HROZBA NEBO ŠANCE? INVESTICE V ZAHRANIČÍ PŘINÁŠEJÍ ČESKU I VELKÉ VÝHODY

Evropa čelí hrozbě odchodu firem na jiné kontinenty, deindustrializace a hospodářského zaostávání za Amerikou i Čínou. Zprávy o investicích českých firem v zahraničí, a zvláště přesunu výroby, tak mnozí pozorovatelé čtou s podezřením. Aktivity tuzemských podnikatelů na zahraničních trzích ale ve skutečnosti mohou české ekonomice zpětně přinášet velké benefity.

Nikdo předem nezaručí, že český investor na svou „domovinu“ nakonec nezapomene a zcela se od ní odřízne. Realita nasvědčuje tomu, že podobní podnikatelé nakonec budou v menšině. Příkladem může být i příběh zesnulého nejbohatšího Čecha Petra Kellnera, který se svou skupinou PPF kdysi zamířil do Ruska a Číny, přemístil její sídlo do Nizozemska, ale později významně investoval v Česku a koupil například výrobce dopravních prostředků Škoda Transportation. Plzeňská strojírenská tradice i díky této firmě žije dál.

Ekonom Petr Zahradník, který je mimo jiné předním českým odborníkem na investice v zahraničí, vidí šanci, že by aktivity tuzemských firem na zahraničních trzích mohly vyvažovat velkou mezeru mezi vyvezeným a dovezeným kapitálem. Dividendy podle něj budou více přitékat také opačným směrem do Česka. Zahradník zároveň připouští i rizika. Pokud česká mateřská společnost nebude doma obklopena odpovídajícím podnikatelským a institucionálním prostředím, hrozí, že se časem úplně přesune ven se vším všudy – tedy i daňovým domicilem a centrálou. Několik firem z oblasti informačních technologií se takovým způsobem přesunulo do Silicon Valley nebo jiných oblastí amerického IT průmyslu.

Pokud si chce Česko „pojistit“, že se sem podnikatelé budou vracet, musí vylepšovat zdejší podnikatelské prostředí. To koneckonců platí i o zmiňovaném zpětném přílivu dividend do domovské země, který od tuzemských podnikatelů – „světoběžníků“ mnozí očekávají. S tím souhlasí i Tomáš Kolář, výkonný šéf výrobce nemocničních lůžek Linet, který patří k předním globálním hráčům ve svém oboru. „Pokud stát poskytne investorům příznivé podmínky, určitě to dělat budou. Pokud je neposkytne, můžeme na to zapomenout,“ řekl Tomáš Kolář ve svém posledním rozhovoru pro Export.cz.

SILNÝ ČESKÝ HEADQUARTERS

Základní výhody tuzemských investic v zahraničí jsou jasné – podnikatelé tak získávají nové know-how i přístup k dalším trhům, což zpětně pomáhá jejich mateřské skupině v Česku a tedy také zdejší ekonomice. Když přední výrobce průmyslových převodovek Wikov před časem v Kanadě kupoval tamní strojírenské firmy, její majitel Martin Wichterle mluvil mimo jiné o „vyztužení obchodního kanálu pro převodovky, které vyrábí v Česku a dodává na tamní trh“.

Byznysmen se slavným příjmením Wichterle je vnukem vynálezce kontaktních čoček a také jednou z hlavních tváří podnikatelské iniciativy Druhá ekonomická transformace. Před více než rokem pro Export.cz prezentoval další významný pohled na zahraniční investice českých firem.

Když česká firma realizuje akvizice v zahraničí, její mateřská základna poskytuje řadu kvalifikovaných služeb pro své nové dceřiné společnosti. Investoři pak v tuzemsku budují další byznys, který nejlépe vystihuje anglické slovo headquarters, tedy hlavní sídlo, centrála. Headquarters zaměstnává velmi kvalifikované lidi, kteří vytvářejí další práci pro právníky, auditory, finanční poradce, marketéry i obchodníky. Firma následně přispívá velkými odvody českému státu. „To je pro každý stát ten nejvýnosnější byznys – nikoliv mít tady výrobu, ale silný headquarters, který řídí výroby také někde jinde,“ argumentoval Martin Wichterle.

VÝROBA V ZAHRANIČÍ POD ČESKOU KONTROLOU

I částečný přesun výroby z Česka do zahraničí může nakonec přinášet benefity také tuzemské ekonomice. Jak upozorňuje Tomáš Kolář z Linetu, problém by nastal v případě, kdyby už česká firma finální produkt nevlastnila a nerealizovala na něm marži. Pokud ho ale vlastní, je podle něj úplně jedno, kde produkt vyrobí nebo smontuje. Linet rozjel v roce 2025 výrobu v Indonésii, která se tak v tomto ohledu stala po Česku a Německu třetí zemí.

Výrobce lůžek je připraven podobně investovat i do výroby v Egyptě, kde bude podle nových pravidel nutné mít část produkčních kapacit. Arabská země vyvíjí velký tlak na lokalizaci. „Nemáme s tím problém, protože stále vlastníme náš produkt, realizujeme marži a je to pro nás jenom otázka efektivity. Hlavní otázkou tedy je, jak v zahraničí vyrábět stejně efektivně jako v Želevčicích u Slaného, kde jsme na to dlouhodobě zařízení,“ uvedl Tomáš Kolář ve zmiňovaném rozhovoru.

Na otázku, jak je to s přínosem pro českou ekonomiku v případě, kdy má Linet z poloviny české, z poloviny německé majitele a sídlo v Nizozemsku, šéf firmy odpověděl, že důležití jsou právě koneční vlastníci v Česku. Žijí tady, podnikají tady a také tady znovu investují. Když firma vytvoří zisk v řádu desítek milionů eur, neznamená to, že vlastníci takové peníze utratí třeba v Kauflandu. Znovu je v nějaké formě vrátí do ekonomiky. V Linetu navíc mají podle Koláře velmi konzervativní dividendovou politiku a firma peníze znovu investuje.

Sám Tomáš Kolář podobně jako zakladatel a spolumajitel Linetu Zbyněk Frolík navíc investuje také do českých startupů. Petr Zahradník v této souvislosti připomíná teoretické poučky, podle nichž kapitál nemá hranic. Ve skutečnosti je ale podle ekonoma hodně důležité, kdo kapitál vlastní. Když má jeho vlastník vztah k určitému teritoriu, může mít z jeho aktivit daleko větší přínos než jiné země.

SILNÝ VZTAH K „DOMOVINĚ“

Není pochyb o tom, že byznysmeni jako Martin Wichterle nebo Zbyněk Frolík mají silný vztah k Česku, což ukazují i jejich aktivní snahy o kultivaci českého podnikatelského prostředí. Do této skupiny podle všeho patří i Tomáš Čupr, zakladatel skupiny Rohlik Group, která do zahraničí – včetně Německa – přenáší svůj koncept online supermarketu. Rohlik patří mezi české jednorožce, tedy původně startupy, jejichž hodnota překročila miliardu dolarů. Jak už výše naznačil ekonom Petr Zahradník, právě u těchto firem může být z pohledu české ekonomiky velmi důležité, aby si zachovaly i zdejší sídlo. To je také cílem Tomáše Čupra, i když podle vlastních slov čelil tlaku od dalších investorů, aby ho změnil.

Zakladatel Rohliku před časem v rozhovoru pro web Seznam Zprávy uvedl, že v Česku mluvíme o jednorožcích, ale vlastně to jsou americké nebo nizozemské firmy a jen mají českého zakladatele. Podle Čupra je to sice super, ale podobných českých firem, kde by i vlastník zůstal v Česku, kromě Rohliku zas tolik není.

Investor a podnikatel Vojtěch Kačena, který nyní investuje do bateriových úložišť po celé Evropě i Japonsku, v rozhovoru pro Export.cz potvrdil, že jeho ambicí je vybudovat silnou globální firmu se sídlem v Praze. Jeho cílem je zároveň maximálně snižovat závislost na čínských technologiích. Nelze však vyloučit, že s novou generací podnikatelů může ubývat těch, kteří mají k „domovině“ opravdu silný vztah. O to důležitější bude, aby je Česko opravdu dál lákalo i svým příznivým podnikatelským prostředím.

SDÍLENÍ KNOW-HOW

České investice do nové výroby v zahraničí, která často vzniká na zelené louce, mohou jít ruku v ruce s rozvojem tamních vývojových kapacit. Typickým příkladem je skupina PBS Group, přední český exportér leteckých motorů, která nedávno investovala do výrobního závodu v americké Georgii. Dceřiná společnost PBS Aerospace ve Spojených státech vznikla už v roce 2016 a získává si tam prestiž i díky tomu, že česká skupina do Ameriky přináší významné know-how, nota bene z prestižního leteckého oboru. To sice může vyvolávat otázky, proč by Češi měli předávat své znalosti do ciziny, ale ve skutečnosti bude opět profitovat také česká ekonomika.

Generální ředitel PBS Velká Bíteš Milan Macholán poznamenává, že výrobce motorů hodlá dosáhnout synergií díky vývoji jak v Americe, tak v Česku. „Kolegové z Ameriky mají svoje zkušenosti a když se prolnou s našimi, můžeme být ve vývoji ještě silnější,“ zdůraznil Macholán. PBS nabírá vývojáře nejenom v USA, ale také ve Velké Bíteši. Skupina navíc založila další konstrukční kanceláře v Praze i Brně.

Macholán očekává, že díky česko-americké spolupráci v rámci skupiny bude PBS realizovat více nových projektů, a to i díky partnerství s předními světovými hráči v leteckém oboru. To se ukazuje už dnes. Společnost, jejíž název se odvíjí od historické zkratky První brněnské strojírny, bude spolupracovat s přední zbrojovkou Lockheed Martin na vývoji dílů pro letoun F-35 i s předním americkým výrobcem motorů Pratt & Whitney na nové generaci pomocných energetických jednotek (APU).

O významných synergiích ve výzkumu a vývoji českého Wikovu a společností, které koupil v Německu i Kanadě, mluví Martin Wichterle. Historicky vůbec první zahraniční akvizicí českého výrobce převodovek ostatně byla britská konstrukční firma Orbital 2. Tehdy šlo podle Wichterleho čistě o získání přístupu k důležitému know-how, které posunulo Wikov výrazně dopředu. Samotná společnost Orbital 2 se dokonce přestěhovala do Česka.

Brněnská firma Codasip, která je českým „klenotem“ v oboru vývoje polovodičových čipů a vede klíčovou část projektu evropského procesoru, zase koupila malou britskou firmu Cerberus a díky tomu vytvořila silný kyberbezpečnostní tým. Zakladatel Codasipu Karel Masařík v rozhovoru pro Export.cz vysvětloval, že díky získání britské technologie Cheri jeho společnost nabízí speciální procesor, který umožní plnou ochranu třeba jenom za nižší jednotky procent ztráty výkonu. „A vzhledem k tomu, že se už v Evropě zaměřujeme na vývoj supervýkonných čipů pro datová centra i výkonnější automobily, chceme do nich přímo zabudovat i naši kyberbezpečnostní technologii,“ dodal podnikatel, který je také ředitelem Českého polovodičového centra v Brně.

Milan Macholán dodává, jaký přínos může mít investice třeba ve Spojených státech také pro celkové PR české skupiny: „Když se můžeme pochlubit aktivitami v Americe, pomáhá to také našemu exportu z Česka do dalších zemí“.

Získané know-how ze zahraničního trhu přitom může mít ještě další podobu. Tomáš Kolář vysvětluje, že Spojené státy, kam už Linet kvůli clům převedl výrobu terapeutických matrací a kde výhledově hodlá vyrábět i stretchery pro převoz pacientů, nabízejí velmi hodnotný studijní materiál. Amerika je oproti Evropě v jeho oboru asi o deset let napřed a český investor si může na místě osahat nejmodernější trendy.

PŘESUN VÝROBY DO ČESKA?

České investice v zahraničí nakonec mohou mít pro někoho i velmi překvapivé vyústění. Vojtěch Kačena v aktuálním rozhovoru popisuje, jak jeho společnost Second Foundation intenzivně zkoumá možnosti nákupu evropských chemiček. Realizovat takové investice je složité, ale český investor by se do nich přesto rád pustil: „Vidíme, že spousta firem v Německu nebo Švýcarsku má obrovské náklady na pracovní sílu a už není schopna konkurovat.“ Záchranou by mohl být přesun části výroby do Česka, konkrétně třeba do Bohumína. Second Foundation je spoluvlastníkem tamní Bochemie, která zase koupila německého výrobce baterií GAZ Energy.

Ať už Kačenovy plány dopadnou jakkoliv, rozšíření výroby v Česku nakonec skutečně může být dalším benefitem akvizic na světových trzích. Myšlenkový guru českých investic v zahraničí Martin Wichterle uvádí jeden příklad i ze svého byznysového impéria, který se týká výrobce turbín pro vodní elektrárny Litostroj Power. Tuto slovinskou firmu koupil v roce 2014 další český podnikatel Jaromír Tesař, vlastník provozovatele vodních elektráren Energo-Pro. O deset let později se Litostroj přesunul k Martinovi Wichterlemu. A ten nyní uvažuje, že jeho výrobu rozšíří právě do Česka.

JAN ŽIŽKA