MISTŘI VOJENSKÉ LOGISTIKY: KODIFIKAČNÍ SYSTÉM NATO SE OPÍRÁ O SOFTWARE Z BRNA

Kodifikační systém NATO slouží k evidenci každé položky, kterou využívají armády ve více než 60 zemích světa – od malého šroubku po mezikontinentální raketu. V zájmu efektivní vojenské logistiky ho zavedly jak země Atlantické aliance, tak státy mimo ni. Nejrozšířenější informační systém pro podporu takové kodifikace přitom nabízí česká firma – brněnská společnost Aura. Cestu na světový vrchol vyšlapala z pozice výrobního družstva, které vzniklo pár měsíců před sametovou revolucí.

Foto: Shutterstock

Brněnská firma se v mnohem sofistikovanější podobě pořád zabývá tím, do čeho se v dubnu 1989 pustil začínající podnikatel Jan Engelsmann se skupinou nadšených vývojářů. Aura, tehdy ještě jako družstvo, se zaměřila na systémy pro řízení skladů. Od počátku devadesátých let už to bylo také několik vojenských skladů. „Tenkrát se slovo logistika ještě tolik nepoužívalo. Vojáci měli týlové nebo materiálně-technické zabezpečení,“ vzpomíná výkonný ředitel Aury Zdeněk Buřival. Družstvo se transformovalo ve společnost s ručením omezeným v roce 1992, stoprocentním majitelem se stal Jan Engelsmann. O dvanáct let později firmu převzal jeho syn Filip Engelsmann – současný generální ředitel.

Systém pro logistiku munice Aury našel mimo jiné uplatnění při dělení munice mezi Českem a Slovenskem. Krátce po rozpadu někdejší federace vyhrála Aura společně s nadnárodní společností Hewlett-Packard výběrové řízení na komplexní informační systém logistiky pro českou armádu. Později brněnská firma pokračovala v rozvoji, údržbě a podpoře tohoto systému jako jediný dodavatel.

TESTOVÁNÍ U BUNDESWEHRU

Informační systém pro kodifikaci, který se prosadil ve více než dvaceti zemích pěti kontinentů, je známý pod názvem MC Catalogue. Původně ho Aura vyvinula pro českou armádu jako jeden z modulů komplexního logistického systému. To už bylo v době, kdy se Česko chystalo na vstup do NATO a německý Bundeswehr testoval, zda je kompatibilní se standardy Atlantické aliance. Test dopadl úspěšně a armáda Spolkové republiky doporučila MC Catalogue i pro další nové členské země NATO.

„Sami Němci si ale tehdy náš systém nepořídili, i když jsme jim také předložili nabídku,“ říká Filip Engelsmann. Krátce poté naopak přišli se svým vlastním novým systémem. Německá firma, která ho dodala Bundeswehru, je dnes v tomto segmentu jediným seriozním konkurentem Aury.

Doporučení z Německa se nicméně stalo významným podnětem k tomu, aby se Aura začala zajímat o zahraniční trhy. „Nastalo období intenzivního marketingu,“ poznamenává Zdeněk Buřival. Jistou inspiraci z jiného segmentu pro Auru nabízela její partnerská dánská firma Bruhn NewTech, která se v NATO prosadila s informačními systémy pro vyhodnocování ohrožení zbraněmi hromadného ničení. Aura už od devadesátých let dánskou firmu zastupuje v Česku i na Slovensku.

Poptávka po informačních systémech pro kodifikaci v té době rostla. V ozbrojených silách řady zemí si uvědomovali, že je potřebné sjednotit kodifikaci pro všechny složky armády, což předtím nebývalo zvykem. A mnohé armády si vyhodnotily, že bude lepší pořídit si na trhu řešení, které je kompatibilní se systémy partnerských zemí, než vyvíjet a starat se o vlastní. Zdeněk Buřival na druhé straně upozorňuje, že „proprietární“ systémy původně šité na míru jednotlivých armádám jsou pro MC Catalogue stále velkým konkurentem.

Aura má dnes zhruba stovku zaměstnanců. Na fotce v popředí Filip Engelsmann. Foto: Aura

DO SVĚTA PŘES SEVER EVROPY

Po Česku začali využívat MC Catalogue také Slováci. Pak Aura zamířila se svým informačním systémem na sever Evropy – nejdříve do Finska, pak do Norska, později přibylo i Švédsko. Filip Engelsmann vzpomíná, jak v roce 2006 přijeli na týden do Brna dva zástupci norského ministerstva obrany, kteří měli veškeré potřebné pravomoci. Přímo na místě se s nimi dolaďovaly podrobnosti smlouvy a před jejich odjezdem byla smlouva připravena k podpisu: „Obdivovali jsme jejich mimořádně profesionální přístup.“

Podle Zdeňka Buřivala není náhodou, že cesta do světa vedla přes sever Evropy. „Severské země jsou známé nezávislými a férovými veřejnými soutěžemi, nepodléhají lobbyingu.“

Další příležitosti se naskytly ve chvíli, kdy Francouzi přestali podporovat informační systémy pro kodifikaci v zemích, kterým je poskytovali na přechodnou dobu, než si najdou trvalé řešení. Aura pak uspěla ve výběrových řízeních v Maroku i pobaltských státech. Tehdy se ukázalo, jak důležité je, že se brněnská firma od počátku zaměřovala nejenom na dodávku samotného informačního systému, ale také následný servis pro zákazníky – včetně dalšího vývoje, aktualizace a podpory. Francouzský systém byl oproti tomu vyvinutý přímo pro potřeby ministerstva obrany v Paříži, kde nikdo nepočítal s tím, že by ho nabízel do zahraničí na komerční bázi.

Vstup na trhy pobaltských zemí přinesl ještě jednu novinku – Aura se tam poprvé uplatnila s konceptem SaaS (Software as a Service – software jako služba). Zákazník si nepořizuje licence MC Catalogue ani potřebný hardware a brněnská společnost mu zajišťuje fungování informačního systému v cloudu. Podobný model se později uplatnil také v Chorvatsku i Maďarsku, kde Aura dokonce převzala byznys od svého německého konkurenta.

PÁTÝ KONTINENT

Velkou událostí pro Auru se později stala zakázka na SaaS v Austrálii, kterou firma získala v roce 2016. Pro australskou armádu to byl vůbec první kontrakt podobného typu, jednání byla velmi náročná. „V Austrálii jsme měli rozhovory přes den, v noci jsme se po telefonu radili s našimi právníky,“ připomíná si tehdejší pobyt u protinožců Zdeněk Buřival. Filip Engelsmann dodává, že veškeré úsilí se vyplatilo a Austrálie se stala pro Auru její nejlepší referencí.

Austrálie je tak po Evropě, Americe, Asii i Africe pátým kontinentem, který si Aura vyznačila na firemní mapě jako „obsazený“. V některých zemích se brněnská firma se stovkou zaměstnanců a ročními tržbami kolem 150 milionů korun prosadila napřímo jako dodavatel pro armádu, jinde spolupracuje s místními partnery. „Je to tvrdě vydobytá pozice,“ zdůrazňuje Zdeněk Buřival. Zatímco dnes šéfové Aury cítí velkou podporu české ekonomické diplomacie, ministerstev obrany a zahraničí, v minulosti tomu tak dlouho nebylo. Vojenští přidělenci podle Engelsmanna dokonce měli třeba ještě před patnácti lety podporu českých firem přímo zakázanou. Naopak německá konkurence se už v té době mohla na lobbying Bundeswehru spolehnout.

Zakázky pro armády a obranný průmysl dnes tvoří zhruba 90 procent tržeb Aury, ale nejsou jejím jediným oborem – dalším významným produktem je například speciální informační systém pro soudní exekutory. Právě vojenské zakázky ale mají velkou zásluhu na tom, že se Aura stala především exportní firmou. Vývoz se na tržbách podílí zhruba 70 procenty. Není divu, že i další velké plány míří tímto směrem. Aura je nyní ve fázi intenzivního vývoje komplexního logistického informačního systému – nové generace toho, s nímž začínala u české armády. Jednání o jeho prodeji do zahraničí jsou podle manažerů brněnské firmy v plném proudu.

JAN ŽIŽKA

 

Díky našim firmám o nás ví celý svět