EPICENTRUM RŮSTU NAJDETE V INDONÉSII

Mezinárodní měnový fond odhaduje celosvětový hospodářský růst v roce 2023 na 2,7 procenta. To znamená pokles z loňských 3,2 procenta a předloňských 6 procent. Hospodářský růst jihovýchodní Asie ale zůstává dlouhodobě nad světovým průměrem a tak dobré zprávy můžeme hledat pod asijskou částí rovníku. Loni ve Sdružení národů jihovýchodní Asie (ASEAN) překročil růst úroveň 5 procent a Indonésie na tom měla zásadní podíl.

Nové hlavní město má vyrůst na pomezí primárního lesa. Foto: Shutterstock

V posledním desetiletí dosáhl průměrný roční růst ASEAN téměř 4 procent. Jde o pozitivní trend, který se aktuální indonéské předsednictví ASEAN snaží udržet a potvrdit tak zásadní význam tohoto sdružení pro stabilitu celého Indo-Pacifiku. Cílem je vytvořit z jihovýchodní Asie světový motor udržitelného růstu. Důležitou roli v tomto ohledu hraje samotná Indonésie jako největší ekonomika ASEAN.

Země, která je také největším souostrovním státem světa, se v turbulentní době hospodářské a energetické krize chlubí překvapivě stabilní politicko-ekonomickou situací a dlouhodobě relativně vysokým tempem růstu kolem pěti procent. Příslibem dalšího rozvoje Indonésie jako čtvrté nejlidnatější země světa je rostoucí střední třída s relativně vysokou kupní silou.

DRAK SE PROBOUZÍ

Regionální velmoc, jejíž ekonomika tvoří přes 35 % HDP skupiny ASEAN, si díky rostoucím ambicím získala řadu přízvisek – velikán s ambicemi, probouzející se drak nebo „the next big thing“. Indonésie spravuje významné světové zásoby strategických nerostných surovin od uhlí, přes nikl, až po hliník. Od těchto zásob se odvíjí faktická moc Indonésie a její významné postavení v rámci globálních zásobovacích řetězců. Masivní je produkce palmového oleje, která přesahuje 60 % světové spotřeby. V Indonésii se tak fakticky rozhoduje třeba o přežití světového kosmetického průmyslu nebo cenách biopaliv.

Obavy mnohých pak budí indonéská protekcionistická obchodní politika. Na druhé straně tamní vláda postupně hledá cesty ze závislosti na nerostných a přírodních zdrojích. Při transformaci ekonomiky často přeskakuje vývojové stupně směrem k technicky pokročilejším průmyslovým oborům a více se zaměřuje také na ochranu životního prostředí.

NIKLOVÉ OPOJENÍ

Do popředí pozornosti se dere rozvoj elektromobility. Právě zde hrají významnou roli indonéské zásoby niklu. V zásadě lze říct, že 90 procent katody elektrické baterie by mohlo do budoucna pocházet z Indonésie. Její zahraniční partneři, stejně jako některé indonéské státní podniky, se tohoto potenciálu nebojí využít. O investice do elektromobility se zajímá devět tuzemských hráčů, někteří už lithiové baterie vyrábějí nebo v příštích letech s jejich produkcí začnou.

Korejský investor Hyundai už na západní Jávě etabloval také výrobu elektrických vozů, indonéské silnice brázdí první elektromobil Ioniq 5. V Indonésii oblíbené japonské značky jsou sice menšími fanoušky elektromobility, přesto Toyota oznámila investice do hybridních modelů v řádu miliard amerických dolarů, stejně jako Honda, Suzuki či Mitsubishi. Z partnerství mezi státním olejářským podnikem Pertamina a singapurskou dopravní firmou Grab pak vzniká první projekt výměny baterií u benzínových stanic. A státní dopravní podnik Transjakarta postupně obnovuje flotilu již vozy s čistým pohonem, čehož v tomto případě využil čínský světový lídr v elektromobilitě BYD.

U elektromobility to ale zdaleka nekončí, Indonésané se aktivně zajímají o veškeré moderní zelené technologie od nanomateriálů k vodíkovému pohonu či ekologickému ukládání uhlíku.

INVESTICEMI K DALŠÍMU RŮSTU

Indonésie občas zazlobí svými nárazovými zákazy vývozu nerostů a neváhá vést vleklé spory se Světovou obchodní organizací. Je si vědoma své relativní nenahraditelnosti, nicméně neopomíjí ani rizika. Vývoz indonéských nerostů v posledních dvou letech vzrostl desetkrát, cílem politiky stávajícího prezidenta Joko Widoda – zvaného Jokowi – je ale „vyléčit“ Indonésii z holandské nemoci a „osvobodit“ ji ze závislosti na exportu surovin.

Kroky správným směrem k diverzifikované, a tím stabilnější ekonomice však doposud přivály především čínské investice. Čína si dobře pamatuje na svůj vlastní vývoj v 90. letech a na přelomu tisíciletí. S vidinou přístupu ke zdánlivě nevyčerpatelnému zdroji nerostných surovin s relativně nižší mírou regulace Indonésii ochotně pomáhá sdílením toho dobrého (know-how) i zlého (mobilitou vlastních čínských zaměstnanců).

Nutno ovšem dodat, že příliv zahraničních investic do Indonésie průběžně roste i těžkým dobám navzdory. Meziročně tak letos došlo k nečekanému nárůstu o 16 %, a to zejména do kovozpracujícího průmyslu. Není divu, růst ekonomiky se bez zahraničního kapitálu neobejde a ambiciózní země se tak přílivu investic stále více otevírá.

Relativně levná a mladá pracovní síla, bohaté přírodní a nerostné zdroje, velikost vnitřního trhu v kombinaci se slušným investičním ratingem mezinárodních agentur a četné investiční pobídky ze strany Indonéského ministerstva pro investice jsou pak jen zúženým výčtem lákadel, která země nabízí.

Jinam než do výšky už se v Jakartě stavět nedá. Foto: Shutterstock

SMĚR CIRKULÁRNÍ EKONOMIKA

Klíčový je pro Indonésii přechod na cirkulární model ekonomiky. Země hraje zásadní roli v globálních dodavatelských řetězcích, v jejichž rámci roste poptávka po ekologicky udržitelných řešeních. To platí zejména v textilním průmyslu, který je pro Indonésii stále důležitým odvětvím, i v potravinářství. Velký potenciál skýtá také odpadové hospodářství. Produkce odpadů se v Indonésii pohybuje v řádu stovek milionů tun a země je také druhým největším znečišťovatelem moří. Objem plastového odpadu se ročně vyšplhá na sedm milionů, recykluje se jen asi desetina.

Technická fakulta České zemědělské univerzity se v Indonésii zabývá možnostmi využití bioodpadu z produkce palmového oleje. Na problematiku znečištění půd a vod se za přispění evropských fondů zaměřuje nezisková organizace Arnika, která vytváří vůbec první databázi znečištěných oblastí. Její kompletní analýza bude odrazovým můstkem pro vědce a environmentální experty při realizaci nápravných opatření. Nové příležitosti se tak rýsují i českým poskytovatelů ekologických služeb.

Vodohospodářská firma Khaanzaa za přispění programu B2B České rozvojové agentury v Indonésii realizovala pilotní projekt sběru, úpravy a zpracování dešťové vody. Ve spolupráci s místní samosprávou zajistila přenos know-how inovativní technologie, která zhodnocuje  věčný a především bezplatný zdroj dešťové vody, kterému dosud Indonésané věnovali jen minimální pozornost.

CESTA K UHLÍKOVÉ NEUTRALITĚ

Indonésie prochází náročnou energetickou a klimatickou transformací. Podpisem mezinárodních dohod se zavázala k ambiciózním cílům, které z ní do roku 2060 udělají uhlíkově neutrální stát, jehož energetický mix se bude opírat o obnovitelné energie. Zemi podporují mezinárodní rozvojové organizace, může tak využívat finanční podporu – včetně té z evropských zdrojů.

Také s energetickou transformací pomáhají Češi. Firma Hydropol představila první plány na výstavbu malé vodní elektrárny na ostrově Sulawesi, rovněž s využitím dotace z B2B programu České rozvojové agentury.

NOVÁ METROPOLE: OD UTOPIE K REALITĚ

Stávající hlavní město Jakarta se potápí, podle některých studií až rychlostí 25 centimetrů ročně. Jinam než do výšky se tam už stavět nedá, o čemž svědčí množství železobetonových mrakodrapů. Vlajkovým projektem prezidenta Jokowiho se tak stala výstavba nového hlavního města Ibu Kota Nusantara (IKN) na východním Kalimantanu. Projekt nabízí řešení mnoha problémů najednou – přelidnění, dopravního přetížení i neúnosné míry znečištění. Nové hlavní město má vyrůst na pomezí primárního lesa díky unikátnímu urbanistickému konceptu, známému jako „Forest City“. Nová indonéská metropole se  bude chlubit zachováním významné části zelených ploch, a především zavedením smart technologií chytrého města.

IKN má být výkladní skříní všechno moderního a „smart“, počínaje dopravní a konče energetickou infrastrukturou. Jakkoliv byl donedávna projekt nové metropole kritiky odsuzován k zániku a označován za věčnou utopii, vznikl loni Národní úřad pro správu IKN. Jeho představitelé neúnavně hledají soukromé investory a publikují nespočet veřejných zakázek na výstavbu kompletní infrastruktury města. Utopie o mýtickém městě se má stát realitou s koncem Jokowiho prezidentského mandátu. Do nové jihovýchodoasijské megapole se má přestěhovat 60 tisíc úředníků a v srpnu 2024 se tam mají uskutečnit celonárodní oslavy vzniku republiky. Budovatelé IKN mají velký zájem i o české dodavatele. První česká podnikatelská mise se zaměřením na koncept smart city na sebe snad nenechá dlouho čekat.

ALENA ŠTOJDLOVÁ, ekonomická diplomatka, Velvyslanectví ČR v Jakartě

 

Díky našim firmám o nás ví celý svět