PRŮŠA TISKNE JINÝ SVĚT

Společnost Prusa Research, která si v posledních letech vychutnala dynamický nástup na světové trhy, boří mnohé zažité představy o tom, jak funguje úspěšná firma. Přední světový výrobce 3D tiskáren sdílí veškerou technickou dokumentaci o svých produktech zdarma na internetu, odmítá se zabývat patentováním svých vynálezů, nechce budovat žádné speciální marketingové oddělení, nevyužívá služeb distributorů a odhání od sebe finanční investory.

Josef Průša a jeho „farma na rozmnožování tiskáren“ v Holešovicích. Stávající tiskárny tisknou díly těch budoucích. Foto: Prusa Research

Jedna z nejrychleji rostoucích technologických firem v Evropě v tomto ohledu nabízí pozoruhodnou „case study“ – případovou studii o fungování nové internetové ekonomiky. Přesněji jednoho jejího významného segmentu. A navzdory tomu, že se původně neprosadila jako firma nabízející software, ale hardware.

Zakladatel firmy Josef Průša během rozhovoru s reportérem týdeníku MED ve své holešovické kanceláři dokonce dává najevo, že je mu docela cizí i pojem „zahraniční trhy“. Jako by byl všude doma. „Od počátku jsme byli globální firma, máme zákazníky po celém světě,“ říká. Společnost Prusa Research, která vznikla před sedmi lety, dnes z pražských Holešovic rozesílá tisíce svých 3D tiskáren měsíčně do 160 zemí světa – většinu ve formě stavebnic, a její tržby už přesáhly úroveň miliardy korun. Nikdy se ve svém teritoriálním záběru nijak neomezovala. „Otevřeli jsme e-shop a povolili jsme dodávky do všech zemí, kam bylo možné naše tiskárny dopravit,“ líčí Josef Průša. V tom vidí rozdíl oproti většině firem, které se nejdříve prosadí na českém trhu a teprve poté se rozhodnou zamířit do zahraničí.

Internet bez hranic

„Využíváme toho, že na internetu nejsou žádné hranice. Lidé sdílejí své dobré zkušenosti s tiskárnou, přečíst si o nich může stejně tak Američan, jako Němec, Japonec nebo Korejec. Proto nepotřebujeme distributory,“ vysvětluje Josef Průša. Teprve v poslední době jeho firma, která teď zaměstnává více než 400 lidí, začala cílit na jednotlivé trhy. Pokud se rozhodne dát o sobě více vědět v Japonsku, především přeloží veškeré své materiály do japonštiny. O jejich další šíření se pak do značné míry zaslouží komunita fanoušků 3D tisku na internetu a sociálních sítích. To je podobné všude na světě.

Náklady na distributory v jednotlivých zemích by se podle Josefa Průši ani nevyplatily. Týká se to i trhu Spojených států, který se na tržbách firmy podílí zhruba 40 procenty. „Dnes jsme schopni poslat objednanou tiskárnu do Ameriky do dvou dnů za 45 dolarů. Uvažujeme ale o tom, že si ve Spojených státech postavíme náš vlastní sklad,“ dodává zakladatel firmy. Připouští, že jiná situace může být v zemích, které se importu ze zahraničí silně brání. To platí pro část Jižní Ameriky, kde by služby distributorů mohly dávat smysl.

Josef Průša navíc nepředpokládá, že by distributoři mohli poskytnout firmě nějakou zvláštní přidanou hodnotu. Klíčem úspěchu Prusa Research je totiž vlastní silná zákaznická podpora. Lidé po celém světě mohou 7 dní v týdnu a 24 hodin denně živě chatovat, mailovat, telefonovat a žádat o radu. I díky tomuto servisu si Prusa Research udržuje náskok před potenciálními konkurenty, kteří mají možnost si podle principu open-source veškerou dokumentaci o Průšových tiskárnách stáhnout z internetu a začít je sami vyrábět. Ani vývoj a práce na zdokonalování tiskáren v pražských Holešovicích ale nikdy nekončí, takže i v tomto směru je firma stále napřed.

Máme skvělou komunitu

Prusa Research na svých webových stránkách uvádí, že bez open-source by ani nemohla existovat: „3D tiskárny Original Prusa i3 vznikly na základech open-source hardwaru a této myšlence jsme stále věrni.  Všechno, co vyrábíme, všechno, co prodáváme, je open-source. Všechny zdrojové kódy, 3D tištěné části, návrhy, tištěné spoje… To vše je k dispozici volně ke stažení na GitHubu. Máme skvělou komunitu a věříme ve sdílení vědomostí.“

Josef Průša v rozhovoru pro MED vysvětluje, že open-source je především službou pro zmiňovanou komunitu příznivců: „Je to velká výhoda pro lidi, kteří chtějí naše tiskárny lehce modifikovat, vylepšovat.“ A Prusa Research díky komunikaci s těmito fandy získává důležitou zpětnou vazbu. Obavy, že otevřenosti informací zneužijí plagiátoři, nejsou podle zakladatele firmy relevantní: „Když se to bude snažit někdo zkopírovat, je úplně jedno, jestli mu ty informace dáte. Když budou chtít, stejně vám to ukradnou.“

Ochrana duševního vlastnictví ve formě patentů by podle Josefa Průši byla mrháním energií: „Dívali jsme se na to, co by pro nás patentování znamenalo. A zjistili jsme, že by nás to stálo spoustu energie. Řekli jsme si, že bude lepší, když tu energii věnujeme vylepšování našich tiskáren a budeme pořád o krok nebo dva před všemi ostatními.“ Šéf holešovické firmy dochází k závěru, že sázka na ochranu patentů může být nakonec nebezpečná jak pro vývojové firmy, tak pro zákazníka i rozvoj konkrétního oboru. Společnosti, které vidí prioritu v získávání patentů, mohou na tuto oblast přesouvat své prostředky, které by šly jinak na vývoj. Spokojí se s tím, že mají svůj trh zajištěný před tím, aby do něj vstoupil kdokoliv jiný.

Foto: Prusa Research

Všichni jsme markeťáci

Na otázku, jestli dokáže skloubit roli vizionáře, který neustále přichází s novými nápady, s úlohou manažera a marketéra, Josef Průša odpovídá nepřímo a připomíná, jak internet změnil fungování ekonomiky. „V době internetu už neplatí, že by člověk měl mít jednu specifickou roli. U nás je to hodně namíchané. Vlastně jsme tu všichni markeťáci. Když náš vývojář odpoví na internetu na otázku uživatele naší tiskárny, je to svým způsobem také marketing.“ A na marketingu se podílejí také sami uživatelé Průšových tiskáren. „Když se někdo na internetu ptá, jakou si má koupit tiskárnu, okamžitě mu odpoví třeba deset našich zákazníků, kteří nás doporučují.“

Zakladatel jedné z nejrychleji rostoucích technologických firem by měl z vytváření speciálního marketingového oddělení zjevně obavy. „Stává se, že se marketingový tým střetává s tím vývojovým, protože markeťáky často ten samotný produkt moc nezajímá.“ Jako opačný příklad vidí Josef Průša fungování jeho vlastní firmy, kde se všichni snaží aspoň trochu rozumět všem činnostem a dobře znají její technologii. „Tady využívají 3D tiskárny úplně všichni, třeba včetně účetní.“ Netvrdí ale, že silnější orientace na marketing musí být vždy špatná. Když firma vyrábí třeba jogurty, stejně jako dvacet dalších firem, potřebuje se nějakým způsobem odlišit. V případě jiných produktů může stačit to, že jsou ve srovnání s konkurencí prostě dobré.

Podobně vyhraněný vztah má Josef Průša také k externímu financování. S pobavením líčí, jak kdysi v začátcích jeho firma uvažovala o zřízení kontokorentního účtu asi na půl milionu korun. Celý proces trval dlouho – zhruba tři čtvrtě roku, protože Prusa Research tehdy byla nová firma bez historie. Než se to stihlo vyřešit, vydělávala už takovou částku každý týden. A zařadila se mezi ty začínající společnosti, které nikdy nevyužily žádných možností startupového financování. Její zakladatel ani dnes neuvažuje o tom, že by vpustil do firmy investory.

„Investoři investují z jediného důvodu – aby vydělali peníze. Většinou je moc nezajímají inovace. Nechtěl bych, aby tu do rozhodování zasahoval někdo, kdo by tu byl vyloženě jenom pro prachy,“ poznamenává Josef Průša.

Zvláštní hybrid

Jak vyplývá z rozhovoru v pražských Holešovicích, zakladateli firmy Prusa Research bezpochyby velmi leží na srdci, aby dál zůstala rozkročena mezi dvě základní skupiny zákazníků – na jedné straně takzvané „makery“ – kutily a modeláře, na druhé straně průmyslové firmy. „Strašně bych nechtěl, abychom se nějakým způsobem omezovali jedním nebo druhým směrem.“ To, že je dnes Průšova firma více vnímaná jako výrobce „hobby tiskáren“, vyplývá ze skutečnosti, že „makeři“ se na internetu a sociálních sítích více chlubí tím, co dokázali vytisknout. Průšovi kolegové z firmy nicméně shromažďují stále více příkladů využití tiskáren v průmyslu a dalších oborech. Prosazují se také ve zdravotnictví, kde je možné díky 3D tisku vyrobit protézy nebo repliky lidských orgánů, které lékařům slouží k přípravě na operace. Poslední příklad není žádným výmyslem, ale realitou z pražského Institutu klinické a experimentálním medicíny – IKEM.

„Z hlediska zaměření na naše zákazníky jsme takový zvláštní hybrid,“ říká Josef Průša. Tiskárny z Holešovic jsou dostatečně levné na to, aby si je mohli koupit kutilové. Vylepšená verze základní tiskárny, která tiskne z plastových tiskových strun – filamentu, Original Prusa i3 MK3S, vyjde ve formě stavebnice na 20 tisíc korun. Tiskárna MINI, kterou Prusa Research nedávno představil v Americe, je ještě dvakrát levnější. Také průmyslové firmy ale zjišťují, že relativně nízká cena tiskárny nemusí znamenat nějaký kvalitativní hendikep ve srovnání s dražší konkurencí. Kvalitu se podle Josefa Průši daří neustále vylepšovat díky již proslulé „farmě“ v Holešovicích – kde v současnosti už na 500 tiskáren pracuje na replikaci sebe samých a tiskne stále dokonalejší díly svých nástupců. Několik desítek tiskáren si objednala třeba i společnost Škoda Auto.

Jak se Průšovy tiskárny mohou prosadit v průmyslu, vysvětluje nejznámější český podnikatel v oboru 3D tisku na následujícím příkladu, aniž by prozrazoval detaily konkrétní zakázky: „Představte si stroj, který má plastovou chňapku. Ta stojí třeba dvanáct set eur a vydrží deset tisíc výrobních cyklů. Místo toho, aby ji daná průmyslová firma znovu kupovala za tyto peníze, vytvoří její design v počítači a vytiskne ji na naší tiskárně za desetikorunu. Podobným způsobem může ušetřit třeba tisíce eur měsíčně.“

Demokratizace výroby

3D tiskárny se v průmyslu často využívají k rychlé výrobě prototypů, specifických nástrojů – třeba na upevnění určité součástky, nebo tisku náhradních dílů. Uplatnění 3D tiskáren v průmyslu podle Josefa Průši také souvisí s demokratizací výroby a přístupu k technologiím. Jestliže některé vývojové projekty dosud zůstávaly v šuplících, protože výsledné produkty by oslovovaly jen velmi úzký segment trhu, díky 3D tiskárnám je možné s minimálními investicemi rozjet jejich malosériovou výrobu. A zatímco letošní novinka, tiskárna MINI, má oslovit zvláště segment kutilů, na příští rok chystá Prusa Research uvedení na trh dražší tiskárny pro průmyslový segment.

Kromě dominantních Spojených států ostatně míří nejvíce Průšových tiskáren i na další trhy průmyslově vyspělých zemí – do Německa (8 %), Velké Británie (6 %) nebo Kanady (4 %). Mezi těmito státy se stále drží i Česko se 7 procenty. Údaje o českém trhu sice mohou být podle Průši zkreslené a nemusí zcela odpovídat počtu prodaných tiskáren, protože tuzemští zákazníci využívají výhodnějších cen a hodně nakupují například filament. Tyto plastové tiskové struny už získaly nový název „prusament“, vzhledem k tomu, že se firma Prusa Research v rámci rozšiřování svého 3D tiskařského záběru sama pustila do jejich výroby.

I tak ale zůstává Česko zemí s největším počtem Průšových tiskáren v poměru k počtu obyvatel. A Josef Průša ukazuje, že i když na světové trhy vstoupil okamžitě už při samotném zrodu firmy, český trh mu lhostejný není: „Už deset let se snažím v Česku popularizovat naši technologii. A když si dáte do internetového vyhledavače slova 3D tisk, utvrdíte se v tom, že naše značka se stala přímo synonymem 3D tiskárny.“

Ve stopách Avastu?

Příběh o tom, jak Průša tiskne jiný svět, je jedinečný, přesto v mnohém připomíná jinou story, kterou časopis MED popisoval loni. Stejně jako dnes Průša, také společnost Avast měnila v posledních desetiletích mnohé zažité představy. A proslavila se po celé zeměkouli svými antivirovými programy.

Ondřej Vlček, současný výkonný šéf Avastu, v loňském rozhovoru připomněl, jak vhodně byl zrod této firmy – původně pod názvem Alwil – načasovaný. Bezpečnostní hrozby se v souvislosti s počítači začaly objevovat na konci osmdesátých let minulého století, tehdy také nastaly politické změny ve střední i východní Evropě a jeden ze zakladatelů Avastu Pavel Baudiš narazil na počítačový virus a začal s ním bojovat. V té době se rodil nový obor antivirových firem, i americké firmy začínaly víceméně od nuly a Pavel Baudiš se společně s Eduardem Kučerou pustil do nového odvětví plnou parou. Zpočátku přitom vůbec netušil, že díky svým aktivitám rozjede nový byznys a dobyde s ním svět.

Josef Průša se začal o 3D tisk zajímat v roce 2009, ale považoval ho za pouhé hobby, přestože ho nová technologie fascinovala. Především tím, jak je možné tiskárny dále vylepšovat. Během několik let se ale – podobně jako Pavel Baudiš – stal podnikatelem, který stál prakticky u zrodu pořád velmi mladého oboru podnikání.

Nezávislá cesta

Zakladatel Prusa Research při rozvoji firmy nevyužil žádného startupového financování a jak vylíčil Ondřej Vlček, podobné to bylo i v případě začátků Avastu – i když z jiných důvodů: „My jsme tehdy slovo startup neznali. Počátkem devadesátých let tady žádný venture kapitál nebyl. Neexistoval rozvinutý startupový svět, jak ho známe dnes.“

Průšovo záměrné vyhýbání se podobnému financování pak připomíná příběh jiné firmy – české softwarové společnosti Javlin. Ta se stejně jako hardwarově zaměřený Průša i antivirový Avast výrazně prosadila v severní Americe, kde svým klientům nabízela řešení pro zvládání toků ohromného množství dat. Zakladatel Javlinu David Pavlis v rozhovoru pro časopis MED vysvětloval, že samostatná cesta jeho firmy bez jakékoliv pomoci venture kapitálových fondů jí zajišťovala větší flexibilitu i kontrolu nad formováním vlastní byznysové strategie. „A vytvářená hodnota stále zůstávala ve firmě,“ dodával Pavlis.

Avast a Prusa Research mají společné i přesvědčení, že ne všechno musí být hned zpoplatněno. Josef Průša sází na výše zmiňovanou strategii open-source, zatímco Avast se na počátku tohoto tisíciletí rozhodl poskytovat antiviry zdarma – navzdory mnoha pochybovačům, podle nichž tento model neměl vůbec fungovat. Ondřej Vlček tuto strategii popisoval následovně: „Pokud jde o model produktu zdarma, je na něm dnes postavený celý internet. Základní služby firem jako Google nebo Facebook jsou zdarma. Avast začínal s tímto freemium modelem v roce 2001 a byl v tomto ohledu pionýrem. Strefili jsme se velmi dobře.“

Trumfem jsou uživatelé

A ta možná nejdůležitější paralela mezi Avastem a Josefem Průšou se týká komunity uživatelů. Opět stačí porovnat vyjádření zakladatele 3D tiskařské firmy výše s dřívějšími odpověďmi Ondřeje Vlčka: „My jsme od počátku hodně sázeli na komunitu uživatelů. Úspěch našich produktů je založen do značné míry na tom, že si je lidé navzájem doporučují. A i technickou podporu jsme do značné míry posunuli na naši komunitu uživatelů. Lidé si pomáhali sami prostřednictvím různých online fór.“ Za vůbec největší výhodu modelu Avastu Ondřej Vlček považoval to, že díky svým uživatelům firma získala spoustu dat a přehled o tom, jaké se rodí nové bezpečnostní hrozby.

„Tim pádem máme lepší produkty a díky lepším produktům zase více uživatelů,“ prohlásil Ondřej Vlček. Zatím vše nasvědčuje tomu, že i Prusa Research míří právě tímto směrem. Svou jedinečnou cestou.

JAN ŽIŽKA

 

ministr Tomáš Petříček navštívil firmu Linet