ZEMĚPISNÉ OZNAČENÍ PŮVODU – PŘEKÁŽKA DOHODY EU S AUSTRÁLIÍ 

Odlišný pohled na problematiku zeměpisného označení původu potravin dál komplikuje uzavření dohody o volnému obchodu mezi Evropskou unií a Austrálií. Poslední vývoj nicméně přináší jejím zastáncům naději. Australská vláda v srpnu zveřejnila seznam produktů, které podléhají ochraně EU. Jeho zveřejnění dlouhodobě naráželo na odpor australských producentů potravin.

Publikací seznamu Evropská unie podmiňovala předložení své nabídky ohledně přístupu australských firem na evropský trh. I přes zeměpisnou vzdálenost pojí EU s Austrálií i Novým Zélandem společný zájem na podpoře volného obchodu, či přesněji obchodu založeného na mezinárodních pravidlech. Unie má zájem na sjednání ambiciózních a komplexních dohod o volném obchodu jak s Austrálií, tak s Novým Zélandem, od kterých očekává odstranění bariér přístupu na tamní trh pro evropské firmy; narovnání podmínek s ohledem na třetí země, které již uzavřené dohody mají; ochranu zeměpisných označení původu pro evropské výrobce potravin a nápojů; či snazší přístup pro evropské firmy na trh veřejných zakázek.

Druhý nejvýznamnější partner

Evropská unie je druhým největším obchodním partnerem Austrálie po Číně. Obchodní obrat s EU dosahuje hodnoty 106 miliard australských dolarů a představuje 13,3 % celkového objemu australského zahraničního obchodu. Evropská unie nadále vykazuje obchodní přebytek, který se podle posledních údajů za rok 2018 blížil 50 miliardám australských dolarů.

EU si navíc udržuje prvenství jako nejdůležitější partner Austrálie v oblasti služeb. Unie je také největším zahraničním investorem s 32% podílem na celkových zahraničních investicích v Austrálii. Případná dohoda o volném obchodu tedy bezpochyby skrývá značný potenciál.

V australských federálních volbách v květnu 2019 zvítězila stávající vládní koalice a sjednávání dohod o volném obchodu tak nadále zůstává prioritou australské vlády. Ta hodlá pokračovat v diverzifikaci své převládající obchodní orientace na Čínu. Rozhovory o volném obchodu mezi EU a Austrálií byly zahájeny v červnu 2018. Jejich čtvrté kolo proběhlo v červenci v Bruselu, další je plánováno na říjen 2019.

Hlas mlékárenské lobby

Pokud jde o zeměpisné označení původu, australská mlékárenská lobby vykreslovala evropský koncept jako téměř likvidační pro mlékárenský průmysl a dopady jeho zavedení si nechala vyčíslit na miliony australských dolarů. Dojednávání smlouvy o volném obchodu tak od samého počátku provází negativní kampaň v médiích.

Hlas mlékárenské lobby je možná hlasitý, ale rozhodně nereprezentuje veškeré producenty: pokud zeměpisné označení původu představuje problém pro velkovýrobce, zcela jiný náhled na něj často mají malí řemeslní výrobci. Ti vnímají přijetí konceptu zeměpisného označení původu jako skvělou marketingovou příležitost. Australský trh totiž považují za natolik vyspělý a jeho produkty za již tak známé, že zeměpisné označení původu naopak umožní vyšší ochranu a snazší pronikání na mezinárodní trhy jejich kvalitním regionálním produktům.

Austrálie hájí své prosecco

V případě několika sporných produktů se už začíná hovořit o ústupových variantách. Kompromisem by tak mohl být například název „australská feta“. V případě šumivého vína prosecco australská vláda signalizuje, že vína jsou již řešena předcházející speciální dohodou z roku 2008 a nehodlá je vůbec zařazovat do projednávání dohody.

Zcela jinou pozici pak zastávají představitelé australského masozpracovatelského průmyslu, kteří vnímají situaci optikou svého exportu do EU. Zásadní problém představuje takzvaná sdílená kvóta Evropské unie pro dovoz „vysoce kvalitního, obilovinami vykrmovaného“ hovězího masa. Zatímco dříve EU uplatňovala pravidlo co nejrychlejšího obsazení této kvóty, později ustoupila Američanům a navýšila garantovaný podíl pro USA. O zbývající ponížený podíl se tak budou Austrálie a Nový Zéland dělit s Argentinou a Uruguayí.

Australská vláda v tomto ohledu vyhodnocuje své postavení vůči konkurenci – třeba i ve světle nově sjednané dohody o volném obchodu EU s jihoamerickým uskupením Mercosur. Hlavní konkurenti Austrálie díky ní získali preferenční dovozní kvótu na 99 tisíc tun hovězího. Australští zpracovatelé masa proto chystanou dohodu o volném obchodu s EU jednoznačně vítají jako prostředek lepšího přístupu na evropský trh.

Pokrok u veřejných zakázek

Je třeba zmínit i další významný krok, který se udál v průběhu vyjednávání. Austrálie přistoupila k Dohodě Světové obchodní organizace o veřejných zakázkách. Přistoupení je v perspektivě dojednávané dohody o volném obchodu vnímáno jako základ, na kterém bude možné dále stavět. Cílem má být dojednání obsáhlejší kapitoly o vládních zakázkách v samotné dohodě o volném obchodu.

Zveřejnění seznamu produktů, které se těší evropské ochraně, vítá především stálá Delegace EU v Austrálii. Ta si od něj slibuje „demystifikaci“ celé záležitosti. Delegace EU je v tomto ohledu dlouhodobě velmi aktivní a vyvíjí osvětovou činnost v podobě pořádání seminářů za účasti australských výrobců nebo účasti na potravinářských veletrzích. Soustavně se snaží s konceptem zeměpisného označení původu seznamovat jak australskou veřejnost, tak zástupce administrativy.

Nicméně až publikací seznamu více než 236 destilátů a 126 potravin australská vláda oficiálně zúžila problematické produkty na několik položek, které jsou masově produkovány v Austrálii – zejména sýrů jako feta či gorgonzola.  Mnohé další názvy jako mozzarella, gouda nebo camembert jsou totiž generické a EU zájem na jejich ochraně nemá.

Pro Česko je sjednávaná dohoda důležitá přinejmenším z jednoho zásadního důvodu – významným přínosem by bylo odbourání 5% celního tarifu na osobní automobily, které tvoří kolem 40 % českého vývozu do Austrálie. Opomenout samozřejmě nelze ani odbourání celních tarifů pro další položky. Čeští exportéři mechanických celků, strojů či letadel uvítají odstranění dvojí certifikace či možné zavedení uznávání certifikací, stejně jako odstranění dalších technických bariér při přístupu na australský trh.

Nový Zéland o krok napřed

Souběžně probíhají jednání o dohodě o volném obchodu mezi EU a Novým Zélandem. Unie představuje pro tuto zemi třetího největšího obchodního partnera, na jejím celkovém obchodním obratu se podílí 15 procenty. Vývoz Nového Zélandu do EU (mimo Velkou Británii) dosáhl v roce 2017 výše 5,2 miliard novozélandských dolarů, dovoz 10,7 miliard.

Z pohledu Nového Zélandu patří mezi problematické body také zeměpisné označení původu a dále například délka patentové ochrany některých léků. V mnoha kapitolách již bylo dosaženo významného pokroku, jednání pokračují v otázkách odstraňování celních, technických bariér a fytosanitárních opatření.

Dokončení jednání o volném obchodu mezi EU a Novým Zélandem je možné očekávat dříve než v případě Austrálie, již páté kolo vyjednávání proběhlo v červenci 2019 ve Wellingtonu. Cílem obou partnerů je dokončit jednání do konce roku 2020.

Očekávání kompromisu

Politický i ekonomický zájem na sjednání dohod s EU je v Austrálii i na Novém Zélandu značný. Všechny strany nejenom dobře tuší příležitosti, které dohody představují, ale zároveň si uvědomují, že sjednání dohod je důležité také z geopolitických důvodů – vzhledem k hrozícím dopadům americko-čínské obchodní války a brexitu.

Rozdílné vnímání problematiky zeměpisného označení původu nakonec sjednání dohod nezabrání. Lze předpokládat, že Austrálie i Nový Zéland nakonec v této otázce, byť částečně, ustoupí Evropské unii, která lpí na uchování svého potravinářského „dědictví“. Odměnou jim bude získání přístupu na evropský trh pro své produkty. Austrálie i Nový Zéland si jsou totiž dobře vědomy stávajících omezení a také toho, že situace by se mohla ještě zhoršit rozdělením celních kvót mezi EU a Velkou Británii po brexitu.

Předpokládané dojednání obou dohod do konce roku 2020 je proto za daných podmínek realistické, v případě Nového Zélandu jsou šance ještě o něco vyšší.

Tomáš Kára, ekonomický diplomat, Generální konzulát ČR v Sydney