ALŽÍRSKO ČELÍ SUCHU, STAVÍ ODSOLOVACÍ STANICE

Zásoby vody v Alžírsku zaostávají za skutečnou spotřebou v zemi o téměř 40 procent. Už samotná skutečnost, že čtyři pětiny rozlohy země tvoří poušť, napovídá, že vodní stres je dlouhodobě politickým tématem a poptávka po inovativních řešeních dodávek vody nikdy neutichá.

Poslední tři roky navíc pro sever Afriky znamenaly skutečný zásah do „vodního rozpočtu“, kdy srážkový podprůměr přivedl do ulic velkých měst demonstranty. Tentokrát nebojovali za demokracii, ale za tekoucí kohoutek. Na nedávnou dostavbu čtyř odsolovacích stanic naváže výstavba dalších dvou v okolí viláji Alžír. Nejen tyto projekty, ale i obecný zájem o čističky vod a chytrou správu vodních zdrojů představují příležitosti také pro české vývozce.

Specifická situace v hlavním městě Alžíru si dokonce vyžádala mimořádný plán distribuce vody, který od konce června přijal Státní úřad pro správu vody a sanace SEAAL. Podle plánu je 57 čtvrtí hlavního města rozděleno do tří skupin. Zatímco první skupina je zásobována vodou v dopoledním čase od 8 do 14 hodin, druhá má přístup k tekoucí vodě od 8 do 16 hodin, ovšem pouze každý druhý den, a třetí skupina alternuje předešlá řešení v suchých a lichých dnech. Krizový plán potrvá do konce září. Během léta by mělo být uvedeno do provozu 51 studen a na podzim ideálně dojde k přestavbě dvou odsolovacích zařízení.

Podle průzkumů OSN objem vody na hlavu v Alžírsku skutečně rapidně klesá. Za touto skutečností stojí nejen populační růst, ale i urbanizace a nedostatečné finanční prostředky pro modernizaci vodní infrastruktury.

VODNÍ KRIZE

Objem obnovitelných vodních zdrojů v Alžírsku je odhadován na 19 miliard metrů krychlových ročně, tedy přibližně 450 mᶟ na osobu. Tento údaj je nižší než stanovené minimum na úrovni 500 mᶟ na osobu ročně a zařazuje Alžírsko mezi země potýkající se s vodní krizí.

Největší podíl na vodních zdrojích tvoří povrchová voda, která se koncentruje v pěti říčních pánvích (Tafna, Macta, Cheliff, Soummam, Seybouss) převážně na severu země. Asi polovina povrchové vody se nachází ve středně velkých a velkých přehradách, kde je její hladina doplňována během krátkého deštivého období od prosince do února. Přehrad se zde nachází dohromady 81, z nichž zhruba polovina slouží pouze k zavlažování v zemědělství.

Alžírsko disponuje i zásobami podzemní vody. V severní části země je vodonosná vrstva mělká, a tak lze vodu získávat klasicky za pomocí studny nebo pramenu. Problémem je ale vysoký počet nelegálních studen a celková neznalost správy vodních toků, takže jinak obnovitelný zdroj vody se často využívá nehospodárně. V jižních oblastech jde o takzvané fosilní podzemní vodní zdroje, jež jsou neobnovitelné. Střetávají se tu dvě vodonosné vrstvy a tvoří Severo-západní saharskou vodonosnou vrstvu, která ve své mělké části poskytuje vodu už v hloubce 100 až 400 metrů. Hlubší vrstva se nachází až v hloubce 1000 až 1500 metrů. V mělké části se tak využívá tradičního zavlažovacího systému foggara a pro těžbu z hlubších vrstev se přistupuje k vrtům.

NEKONVENČNÍ ZDROJE

Alžířané využívají energeticky náročné metody desalinace, aby tak zajistili pitnou vodu ve městech ve vzdálenosti až 60 kilometrů od pobřeží. Jedenáct odsolovacích stanic napříč přímořskými vilájami zajistí v Alžírsku až sedmnáct procent spotřeby. Všechna doposud funkční zařízení včetně připravovaných projektů El Tarf a Fouka fungují na základě klasické metody reverzní osmózy, jakkoliv by si vysoká míra znečištění solankou ve středomořské oblasti zasloužila postupné zavádění modernějších metod odsolování s menším dopadem na ekologii.

Právě zde se nabízí prostor pro představení novějších technologií – například vakuové destilace. S ohledem na alžírský Plán energetické účinnosti se nadějně jeví odsolovací zařízení na solární pohon, případně zařízení s možností energetické kogenerace.

Odsolovací zařízení provozuje společnost Algerian Energy Company, která je součástí státního energetického podniku Sonatrach. Ta ve svém Strategickém plánu pro rok 2026 uvádí, že cílí na rozšíření sítě odsolovacích stanic tak, aby zajistily až 2,7 milionů mᶟ vody denně, a z celkové spotřeby tak pokryly až 23 procent. Jakkoliv má Alžírsko k dispozici stovky čističek odpadních vod a neustává v zavádění dalších, odsolování stále hraje prim. V blízkém budoucnu se pak ministerstvo hospodářství hodlá vrátit k opravě odsolovací stanice Souk Tlata v oblasti Tlemcen, jejíž provoz byl zastaven v říjnu 2019, zrehabilitovat také stanici El-Magtaa v Oranu a tím navýšit stávající denní produkci pitné vody na její dvojnásobek, tedy 500 tisíc mᶟ. Nová odsolovací stanice má také vyrůst na Cap Djenet a posílit tak kapacity dodávek vody do hlavního města a částečně do viláji Tizi Ouzou. Posíleny budou i kapacity jedenácti odsolovacích stanic na východě země, kde by pro potřeby zásobování vilájí Annaba, El Tarf a Guelma měla být postaveno další odsolovací zařízení s denní kapacitou 300 000 mᶟ. Program výstavby odsolovacích stanic pracuje s rozpočtem 150 miliard alžírských dinárů (téměř 1 miliarda eur).

KONEC PLÝTVÁNÍ VODOU?

Jedny z nejnižších cen vody v regionu a současně obecný nedostatek prostředků pro modernizaci vodovodů vedou alžírskou vládu k přehodnocení systému dotací. Ten dodnes zůstává ke koncovému spotřebiteli velkorysý. Zatímco odsolení jednoho metrového kubíku vody přijde na 120 dinárů, stát ho od poskytovatele služby odkoupí za 170 dinárů a následně prodá spotřebiteli za pouhých 8 dinárů.

Plýtvání vodními zdroji je v Alžírsku kapitolou samou o sobě. Alžírsko do vodohospodářství v posledních 20 letech investovalo kolosálních 60 miliard dinárů (377 milionů eur). Dnešní nedostatky vodohospodářského systému jdou na vrub nejen populačnímu boomu, ale také právě rozmařilému spotřebitelskému chování. Ztráty v nedokonale udržovaném vodovodním systému dosahují až 20 procent. Důvody jsou různé – odpařování z přehrad, nedostatečný počet vodoměrů, nelegální využívání vodních zdrojů, znečišťování v důsledku průmyslových aktivit i půdní eroze. Nešťastné je i rozdělení správy vodních zdrojů mezi devět různých institucí – byť pod záštitou jednoho ministerstva.

Alžírsko je od roku 2017 členem Středomořského partnerství pro výzkum a inovace PRIMA, které se zaměřuje na inovativní technologie pro vodohospodářství. Severoafrická země rovněž aktivně spolupracuje s belgickou Wallonskou společností pro správu vodních zdrojů při formulování národní strategie a evaluaci stávajících zdrojů. Navzdory četným mezinárodním závazkům, které se týkají klimatické politiky i udržitelného rozvoje, se však kvalita i kvantita vodních zdrojů v Alžírsku dlouhodobě ještě pořád zhoršuje. Vypisované tendry lze sledovat na webu www.algeriatenders.com.

ALENA ŠTOJDLOVÁ, ekonomická diplomatka, Velvyslanectví ČR v Alžíru