Sklářský průmysl a export:
Vzkříšení českých sklářů
Totální krach, konec sklářství v Čechách. Tak vypadala pověst tuzemského sklářského průmyslu zhruba před deseti lety. Dnes už o krizi nemluví ani největší pesimisté, český sklářský export nepřetržitě roste od začátku nynější dekády. Loni podle statistiky Asociace sklářského a keramického průmyslu dosáhl 45,9 miliard korun, ta ale nezahrnuje menší firmy pod dvacet zaměstnanců. Ve skutečnosti byl vývoz ještě vyšší – určitě nad úrovní 50 miliard korun.

Tahounem růstu českého sklářství je poptávka po výrobcích v navazujících odvětvích stavebního, automobilového,
chemického a potravinářského průmyslu, říká Petr Mazzolini, prezident Asociace sklářského a keramického průmyslu (na snímku). Foto: AGC Flat Glass Czech
Za symbol příznivého obratu můžeme považovat transakci z roku 2011. Český podnikatel Otakar Moťka, nový vlastník sázavské firmy Kavalierglass koupil krachující německou sklárnu Walther-Glass – výrobce ozdobných misek a váz. Moťka byl jedním z investorů, kteří stavěli své podnikání na troskách zkrachovalého sklářského kolosu Bohemia Crystalex Trading (BCT). Ukázalo se, že tito podnikatelé jsou schopni nejenom udržet výrobu při životě, ale také mají dost sil na dobývání zahraničních trhů.
Přitom právě bankrot BCT a sesterské Porcely Plus – tedy zadluženého sklářského a keramického „impéria“, zapleteného do podezřelých finančních transakcí – byl v roce 2008 velkou ranou pro celé odvětví. A následovala světová finanční krize, která pro české sklářství znamenala další stresové období.
„Těm silným náturám, co vydrželi, ale krize nakonec pomohla, vyšli z ní silnější,“ říká v rozhovoru pro časopis MED Petr Mazzolini, prezident Asociace sklářského a keramického průmyslu ČR. České firmy podle něj získávají nové trhy, pracují na rozvoji technologií, inovují a zvyšují výrobní kapacity.
To platí nejenom pro užitkové a další sklo, které nabízejí dnešní nástupci BCT. Z hlediska tržeb je nejvýznamnějším oborem ploché sklo, tedy odvětví, v němž působí také Petr Mazzolini – výrobní ředitel AGC Flat Glass Czech (více na str. 12), který v teplických sklárnách pracuje celý život od studií. Tržby jenom oboru plochého skla dosáhly loni téměř 19 miliard korun z celkových 48,6 miliard (podle údajů asociace, tedy bez zahrnutí menších firem). Dalšími významnými obory byla výroba skleněných vláken, keramika nebo obalové sklo.
Většina exportu míří do EU
Tahounem růstu celého českého sklářství je tak podle Mazzoliniho zvýšená poptávka po výrobcích v navazujících odvětvích stavebního, automobilového, chemického a potravinářského průmyslu. Většina vývozu – 70 procent – směřuje do Evropské unie, tento podíl se ale velmi liší podle jednotlivých oborů. U plochého skla včetně proslulých sofistikovaných autoskel z Chudeřic u Teplic je podíl Evropské unie ještě vyšší (loni 95 %), v případě užitkového skla nebo třeba luxusních lustrů hrají daleko významnější roli mimoevropské trhy (zhruba polovina). Význam trhů EU je silný také u skleněných vláken a výrobků z nich (86 %) a obalového skla (87%).
Teritoriální struktura u jednotlivých oborů má podle Mazzoliniho jasnou logiku – zatímco u řady oborů by byly brzdou vývozu mimo Evropu vysoké dopravní náklady, u specifických položek typu luxusních lustrů, které vyrábí firmy jako Lasvit nebo Preciosa, nehraje jejich podíl na celkové ceně až takovou roli.
Vzestup některých oborů českého sklářství v posledních letech mohl být možná ještě výraznější, kdyby se do problémů nedostal ruský trh – ať už kvůli západním sankcím, nebo poklesu cen ropy. Mazzolini ale oceňuje, že čeští výrobci byli schopni poměrně rychle najít jiné trhy. „Čeští skláři vyvážejí více do Turecka, na Blízký východ, Dálný východ, do Latinské i severní Ameriky,“ zdůrazňuje prezident sklářské asociace.
Přednosti a slabiny
Má už tedy český sklářský průmysl všechny problémy za sebou? To by bylo příliš optimistické tvrzení. Mezi velké výzvy určitě patří ty, která se týkají celého českého průmyslu jako celku – nedostatek pracovních sil a potřeba stabilních měnových kurzů.
Už celá desetiletí pak skláři v celé Evropě mluví o konkurenci z východní či jihovýchodní Asie, především Číny. Tedy o konkurenci, kterou je stále možné porážet vyšší evropskou kvalitou, inovacemi, atraktivnějším designem. Jsou tu ovšem období, kdy zákazníci tolik nehledí na kvalitu a dávají přednost ceně.
Petr Mazzolini upozorňuje, že právě to se stalo během minulé finanční krize na přelomu předchozí a této dekády. „Mnozí spotřebitelé hledali to nejlacinější zboží,“ říká. Východní konkurenci samu o sobě Mazzolini nepovažuje za hlavní faktor dřívějších problémů českého sklářství, právě v kombinaci s finanční krizí se ale ukázala být velmi nepříjemnou.
Mnozí zástupci sklářského průmyslu si v této souvislosti stěžují na neférovou konkurenci. Čínský vývoz se těší podpoře tamního státu, Číňané navíc neberou takový ohled jako Evropané na životní prostředí.
Odvetné kroky, inovace
Ne všechny obory sklářství a keramiky jsou dovozem z Východu zasaženy stejně. Představitelé toho největšího oboru – plochého skla – žádné přehnané obavy nemají. V anketě pro sklářskou asociaci to vysvětlit předseda představenstva AGC Flat Glass Czech Pavel Šedlbauer: „Výrobky, které byly dovezeny ze zemí mimo EU, jsou na trzích Evropy mnohdy levnější, ale omezené servisem, dopravní vzdáleností i velikostí prodávaných formátů.“
Vlastimil Argman, generální společnosti Thun 1794, nicméně upozorňuje na potřebu odvetných opatření například ve výrobě porcelánu: „Celní bariéry zřízené Evropské komisí na počátku desetiletí jsou velice účinnou obranou proti pronikání nekalé konkurence zejména z jihovýchodní Asie na evropský trh. Toto opatření pomohlo uhájit existenci porcelánového průmyslu v České republice.“
Hlavní protizbraň je nutné hledat ještě jinde, jak zdůraznil výrobně obchodní ředitel firmy Crystal Bohemia Jaroslav Seifert junior: „Jedinou možností, jak této konkurenci předcházet, je přicházet s novými inovovanými výrobky.“
Chce to dobrý marketing
Jedno je jisté – české sklářství se vždy mohlo pochlubit skvělými výrobky, který tento obor táhly nahoru. Slabinou, který celé odvětví přinejmenším brzdil, byl ovšem nedostatečný marketing. „Uměli jsme vyrobit, neuměli jsme prodat. A hodně českých firem pořád prodává pod renomovanou zahraniční značkou, což ukazuje, že někdo pořád umí prodávat lépe,“ říká Petr Mazzolini. Dodává ale, že situace se postupně lepší. I díky novým investorům, kterým se podařilo oživit byznys na troskách zmiňovaného padlého BCT – ať už jde o zmiňovaného Otakara Moťku a jeho Kavalierglass, Lubora Cervu a jeho Crystalite Bohemia, nebo další byznysmeny.
Do sklářství se pouští také další známý podnikatel Martin Wichterle, jehož firma Wikov se proslavila zvláště výrobou převodovek. Nejdříve investoval do sklárny Bomma ve Světlé nad Sázavou, nyní oživuje také značku Rückl v Nižboru. V rozhovoru pro Hospodářské noviny se Wichterle zasazoval o to, aby stát podporoval inovace nejen technologické, ale i v oblasti designu či marketingu.
Petr Mazzolini dále připomíná, že není možné spoléhat na tvrzení, podle něhož má české sklo ve světě dobrý zvuk. Minimálně stejně dobrý zvuk má totiž v různých oblastech světa i řada dalších evropských výrobců skla.
Sklářství, design, software
Viceprezident Svazu průmyslu Radek Špicar pak vidí šanci pro sklářství v mezioborovém přístupu. „Diverzita a silnější propojování know-how různých oborů, včetně těch uměleckých, podněcují kreativitu a tím i další pozitivní vývoj sklářství u nás,“ uvedl Špicar na říjnovém setkání „Sklářské svítání 2017“.
Vládní Sekce pro vědu, výzkum a inovace pak potřebu takového propojování dokládá na úspěšném produktu Supernovy – „obřího lustru“ společnosti Lasvit, který váží 2600 kilogramů a skládá se z 330 kusů ručně foukaného skla. Slovo „lustr“ je ale velmi nepřesné – Supernova je kinetická skleněná svítící plastika, která dokáže interaktivně a „bezkontaktně“ reagovat na pohyb diváků.
Zároveň jde ovšem o produkt, který propojuje různá odvětví – ať už ta, která mají v Česku dlouhou tradici, ale i ta, která se spíše nově hlásí o slovo. Supernova je totiž ukázkou toho, jak se mohou doplňovat obory sklářství, designu a také mechatroniky, jež je sama symbiózou mechaniky, elektroniky a vývoje softwaru.
Dědictví starých sklářských mistrů tady nachází uplatnění ve spojení tradičních českých odvětví strojírenství a sklářství s moderní digitální ekonomikou i kulturními a kreativními průmysly.
JAN ŽIŽKA