TECHNICKY JSOU ČEŠI NA ÚROVNI NĚMCŮ. NEMÁME ALE TAKOVÝ VLIV, ŘÍKÁ ZLÍNSKÝ INOVÁTOR TOMÁŠ JUŘÍK

Společnost Cross Zlín patří mezi tři technicky nejvyspělejší dodavatele inteligentních systémů pro řízení křižovatek na světě. Jejím dalším úspěšným exportním artiklem je systém vážení kamionů za jízdy. Boj s německou a italskou konkurencí je podle šéfa a spolumajitele zlínské firmy Tomáše Juříka v celém oboru smart mobility hodně náročný, i když technicky Češi nijak nezaostávají. Nemají ale za sebou značku jako Made in Germany. „To vůbec neznamená, že se vzdáme,“ zdůraznil podnikatel Tomáš Juřík v rozhovoru pro Export.cz.

Foto: Cross Zlín

Jak jsou české firmy silné v segmentu smart mobility, informačních technologií pro dopravu? Mám na mysli hardware i software a jejich propojení ve finálním řešení…

Musíme se na to podívat ze dvou hledisek – jaká je naše technická úroveň a jaká je naše obchodní síla, pokud jde o prosazování českých řešení. To jsou dvě zcela rozdílné věci. Z technického hlediska jsou zdejší firmy na nejvyšší evropské úrovni. Daleko horší je to s celkovou ekonomickou sílou a prosazováním se na zahraničních trzích. I když nám pomůžou instituce, které se zabývají podporou exportu, značka Made in Germany je pro svět pořád hodně atraktivní. Německé zboží není v mnoha ohledech zdaleka tak dobré, jak by se mohlo zdát. Ale tradice a váha země hraje v konkurenčním boji obrovskou roli v náš neprospěch.

V technické úrovni dokážeme konkurovat i nejlepším německým firmám?

Rozhodně, jsem o tom přesvědčený. Kde ale nejsme na úrovni Němců, je příprava projektů, kontinuita projektů a kvalita státního aparátu. Tady máme hodně co dohánět. Na druhou stranu, když se bavíme o mimoevropských trzích, bez jakýchkoliv pochyb pomohla naše integrace do Evropské unie. Třeba v Africe příliš nerozlišují, o jakou konkrétní zemi EU jde.

Některé už domluvené zakázky v zemích jako Gruzie nebo Egypt české firmy ztratily kvůli německému nebo italskému lobbyingu na nejvyšší úrovni.

Ano, tradiční sféry vlivu stále fungují. My se z těchto situací musíme poučit a být i v lobbyingu lepší než konkurence, kterou podporují ostatní země. Nemáme jinou možnost.

Jak vnímáte samotný pojem smart mobility? Vystihuje to, čím se zabýváte?

Nemám s tím žádný problém. Můžeme mluvit o smart mobility, intelligent traffic systems – tedy ITS, nebo prostě o telematice. Je to akorát přemalovaná fasáda téhož.

Michal Neumann, šéf poradenské společnosti Market Connect, upozorňuje, jak se země východní Evropy inspirují řešeními, která se už prosadila v českých městech.

To v každém případě. Ale nemůžeme se tím chlácholit. Západ Evropy je rozvinutější a směrem na východ úroveň celkově klesá. Situace se navíc mění ještě více v náš neprospěch. Měli jsme proti zbytku střední a východní Evropy obrovský náskok, tento rozdíl se bohužel smazává a zdá se mi, že dokonce jako Česko začínáme zaostávat.

Kdy jsme měli největší náskok?

Řekl bych, že přelom milénia byl v Česku zlatý věk telematiky.

Které produkty vaší společnosti mají největší uplatnění na zahraničních trzích?

Nejlépe se exportují dvě technologie – zjednodušeně řečeno technologie křižovatek a technologie vážení kamionů za jízdy. Vyvážíme je do celého světa. Technologie křižovatek zahrnuje jejich řadiče i nadřazený informační systém eDaptiva. Řadič je v podstatě takový velmi speciální spínací automat. Pokud ale kolem něj nevytvoříte rodinu sofistikovaného softwaru, je prakticky k ničemu. A naše technologie vážení kamionů za jízdy drží světový primát v tom, že jsme jako první umožnili jejich vážení s přímým pokutováním v následném správním řízení bez nutnosti vozidlo odstavit a dodatečně staticky převážit.

EXPORT A VÝVOJ JSOU SPOJENÉ NÁDOBY

Vraťme se na chvíli k vašim začátkům. Firma Cross startovala v devadesátých letech, nejprve s řadiči křižovatek. Poměrně brzy jste se vydali také na zahraniční trhy…

Narazili jsme na strop, který byl daný celkovým rozměrem českého trhu. V našem oboru bychom mohli vybudovat tak dvaceti, možná pětadvacetihlavou firmu. Nebyl by tu ale žádný prostor pro další růst. Pokud bychom se nedostali minimálně na evropské trhy, neuživili bychom náš náročný vývoj.

Teď ho dokážete uživit dobře?

Dokážeme. Nicméně investice do vývoje jsou v našem měřítku obrovské, tvoří 17 procent z celkových nákladů a vývojový tým, čítající 50 lidí, představuje téměř čtvrtinu všech našich zaměstnanců. Jedná se o klíčovou investici do budoucnosti firmy.

V devadesátých letech jste se tedy začali dostávat na tu vysokou úroveň, o které mluvíte?

Ano. V celém Česku byla obrovská chuť lidí něco dělat, jejíž poslední zbytky podle mého názoru totálně zničil covid a zejména nešvar zvaný home office. Přirovnal bych to k historii německé poválečné obnovy. Lidé chtěli zruinovanou zemi postavit znovu na nohy. My jsme dělali totéž. Normou byla měsíční 200hodinová nebo i 220hodinová pracovní doba. Dnes stojí celý soukromý sektor na entuziasmu malé skupiny lidí. A žijeme pouze z podstaty. Mám pocit, že sněhová koule, která se nabalovala v devadesátkách, se čím dál tím víc zastavuje.

Začínali jste s řadiči křižovatek, dnes máte široké portfolio produktů. Budete ho dál rozšiřovat?

Dnes už je naše nabídka produktů taková, že více do šířky ani jít nemůžeme. Musíme oslovovat nové trhy. Jinak ale máme v laboratořích nové výrobky, a to ve všech oblastech, na které se zaměřujeme. Některé jsou technicky velmi revoluční. Výrobek je přitom jenom takový základní kámen. Když už ho máte, musíte dobudovat jeho podporu, prodejní týmy, servisní týmy. Musíte mít jasnou představu, co vše potřebujete k tomu, abyste se ve světě prosadil. Je to obrovsky nákladné a náročné. Někdy říkám, že jednodušší je pohnout horou. Takový nákup a prodej je oproti tomu, co děláme my, vlastně primitivní podnikání a přitom kolem něj máte také vybudované množství informačních systémů, které jsou obrovsky složité. A teď si představte, že my jsme ti blázni, kteří si ještě vyvíjejí vlastní výrobky…

Má smysl se snažit na zahraničních trzích prosadit s širší nabídkou českých firem a jejich společnými řešeními?

Taková spolupráce funguje zcela přirozeně. Cross se zaměřuje na různé systémy pro dálnice, křižovatky, parkování, ale neděláme například městskou hromadnou dopravu, která je integrální součástí měst. Tady spolupracujeme s dalšími partnery. Mám na mysli například některé komponenty, jejichž vývoj je složitý, protože to jsou velice sofistikovaná zařízení. Typicky to platí pro nový a nadějný segment komunikačních systémů mezi vozidlem a silniční infrastrukturou, takzvané C2X. S vývojem této technologie jsme pomáhali našemu tradičnímu partnerovi, firmě Herman Electronics z Brna, a máme samozřejmě příslušná exkluzivní prodejní práva.

Klíčové asi také bylo, že jste před časem investovali do společnosti Incinity, tehdy ještě startupu…

Ano. Mimochodem v té době ještě nikdo neznal pojem smart city. Hledali jsme deštníkový, zastřešující software, který celé naše portfolio produktů převede do jednoho společného prostředí. Bylo nám jasné, že zákazníci nebudou chtít oddělené informační systémy pro parkování, řízení křižovatek, zimní údržbu silnic, a při jejich využívání přepínat ze softwaru do softwaru. Základním principem smart mobility a smart city je unitární systém, který všechno spojuje do jednoho. To není o tom, že někde postavíte třeba jednu „chytrou“ lavičku. A s obrovsky objemnými daty, která vygeneruje takový unitární systém, můžete pracovat – když ne online, tak alespoň následně analyticky.

Incinity je dnes vaše dceřiná firma?

Nikoliv stoprocentně, jejímu zakladateli Lukáši Duffkovi patří třetina firmy. Další dvě třetiny vlastníme společně s mým obchodním partnerem Petrem Vitovským jako spolumajitelé Crossu.

Spolupracujete také s platformou DataFromSky…

Přesněji se společností RCE Brno, tato platforma je její produkt. Společně jsme vyvinuli unikátní systém pro křižovatky – videomonitoring pomocí kamerových systémů CCTV. Tento systém se jmenuje Flow a patří k nejlepším technologiím v našem oboru. Nespoluvlastníme ho, ale minimálně jsme mu pomohli na svět a následně ho obchodujeme.

Foto: Cross Zlín

TÉMĚŘ CELÝ SVĚT A VELMI NADĚJNÁ UKRAJINA

Kde se nejvíc uplatňujete teritoriálně?

Prioritně v Evropě, včetně té vyspělé. Jsme například ve Skandinávii, máme instalace už i na Islandu. Ale prosazujeme se také na východních trzích. Teď se nám například rýsuje zajímavý obchod v Kazachstánu. Zajímají se tam o naši technologii vážení vozidel za jízdy. Jinak s výjimkou Severní Ameriky a Antarktidy exportujeme do celého světa. Snad i tu Severní Ameriku brzy jedním nadějným výrobkem obsadíme.

Vaše parkovací systémy se dostaly třeba do Afriky, konkrétně do Tanzánie…

Afrika je velice zajímavá a slibná. Lidé se na ni dívají trochu přes prsty, ale myslím si, že minimálně některé části Afriky jsou oblastmi budoucnosti.

Největší nové příležitosti by se tedy mohly rýsovat v Africe?

Nejenom. Pokud bude Ukrajina pevně zakotvena do evropských struktur, je to jednoznačně nejslibnější trh. Mojí noční můrou je, že Ukrajina současnou válku prohraje. To si ale vůbec nechci připouštět, to by byl obrovský šok pro celou Evropu. Musíme dělat všechno pro to, aby se tak nestalo.

S jakými potížemi se na zahraničních trzích potýkáte?

Například s tím, že západní Evropa otevřenost svého trhu jenom vznešeně deklaruje. Ve skutečnosti si Francouz nekoupí nic nefrancouzského, Rakušan nic nerakouského, pokud tedy nemusí. V západní Evropě funguje regulérní protekcionismus, který vám samozřejmě nikdo nepotvrdí nahlas. V řadě zemí se s ním ale setkáváte všude – od mentality zákazníků až po chování státních úředníků.

Přesto jste se v západní Evropě prosadili. Jak se vám to podařilo?

Například v Německu díky tomu, že některé municipality nebyly spokojené s místními dodavateli a nakonec sáhly po nás jako po jediné reálné alternativě. Jiný případ je ale Dánsko, podobně jako další severské země. Tam skutečně hrají naprostou rovinu – když má výrobek kvalitu a poskytnete mu dobrou podporu, trh je otevřený.

CROSS A UNIVERZITY

Spolupracujete na vývoji s univerzitami?

Spolupracujeme především v oblasti lidských zdrojů, nikoliv společného vývoje. Tady ve Zlíně s Univerzitou Tomáše Bati, v Brně s Vysokým učením technickým. Nejlepší technické vzdělání v našem a souvisejících oborech v Česku dnes dostanete jednoznačně v Brně. Brno skutečně je, stejně jako za Rakouska-Uherska, klíčová technologická základna. Další univerzitou, kterou považujeme za hodně perspektivní a s níž rádi spolupracujeme, je i Vysoká škola báňská – Technická univerzita v Ostravě. Pokud jde o vývoj, ten náš je hodně specializovaný a pokročilý, tady velký potenciál pro společné aktivity s těmito univerzitami nevidím. Spíše studentům ukazujeme, co děláme v Crossu a snažíme se je tak navnadit na práci u nás. Například náš vývoj v oblasti algoritmizace řízení křižovatek je na absolutní světové špičce.

Myslíte, že kdyby teď nějaká přední světová firma teoreticky měla možnost vzít vašich 50 vývojářů a umístit je ve svém výzkumném středisku, hned by to udělala?

Rozhodně. Proto už jsme také obdrželi mnoho nabídek na převzetí.

Mezi vývojáři je asi i hodně mladých lidí…

Máme tu mladé lidi a není to jednoduché. Mladé lidi musíte vychovávat a polovina z nich, nebo i více, nás bere pouze jako přestupní stanici k renomovaným zahraničním firmám. My je často provedeme prvními kritickými třemi až pěti lety jejich praxe, pak jsou přeplaceni a odcházejí. Je tu tedy nevítaná fluktuace. Máme ale i srdcaře, kteří chtějí dělat na zajímavých věcech, mají v našem regionu hozenou kotvu a neberou práci pro českou firmu pouze jako prázdná slova. Ti zůstávají.

Spolupracujete také s univerzitami v zahraničí?

Už více než deset let spolupracujeme s univerzitou ve švédském Göteborgu. V tomto případě se společně věnujeme vývoji v oblasti silniční meteorologie. Meteorologie, klimatologie a silniční meteorologie – to všechno jde totiž silně ruku v ruce. A udělat kvalitní sofistikovaný systém detekce a provádění zimní údržby je hodně náročně. Takový systém má přitom velký význam – díky jeho informacím je možné omezit provoz na silnicích v době, kdy je nebezpečný, nebo naopak zabránit zbytečnému solení, které je drahé a ničí přírodu i vozovku. Někdo může mít pocit, že v našich zeměpisných podmínkách je podobný systém zbytečný, když už teď nezažíváme žádné ukrutné zimy. Možná si řeknete, že když napadne sníh, stačí ho odhrnout a jede se dál. Jenže nejnebezpečnější situace u nás nebo třeba v Británii přinášejí mrazivé noci, kdy vám auto v plné rychlosti najede na neviditelný „černý led“.

Říkal jste, že se na zahraničních trzích prosazujete hlavně se systémy řízení křižovatek a vážení vozidel za jízdy. Meteorologie je tedy další nadějný směr?

Opravdu bychom ho rádi dál rozvíjeli. My jsme historicky moc nevyráběli senzory, kupovali jsme si je a vytvářeli k nim sofistikovaný informační systém. Teď jsme v návaznosti na spolupráci s univerzitou v Göteborgu společně se švédskou firmou Klimator získali exkluzivní zastoupení na velmi sofistikované senzory. Není to sice náš vlastní výrobek, ale díky našim partnerstvím ve Švédsku k němu přidáváme pěknou nadstavbu.

VÍME, KDO BUDE MŮJ NÁSTUPCE

Zabýváte se vy sám pořád vývojem?

Pokud bych deset procent svého času nevěnoval vývoji, asi bych se na ředitelském místě utrápil. Bez toho by mě to skutečně už nebavilo.

I nové produkty Crossu tedy mají vaši osobní stopu?

Ano. Máme třeba nový stojan parkování, nové váhy, a tam všude jsem vnášel svoje nápady, svoje invenční postřehy.

Pořád máte hodně nápadů?

Bohužel každý má svoji expoziční dobu. Tento rok budu rekapitulovat s šesti křížky na krku. Myslím si, že je nejvyšší čas, aby nastoupili noví a lepší.

Někteří majitelé rodinných firem se časem chtějí věnovat spíše strategickému řízení…

Tohle zrovna nemám moc rád. Co je to strategické řízení? To jsou takoví ti, kdo kecají do všeho a za nic fakticky nezodpovídají. Chtěl bych jednoho krásného dne předat žezlo synovi, a když se mě zeptá na moji radu, dám mu ji. Když se mě nezeptá, nechám ho, aby si „rozbil ústa“, protože to je nejlepší výchovný prostředek.

Pořád platí, že majiteli Crossu Zlín jste napůl vy a Petr Vitovský?

Po poradě s právníky se to trošku překlopilo. Dnes jsem 51procentní obchodní společník, kolega Petr Vitovský má 49 procent. Je to proto, aby do budoucna nenastala nějaká patová situace. A zároveň to má obrovskou výhodu, že v tomto uspořádání máme právní statut rodinné firmy. Jedna rodina totiž drží majoritu.

Jak to máte vyřešené s budoucím nástupnictvím ve firmě?

Převedli jsme firmu do holdingové struktury se dvěma nadřízenými rodinnými fondy. Takové řešení se v poslední době stalo trochu podezřelým, my ale skutečně nic netajíme. Beneficientem jsem pořád na jedné straně já a na druhé straně Petr Vitovský. Rodinný fond má jednu obrovskou výhodu – nedělitelnost rodinného majetku. Pro předání firmy mezi generacemi je to ideální nástroj.

Nástupnictvím ve firmě se zabývá řada podnikatelů, ne všichni mají štěstí, že někdo z rodiny může a chce v jejich byznysu pokračovat. To se vás ale asi netýká?

Máme vybraného nového šéfa, měl by to být můj syn. Doufáme a těšíme se na to, že v každé další generaci bude stále více potomků, ze kterých bude možné vybírat. Tak jsme zvědaví na vnuky…

Jste jednou z nejúspěšnějších zlínských firem. Mohl by jít Cross ve šlépějích Bati?

To určitě ne. Náš obor není tak masový. Já sice razím heslo „křižovatku do každé rodiny“, ale nabídnout boty pro každého obyvatele naší planety bylo něco jiného. Zvlášť v době, kdy většina světa chodila bosa.

JAN ŽIŽKA

 

FOTOGALERIE

Technologie společnosti Cross Zlín patří k nevyspělejším na světě. Foto: Cross Zlín

 

Díky našim firmám o nás ví celý svět