ZELENÝ MANAGEMENT: ČEŠI UČÍ AFRIČANY HOSPODAŘIT, PRODÁVAT I ZPRACOVÁVAT ODPAD

Češi učí zambijské zemědělce nejen jak hospodařit, ale také jak své výpěstky prodávat a jak zpracovávat odpad. Udržitelné farmaření je založeno na ekonomickém i ekologickém know-how.

Každý dobrý zemědělec by měl umět hospodařit. A to nejen na poli, ale také se svým rozpočtem. Pokud nepěstuje plodiny či nechová zvířata jen pro sebe a svou rodinu, musí také ovládat způsoby, jak, kde a za kolik prodávat a od koho si půjčit na investice. V zemi, jako je Zambie, kde se zemědělstvím živí až 70 procent obyvatel, je skloubení těchto dvou úkolů složitější než kdekoliv jinde. Vstupuje do něj totiž nejistota a nevypočítatelnost spojená s klimatickými změnami. Období dešťů není již tak předvídatelné jako dřív, sucha přicházejí v dobách, kdy ještě před pár lety nebyla a silně ovlivňují úrodu.

Připravit zambijské farmáře na ekonomické i klimatické výzvy pomáhají mnohé zahraniční neziskové organizace, mezi nimi i Charita Česká republika. Ta v Zambii letos oslavila deset let působení, během nichž vedla ze svých lokálních kanceláří projekty zaměřené na podporu uprchlických osad, řemeslné vzdělávání, drobné podnikání, a také pěstování plodin. Charita za uplynulou dekádu v Zambii získala granty nejen od České rozvojové agentury (ČRA), ale také od agentur OSN, mezi něž patří Světový potravinový program (WFP) nebo Vysoký komisariát OSN pro uprchlíky (UNHCR).

PROJEKT PRO FARMÁŘE I ÚŘEDNÍKY

Letos Charita ČR odstartovala nový tříletý projekt financovaný ČRA, který je zaměřený na zelená řešení pro udržitelný růst v okrese Monze v Jižní provincii, jenž je zhruba stejně velký jako Královehradecký kraj. Charita tu chce využít svých bohatých zkušenosti v zemi k tomu, aby zemědělcům poskytla know-how pro všechny fáze hospodaření. Od setí, pěstování a sklizně, po prodej a další financování nákupu osiva nebo zemědělské techniky. „Do projektu chceme zahrnout 1650 malých zemědělců, zejména z řad žen a jiných marginalizovaných skupin, ale také místní i vládní úředníky a samozřejmě soukromý sektor. Tržní orientace je pro nás klíčovou součástí udržitelnosti,“ vysvětluje Martina Havlíková, která má v Charitě ČR na starosti zambijské projekty.

Projekt je rozdělen do několika oblastí, do nichž se zapojí i další české subjekty. Firma Holistic Solutions bude v Zambii pomáhat vybudovat závlahy a domácí systémy pro sběr a rozvod dešťové vody, Mendelova univerzita v Brně se pak ujme ekologických agronomických postupů, které mají Zambijce naučit zajistit si větší a stabilnější produkci na poli. Projekt se přitom zaměřuje především na organické pěstování sóji a slunečnice. S jejím posklizňovým zpracováním a možnostmi výkupu a prodeje bude pomáhat zambijská potravinářská firma 260 Brands. Zprostředkovat nejlepší cenu a dopravu a propojit farmáře s výkupem by přitom měla i mobilní aplikace Maano, kterou před šesti lety vyvinula potravinová agentura OSN, firma Digital PayGo a zambijská banka Zanaco. „Aplikace mimo jiné dává přehled o aktuálních tržních cenách. Malí a méně informovaní zemědělci, kteří nemají přístup k informacím, totiž často prodávají za nižší cenu, než je obvyklé,“ upozorňuje Martina Havlíková.

KAMPELIČKY I MIKROÚVĚRY

V rámci udržitelnosti chce Charita ČR do školení a předávání know-how vtáhnout i samotné zemědělce. Asi 150 z nich by se mělo stát školiteli a mít tak pod sebou desítku dalších místních farmářů. Česká neziskovka se chce zaměřit také na finanční gramotnost, aby se malé zemědělské podnikání stalo ekonomicky výhodné a domácnosti příliš nesvazovalo nesplatitelnými dluhy. Do mikrofinancování by se měl zapojit VisionFund Zambia, který dvacet let poskytuje drobné úvěry farmářům a živnostníkům. Do budoucna by Charita ČR chtěla vyzkoušet i možnost založení spořících skupin, což je digitální obdoba tradičních kampeliček. A přestože nový komplexní projekt končí v okrese Monze až v roce 2025, již teď Charita ČR plánuje, kam se posunout dál. „Chtěli bychom se více zaměřit na cirkulární ekonomiku a předávání hodnotových řetězců. Ty totiž ve výsledku přinášejí zemědělcům více jistoty a stability, a tím i udržitelnější obživu,“ dodává Martina Havlíková.

Nový tříletý projekt Charity ČR je svým objemem jeden z největších, které česká rozvojová spolupráce v Zambii realizovala. Svým rozpočtem se s velkými světovými donory měřit nemůže. I tak je ale příkladem, že účinná pomoc nespočívá v penězích, ale udržitelných nápadech. Jeden takový v Zambii pomáhá propagovat s podporou ČRA i jiná česká nezisková organizace, která má na jihu Afriky bohaté zkušenosti: Člověk v tísni. Největší česká neziskovka se v Západní provincii snaží propagovat jednoduché technické řešení, které ušetří peníze za dřevo a dřevěné uhlí, poskytne palivo na vaření a svícení, a ještě vyprodukuje hnojivo, které je možné využít ke zvýšení zemědělské produkce a přebytek usušit a prodat. Řeč je o domácích bioplynových stanicích, které fungují na principu tlení organického materiálu.

PALIVO I HNOJIVO ZDARMA

Člověk v tísni přitom využívá technologii, která je na trhu již několik let. Konkrétně bioplynku od zambijské společnosti Zamdigester, kterou pomáhali vybírat také experti z České zemědělské univerzity a nevládní organizace Keepers Zambia Foundation. „Jde o zařízení, které podle rozpisu materiálu a jednoduchého nákresu dokáže postavit i místní zedník. Písku je všude dost, cement, cihly a trubky se bez problému dají sehnat na místním trhu,“ popisuje Štěpán Bubák z Člověka v tísni, který má v Zambii projekt na starosti. Češi prozatím pomohli postavit asi 50 malých bioplynových stanic v okresech Mongu, Nalolo a Kalabo, cílem je zahrnout do projektu 130 domácností. Domácí výroba bioplynu ale není pro každého a vyžaduje plánování, a také určitou disciplínu. „Máme spočítáno, že na tři hodiny vaření na dvou plotýnkách je potřeba denně asi 60 kilogramů rostlinných zbytků nebo trusu od zvířat. Pořízení bioplynky je tak často spojené i se změnou hospodaření. Ideální je třeba mít kvůli trusu v ohradě několik krav, které se jinak pasou volně v přírodě,“ vysvětluje Štěpán Bubák.

Kromě paliva zdarma mají domácí výrobníky bioplynu ještě jeden efekt. Kal, který tlením vznikne, je možné sušit a prodávat jako organické hnojivo, které nahrazuje čím dál dražší chemii na poli. Přivýdělek tak může pomoci s financováním bioplynové stanice. Zatímco v pilotní fázi Člověk v tísni do technologie přímo investoval, nyní působí jako facilitátor a vymýšlí způsoby, jak propojit nákup bioplynky s možnostmi financování, které by nebyly tradiční rozvojovou pomocí. „Jsme součástí pracovní skupiny na zambijském ministerstvu energetiky a rádi bychom bioplynové stanice propagovaly jako alternativní a decentralizované zdroje energie pro venkov, které by si zasloužily státní dotační podporu,“ dodává Štěpán Bubák s tím, že jednoduchá technologie na domácí výrobu bioplynu v sobě zahrnuje nejen ekologické, ale i ekonomické přínosy. A takové by měl mít každý zemědělský projekt, který se snaží skloubit obživu s ochranou životního prostředí.

BLAHOSLAV HRUŠKA