KLÍČ K ÚSPĚCHU – DODÁVKY NA KLÍČ

ČESKÉ FIRMY SE SPOJUJÍ A SNAŽÍ SE DOBÝVAT SVĚT. PROČ SE TO NĚKDY DAŘÍ A JINDY NE?

Češi dokáží skvěle vyrábět spoustu věcí, se schopností vyvážet už je to mnohdy horší. Tak to aspoň vidí kritici současného stavu českého exportu. Upozorňují, že tuzemské firmy jsou spíše subdodavateli zahraničních společností v Německu či jiných evropských zemích, které pak i s „českým podílem“ míří na vzdálenější trhy.

Schopnost českých firem spojovat síly v rámci exportu a vytvářet větší vývozní celky či aliance už údajně dávno vymizela. Něco na tom všem bude, ale příkladů, kdy se české firmy spojit dokáží, je tu také dost. Teď jde o to, aby zdejší podnikatelé tuto schopnost dále rozvíjeli. Pokud čeští vývozci dokáží spojit síly a dodat do zahraničí třeba celou nemocnici, železnici, elektrárnu nebo vodohospodářský komplex, zvyšují tak v mnoha ohledech přidanou hodnotu takového vývozu. A to jak z hlediska konkrétních exportérů, tak z hlediska české ekonomiky, která je silně exportně orientovaná.

Finální dodávka

Češi v takovém případě realizují finální dodávku, projekt na klíč, nevzdávají se svých zisků ve prospěch někoho jiného. Často přitom dodávají špičkové výrobky. Z českého pohledu je přidaná hodnota ještě vyšší, pokud tuzemské výrobě předcházel také tuzemský vývoj a pokud dodávku určitých výrobků v rámci většího celku doprovází také dodávka služeb. Komplexní přístup k posuzování přidané hodnoty v exportu nabízí ve svých statistikách Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) a Světová obchodní organizace (WTO). Tyto instituce se zabývají tím, jaký je podíl domácích vstupů na hrubém vývozu. V tomto ohledu si Česko nevede nijak excelentně – podle analytiků Raiffeisenbank a.s. Heleny Horské a Jakuba Červenky se česká ekonomika stále nevymanila ze stádia „montovny“. V dnešním propojeném světě je už těžké najít dodávku určitého celku, na níž by se podílely firmy jenom z jedné země. Bez mezinárodní spolupráce není reálné dosáhnout jakéhokoliv výraznějšího úspěchu. Pokud se ale dokáží české firmy spojit, přibrat zahraniční partnery a v rámci vývozu určitého celku dosáhnout tuzemského podílu ve výši minimálně 50-60 %, je to z českého pohledu další projev toho, čemu se říká „přidaná hodnota“.

Kdo může být tahounem

Vývoz většího celku samozřejmě potřebuje svého „tahouna“ – firmu, která je schopna obchod v zahraničí dojednat a zajistit finální dodávku. Leckdo dodnes vzpomíná na staré pézetky – státní podniky zahraničního obchodu, které dříve či později po sametové revoluci vesměs zmizely ze scény. Pézetky ovšem patřily do starého modelu, kdy měly tyto státní podniky v oblasti exportu monopolní postavení. Finálním dodavatelem může být specializovaná obchodní firma – třeba včetně privatizované pézetky typu Technoexport. Může to být obchodní společnost, která si časem pořídila vlastní výrobu, stejně jako primárně inženýringová firma nebo primárně výrobní firma. Ve výčtu možných tahounů vývozu s vyšší přidanou hodnotou lze ovšem pokračovat dál. Může jít také o českou společnost typu dodavatele celých nemocnic či poliklinik VAMED Health Projects CZ, která ale těží i ze zkušeností své zahraniční mateřské společnosti a ve spolupráci s tuzemskými partnery pomáhá rozvíjet český export – právě ve formě větších celků. Nebo významného českého investora v zahraničí typu provozovatele vodních elektráren ENERGO-PRO, který má v Česku vlastní vývoj a dokázal nabídnout zakázky českým partnerským firmám třeba v Gruzii. Dalším příkladem je spojování firem s různorodým zaměřením v rámci jednoho oboru, a dokonce jedné skupiny. Zde je možné uvést příklad Třineckých železáren a jejich projektu obnovy železniční tratě v Ázerbájdžánu. Tahounem podobných exportních transakcí mohou být i některé státní instituce. EGAP nabízí své služby právě v případech, kdy zmiňovaný národní podíl dosahuje určité úrovně – 50 % či více. A motivuje české firmy právě k vytváření větších celků. Spojování firem v rámci poskytování rozvojové pomoci v zahraničí podporuje zase Česká rozvojová agentura. A pomáhá také tuzemským společnostem hledat další příležitosti na zahraničních trzích – například v oblasti vodního hospodářství.

Export nemocnic a poliklinik

Téměř všechny zmiňované charakteristiky „vyšší přidané hodnoty“ splňuje vývoz celých nemocnic a poliklinik – přesněji jejich kompletní stavba v zahraničí spojená s dodávkou veškerého zdravotnického zařízení z Česka. Pojišťovna EGAP za posledních 5 let pojistila takové obchodní případy za více než 7,5 mld. Kč. České firmy staví kompletní nemocnice a polikliniky v Africe, Asii i Oceánii – v zemích jako Gabon, Ghana, Laos nebo Papua-Nová Guinea. EGAP přitom u jednotlivých transakcí vyžaduje český podíl ve výši 50-60 %. V těchto případech je často tahounem dceřiná společnost rakouské skupiny VAMED, která je předním evropským hráčem v oblasti kompletního managementu zdravotnických a lázeňských zařízení. Na českém trhu VAMED provozuje celkem devět zdravotnických zařízení. A zároveň spolupracuje s dalšími českými firmami právě na společném exportu celých nemocnic a poliklinik do výše uvedených zemí. Podnikatel Zbyněk Frolík, zakladatel proslulého výrobce nemocničních lůžek Linet, uvádí, že jeho firma patří mezi průkopníky spolupráce českých firem na zahraničních trzích. Zmiňuje spolupráci s firmami jako MZ Liberec, která navrhuje, vyrábí a instaluje rozvody medicinálních a technických plynů, nebo TSE – výrobní společností, která se zaměřuje na elektroniku a elektrotechniku. „To jsou společnosti, které jak kvalitou svých výrobků, tak obchodním a servisním pokrytím, mohou spolu s produkty Linetu prorazit ve velkých mezinárodních projektech,“ dodává Zbyněk Frolík.

Trh je otevřený

Světový trh je dnes podle Frolíka kompletním dodávkám zdravotnických zařízení otevřený: „Cílový klient projektů dodávek zdravotnických zařízení se totiž chce věnovat pouze svému oboru, a proto od svých dodavatelů očekává komplexní řešení na klíč – takzvané turnkey projects.“ Zaznívá ovšem i názor, že české firmy sice nabízejí kvalitní výrobky, mnohdy ale nejsou zvyklé samy exportovat. Často se potýkají i s jazykovou bariérou. Na podobné bariéry upozorňuje také Zbyněk Frolík: „Česká republika má bohužel pouze omezený počet výrobců zdravotní techniky, kteří by byli schopni obstát ve světové konkurenci, uměli dodat, a ještě navíc servisovat svůj produkt kdekoliv na světě.“ Linet proto do podobných mezinárodních projektů mnohdy vstupuje se zahraničními partnery z řad velkých nadnárodních firem. Kromě Frolíkem zmiňovaných společností MZ Liberec a TSE se nicméně už dnes na zahraničních trzích prosazují i další české firmy. Patří mezi ně například firma Block – přední dodavatel operačních sálů a dalších prostor nemocnic s vysoce náročnými požadavky na čistotu pracovního prostředí. Na rozdíl například od strojírenství je situace ve zdravotnickém vývozu odlišná. Zatímco strojírenské firmy často dodávají svým odběratelům určité součástky, dodavatelé celých nemocnic či poliklinik už od svých tuzemských partnerů kupují hotové výrobky, významné součásti celého díla. Přitom jde o technicky špičkové výrobky. Poté, co je nemocnice či poliklinika uvedena do provozu, Češi mnohdy zajišťují také následný servis.

V rámci generální opravy železnice v Ázerbájdžánu zajišťují Češi dodávky kolejnic a dalších výrobků, železničních strojů, malé mechanizace, ale také projektovou činnost, stavební dozor a geologický průzkum. Foto: Třinecké železárny – Moravia Steel

Rekonstrukce železnice

Příkladem dodávky velkého celku, na kterém se podílí více než desítka českých firem – většinou propojených v rámci jedné české skupiny, je rozsáhlá rekonstrukce a modernizace železniční tratě Baku – Tbilisi – Kars v Ázerbájdžánu. Generální oprava tratě spočívá v kompletní výměně železničního svršku.

„Firmy ve skupině Třinecké železárny – Moravia Steel svým zaměřením výrobkového portfolia pokrývají prakticky veškeré potřeby rekonstrukce, proto se na dodávkách podílí zejména tyto firmy. Celý kontrakt zastřešuje česká firma M-Steel Project, která je stoprocentní dceřinou společností Moravia Steel,“ vysvětluje Mojmír Kašprišin, místopředseda dozorčí rady M-Steel Project.

Generální oprava tratě v celkové délce více než 900 km začala v roce 2011. První etapa rekonstrukce byla ukončena, nyní české firmy realizují druhou etapu, jež bude dokončena v roce 2019. Celková hodnota zakázky se pohybuje v řádu stovek mil. Kč.

Podstatnou část zakázky tvoří podle Mojmíra Kašprišina kolejnice z Třineckých železáren, do Ázerbájdžánu míří i další výrobky a komponenty, jako například dráty do betonových pražců nebo kolejnicové úchyty. Železniční a pražcové šrouby dodávají Šroubárny Kyjov.

Dozor i geologický průzkum

„Organizujeme také dodávky speciálních železničních strojů, malé mechanizace, zabezpečujeme projektovou činnost a stavební dozor. Realizovali jsme také geologický průzkum včetně zaměření pro projektovou dokumentaci,“ dodává místopředseda dozorčí rady M-Steel Project.

Přidanou hodnotu celého projektu Kašprišin vidí v možnosti realizovat vše takříkajíc pod jednou střechou. Kompletní dodávka usnadňuje organizaci rozsáhlé rekonstrukce, je možné efektivněji naplánovat dodávky jednotlivých komponentů a jednotlivé činnosti. A jednotná organizace pak pochopitelně přináší pozitivní efekt z ekonomického hlediska.  

Budoucnost je ve vodě

Odvětvím, ve kterém se rýsují velké šance pro spolupráci českých firem na zahraničních trzích, je bezpochyby vodní hospodářství. Roli tahouna se už v roce 2004 chopila Česká vodárenská aliance – Czech Water Alliance (CWA). Jejím cílem bylo právě posílit pozici tuzemských společností v exportu služeb a technologií.

Emeritní předseda CWA Ivan Nikl uvádí, že začátky nebyly jednoduché. Místo spojování sil si české firmy na zahraničních trzích spíše tvrdě konkurovaly. To se ale podle Nikla změnilo: „Po těžkých začátcích jsou dnes firmy ke spolupráci vstřícní. Dokáží spolu komunikovat o různých možnostech.“

Mezi samotnými firmami je tahounem společnost GEOtest, která poskytuje konzultační a dodavatelské služby v ekologických oborech, hydrogeologii nebo inženýrské geologii. GEOtest je zvláště aktivní v projektech na Balkáně, které podporuje Česká rozvojová agentura. Společně s další českou firmou Presskan System dodal GEOtest tlakovou kanalizaci do Srbska. Ve spolupráci se společností VHS Brno pak GEOtest rekonstruoval čistírnu odpadních vod v bosenském městě Gradačac.

Ve vodohospodářství zatím nejde o tak velké dodávky celků, v nichž by se spojovaly desítky českých firem jako ve zdravotnictví nebo dopravní infrastruktuře, ale sílící spolupráce českých firem vypadá nadějně.

Energetika s otazníky

Pokud je ovšem řeč o vodě, můžeme připomenout také zakázky pro dvacítku českých firem, která přitáhla výše zmiňovaná investice tuzemské společnosti ENERGO-PRO do gruzínských vodních elektráren a distribuční sítě. Nespokojení jsou naopak zatím exportéři, kteří očekávali, že by Česko mohlo úspěšně navázat na projekty dodávek celých elektráren na fosilní zdroje – tedy export, jehož hodnota se pohybovala v řádu mld. Kč. Snahy o opakování někdejších úspěšných dodávek uhelných bloků v čínském Šen-Tou nebo tureckém Afsin Elbistan B z počátku tisíciletí ale končily menšími či většími neúspěchy.

České energetické firmy nicméně ještě živí naděje, že by se mohly společně uplatnit při stavbě nových jaderných bloků nejen v Česku, ale také v zahraničí.

JAN ŽIŽKA

 

Export do Velké Británie