VELVYSLANEC MAREK LIBŘICKÝ: V KAŽDÉ ZEMI ASEAN MÁME SVŮJ PŘÍBĚH

Naši zemi znají i mnozí lidé v Thajsku, říká český velvyslanec v Bangkoku Marek Libřický. „Celé generace lidí tam vyrostly v baťovkách. Když se řekne Česká republika, mnoha podnikatelům i nejvyšším představitelům země naskočí také značka Škoda,“ řekl v rozhovoru pro web Export.cz.

Foto: Velvyslanectví ČR v Bangkoku

Marek Libřický je kromě Thajska zároveň velvyslancem v Kambodži a Laosu. Na pražském ministerstvu zahraničí se předtím mimo jiné dlouhodobě věnoval vztahům České republiky a Evropské unie se zeměmi Sdružení národů jihovýchodní Asie ASEAN.

Uprostřed letošního léta vstoupila v platnost dohoda o volném obchodu mezi Evropskou unií a Vietnamem. Je jasné, že přináší výhody pro českého exportéra, který vyváží přímo do Vietnamu. Nemohly by se české firmy díky ní vyhnout obchodním bariérám i v dalších zemích ASEAN?

Nemyslím si, že by to bylo možné v rámci pouhého reexportu přes Vietnam. To by české zboží muselo získat visačku Made in Vietnam. Něco jiného by bylo, kdyby se české subdodávky staly součástí dodavatelských řetězců nadnárodních firem, které by vyvážely finální výrobky z Vietnamu do dalších zemí ASEAN. Takové dodávky jsou typické pro český vývoz do Thajska. Velkou část exportu do Thajska tvoří elektrotechnické součástky. Tento obchod už je vlastně mimo náš vliv a řídí si ho velké koncerny.

Mohli by tuzemští exportéři do jihovýchodní Asie více využít toho, že mnozí Vietnamci Česko docela dobře znají?

To je trochu stereotypní uvažování. Máme tendenci mířit v rámci ASEAN právě na Vietnam, ale určité historické vazby máme i s dalšími zeměmi. A na druhé straně ne vždy jsou takové historické vazby tím rozhodujícím faktorem. Samozřejmě platí, že hodně Vietnamců nás zná, umí česky a má vazbu na naši zemi. Podobné je to v Laosu, Kambodži a do jisté míry i Myanmaru. Znají nás také mnozí lidé v Thajsku, ale na základě jiné zkušenosti – díky tomu, že celé generace lidí tam vyrostly v baťovkách. Když se řekne Česká republika, mnoha podnikatelům i nejvyšším představitelům země naskočí také značka Škoda. Na Filipínách zase znají pražské jezulátko. V každé zemi ASEAN máme svůj příběh a můžeme toho využít.

Jak je to přesně se znalostí značek Škoda a Baťa v Thajsku? Znají je spíše byznysmeni, nebo i širší veřejnost?

V případě značky Škoda to jsou spíše byznysmeni. Málokdo samozřejmě dokáže rozlišit Škodu Auto od Škody Transportation. Znají hlavně auta, ale Škoda tam také před válkou postavila historicky první moderní cukrovar. Ale Baťa – to je široce známý pojem. Baťovky byly součástí povinné školní uniformy.

Je nutné lidem připomínat, že to je česká značka?

Samozřejmě. Ale lidé, kteří se zabývají obchodem, to většinou vědí.

Filipíny jsou křesťanská země. Jak významnou roli to hraje v našich vztazích? A do jaké míry by exportéři měli uvažoval o různých náboženských a kulturních odlišnostech jednotlivých států jihovýchodní Asie?

Tyto odlišnosti jsou důležité. Netroufnu si detailně mluvit o Malajsii a Indonésii jako muslimských zemích, ale není pochyb o tom, že každá země je z tohoto pohledu trochu jiná. Určité rozdíly jsou vidět třeba i mezi Thajskem a Laosem. Například v tom, jak si lidé podávají nebo nepodávají ruce. Přitom jde o země, které si jsou kulturně velmi blízké.

Jak se to liší?

V Thajsku se lidé zdraví spojením svých vlastních rukou a obvykle si ruce nepodávají, zatímco v Laosu to je běžný pozdrav. V kontaktu s cizinci určitě. A pokud jde o náboženství, Filipínci nebudou vůči Evropě vstřícnější jenom proto, že jsou křesťané. Vím z osobní zkušenosti, že mají některé evropské země spojeny s určitými symboly, jako je právě pražské jezulátko nebo polská černá Madona. Na druhou stranu celkově inklinují k příbuzným národům v regionu. Velká část ekonomických elit tam má, podobně jako v dalších zemích ASEAN, etnický čínský původ. Výsledkem je směs různých faktorů. Spoustu věcí mají země jihovýchodní Asie společných – včetně obavy ze ztráty tváře. Princip potřeby uchovat si vlastní tvář je tam velmi důležitý.

Je třeba v Thajsku známá česká kultura nebo čeští sportovci?

Fotbalisté. A sem tam nějaká tenistka, tenisté už ne. Ostatní sportovci jen málo, země jihovýchodní Asie se kromě fotbalu zaměřují na jiné sporty než my. Fotbalisty často posuzují podle toho, kdo hraje v anglické fotbalové lize. Takže pověst českého fotbalu se teď možná zlepší. Pokud jde o kulturu, tu znají spíše v Singapuru než v Thajsku, protože tam je cílový trh. Za cílový trh přitom nepovažuji komunitu expatů, ale místní lidi, kteří nás nějak vnímají. Největší taková komunita žije ve Vietnamu.

minulém čísle časopisu MED jsme se věnovali kulturním a kreativním průmyslům. Zaměřili jsme se zvláště na Japonsko. Tam znají i české skladatele nebo spisovatele. To se asi nedá s jihovýchodní Asií úplně srovnat…

Možná se to dá srovnat se Singapurem. Tam Češi například hrají i v symfonických orchestrech. Japonsko a Jižní Korea jsou pro mě z tohoto pohledu úplně v jiném vesmíru.

Slavnostní otevření kořenové čističky odpadních vod v Kambodži. Dodaly ji české firmy v rámci rozvojové spolupráce. Foto: Velvyslanectví ČR v Phnompenhu.

SPRÁVNÝ JAZYK I ŘEČ TĚLA

Jak se projevují kulturní specifika v obchodních jednáních? Česká velvyslankyně na Filipínách Jana Šedivá upozorňuje, že se exportéři musejí připravit na dlouhé rozhovory. Měli by dlouhodobě budovat vztah. Na co dalšího byste exportéry upozornil?

To, že je potřeba mít trpělivost, platí pro všechny země v regionu. Zároveň je nutné jednat s lidmi, kteří opravdu mají rozhodovací pravomoc. Váš obchodní partner bude předpokládat, že máte rozhodovací pravomoc a nejde o nějaké nezávazné povídání. Také musíte počítat s tím, že druhá strana vám neřekne ne, ale myslí ne. Je třeba se naučit správný jazyk a správně číst i řeč těla. Některé věci by za vás měl udělat místní partner, poněvadž jinak se člověk ve zdejších specifikách ztratí. Někde dokonce nutnost mít takového místního partnera vychází z místních předpisů a zákonů.

Mluvil jste o potřebě zachovat si vlastní tvář…

To je opravdu zásadní. Autorita je důležitá, ale tvář je ještě důležitější. Jakmile se rozčílíte při jednání, nejenom ztratíte tvář, ale také shodíte partnera v očích jeho podřízených. Už vám nikdy nebude odpuštěno a nemá smysl v jednáních pokračovat. Dále musíte počítat s tím, že při jednání vždy mluví nejvyšší šéf a ostatní do něj vstupují pouze po vyzvání a se souhlasem svého bosse. Specifik je spousta, trochu se to liší oblast od oblasti. Někde je potřeba počítat s tím, že člověk musí absolvovat méně formální akce.

PRINCIP KONSENZU

Šéf indonéské investiční rady nedávno zpochybnil ekonomickou spolupráci v rámci sdružení ASEAN. Uvedl, že možná není až tak pozitivní, když přímé zahraniční investice do Indonésie v poslední době klesaly. Nemohou být jedním z důsledků pandemie větší vnitřní rozpory uvnitř ASEAN?

Rozhodně neočekávám, že by sdružení ASEAN hrozil nějaký rozpad. Členské země si zakládají na tom, že jejich spolupráce je postavena na principu konsenzu. Navenek se budou vždy tvářit, že jsou jedna velká rodina. Z tohoto pohledu jde spíše o překvapivé výroky jednoho představitele. ASEAN je pro každou z těchto zemí velmi důležitý. Bez tohoto sdružení by význam každé jednotlivé země upadl.

Jakou roli hraje v případě Indonésie skutečnost, že je největší zemí – z hlediska počtu obyvatel i velikosti ekonomiky?

Je největší, ale Indonésané si uvědomují, že i oni potřebují ostatní země jihovýchodní Asie. Pokud jde o přímé zahraniční investice v zemích ASEAN, pětinu z nich dlouhodobě tvoří investice z jedné země tohoto sdružení do druhé. Dvacet procent není vůbec málo, když si uvědomíme, že méně vyspělé země jako Myanmar, Kambodža nebo Laos v zahraničí příliš neinvestují. Ani vietnamské investice nejsou nijak vysoké. Je možné říct, že země ASEAN jsou dlouhodobě stále nejvýznamnějšími investory v rámci svého sdružení. A to samozřejmě počítáme jen přeshraniční investice, nikoliv ty uvnitř jednotlivých zemí. Na druhém místě byla dlouhodobě Evropská unie, pak Japonsko, Čína… Ještě významnější je pak obchodní spolupráce v rámci ASEAN.

RELOKACE VÝROBY

Jsou obchodní války ve světě – včetně konfliktu mezi Čínou a Spojenými státy – pro země ASEAN příležitostí? Budou se investice a výroba přesouvat z Číny do jihovýchodní Asie?

Určitě. Některé země hodně sázejí na to, že jim relokace z Číny prospěje. Může se samozřejmě jednat také o výrobu, která spadá spíše do průmyslu 1.0 nebo 2.0 než 4.0. Další země očekávají, že k nim přesunou sofistikovanější formy ekonomické činnosti z Hongkongu – vzhledem k tamním nejistotám. Aktivně se snaží takovou relokaci povzbudit. Není to jenom kvůli ekonomickému zisku. Další faktorem je bezpečnost dodavatelských řetězců, snaha zajistit, aby nechyběly například suroviny pro výrobu zdravotnických prostředků.  Pandemie v tomhle směru poučila i jihovýchodní Asii. Z pohledu České republiky to nemusí vždy znamenat nové příležitosti. Taková relokace často nepřináší změnu využívaných technologií a zařízení, ale pouze přesun nebo kopírování toho, co už bylo někde jinde.

Všechny země ASEAN asi musejí realisticky počítat s tím, že Čína bude hrát v jejich ekonomice velkou roli. Někde to asi vítají více, jinde méně. Vietnamci jsou, pokud vím, vůči Číně tradičně nedůvěřiví…

S významnou rolí Číny určitě počítají, v řadě zemí je už dnes realitou. Vietnam se samozřejmě s ohledem na zájmy v Jihočínském moři snaží své zahraniční vztahy vyvažovat. To samé platí i pro další členy ASEAN.

Vyvažovat mimo jiné silnými vztahy se Spojenými státy?

Přesně tak. Čína je velký soused a realisticky vzato bude vždy hrát v jihovýchodní Asii významnou roli. Jsou tu země, kde má silnější postavení – jako například Kambodža. Do značné míry to platí také v Laosu, který má zároveň pevné vztahy s Thajskem a svým tradičním partnerem Vietnamem. V jihovýchodní Asii jsou aktivní Spojené státy i další země.

EKONOMICKÁ DIPLOMACIE

Jak vnímáte roli velvyslance v ekonomické diplomacii? A jaká je v tomto ohledu vaše osobní zkušenost? Působil jste v Africe i v Asii…

Ano. Také jsem pracoval jako diplomat ve Španělsku a ekonomický diplomat v Izraeli a na palestinských územích. To ale ještě nebylo v roli velvyslance. Snažím se být aktivním velvyslancem, který českým firmám pomáhá vstoupit na trh a dál je v jejich aktivitách podporuje.

Země, kde nyní působíte – Thajsko, Laos a Kambodža – patří k těm, v nichž je role velvyslance v podpoře exportu zvlášť důležitá. Určitě důležitější než na trzích Evropské unie…

Je pravda, že když jako velvyslanec doprovodím zástupce české firmy na jednání, máme větší šance, že se například dostaneme k opravdu relevantnímu představiteli některé z těchto zemí. Na našem velvyslanectví se ekonomické agendě věnuje nějakým způsobem prakticky každý. Je to naše priorita. Myslím, že v zemích Asie nebo Afriky by ekonomika až na výjimky měla být tím hlavním, čím se zastupitelské úřady zabývají. Samozřejmě v určitém politickém kontextu.

JAN ŽIŽKA

Další část rozhovoru s Markem Libřickým vyjde v příštím čísle časopisu Moderní ekonomická diplomacie č.17. Velvyslanec v něm mluví mimo jiné o příležitostech pro české firmy v jihovýchodní Asii.

 

ministr Tomáš Petříček navštívil firmu Linet