Martin Wichterle: STROJAŘI PADLI NA DNO, POMALU SE ZVEDAJÍ

Investice do vývoje jsou často hodně bolestivým rozhodnutím, říká v rozhovoru pro MED český podnikatel Martin Wichterle – majitel předního světového výrobce průmyslových převodovek Wikov. Člověk má podle něj tendenci sklouznout k jednoduššímu a levnějšímu řešení. To znamená rezignovat na vývoj, vzít nějakou cizí dokumentaci a začít podle ní vyrábět komponenty pro někoho jiného.

„Je to velké lákadlo. Jenže vývoj vám zajišťuje větší stabilitu do budoucna,“ zdůrazňuje Martin Wichterle, podnikatel, který oživením značky Wikov (Wichterle a Kovářík) fakticky navázal na rodinné tradice z první republiky.

Novodobý Wikov například dodal převodovky do největších větrných elektráren na světě v Aberdeenském zálivu u skotských břehů. A Martin Wichterle se v posledních letech pustil i do dalšího tradičního českého oboru – sklářství. Koupil sklárnu Bomma ve Světlé nad Sázavou a Rückl Crystal v Nižboru.

Jak hodnotíte současný stav českého strojírenství? Tedy oboru, který tady má velké tradice…

To se musíme vrátit do začátku devadesátých let, kdy české strojírenství prošlo obrovskou změnou. Muselo konvergovat na úplně jiné trhy, přijít s jinými produkty a procházelo složitou privatizací – v řadě případů ne úplně šťastnou. Mnohé podniky zanikly a spousta dalších podniků přestala vyrábět finální produkty. České strojírenství se začalo zaměřovat na výrobu s nižší přidanou hodnotou. Vznikala tu ekonomika námezdní síly, firmy vyráběly podle cizí výkresové dokumentace.

Co se od té doby změnilo?

Tento stav do jisté míry pořád trvá, ale mírně se zlepšuje. Objevují se nové podniky, které přicházejí s vlastním vývojem, se svými produkty. A začíná se jim dařit. Také zahraniční investoři si začínají uvědomovat kvalitu českého strojírenství a schopnosti českých lidí, postupně sem přinášejí vývoj a výrobu s vyšší přidanou hodnotou. Pád na dno v devadesátých letech je následovaný konstantním vzestupem. Takže strojírenství je na dobré cestě.

Když se ale podíváme na vývoj v kdysi největších strojírenských firmách, příliš nadějně to nevypadá. Škoda Plzeň se rozpadla, Vítkovice jsou dnes ve velkých problémech…

Je to tak. Ale nástupnické firmy Škody Plzeň přežily. Měly sílu, schopnost a vůli jít do vlastních výrobků, proto se udržely. Jiné firmy dopadly mnohem hůř.

Převodovka – jádro pohonu

Ve Wikovu se zaměřujete na výrobu převodovek. Někdo by mohl namítnout, že ani převodovka není finálním produktem a že by jím měla být například celá větrná elektrárna…

Převodovka je dostatečně finální produkt. Je jádrem pohonu jakéhokoliv stroje a je to technologicky velmi složitý produkt. Když se podíváte na symboliku strojírenství, nacházíte tam ozubené kolo… My vyrábíme velké průmyslové převodovky. Důležité je ale mít v rukou nejenom samotný produkt, jeho vývoj, ale také obchod a marketing. Musíte mít přímý přístup na trh. Tedy nevyrábět pouze komponenty pro jednoho či dva zákazníky, kteří vám řeknou, co máte udělat, za jakou cenu a pak jim to pošlete kamionem kousek za české hranice. To jste pak extrémně zranitelný. Takový zákazník vás může najednou jednoduše vypnout a obrátit se na firmy z levnějších zemí.

Vy dodáváte jen pod vlastní značkou?

Ano, děláme všechno pod vlastní značkou.

Byly tu ale úvahy, že byste mohli dodávat celé větrné elektrárny…

O to jsme se pokoušeli ještě před hospodářskou krizí v letech 2007-2008. Potenciál tohoto trhu tehdy byl poměrně velký. Nicméně hospodářská krize zasáhla i tohle odvětví a po roce 2009 došlo k silné koncentraci výrobců. Nemluvil bych vyloženě o monopolizaci, ale faktem je, že okruh výrobců se zúžil na pár velkých světových firem. A tam už bylo velice obtížné konkurovat. Vlastně bylo dobře, že jsme do tohoto segmentu nějak víc nenastoupili.

Proč se česká firma vašeho typu nemůže na tomhle trhu prosadit?

Větrné elektrárny v minulých letech patřily vedle automobilového průmyslu k nejsilnějším průmyslovým sektorům. Větrné parky se dodávají ve velkých celcích a objem těchto dodávek dosahuje miliard eur. Na to musíte být zcela mimořádně vybavený, mít obrovské finanční zázemí – nejen vlastní, ale také bankovní. To už jsou projekty, které přesahují možnosti jakéhokoliv podniku v České republice.

Když se vrátím do historie, museli bychom tu mít třeba takovou Škodu Plzeň z dob první republiky?

Těžko říct. Myslím, že lehké spaní z tak velkých projektů nemají ani manažeři takových gigantů, jakými jsou Siemens nebo Vestas. Když si vezmete jenom ty všechny možné garance, které musejí v rámci těchto projektů poskytovat…

Úspěchem je tedy už to, když se v takových projektech uplatníte se svými převodovkami?

Ano. Převodovka je asi technicky nejnáročnější prvek větrné elektrárny.

Před časem jste řekl, že patříte k několika málo výrobcům na světě, kteří jsou schopni vyrábět ty největší a nejsofistikovanější převodovky pro větrné elektrárny. Platí to pořád?

Platí a samozřejmě se to netýká jenom větrných elektráren. Dodáváme převodovky do mnoha průmyslových odvětví a v řadě z nich jsou stejně sofistikované, stejně náročné. Ale větrné elektrárny jsou dobrým příkladem. Našimi převodovkami jsou vybaveny například známé větrné elektrárny u skotských břehů. Tady se opravdu pohybujeme v oblasti high-end technologických řešení.

Německá nadvláda

Konkurujete si hlavně s Němci?

Záleží na tom, o jakém průmyslovém oboru se bavíme. Pravdou ale je, že Německo zůstává ve strojírenství absolutně nejdominantnější zemí. A pokud jde o průmyslové převodovky, určitě v top desítce jejich výrobců okupují šest nebo sedm míst.

Občas slýchám, že se české strojírenství vyznačuje německou kvalitou, ale levnější pracovní sílou. S tím byste souhlasil?

Určitě se vyznačuje tou levnější pracovní sílou. Kvalita je také vysoká. Ale německé strojírenství je špička a je nutné si to férově přiznat. Kdybychom ale srovnali české strojírenství s jinými zeměmi v Evropě, jsme minimálně na stejné úrovni nebo je i vysoce přesahujeme.

Máte na mysli třeba také Itálii nebo Francii?

Je celá řada českých produktů, u nichž kvalita výroby a produktivita dosahuje vyšší úrovně než v Itálii nebo ve Francii. Neplatí to samozřejmě o všech produktech, ale celkově jsme schopni těmto zemím úspěšně konkurovat.

Zachraňuje nás vývoj

Také jste v minulosti mluvil o tom, že vás zachránil vývoj. To se týkalo zvláště období hospodářské krize?

Vývoj nás zachraňuje pořád. Investice do vývoje jsou často hodně bolestivým rozhodnutím. Člověk má totiž tendenci sklouznout k tomu jednoduššímu a levnějšímu řešení. To znamená rezignovat na vývoj, vzít nějakou cizí dokumentaci a začít podle ní vyrábět komponenty pro někoho jiného. Je to velké lákadlo. Jenže vývoj vám zajišťuje větší stabilitu do budoucna.

Vy jste dokonce koupili vývojovou a konstrukční firmu Orbital v Anglii. Právě ta je tedy základem vašeho úspěchu?

Orbital je konstrukční firma, kterou jsme koupili kvůli jednomu technickému řešení. V současné době jsme ji v podstatě přestěhovali do Prahy, včetně jejích zahraničních pracovníků. To, že jsme získali Orbital, pro nás znamenalo významný technologický posun. Ale náš vývoj nestál jen na téhle akvizici.

Proč jste vsadili na konstrukční firmu právě v Anglii?

Kdybych mluvil o nějakých hlubších důvodech, jen bych si vymýšlel. Byla to zkrátka dobrá příležitost, kterou jsme využili.

Asi spolupracujete s různými výzkumnými organizacemi?

Spolupracujeme s technickými školami, samozřejmě s ČVUT, na vývoji a testování produktů. Je fajn, že se rozbíhá spolupráce mezi akademickou sférou a českým průmyslem. To tady v minulosti chybělo. Taková spolupráce je částečně podporovaná státními granty, čímž se posiluje. A akademická sféra se více přibližuje průmyslovým aplikacím, ke kterým dosud často měla hodně daleko.

Stále je ale možné zaslechnout, že si vědci se zástupci průmyslových firem příliš nerozumí…

Obě strany se učí, snaží se navzájem pochopit. Ještě před několika lety tady byly dva úplně oddělené světy. Je tu pořád spousta nedorozumění, ale postupně se to zlepšuje. A to je důležité.

V téhle souvislosti je zajímavé, že váš dědeček Otto Wichterle, vynálezce kontaktních čoček, si zajišťoval sám veškeré činnosti. Od základního výzkumu až po marketing.

To bylo skutečně unikátní. Dnes už by to nebylo možné, protože uvedení nějakého produktu na trh je nesmírně složité a nákladné. A vyžaduje společné úsilí mnoha lidí, často i firem.

Firma musí růst

Zvažujete novou akvizici v západní Evropě. Souvisí to s hledáním potenciálu pro další inovace? Hledáte firmu, která by měla přispět vyspělými technologiemi?

Určitě nás nezajímá pouhý výrobní podnik, který by doplnil naše kapacity. Vždy tam ještě musí být přidaná hodnota ve formě know-how nebo technologie, která může doplnit to, co už děláme. Jestli nemá firma zahynout – což platí o jakékoliv firmě –, musí přemýšlet o svém růstu. To může být formou investic do stávajících konstrukčních nebo výrobních kapacit, nebo prostřednictvím akvizic. My se snažíme kombinovat oba způsoby.

Chcete vybudovat výrobní závody v zemích jako Rusko nebo Čína?

Nejdříve asi přijde na řadu Rusko. Velké země jako Spojené státy, Čína, Rusko nebo Indie si kladou jako podmínku lokální výrobu, lokalizaci. My to nezměníme, nezbývá nám než akceptovat požadavky trhu.

Pokud jde o Čínu, hodně českých podnikatelů mluví o negativních zkušenostech…

Je to opravdu složitý trh a musíte si dávat velký pozor na to, aby vaše investice nakonec nebyla zmařena. Když jste tak velká firma jako Škoda Auto nebo přímo Volkswagen, dokážete si tam – byť třeba někdy s obtížemi – uhájit své know-how a tržní prostor. Pro řadu menších firem je to složité. Přicházíte tam ve velice submisivní pozici.

Je možné říct, jaké jsou teď vaše nejnadějnější trhy?

Jsme aktivní v Asii, Jižní i Severní Americe, Evropě. Všude možně.

Skláři a ležatá osmička

Přešel bych nyní ke sklářství, kterému se v posledních letech věnujete stále více. Mluvili jsme o krizi ve strojírenství, ale skláři prožívali v posledních deseti či dvanácti letech ještě složitější období – poté, co se tady rozpadly velké sklářské holdingy…

Skláři procházejí krizemi permanentně. Je to specifikum tohoto oboru. Sklářství má ve znaku ležatou osmičku, což znamená nejenom nekonečný boj s trhem, ale také nekonečný boj se samotným sklem. Bojujete na dvou frontách, protože sklo je třeba oproti strojírenství dost nevyzpytatelné – i z hlediska chemických vlastností. Řekl bych, že není strojařsky popsatelné. Zvláště pokud mluvíme o užitném a dekorativním sklu, je a vždy bylo na velké houpačce. To je ale právě to krásné, má to svůj smysl.

Vy patříte k těm podnikatelům, kteří u nás tohle odvětví zachraňují.

Nevím, jestli zachraňuji. Určitě je to hezký obor, ve kterém nikdy příliš nezbohatnete…

Vaším cílem tedy není na skle zbohatnout?

No, to mým cílem je. Ale myslím, že se mi to nepodaří. Už jsem se s tím smířil, částečně jsem s tím do toho i šel. Ale vážně. Je třeba usilovat o to, abyste i v tomto oboru vydělával. Farmaceutický průmysl to ovšem není.

Přesto jste radši ve sklářství než ve farmaceutickém průmyslu?

To ano. A už se ani nechystám do žádného jiného průmyslu.

Jak je to vlastně s potenciálem českého skla? Mluví se o tom, že české sklo je ve světě pojem, ale setkal jsem se i s názory, že takové hodnocení je trochu přehnané. A že bychom neměli na tu dobrou pověst českého skla příliš spoléhat. Jak to vnímáte vy?

Myslím, že pověst českého skla je docela dobrá. Kdybych to srovnal třeba právě s českým strojírenstvím, je podle mě i lepší. České sklo, český brus – to je pořád ve světě pojem. Ta dobrá pověst se týká i ateliérového nebo artového skla, stejně jako práce českých sklářů. Jezdí sem spousta firem ze zahraničí, aby si tady z českého skla něco vyrobila. Je nesmysl si říkat, že jsme nejlepší na světě, což platí pro cokoliv – snad s výjimkou Jardy Jágra. Ale sklo určitě patří k tomu, v čem jsme hodně na špičce a jsme tím také známí.

Přicházíte s nápady, jak propojit sklářství s dalšími obory, třeba s cestovním ruchem. Chcete udělat z vaší sklárny v Nižboru turistickou atrakci?

Nepoužil bych slovo atrakce. Turistický potenciál tam ale bezesporu. A cestovní ruch skutečně může být jedním z významných příjmů tamní sklárny.

Pokud vím, jste zastáncem názoru, že stát by měl podporovat nejenom klasické technologické inovace, ale také inovace v designu a marketingu?

Myslím, že to je opravdu velmi důležité. Reálně totiž jde o obory s vysokou přidanou hodnotou a ziskovostí. Teď nemluvím jenom o sklářství, dalším příkladem může být oděvní průmysl. Vyvinout nový produkt, který je postavený na inovativním designu, vyžaduje totožné úsilí, jako když vyvíjíte nějaký software nebo třeba nový automobil. Zabývají se tím stejně kvalifikovaní lidé, má to stejný přínos pro stát. Přitom obory jako sklářství nebo oděvní průmysl jsou v tomto ohledu extrémně handicapované, nemají nárok na podobnou podporu vývoje a inovací.

JAN ŽIŽKA