TŘI ÚDOLÍ, TŘI PROJEKTY: ČEŠI POMÁHAJÍ NASTARTOVAT V GRUZII TURISMUS I LESNICTVÍ

V gruzínském regionu Aragvi se sešly hned tři projekty rozvojové spolupráce, které vycházejí z českého know-how. Odborníci na lesnictví, ochranu přírody i turistiku tu pomáhají místním nastartovat udržitelný rozvoj.

Turistika v Gruzii je pomalu na vzestupu. Do Svanetska, Tušska, k masivu Kazbegu nebo do horského městečka Ušguli, které je na seznamu UNESCO, míří zájezdy nejen domácích, ale i českých turistických kanceláří. Sever Gruzie, kudy probíhá masiv Kavkazu, je ale mimořádně hornatý a členitý, a tak tu není nouze ani o odlehlé oblasti, které se ocitly ve zvláštním bezčasí. Mladí lidé odsud odcházejí za prací do Tbilisi, stará zemědělská družstva se rozpadla, a tak není odbyt pro mléko a maso. Živobytí komplikují i poplatky za využívání pastvin, chov dobytka, ale i lesnictví navíc ohrožují klimatické změny související především s erozí půdy.

Svízelná situace panuje i ve třech údolích v regionech Pšavi, Přední Chevsursko a Gudamakari, které se v roce 2021 sloučily do Chráněné krajinné oblasti (CHKO) Aragvi, jež je se svou rozlohou téměř 1000 kilometrů čtverečních největší v zemi. Cílem je nejen ochránit unikátní horskou přírodu, ale také přispět k udržitelnému rozvoji těžko přístupných údolí, kde po staletí žijí v enklávách svébytná horská etnika. Velkou zásluhu na propojení tradic s moderním pojetím využití hospodářského i turistického potenciálu oblasti mají hned tři české projekty, které v Aragvi běží pod hlavičkou České rozvojové agentury.

MASTERPLAN PRO CELÉ ÚZEMÍ

Zřídit CHKO a předat Gruzíncům ochranářské know-how v Aragvi pomáhá projekt Krkonošského národního parku (KRNAP), do něhož se zapojila také Agentura ochrany přírody a krajiny ČR a Národní park Šumava. Obě instituce společně připravily metodiky a manuály, proškolily gruzínské odborníky v dovednostech a znalostech z hlediska jejich kompetencí, a také jim poradily, jak mají území spravovat a komunikovat s partnery. Jak vysvětluje manažer KRNAP Michael Hošek, gruzínský projekt se podařilo rozběhnout „z nuly na sto“. „Správa CHKO je sice zřízena zákonem, ale kompetenčně pod místním okresem, který má s ochranou přírody nulové zkušenosti. Na Aragvi jsme se proto zaměřili celistvě. Vypracovali jsme masterplan, který řeší nejen přírodní zdroje, ale i možnosti trvale udržitelného využívání území místními komunitami,“ popisuje. Samotný KRNAP patří mezi lídry mezi národními parky v Evropě i z hlediska mezinárodní spolupráce, a tak může předávat nejen zkušenosti z Česka, ale i jiných evropských států. Kromě toho mají krkonošští experti i bohaté zkušenosti ze samotné Gruzie, kde působí od roku 2012. KRNAP tu mimo jiné pomáhal vypracovat plán péče o CHKO Tušsko.  

Horská údolí, kudy protékají přítoky řeky Aragvi, charakterizují velké výškové rozdíly leckde přesahující 3000 metrů, a také husté smíšené lesy, které pokrývají více než 40 procent území CHKO, která byla zřízena před dvěma lety. I v hospodářském využívání lesů podobně jako v ochraně území chyběl dosud Gruzii ucelený plán: ten poslední pocházel ještě z dob bývalého Sovětského svazu. Úkolu se v rámci druhého projektu, který zastřešila ČRA, ujal Ústav pro hospodářskou úpravu lesů Brandýs nad Labem (ÚHÚL), který na místě provádí plošnou inventarizaci lesů, ekosystémový průzkum se zaměřením i na kvalitu půdy, a nakonec vypracoval i lesní hospodářský plán. Také ÚHÚL měl již za sebou řadu zkušeností z rozvojových projektů – s obnovou lesnictví pomáhal třeba v Mongolsku. V Aragvi ovšem může organizace spadající pod ministerstvo zemědělství navázat také na odzkoušené postupy z českých lesů a vyvarovat se přístupů, které se neosvědčily. „Roste tu řada listnatých druhů, které známe i od nás: příbuzné duby, buk, habry, javory nebo lípy. I tak nás ale čekala řada překvapení. Terénním průzkumem jsme například zjistili, že v lesích, které jsou na první pohled nedotčené, jsou četné bývalé pařeziny, mýtiny a opakovaně seřezávané stromy. Svědčí to o tom, že ve strmých svazích se kdysi běžně hospodařilo,“ vypráví Tadeáš Štěrba, který v ÚHÚL vede gruzínský projekt.

OBCHOD SE DŘEVEM I VÝROBA UHLÍ

Součástí zavádění udržitelného lesnictví nicméně nebyl jen sběr dat a předání dokumentace, ale i ryze praktická opatření v terénu. Loni v dubnu se gruzínští lesníci, úředníci a lokální politici v rámci semináře podívali do Česka, kde si mimo jiné prohlédli různé způsoby hospodářského využití lesů – nejen těch státních, ale i soukromých. Jednou ze zastávek byl také dřevosklad pro výrobu palivového dříví kláštera Porta Coeli v Předklášteří. A právě vybudování menšího prodejního dřevoskladu je jedním z dalších výstupů lesnického projektu. „Domácnosti si samozřejmě otop kupovat nebudou. Ale třeba v Dušeti, administrativním centru okresu, jsou školy, restaurace nebo obecní úřady, které by se mohly stát odběrateli. Věříme, že za pomocí štípačů, které jsme v rámci projektu pořídili, by se mohlo rozjet lokální obchodování se dřevem,“ věří Tadeáš Štěrba. S využitím tvrdého dřeva souvisí ostatně i druhý nápad, který je na míru šitý gruzínským zvyklostem. „Rádi bychom pořídili také mobilní železné pece, v nichž by se z místních zdrojů vyrábělo dřevěné uhlí. Vzhledem k tomu, že Gruzínci rádi grilují na otevřeném ohni, je tu po takovém palivu velká poptávka,“ dodává lesnický manažer.

Do trojlístku projektů ČRA spadá i péče o rozvoj místních komunit, kterou realizuje nevládní organizace Člověk v tísni. Ta se podílela na založení Místní akční skupiny Aragvi, jejímž prostřednictvím přidělila více než 80 mikrograntů místním zemědělcům a živnostníkům. Peníze z české rozvojové pomoci tak pomohly rozvíjet a prodávat tradiční místní produkty, jako je med, bylinkové čaje nebo dřevěné suvenýry. Malé granty distribuované Člověkem v tísni ale využívají i chovatelé dobytka a ovcí, v Aragvi se podařilo také rozjet jednoduchý horský penzion ve vesnici Tchiliana. Zájem turistů o tak trochu zapomenutý region by měl podnítit i další projekt, na nějž česká neziskovka získala finance z americké rozvojové pomoci (USAID). Jde o značení lokálních turistických tras, které by se měly napojit na páteřní Transkavkazskou stezku. Ostatně provázání aktivit v Aragvi na jiné zahraniční projekty představuje silnou stránku české rozvojové pomoci. Od roku 2021 spolupracuje ČRA v regionu s rakouskou rozvojovou agenturou ADA a v rámci takzvaného Slavkovského formátu se s projektem odpadového hospodářství do celého programu v Aragvi zapojila také agentura SlovakAid.

Zmíněné tři české projekty, sdružené do jednoho programu ČRA, patří s rozpočtem ve výši 2,3 milionu eur mezi vůbec nejkomplexnější a největší v rámci české rozvojové pomoci – byť jde v porovnání se zahraničními donory stále o částku spíše okrajovou. Institucionální podpora a koordinace rozvojových aktivit, které se Gruzii dostává, je klíčová i pro další získávání navazujících grantů a dotací. Jen kvalitně postavený a vedený projekt má totiž šanci na další financování. A také na to, nakolik místní vezmou importované know-how za své. V Gruzii se to, zdá se, podařilo. „V Aragvi jsme si znovu potvrdili, že důležitější než instituce jsou lidé, kteří jsou schopní a ochotní aktivně spolupracovat a učit se,“ uzavírá Michael Hošek.

BLAHOSLAV HRUŠKA