JEDEN Z NEJSTARŠÍCH ZDROJŮ ENERGIE LÁKÁ EXPORTÉRY A INVESTORY V BRAZÍLII

Moudrý člověk je jako voda. Voda prospívá všemu a s ničím nesoupeří. Tento citát čínského filozofa Lao-c  může být velkou inspirací pro české podnikatele a investory do brazilského energetického trhu. A to především do výstavby malých a menších vodních elektráren.

Brazílie je největším výrobcem elektřiny v Latinské Americe s více než 656 terawatthodinami (TWh) vyrobenými v roce 2022. Je to téměř 2x více než druhé Mexiko. Zhruba 80 procent výroby elektřiny v zemi pochází z obnovitelných zdrojů, díky čemuž je brazilský energetický průmysl jedním z nejčistších na světě.

VODA JE HLAVNÍ ZDROJ

Vodní energie je v Brazílii zdaleka hlavním zdrojem pro výrobu elektřiny (podíl vodní energie činí 61 % na energetické produkci země). Ostatní obnovitelné zdroje, jako jsou vítr a biomasa, představovaly loni 11 %, resp. 8 % brazilské produkce. Podíl elektřiny vyrobené z plynu je 9 %, uhlí 3 % a jádra 3 %.

Brazílie zaujímá třetí místo na světě z hlediska objemu výroby elektrické energie z vodních zdrojů. Ke konci roku 2022 výroba vodní energie v Brazílii podle oficiálních statistik Národní agentury pro elektrickou energii (ANEEL) činila 363 TWh. Velká část hydroenergetického potenciálu Brazílie pochází ze severního povodí řeky Amazonky.

INŽENÝR, KTERÝ STAVĚL JEDEN Z DIVŮ SVĚTA

Během posledních jednání českých subjektů, které se zde v Brazílii zajímaly o možnosti investic do hydroenergetiky, jsem si při oficiálních i neformálních rozhovorech s nimi často vzpomněl na pohnutý, ale nakonec velmi vzrušující a úspěšný život Paula Folbertha. Právě na jeho všestranném intelektu, odbornosti, zkušenosti a pracovním nasazení jsem se je snažil povzbudit k investicím na brazilském trhu. Pro doplnění uvedu, že Folberth byl pilotem německé armády během druhé světové války, následně byl zajat a strávil delší čas v sovětském zajetí. Ke konci 50. let  minulého století odešel zcela bez peněz do Kanady.

Nakonec tento chudý evropský emigrant skončil v Brazílii jako inženýr, který vedl monumentální projekt Itaipú – největší hydroelektrárny Brazílie a druhé největší na světě, vybudované v roce 1984 na řece Paraná na hranici Brazílie a Paraguaye s celkovým výkonem 14 000 megawattů (MW). Výstavba tohoto díla trvala 18 let, pracovalo tam 40 tisíc zaměstnanců a náklady dosáhly 28 miliard USD. Americká asociace inženýrů označila Itaipú za jeden ze sedmi inženýrských divů světa. A měl i výraznou českou stopu: český krajan Josef Vanecek byl architektem mnohostranné dohody o financování výstavby binacionálního Itaipú.

NADĚJNÁ MALÁ A STŘEDNÍ DÍLA

V čem je brazilský trh atraktivní pro případné české dodavatele vodních elektráren? Nabízí uplatnění především pro kategorii investorů malých a středních děl s minimálním dopadem na přírodu, kam české firmy patří. Exportní potenciál se rýsuje především u vývozu strojů, zařízení a energetických technologií (vodní turbíny a regulátory turbín, generátory, vybavení pro přečerpávací a čerpací stanice, inteligentní kontrolní, řídící a ochranné systémy, digitální simulátory monitorování stavu fungování technologií pro zefektivnění provozu) a inženýrských i developerských služeb.

Úspěch na zdejším trhu však předpokládá mít v místě vlastní dceřinou společnost (filiálku či společný podnik s místním partnerem z dané oblasti). České firmy se mohou uplatnit jak v roli generálního dodavatele, tak i jako subdodavatelé pro domácí velké či zahraniční kontraktory. Investovat lze do výstavby na zelené louce, rekonstrukce stávajících energetických kapacit či do jejich akvizice a následné optimalizace, dále do  distribuce a prodeje vyrobené energie.

ENERGETICKÝ MIX SE MĚNÍ

Současná brazilská energetická matice díky velkému hydroenergetickému potenciálu historicky spoléhá na vodní elektrárny, aby pokryla stále rostoucí poptávku po elektrické energii zejména v průmyslu a pro domácnosti. Nicméně v posledních letech se energetický mix mění. Výrazně došlo k utlumení výstavby nových přehrad (kvůli rostoucím obavám ze  sociálních a environmentálních dopadů výstavby přehrad) a naopak se investoři začali zaměřovat na investice do solární a větrné energie. Z více než 58 gigawattů přírůstků k výrobní kapacitě již schválených projektů ke konci roku 2022 solární a větrné elektrárny dohromady představovaly 80 %. Očekává se, že do roku 2026 budou tyto dva zdroje tvořit zhruba 19 % brazilské elektrické kapacity.

V zemi je dnes 147 vodních elektráren s výkonem nad 30 MW, které jsou součástí Národního propojeného systému (SIN), který spravuje Národní provozovatel elektrizační soustavy (ONS). Kromě toho existuje v zemi 54 vodních malých a středních elektráren s výkonem od 0,4 MW po 74 MW, které nejsou součástí SIN.

V roce 2021 činila průměrná cena elektřiny v Brazílii 603 brazilské realy (BRL) za megawatthodinu (stávající směnný kurz činí 5,2 BRL /1 USD). Průměrná sazba pro klienty z veřejného sektoru dosahovala 654,98 BRL/MWh (jedna z nejvyšších sazeb v posledních 10 letech). Privátní průmyslový sektor platil v průměru za elektřinu 574 BRL/MWh, což bylo výrazně pod celostátním průměrem.

Asi 40 % brazilské elektřiny vyrábí národní Eletrobras Systema. Zhruba 20 % elektrické energie pochází od státních podniků a zbytek je od soukromých společností. Největší brazilskou společností z hlediska čistých příjmů byl loni Enel do Brasil (dceřiná společnost italské skupiny Enel měla tržby více než 51 miliard BRL). Za posledních šest let Enel díky velkým investicím v Brazílii více než pětinásobně zvýšil čistý výnos a stal se jednou z největších energetických společností v Latinské Americe. (Není bez zajímavosti, že 8 z 10 největších energetických společností v regionu mají sídlo v Brazílii). Za Enelem následuje společnost Neoenergia (součást španělské společnosti Iberdrola s necelými 41 miliardami BRL), dále CPFL Energia a Electrobras. Lídrem v distribuci elektrické energie je společnost Cemig.

Po lednovém nástupu nové vlády prezidenta Luly, který ve svém vládním programu pro výstavbu a transformaci Brazílie silně akcentuje ochranu životního prostředí, aktivní boj proti změnám klimatu a posilování politiky všestranně udržitelného rozvoje, se očekávají některé legislativní změny s dopadem na rozvoj vodní energie. Cílem nové energetické a environmentální politiky Lulovy administrativy bude minimalizovat při výstavbě nových vodních děl škody a celkový negativní dopad na životní prostředí a sociální vysídlení. (Podle ANEEL existuje stále méně dobrých míst pro výstavbu velkých ekologicky, ekonomicky a společensky přijatelných vodních zařízení.) Lze předpokládat, že nová vláda bude preferovat a podporovat výrobu energie z menších vodních zdrojů, které jsou šetrnější k přírodě (co nejmenší zásahy do přírody, zájem především o průtočné vodní elektrárny se schopností regulace výkonu).

Miloš Sklenka, generální konzul ČR v São Paulu