ZE ŽIVOTA BUNĚK: ČESKÝ FOND CHCE ZHODNOTIT NADĚJNÉ VÝSLEDKY VÝZKUMU

Investiční fond Life BioCEEd jako první ve střední Evropě cíleně podporuje technologický transfer výzkumu v biotechnologiích a medicíně. Věří, že tím nejen zhodnotí vklady investorů, ale pomůže zlepšit kvalitu a délku lidského života.

Michal Zahradníček má za sebou pozoruhodnou podnikatelskou kariéru. Před třiceti lety začínal v IT byznysu, kde se mu později povedlo dvě dobře rozjeté společnosti, v nichž byl partnerem, prodat zahraničnímu investorovi. Vydělané peníze investoval dál mimo jiné do obnovitelných zdrojů energií, ale možná proto, že sám je nadšený surfař, hledal, jak by mohl přispět k lepší kvalitě života. Brzy mu došlo, že cesta podpory startupů v medicíně a biotechnologiích funguje velmi rozdílně od toho, co znal ze světa IT. Zaměřil se proto na přelomové nápady a technologie, které se teprve rodí. Řečeno investorským jazykem na „early stage“.

„Když jsem poslouchal vyprávění vědců z fakultních nemocnic nebo ústavů Akademie věd o budoucnosti výzkumu na úrovni lidských buněk, úplně mě to fascinovalo. Viděl jsem v tom velký potenciál, společenský, odborný i finanční,“ vysvětluje Michal Zahradníček. Záhy ale pochopil, že odlepit se od základního výzkumu do dalších fází technologického transferu je podstatně složitější. A rozhodl se vybudovat celý hodnotový řetězec vedoucí od výzkumných laboratoří až po komerční produkt ve vlastní režii. Postupně tak vznikly firmy jako Primecell, BioHealing nebo biomedicínský inkubátor 4MEDi, které se specializují na výzkum a klinické testování v oblasti regenerativní medicíny, tkáňového inženýrství a buněčné terapie. Navíc se slušným exportním potenciálem: například přípravek na hojení chronických ran licencovali do čtrnácti zemí světa.

OD FILANTROPIE K BYZNYSU

A jak se zdá, měl Michal Zahradníček dobrý investorský instinkt: vytušil budoucí boom tam, kde jiní jen přešlapovali. „Když jsme před dvaceti lety v Primecellu začínali s výzkumem lidských buněk určených pro regenerativní medicínu, měli to někteří za pavědu. Regenerativní medicínou se po celém světě před dvaceti lety seriózně zabývalo tak 50 firem, včetně Primecellu. Dnes už léčebné možnosti kmenových a jiných buněk a tkáňové inženýrství nikdo nezpochybňuje,“ líčí.

Biomedicína tak pro Michala Zahradníčka už dávno není filantropií, ale velkým byznysem, navíc se společenským přesahem. Proto na palubu přizval ještě tři další zkušené investory: bývalého generálního ředitele České spořitelny a Erste Group Gernota Mittendorfera, dalšího Rakušana Martina Alberta, někdejšího viceprezidenta Zentivy, a Miroslava Havlíčka, zakladatele společnosti Medin. Společně před rokem založili investiční fond Life BioCEEd. Ten má středoevropský trh s biotechnologiemi rozhýbat a posunout ho o trochu dál do světové ligy, kterou v tomto oboru hraje Amerika a stále více také Čína.

Zkraje letošního roku oznámili, že vůbec první tuzemský venture kapitálový fond zaměřený na biomedicínu má „nabito“: Life BioCEEd má připraveno půl miliardy korun, na něž se složila dvacítka investorů, většinou bohatých Čechů z kategorie „family office“. Do biomedicíny tak zamíří peníze z movitých rodin podnikatelů, kteří se vyšvihli na špičku svého oboru. A jak Michal Zahradníček zdůrazňuje, podstatnou roli hraje nejen vidina vysokého zhodnocení (byť jde stále o kategorii rizikového kapitálu), ale i přesvědčení o prospěšnosti.

„Při pravidelných poradách s investory probíráme nejen investice, ale především si zveme odborníky, kteří nám prezentují nejnovější biomedicínské trendy a výsledky výzkumu principů chování lidského organismu,“ říká spoluzakladatel investičního fondu, který se zaměřuje na veškeré medicínské technologie. S jedinou výjimkou, a tou jsou farmaka. „Uvedení léku na trh trvá v průměru 15 let, a navíc je střední Evropa zkrátka příliš malá na to, aby tu někdo vyvinul přelomovou molekulu, z níž vznikne globální produkt v podobě léčiva. Nevěříme, že by farmaka mohla hrát v budoucnosti klíčovou roli ve vyléčení pacientů. Mají příliš mnoho nežádoucích příznaků,“ upozorňuje Michal Zahradníček.

Life BioCEEd má investiční horizont 6-9 let. S tím, že selekce bude masivní.  „Na začátku chceme mít asi tisícovku projektů. Zaměřujeme se proto na rané fáze, o startupy většinou nemáme zájem, ty my naopak chceme vytvářet. Osm stovek nápadů z širšího výběru vyřadíme. Dvěma stovkám se chceme věnovat detailně, 20 až 30 z nich dostane velkou investici. A nakonec nám z toho vyjdou dvě, tři firmy, u kterých se trefíme,“ popisuje Michal Zahradníček.  

Čistě podle predikcí trh na takové dobré úlovky existuje a stále se rapidně zvětšuje. Celosvětový objem sektoru biotechnologií, z něhož Evropa tvoří necelou třetinu, dosáhl loni podle dat společnosti Polaris Market Research 1,66 bilionu amerických dolarů, do deseti let by se přitom měl až ztrojnásobit. A proč by investoři měli vsadit na střední Evropu a český fond? Jak Michal Zahradníček zdůrazňuje, Life BioCEEd je unikátní v tom, že je na středoevropském trhu první. Nemá tedy zatím konkurenci a může si vybírat z trhu to nejlepší. Navíc za ním stojí prověřený expertní tým, který má know-how na „tahání nápadů ze šuplíků v laboratořích“.

A také se fond s půl miliardou korun kapitálu drží relativně při zemi. „Vedli jsme jednání s Evropským investičním fondem, který měl zájem stát se naším spoluinvestorem. Došli jsme ale k závěru, že spravovat větší balík než 500 milionů korun by nebylo efektivní a nebyli bychom je schopni svědomitě investovat,“ líčí Michal Zahradníček.

Life BioCEEd tak kopíruje trendy rizikového kapitálu v biotechnologiích, kterých si všímají i analytici: po investiční horečce v koronavirové době klesl celkový objem peněz, ale i podpořených firem. Jinými slovy: investoři na podpoře nešetří, jsou ale vybíravější. Nedostatek financí ostatně podle Michala Zahradníčka není tím nejpalčivějším problémem středoevropské vědy. „Stál jsem před třemi lety u zrodu Brno Science Club. Vypsali jsme granty a měli jen dvě podmínky: musí jít o přírodní vědy a badatelé musejí být nějak spojeni s Jižní Moravou. A teprve teď jsme přidělili první podporu, protože se skoro nikdo nepřihlásil,“ líčí. Svědčí to o tom, že buď není dostatek kvalitního výzkumu, anebo je přebytek peněz v systému.

TRANSFER TECHNOLOGIÍ JE NÁRODNÍ ZÁJEM

Spíše než o peníze by se tak podle něj stát měl postarat o změnu pohledu na vědu a použitelnost jejích výsledků. Jak sám zdůrazňuje, heslo „mozkovny místo montoven“ není vůbec špatné, málokdo z politiků si ale uvědomuje, že za tím stojí celý hodnotový řetězec, jehož začátek podceňují všichni aktéři: vědci, politici a vlastně i široká veřejnost. „Málo se zdůrazňuje, že transfer technologií není jen byznys, ale především národní zájem, směřující k vyšší produktivitě a přidané hodnotě. Společnosti, které dobře zvládají přenos poznatků z vědy do života, mají konkurenční výhodu proti ostatním národům, jsou bohatší, zdravější, odolnější a silnější. V tomto smyslu je zdůrazňování přínosnosti vědy a výzkumu vlastně minimálně stejně důležité jako navyšování rozpočtu na obranu, protože inovace jsou nejúčinnější zbraní,“ dodává spoluzakladatel investičního fondu Life BioCEEd.

BLAHOSLAV HRUŠKA