LUBOMÍR ZAORÁLEK: KREATIVITA SE NEDÁ VYNUTIT

Lidé, kteří se věnují v Česku kulturním a kreativním průmyslům, často naráží na institucionální problém – tápou a nevědí, na jaké ministerstvo se mají obracet. Ministr kultury Lubomír Zaorálek by to chtěl změnit. Ve svém resortu má v plánu vytvořit oddělení, které bude koordinovat podporu napříč ministerstvy a státními institucemi. Ačkoliv se nová vládní agentura pro kulturní a kreativní průmysly nerýsuje, jedno by přeci jen změnil. „Chtěl bych, aby se Státní fond kinematografie transformoval na Fond audiovize. Mnoho potřeb herního průmyslu se prolíná s filmem,“ říká v rozhovoru pro časopis MED.

Některé kreativní obory mohou potenciálně oslovit celý svět a jejich hodnota je pak závratná, říká Lubomír Zaorálek. Foto: MK ČR

O vás je známo, že poměrně dobře hrajete na klavír, jste knihomol, máte rád film. To je samozřejmě jen malá část kultury. Znáte třeba počítačové hry, které jsou co do obratu jedním z nejvýnosnějších českých kulturních exportů?
Asi nemá smysl někomu namlouvat, že jsem vášnivým hráčem počítačových her, to by mi nikdo v mém věku neuvěřil. Ale právě díky tomu, že jsem se kulturní a kreativní průmysly rozhodl podporovat, jsem poznal některé úspěšné projekty v herním odvětví. Zaujal mě třeba Atentát 1942. Je to vzdělávací hra od Karlovy univerzity, která prochází události po atentátu na Reinharda Heydricha. Je součástí celého cyklu moderních českých dějin pro střední školy, který podpořilo ministerstvo kultury. Neberu poznámky o tom, že hry nemají žádnou hodnotu. Když pominu vzdělávací kvality, tak tahle hra stojí na uměleckých základech. Podílel se na ni komiksový výtvarník Ticho 762, hudbu dělala skupina DVA. Ale abych nemluvil jen o Atentátu: samozřejmě mi neutekl ani úspěch tří vývojářů z Prahy, jejichž hru pro virtuální realitu Beat Saber se rozhodla koupit americká firma patřící do impéria Facebook.

Herní průmysl je součástí takzvaných kulturních a kreativních průmyslů, jak sám říkáte. Vy jste na jejich podporu loni v listopadu podepsal memorandum s ministerstvem průmyslu a obchodu. Není už v tom názvu trochu zmatek? Kultura je snad vždy kreativní. Co potom určuje její „průmyslový“ rozměr?

Kulturní a kreativní průmysl je termín, který má původ už ve 40. letech minulého století a od té doby se poměrně uchytil. Nejde o nějaký náš výmysl. Pracují s ním zahraniční i evropské dokumenty. Obecně se jedná o oblasti, které dokáží na základě kreativity, dovedností a talentu vytvářet bohatství. Je to oblast budoucnosti. Jelikož kreativita je nevyčerpatelným zdrojem, tak souvisí s udržitelným rozvojem. Některé obory navíc mohou potenciálně oslovit celý svět a jejich hodnota je pak závratná. To vidíme právě u celé audiovizuální tvorby.

Možná by v češtině bylo vhodnější používat označení kulturní a kreativní sektor, protože jde o celý ekosystém, který tvoří ziskové, neziskové i vzdělávací subjekty. Kreativita se nedá vynutit a je nutné podporovat oblasti, které nejsou orientované jen na zisk. Přijde mi, že právě toto zatím v hospodářské strategii Česka chybí. Přitom oblastí a nástrojů, kde by měl tento sektor figurovat, je mnoho. Chceme tak spíše zapojit kulturu do byznysu, ne byznys do kultury.

V memorandu se píše také o vytvoření systémové podpory a financování, uvažuje se o vzniku specializované agentury. Myslíte, že další státní instituce kreativnímu průmyslu nějak napomůže?

Nová agentura není v současné chvíli na stole. Spíše teď chceme v rámci ministerstva kultury vytvořit oddělení přímo pro kulturní a kreativní sektor, které bude podporu koordinovat napříč resorty. Jedním z největších problémů je totiž rozdrobenost a nejednotnost podpory. Některé subjekty neví, jestli se mají ozvat u nás nebo na ministerstvu průmyslu. Nejde ale jen o tento resort. Ministerstvo pro místní rozvoj by mělo podpořit kulturní a kreativní centra. Důležitá je samozřejmě internacionalizace, a v tom nám zase může pomoci ministerstvo zahraničí a agentury jako CzechInvest nebo CzechTrade.

Nemělo by nakonec to memorandum být trojstranné, to znamení i za účasti ministerstva zahraničí? Jak vidíte jeho roli při propagaci české kultury v cizině?

Podobné memorandum s ministerstvem zahraničí připravujeme, chtěl bych, aby resort kultury fungoval jako most mezi různými subjekty, z nichž každý má trochu jinou roli. Jednou z věcí, jak kulturnímu a kreativnímu sektoru pomoci, je určitě kulturní diplomacie. V širším slova smyslu, proto nemluvím jen o ministerstvu zahraničí a Českých centrech, ale i agenturách CzechTrade a CzechInvest, které mají v zahraničí své pobočky.

Sám zdůrazňujete, že ministerstvo kultury je tu především proto, aby obhospodařovalo neziskovou oblast. Nemáte potíž s tím propagovat aktivity kreativců, které jsou při vší úctě k nápadům chytrých českých hlav komerční produkcí?

Moje představa je, že skrze podporu neziskové oblasti a kvalitních ziskových produktů pozvednete celý sektor. Otázkou také je, co znamená nezisková oblast. Divadla i galerie soupeří o návštěvníky a prodávají vstupné. Pro nás je důležité zohlednit, že zisk není jediným ukazatelem hodnoty. Zároveň již nyní ministerstvo kultury skrze Státní fond kinematografie nabízí filmové pobídky zahraničním filmovým a seriálovým produkcím, které v ČR utrácí dost peněz a zároveň zaměstnávají i řadu našich expertů z oboru. Je tak spíše na místě debata o potřebách sektoru a možnostech jeho podpory, než se snažit rozdělit kulturu na „my“ a „oni“. Velké množství kreativců a umělců během života plynule přechází z „neziskové“ do „ziskové“ oblasti a naopak. Vezměte si, že i takový Michelangelo pracoval na zakázku.

Zahraniční filmaři u nás často využívají státní pobídky. Podobné by mohly fungovat i pro sektor herního průmyslu. Foto: Shutterstock

Zmínil jste Státní fond kinematografie. Myslíte si, že by kreativní průmysly měly mít také státní pobídky po vzoru filmařů?

Česká kreativita je natolik silná, že se prosazuje i bez státní pomoci. Vidíme ale, jak dobře organizovaný a profesionální fond kinematografie pomohl. Proto bych chtěl, aby se Státní fond kinematografie transformoval na Fond audiovize. Mnoho potřeb herního průmyslu se například prolíná s filmem. Pobídky jsou nicméně jen jedna z cest. Důležité jsou i investice do vzdělávání, prvotního vývoje nebo právě do propagace v zahraničí.

Podpora kultury není jen státní. Hned v několika krajích fungují takzvané kreativní vouchery. V čem vidíte jejich největší přínos?

Přínosů vidím hned několik. Firmy se díky nim naučí spolupracovat s kreativci a uvidí, jak jim přispějí k větší konkurenceschopnosti. Jde zejména o malé firmy, které mívají horší přístup k likviditě. Vouchery jim tak pomohou inovovat v rámci malých projektů při vysokém kofinancování státem. Spolupráce kreativců a firem pak následně často pokračuje i bez voucheru. Kraje si díky nim navíc osahají, které firmy a oblasti kreativních průmyslů u nich jsou.

Jde navíc o ojedinělý nástroj. Vouchery jsou vlastně mikrodotace, ačkoliv se jmenují jinak. Český stát má v této oblasti omezené zkušenosti, protože malé dotační tituly jsou administrativně náročné, musíte projít násobně více žádostí. V zahraničí i u nás se to proto většinou řeší losováním. Pokud se vouchery podaří přenést na celostátní úroveň, tak to bude dobrá ukázka toho, že opravdu chceme kulturní a kreativní sektor podpořit. Zároveň se ale nejedná o nástroj, který by řešil vše. Spíše je to drobné chytré řešení, které se hodí zejména v krizi.

Jste velký propagátor posílení role regionů jako tvůrců a plátců kultury. Drtivá většina příležitostí v kreativním průmyslu ale zůstává v Praze. Abychom zůstali u herních vývojářů – ti do metropole dostali několik stovek dobře situovaných zahraničních pracovníků, a to bez pobídek.

Pokud vím, tak herní průmysl je velmi rozvinut i v Brně. Každý region je ale specifický, někde mají naopak silná řemesla jako design. Proto chceme s ministerstvem pro místní rozvoj jednat o vzniku kreativních center v každém kraji. Zatím je má jen pár z nich. Jinak úspěch herních vývojářů by neměl znamenat, že se o ně nebude stát zajímat, to je jasné.

Mezinárodní filmový festival v Karlových Varech se letos nekonal. Jinak jde ale o zdařilý příklad propojení státní, veřejné i firemní podpory akce, která do lázeňského města přiláká tisíce lidí. Foto: Shutterstock

Financování kultury by mělo jít vždy z vícero zdrojů, a to včetně EU. Čeští žadatelé jsou poměrně úspěšní v programu Kreativní Evropa, zatímco v jiných „neuměleckých“ nástrojích Evropské komise pokulháváme. Máte pro to nějaké vysvětlení?

Tady je to jasné. Česká kultura je extrémně silná a má obří tradici. To je i důvod, proč máme velký potenciál v rámci celého kulturního a kreativního sektoru, protože takovouto tradici a postavení si nevybudujete přes noc. Ostatně jsem to mnohokrát zažil, když jsem jako předseda sněmovny nebo ministr zahraničí jezdil po světě. Lidé nás tam vnímají především díky kultuře.

A daří se nám dostatečně zdůrazňovat, že česká kultura není jen Dvořák a Karlův most s Hradčany?

Myslím, že ano. Často je to až překvapivé. Když jsem byl v Latinské Americe, v Chile a Peru, všiml jsem si, jak tam znali náš hornický um, věděli, jak se tady těžilo stříbro a celý náš důlní průmysl dost obdivovali. Ale abych se vrátil ke kultuře – leckde ve světě znají i naše moderní umění, nežijeme jen z tradice. Zrovna letos jsme se stali v zahraničí zase o trochu známější díky Darje Kaščejevové a jejímu filmu Dcera, který byl nominován na Oscara.

Polský premiér Donald Tusk kdysi do Bílého domu přivezl úspěšnou polskou počítačovou hru Zaklínač. Daroval jste vy sám svým partnerům v zahraničí nějaký produkt kreativního průmyslu? Ať už film, zajímavou publikaci či nějaký designový kousek?

Jako ministr zahraničí jsem často rozdával dárky z českého skla, porcelánu nebo bižuterii. Před koronavirovou epidemií jsem byl již jako ministr kultury v Paříži a svému francouzskému protějšku jsem věnoval komiks o Emilu Zátopkovi, který ilustroval Jaromír 99. A myslím, že se mu to docela líbilo, protože komiks má ve Francii velkou tradici.

BLAHOSLAV HRUŠKA

 

Díky našim firmám o nás ví celý svět