RATING S ČESKOU PŘÍCHUTÍ

Na první pohled se jedná o „pouhé“ jednání expertů státních agentur pro podporu vývozu.  Ale jde o hodně. Změní se rating některých zemí? A jak se to projeví na ceně pojištění, které na export do těchto zemí poskytují instituce typu české státní pojišťovny EGAP? Téma, které hodně zajímá nejen tuzemské vývozce… A právě na taková mezinárodní jednání vyrážejí třikrát do roka zástupci EGAP. Aktuální informace o projednávaných exportních trzích předtím získávají také od českých ekonomických diplomatů.

Přibližně před rokem se začali pravidelně scházet zástupci pražského ministerstva zahraničí a pojišťovny EGAP, aby probrali ekonomickou situaci jednotlivých zemí světa. Těchto schůzek se účastní také přizvaní představitelé ministerstev financí a průmyslu.

Jak vysvětluje náměstek ministra zahraničí Martin Tlapa, koordinační schůzky mají značný přínos pro obě strany. EGAP získává další podklady, díky nimž se formuje postoj českých zástupců pro rozhovory s dalšími agenturami států Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj o „ratingu OECD“ – tedy o zařazení jednotlivých zemí do osmi rizikových kategorií (0-7, kategorie 7 je nejrizikovější).

Od Běloruska k Egyptu

V posledních dvou letech šlo o velmi sledovaná jednání, která se týkala například ratingu Běloruska, Íránu, Turecka nebo Egypta. Ve všech těchto případech se také zařazení do příslušné kategorie měnilo – u Běloruska a Egypta směrem nahoru, u Turecka směrem dolů, v případě Íránu dokonce oběma směry. Čím lepší rating, tím výhodněji také vychází pojištění do dané země, které poskytují státní exportní agentury členů OECD.

Schůzky s experty na riziko z exportní pojišťovny jsou podle Martina Tlapy přínosné i pro diplomaty. Tato diskuse jim otevírá nové úhly pohledu a přináší poznatky, které pak mohou využít v ekonomické diplomacii a podpoře českých exportérů. „Ministerstvo zahraničí posiluje své know-how a stále více se profiluje také jako jeden z ekonomických resortů,“ říká náměstek ministra.

Diskusi se zástupci ministerstva zahraničí oceňuje také Martin Růžička, náměstek generálního ředitele EGAP pro řízení rizik. Zatímco si EGAP vyhodnocuje takzvaná tvrdá data o ekonomické a finanční situaci určité země a o tom, jaká je platební morálka tamních firem, diplomaté přicházejí s poznatky, které získávají přímo na místě. Martin Růžička uvádí příklad, kdy zástupci Černínského paláce informovali o tom, jak nová vláda v jedné z posuzovaných zemí mění svůj přístup k veřejným zakázkám a jak to ovlivňuje tamní podnikatelské klima. „Takové informace jsou pro nás velmi cenné,“ říká šéf řízení rizik EGAP.

Martin Tlapa upozorňuje, že české ambasády v zahraničí se při získávání potřebných informací zaměřují na širokou škálu různých oblastí. Zabývají se například tím, jak diverzifikovaná je daná ekonomika, jaké jsou předpoklady dalšího vývoje vládního dluhu, zda hrozí politická nestabilita, s jakými reformami přichází vláda a jak to vypadá s tamní byrokracií či korupcí. Své poznatky si přitom diplomaté ověřují v praxi – pohybují se v dané zemi, jsou v kontaktu s firmami. Na základě všech těchto informací ambasáda formuluje své doporučení ohledně toho, zda by Česko mělo v daném případě prosazovat změnu ratingu.

Nejen strohá čísla

Finální české stanovisko, které vzniká i díky diskusi mezi pojišťovnou EGAP a ministerstvem zahraničí, prezentují zástupci EGAP při jednání exportních agentur OECD, které se zabývá kvalitativním hodnocením jednotlivých zemí. Jak upozorňuje Martin Růžička, tento více subjektivní přístup navazuje na vyhodnocování „tvrdých“ numerických kritérií. Posuzování ekonomické a finanční situace vychází z analýz Mezinárodního měnového fondu a dalších mezinárodních organizací. Mezi kvantitativní kritéria patří také data exportních agentur o splácení dluhů v dané zemi.

Ne vše je ale možné vyjádřit strohými čísly, takže zástupci jednotlivých exportních agentur v rámci hodnocení sdílejí své „měkké“ poznatky – podobně jako předtím zástupci EGAP a ministerstva zahraničí na české národní úrovni. A tady už vstupují do hry další aspekty, které početní přístup nemůže pokrýt, včetně hodnocení politických rizik, vymahatelnosti práva nebo korupce. Konečné rozhodnutí o změně ratingu posuzované země je tak ve finále podložené jak tvrdými, tak měkkými daty.

Martin Růžička zdůrazňuje, že si přitom ani EGAP, ani další podobné instituce zemí OECD rozhodně nehrají na ratingové agentury. „Pro nás je důležité, abychom správně vybrali takové pojistné, které odpovídá riziku jednotlivých zemí. Ratingová agentura nic neriskuje, my ano,“ upozorňuje náměstek generálního ředitele EGAP. Odpovědnost státních exportních agentur je podle něj mimořádná už proto, že tady jde o peníze daňových poplatníků.

Sebevědomější diplomaté

Z hlediska ministerstva zahraničí má jeho zapojení do celého procesu ještě jednu výhodu. „Posilujeme tím sebevědomí našich diplomatů,“ poznamenává Martin Tlapa. Zástupci české diplomacie se mohou při jednání se svými protějšky v zahraničí zmínit, že se podílejí na hodnocení jejich zemí. Podle náměstka ministra zahraničí se tím také zvyšuje prestiž Česka v mezinárodních vztazích. Zároveň se potvrzuje, že jako členové OECD mají Češi možnost se spolupodílet na významných rozhodnutích.

Stává se, že exportéři nejsou spokojení se zařazením určité země do velmi rizikové skupiny například proto, že jejich zkušenosti vypovídají o tamní velmi dobré platební morálce. Neberou ale příliš v potaz další rizika, která nejsou na první pohled tak viditelná. Martin Tlapa v této souvislosti argumentuje, že není možné pokřivovat zrcadlo – je důležité vidět celkový obraz dané země. Některá rizika se mohou projevit až v dlouhodobějším časovém horizontu. „Vylepšovat hodnocení jenom proto, že získáme určitou výhodu a pojištění exportu do dané země momentálně vyjde o něco levněji, nedává žádný smysl. Později by se to mohlo vymstít,“ dodává náměstek.

Výhoda pro menší země

To, že se země OECD dokáží v podpoře vývozu dohodnout na společných pravidlech, vidí Martin Růžička jako velkou výhodu zvláště pro menší a exportně orientované země jako Česko. Členové OECD se v tomto ohledu drží rovného přístupu, stanovují minimální pojistné sazby pro různé rizikové kategorie zemí. Základní pravidlo zní – země si nemají konkurovat cenou financování nebo pojištění, ale nabídkou svých produktů a služeb. Kdyby tomu tak nebylo, pro Čechy by bylo velmi složité konkurovat velkým zemím jako Německo nebo Francie.

A to, že hodnocení OECD má skutečně svou váhu, dokládá Martin Tlapa na loňském příkladu Turecka. Experti ho loni v červnu přeřadili kvůli tamní kumulaci hospodářských problémů ze čtvrté do rizikovější páté kategorie. A ukázalo se, že šlo o správně načasované varování – během léta se pak měnová krize v zemi prohloubila.

JAN ŽIŽKA