POHLED ZA OPONU BUDOUCNOSTI

Kam paměť sahá, lidé vždy toužili nahlédnout za oponu budoucnosti. Proto není divu, že od chvíle, kdy byla ekonomie uznána za plnohodnotnou vědu, začali být i ekonomové konfrontováni s dotazy zaměřenými do budoucna, jejichž správné zodpovězení mělo potvrdit vědeckost jejich teorií.

Martin Kupka, hlavní ekonom ČSOB

Jak silný bude letos hospodářský růst? Kolik korun zaplatíme v létě za euro a v zimě za litr benzinu? Kdy se máme začít bát globální hospodářské krize? Jak vysoko mají být nastaveny úrokové sazby? Jak optimálně navrhnout penzijní reformu?

Kamenem úrazu při hledání správných odpovědí na většinu podobných otázek je složitost a proměnlivost systému, jehož součástí jsou hledané ekonomické veličiny.

Nálada a náhoda

Hodnoty ekonomických veličin nejsou totiž (jako je tomu například v případě počasí) pouze produktem paralelního působení velkého množství přírodních jevů, respektujících neměnné přírodní zákony, ale také výslednicí velkého množství lidských aktivit. Je známo, že různí lidé v téže situaci, a dokonce i titíž lidé ve stejné situaci, ale v jiném čase mohou jednat jinak. Nálada a náhoda hrají v ekonomickém světě významnější roli, než jsme si ještě před několika málo dekádami byli ochotni přiznat.

Necelé století nás dělí od doby, kdy se mnozí analytici domnívali, že národní hospodářství bude možné věrně popsat pomocí složité soustavy nelineárních rovnic. Hlavní brzdou pokroku se tehdy mohla zdát chybějící výpočetní síla, která by umožňovala komplexní makroekonomické modely správně navrhovat a řešit.

Ve druhé polovině 20. století se však ukázalo, že jen zapojení masivní výpočetní síly k zásadnímu zlepšení kvality předpovědí stačit nebude. Přesnost odhadů není obecně úměrná velikosti a složitosti použitých predikčních modelů. Příčina je nasnadě. Každý ekonomický model byl, je a bude pouze nedokonalou aproximací skutečnosti. Přidáním dodatečných proměnných a rovnic bude (v lepším případě) popisovat realitu o něco výstižněji, zároveň s tím však zpravidla poroste i riziko chyby, způsobené nenaplněním dodatečných modelových předpokladů. Netriviálním problémem pak vždy zůstane správné zakomponování „mimoekonomických“ proměnných (zohledňujících politické, psychologické, klimatické, technologické, socioekonomické a další faktory) do modelu.

Alternativní cesta

Rezignujeme-li na ambici odhadnout budoucnost z modelu usilujícího s maximální dosažitelnou přesností kopírovat skutečné chování ekonomického systému (nazvěme ho zde třeba „tradičním“ modelem), můžeme se vydat alternativní cestou. Vztahy mezi relevantními proměnnými nebudeme specifikovat primárně na základě ekonomické teorie, ale na základě statistické analýzy. Naší ambicí bude odhadnout co nejpřesněji, jak bude budoucnost vypadat, aniž bychom si činili nárok detailně vysvětlit, proč tak bude vypadat.

Alternativní modely lze snad na první pohled vnímat jako svého druhu z nouze ctnost, nicméně jim slouží ke cti, že v řadě případů dokáží splnit konkrétní predikční zadání nejen relativně rychleji a levněji, ale dokonce i přesněji než „tradiční“ modely. Samozřejmě i pro alternativní modely platí, že se mohou mýlit a pro některé typy úloh se hodí více než pro jiné.

Ze skutečnosti, že žádný ekonomický model není a nebude dokonalý, plynou některé důležité implikace. Například to, že tvůrci hospodářské politiky se nikdy nemohou zbavit odpovědnosti za svá rozhodnutí poukazem na to, že pouze uposlechli ekonomický model, který jim doporučil to či ono.

Úkolem není nahradit člověka

Úkolem modelů totiž není člověka při rozhodování nahradit, ale pouze mu poskytnout dodatečný opěrný bod, vodítko a představu o alternativách možného budoucího vývoje na základě zkušenosti s chováním ekonomického systému v minulosti. Odtud plyne i závěr, že v případě využití ekonomických modelů k predikování hodnot makroekonomických ukazatelů by klient neměl po analytikovi požadovat pouze jedno číslo (tzv. bodovou předpověď), ale spolu s ním i odhad pravděpodobnosti, s níž se skutečná hodnota predikovaného ukazatele „vejde“ do definovaného intervalu. Je nabíledni, že užitek z predikce kurzu koruny vůči euru v intervalu 24,80 – 25,20 může být větší, je-li předpověď vyslovena s pravděpodobností 95 %, než když kdyby tato pravděpodobnost byla pouze 50 %. Bodový odhad může přitom být v obou případech identický, kupříkladu 25,00 EUR/CZK.

MARTIN KUPKA, hlavní ekonom ČSOB

 

 

Díky našim firmám o nás ví celý svět