorů ale již ano. Na vodohospodářské i zemědělské problémy se Češi dokáží dívat ve větších celcích, často se proto třeba v otázce erozí, závlah a hospodaření s vodními zdroji věnují celému povodí řek namísto vybraných vesnic. Další českou dovedností je i schopnost a ochota realizovat přínosné projekty s omezeným rozpočtem. Jeden příklad za všechny: díky české rozvojové spolupráci má dnes v oblasti Sidama přístup k pitné vodě na 150 tisíc lidí. Když se přepočítají náklady projektů na jednoho uživatele, vychází to na necelých 50 eur.

Velmi úspěšné je v Etiopii také provázání jednotlivých projektů, třeba vodohospodářství a školství. Vrty a studny jsou často obsluhované čerpadlem napojeným na dieselagregát a obojí potřebuje častou údržbu. Jenže na trhu práce dosud není dostatek lidí, kteří by zajistili správu těchto vrtů a studní. Nové učňovské programy šité na míru tak zaručují, že se o vodohospodářskou infrastrukturu, kterou Češi do etiopských rukou předávají, také bude mít kdo starat. „V rámci projektu TVET WASH vybavujeme školní dílny a snažíme se propojit technické školství se státní i soukromou sférou,“ popisuje Barbora Ludvíková. V zemi, kde základní školu dokončí jen polovina dětí, je takový „učňák“ samozřejmě specifický. Často třídu tvoří mladí nezaměstnaní a – možná překvapivě – mezi absolventy najdeme stejně často ženy jako muže. „Vzdělávací programy jsou stejně jako ty zemědělské během na dlouhou trať. Teď bude záležet na tom, jak se absolventi uplatní na trhu práce, což je pro nás nejen dobrá zpětná vazba, ale i měřítko udržitelnosti,“ dodává manažerka Člověka v tísni.

NEJEN KÁVA, ALE I KŮŽE

Samotný etiopský trh dává naději, že na humanitární i rozvojové projekty dokáží navázat i komerční aktivity. Ačkoliv Etiopie stále platí za jednu z nejchudších zemí světa, kde polovina zaměstnanců měsíčně vydělává méně než 9 tisíc birrů (asi 4 tisíce korun), existují sektory s trvalým, dvouciferným hospodářským růstem, které navíc otevírají možnosti pro drobné podnikání.

Vzhledem k příznivému klimatu a úrodnosti půdy sem patří například zpracování surovin. Mezi ty tradiční patří káva, ale také třeba „superplodina“ moringa, na niž se také zaměřil jeden z projektů financovaný ČRA. V kurzu je i avokádový olej nebo výroba piva. A vzhledem k italské koloniální minulosti je v Etiopii velká poptávka také po těstovinách, které se dovážejí především z Turecka, roste ale počet lokálních výrobců.

Mezi tradiční obory na vzestupu je i drobná řemeslná výroba, zejména bot nebo kabelek z kůže, která je vzhledem k rozšířenému chovu dobytka v Etiopii oblíbená. I tady najdeme českou stopu. V roce 1975 se rozběhla v Edjerse největší koželužna v Africe dodaná na klíč tehdejším československým podnikem Investa. Ta sice pod britskými majiteli funguje dodnes, má ovšem sílící konkurenci v podobě menších dílen, které jsou v ekologických i sociálních otázkách pro zemi větším přínosem. Člověk v tísni proto již mnoho let spoluorganizuje kurzy na zpracování a vybavil několik kožedělných dílen moderními stroji. České know-how tak Etiopii pomáhá dál.

BLAHOSLAV HRUŠKA