Aleš Stýblo, Maxim Velčovský: 

LASVIT PŘITAHUJE NEJLEPŠÍ SVĚTOVÉ DESIGNÉRY

Zatímco české a světové sklářské firmy krachovaly, severočeská společnost Lasvit byla před dvanácti lety na startu. Dnes je jako dodavatel velkých světelných instalací světovou špičkou. Stále více se zaměřuje také na kolekce svítidel a dalších sklářských produktů. O spolupráci s Lasvitem mají zájem přední světoví designéři. „Lasvit je unikátní v tom, jakým způsobem kombinuje design, řemeslo a inženýring,“ zdůrazňují výkonný šéf firmy Aleš Stýblo a kreativní ředitel Maxim Velčovský. Jejich rozhovor s reportéry časopisu MED se uskutečnil v sídle Lasvitu v Novém Boru.

Lasvit se zaměřuje na velké světelné instalace, které dodává do celého světa. Tyto instalace jsou čím dál tím monumentálnější, sofistikovanější, technicky náročnější. Takový je současný trend?

STÝBLO: Je to tak. Projektový byznys nás živí, tvoří devadesát procent našeho obratu. Klienti hledají čím dál zajímavější, technicky unikátnější instalace. Některé věci jsou pro ně už příliš okoukané. My musíme stále inovovat, přicházíme s kinetickými a dynamicky nasvícenými instalacemi. Trendem jsou také čím dál větší díla. Dokončujeme projekt pro Dubai Mall, kde naše světelná instalace prochází několika patry. Na ostrově Saipan staví Lasvit dva čtyřicetimetrové křišťálové draky pro tamní kasino, jde o největší křišťálové šperky na světě. Oba tyto projekty aspirují na zápis v Guinnesově knize rekordů jako největší svého druhu. Pravidla jsou ale nastavena tak, že se o zápis můžeme ucházet až v okamžiku, kdy bude dílo dokončeno.

Jak k takovým zakázkám přistupujete? Asi není jedno, jestli máte zakázku v Dubaji, Hongkongu nebo New Yorku?

STÝBLO: Spolupracujeme se špičkovými designéry a ti dbají na to, aby jejich díla měla k prostředí nějaký vztah. Dělají si rešerše o místě a o firmě, která si od nás instalaci objednává, hledají historické souvislosti, kontexty. Každá instalace má také svou technologii, kterou vytváří celý tým lidí. Vždy je to čistě individuální záležitost, žádné globální produkty neděláme.

VELČOVSKÝ: V Číně funguje určitý design, jiný v Americe nebo v arabských státech. Naši designéři musejí znát kulturní souvislosti. Dodáváme světelné instalace například do hotelů. Když se dnes ocitnete v hotelu, který je součástí nějakého řetězce, ani si neuvědomíte, jestli jste v Kodani, v Dubaji nebo v Šanghaji. Mnohé hotely se už ale snaží odlišit, chtějí být unikátní. A o instalace na míru mají pochopitelně zájem v řadě dalších míst – od dubajské opery, různých koncertních sálů až třeba po kasina, jakým je i to na ostrově Saipan. Naše instalace se pak stávají součástí identity těchto míst. Například naše skleněné listy ve větru v pařížském hotelu Peninsula se staly pojmem, lidé si je tam fotí, staly se symbolem hotelu.

Je složité oslovit nového klienta a nabídnout se mu?

STÝBLO: Pohybujeme se v prostředí, kde samozřejmě nemůžete jen tak zaklepat na dveře. Jdeme na to přes interiérové designéry a architekty, což jsou mimochodem často lidé, kteří vůbec nemají webové stránky, protože pracují jen pro vybranou klientelu. U developerských projektů se snažíme být brzy, kolikrát budova ještě ani nestojí a my už na objednávce pracujeme.

A jak klienty přesvědčujete o vaší designové představě? Asi mohou občas mít dost odlišný vkus?

VELČOVSKÝ: Máme dva typy klientů, mezi nimiž je podstatný rozdíl. Někteří to nechají zcela na nás, jiní mají svého interiérového designéra nebo architekta, který spolupracuje s našimi in-house designéry. Moje osobní zkušenost je taková, že když prezentuji nějaký svůj nápad v Česku, problém nemívám. V zahraničí je to někdy trochu složitější. Člověk chce svými díly překonávat určité hranice. Klient od nás také očekává určitou vizi, exkluzivní řešení. To ale může narazit na finanční nároky. Bývá to i tak, že se musíme vejít do předem stanovených rozpočtů.

STÝBLO: My si za svou prací musíme stát, takže někdy je třeba s klientem zdlouhavě jednat. To byl případ dubajského metra. Klíčovým prvkem naší instalace je tam skleněná medúza. Jenže voda, která ji obklopuje, měla být hranatá. Nakonec jsme investora přesvědčili, že voda zkrátka hranatá být nemůže. Výsledkem je kaskáda oblých tvarů.

Odmítli jste nějakou zakázku? Třeba kvůli náročnému technickému řešení nebo tomu, že si klient přál nějaký kýč?

STÝBLO: Některé projekty jsme nakonec nerealizovali, ale bylo to kvůli tomu, že nás klient tlačil do nevýhodných finančních podmínek. Když vám klient chce zaplatit významnou část až po realizaci díla, musíte být ostražití. Zvlášť třeba v Číně, kde není dobrá platební morálka.

Umělecké dílo nezestárne

Vaše instalace jsou pořád relativně mladé. Počítáte s tím, že přežijí třeba dvacet třicet let? Nebo už za deset let bude poptávka po něčem jiném?

VELČOVSKÝ: Zatímco například interiéry barů a restaurací se obvykle mění po deseti patnácti letech, naše instalace tak rychle nezestárnou. Může se stát, že hotel koupí jiný majitel, který vše předělá a zbaví se všeho, co je spojené se starou značkou. V Praze vidíte, jak spousta hotelů od devadesátých let několikrát změnila majitele a prošla rebrandingem. Nemyslím si ale, že by naše instalace byly nějak významně ohroženy. Snažíme se dívat dopředu, jít naproti novým trendům a zároveň i povzbudit lidskou zvědavost. To naše sklo už není pouhým svítícím objektem, jde o umělecké dílo a součást tvarování prostoru.

Už se vám stalo, že by někdo koupil hotel a vaší instalace se zbavil?

VELČOVSKÝ: To nemám vysledované, jako art direktor se soustředím na nové věci. Pokud jde o hotely, pokoje se renovují každých čtyři pět let a veřejné prostory zhruba každých osm až deset let. Ale pokud je tam výjimečná instalace, obvykle ji nikdo neodstraňuje. Naopak se tu pro nás rýsují další příležitosti. Jde totiž o opakovaný byznys – když jsou klienti spokojení, vyžádají si od nás po osmi nebo deseti letech další unikátní plastiku. Výhodou našich instalací je, že se jednotlivé komponenty dají svěsit a pověsit například do restaurace nebo dalších prostor. A v hotelové lobby může být naše další dílo.

Lasvit si dal trochu neskromně za cíl být nejinovativnější sklářskou a designérskou firmou na světě. Co k tomu ještě chybí?

STÝBLO: Budování značky je běh na dlouhou trať, je to úkol na desetiletí. Chceme být silnou českou značkou, která bude známá po celém světě. Náš zakladatel Leon Jakimič je v tom velký vizionář, musíme ho často krotit, protože on se příliš nedívá na zdroje. Mým úkolem jako výkonného šéfa je naopak udržet rozlet tak, abychom to ustáli.

VELČOVSKÝ: Je ale pravda, že v Evropě už nezbývá mnoho firem, které by dělaly sklo v takovém měřítku jako my. A vlastně ani ve světovém měřítku.

Unikátní koncept firmy

Takže nemáte konkurenci?

VELČOVSKÝ: Kdybychom to vzali z hlediska naší velikosti a také našeho zaměření, přímou konkurenci skutečně nemáme. Lasvit je unikátní v tom, jakým způsobem kombinuje design, řemeslo a inženýring. V zahraničí existuje spousta malých studií, která dělají skvělé věci. Je tu také spousta věhlasných značek jako Swarovski nebo Baccarat, ale ani pro jednu z nich nejsou velké světelné instalace tou hlavní cestou. Umělecká sekce firmy Swarovski je poměrně malá, francouzská firma Baccarat se zase spíše zaměřuje na krásné klasické lustry, nezabývá se instalacemi v architektuře. Lasvit vznikl v roce 2007, tedy krátce před největší krizí, kdy se většina skláren dostala do problémů.

STÝBLO: Lasvit začal své podnikání z Hongkongu, kde dlouhá léta žije Leon Jakimič. Tam krize dorazila o něco později, mezitím se nám podařilo realizovat pár zajímavých projektů a firma tak měla reference. Zaměřili jsme se na movitější klientelu, luxusní rezidence, hotely a kasina, na které krize tak nedopadla. Dnes naše se naše tržby pohybují nad úrovní jedné miliardy korun a máme tu výhodu, že jsme schopni výpadek na jednom trhu nahradit někde jinde. Když přišla geopolitická krize v Rusku a na Ukrajině, zvedl se nám byznys na americkém trhu.

VELČOVSKÝ: My jsme naštěstí ještě dokázali navázat na řemeslné know-how, které si čeští skláři předávali z generace na generaci. Spoustu lidí to nakoplo, opět experimentujeme se sklem, rozvíjíme tradiční řemeslo a zároveň přicházíme s novými technologiemi.

Proto jste přijal nabídku stát se art direktorem Lasvitu?

VELČOVSKÝ: Pro mě to je obrovská příležitost a šance. Jsme jediná firma, která v minulosti spolupracovala s nejlepšími světovými designéry a umělci, jakými jsou Daniel Liebeskind, japonské studio Nendo nebo guru italského designu Alessandro Mendini, který bohužel nedávno zemřel. Mendini navrhoval vázy pro náš projekt Monsters – skleněných monster, které získaly prestižní cenu na loňském designovém veletrhu Salone del Mobile v Miláně. Měl jsem díky Lasvitu příležitost vymýšlet nové koncepty a spolupracovat s dalšími výbornými umělci, kteří už také nežijí. René Roubíček, Bořek Šípek a Zaha Hadid už mezi námi nejsou. Jsem rád, že jsme s nimi mohli ještě některé projekty realizovat.

To už se dostáváme také k vašim kolekcím svítidel a dalších sklářských výrobků. Chcete kromě velkých světelných instalací jít také touto cestou?

STÝBLO: Byli bychom rádi, kdyby tento segment do budoucna rostl. Pro nás jsou právě kolekce nástrojem pro budování značky. Když se někdo ubytuje v hotelu, kde je umístěna naše instalace, neví, že je za tím náš příběh, příběh českého skla. Něco jiného je, když máte vlastní showroomy a svá studia různě po světě.

Jak se získávají pro Lasvit tato velká jména jako Daniel Liebeskind nebo Nendo? Stačí jim představit vaše portfolio?

VELČOVSKÝ: Dnes už málokdo z oslovených váhá. Mluví za nás naše portfolio i ta velká jména, se kterými jsme dosud spolupracovali.

STÝBLO: První tři roky jsme my uháněli designéry, získávali je pro spolupráci. Pak se to ale úplně otočilo. Dnes oni uhánějí nás a my je bohužel musíme odmítat. Máme omezené kapacity, nemůžeme se pouštět do tolika nových kolekcí. Pomohlo nám i to, že designéry propagujeme na výstavách, včetně například zmiňovaného Design Weeku v Miláně. Neskrýváme jména designérů, umělců, naopak jim pomáháme se zviditelnit ve světě.

Z Hongkongu do celého světa

Mluvil jste o tom, že zakladatel Lasvitu Leon Jakimič žije dlouhodobě v Hongkongu. Je pro vás právě Hongkong stále tak důležitý?

STÝBLO: Hongkong je naše největší pobočka, která má skutečně velký záběr – realizujeme tam více než třetinu našeho obratu. Kdo chce dělat byznys v Asii, v Číně, musí být v Hongkongu. Sídlí tam spousta developerů, kteří staví hotely i komerční prostory. Nemůžete veškerý byznys dělat z Čech, je třeba být přímo na daném trhu. Přestože to je drahá varianta, od začátku jsme se rozhodli, že vybudujeme vlastní obchodní síť, vlastní kanceláře. Naši lidé objíždějí nadějné trhy, monitorují, kde se co staví, dělají prezentace u architektů, designérů. Asie je pro nás důležitý trh a určitě tam zůstaneme dlouhodobě.

Na jaké další trhy se dnes zaměřujete?

STÝBLO: Východoasijské trhy dříve tvořily polovinu našeho obratu, dnes je to kolem 35 procent. Další zhruba čtvrtina připadá na Blízký východ. Daří se nám pronikat do Spojených států a Kanady. Kanceláře v New Yorku a Los Angeles jsme měli už dříve, ale spíše kvůli tomu, že obě města je možné označit za Mekky designu. Dnes už ale Amerika tvoří pětinu našeho byznysu. Zbylá pětina se pak dělí mezi Evropu a postsovětské státy. K tomu máme jednotlivé zakázky třeba v Africe nebo Jižní Americe. I když zrovna tam je to složité, protože se musíme potýkat s vysokým dovozním clem.

A kde se rýsují úplně nové příležitosti?

STÝBLO: Určitě sem patří některé asijské země, jako je Vietnam, Filipíny nebo Indonésie. Je to spojeno s rozvojem turistiky, staví se nové luxusní hotely a rezidenční projekty, tamní společnosti bohatnou. Nadějným trhem jsou také některé africké země, Brazílie, Argentina.

Lasvit není jedinou sklářskou firmou, která získala na post kreativního ředitele předního českého designéra. Dalo by se říct, že české sklářství dnes do značné míry táhne český design?

VELČOVSKÝ: Svým způsobem ano. Je to vidět i na počtu cen, která sklářství získává na soutěžích jako Czech Grand Design nebo EDIDA. Mohu to srovnat například s odvětvím keramiky a porcelánu, protože o něm učím na Vysoké škole umělecko-průmyslové. V tomto oboru bohužel přežilo jen pár firem. Naštěstí se zdá, že by ho mohli do budoucna kreativnějším přístupem oživit někteří absolventi naší školy. Zanikla také spousta závodů, která se zaměřovala na výrobky ze dřeva. Situace v řadě oborů je důsledkem socialismu a následujícího období konce minulého století. Devadesátá léta byla bizarní v tom, že ředitelé firem si navrhli vlastní logo vlastní tužkou do vlastního bloku, pak si navrhli i vlastní kolekci. Řekli si, že design nepotřebují a pak zkrachovali. Někdy bohužel zanikly velmi zajímavé firmy. Přežili jen ti, kteří se opravdu začali zabývat designem a marketingem.

Sklářské tradice i obavy

Kromě UMPRUM asi spolupracujete i s dalšími školami a výzkumnými organizacemi? Už dříve jsme mluvili s Leonem Jakimičem o tom, jak vývoj ve vaší firmě navazuje na výzkum v řadě oborů – mechatronice, která propojuje mechaniku, elektroniku a software, sklářském průmyslu i zmiňovaném designu…

STÝBLO: Ano a nejde jenom o výzkum. Máme zájem na tom, aby k nám chodili mladí, talentovaní lidé. Na Uměleckoprůmyslové škole se spolupráce propojuje přímo v osobě Maxima Velčovského. V oborech jako mechatronika spolupracujeme s Technickou univerzitou v Liberci a také s tamní vývojovou firmou VÚTS. Dále samozřejmě také se sklářskou střední školou v Novém Boru. Máme zájem na propagaci sklářského řemesla, na tom, aby byly atraktivní všechny tři sklářské školy v našem regionu, kromě Nového Boru také ty v Železném Brodě a Kamenickém Šenově. Dobře si uvědomujeme, že mladí lidé dnes chtějí spíš někam do marketingu, do reklamy. K řemeslu je to netáhne.

Je to tím, že mladí lidé nevidí ve sklářství perspektivní obor?

VELČOVSKÝ: Takovou image bohužel může vytvořit pár reportáží na sledované komerční televizi. Lidé vidí, že se zavírá sklárna a hned si řeknou, že svého synka nebo dcerku na sklářskou školu nepošlou. Stačí několik takových reportáží a může to pohřbít tradici. My se ale snažíme image celého oboru napravovat.

Cítíte se být zachránci českého sklářství?

STÝBLO: Jsem pyšný na to, že můžeme propagovat české sklářství a český design. České sklo má pořád ve světě dobrý zvuk. Nebojíme se jít do světa s českým produktem. Snad tím inspirujeme i ostatní firmy a mladé lidi, aby se neostýchali vyrazit na světové trhy.

BLAHOSLAV HRUŠKA, JAN ŽIŽKA