ČESKÉ SRÁŽKOVÉ RADARY: OD ROSNIČEK PO UMĚLOU INTELIGENCI 

Meteopress vybudoval druhou největší síť srážkových radarů v Evropě. Hardware je ale pro firmu jen základem mnohem ambicióznějšího projektu: vyvinout strojové myšlení, které by z kvanta naměřených dat samo dokázalo vyčíst, jaké bude počasí.

Proměnlivé počasí v Chorvatsku je na „čtení“ bouřky pomocí meteoradarů jako dělané. Foto: Shutterstock

Když se z koncového produktu, který nějaká firma nabízí, stane mediální stálice, mohl by to leckdo považovat za vrchol podnikání. Bystří manažeři ale vědí, že popularita může být i scestím, protože skutečný byznys znamená hledat stále nové možnosti na trhu. Zažila to i agentura Meteopress, která se svého času díky televizním a rozhlasovým „rosničkám“ stala hlavním zdrojem informací o tom, „jak bude“.  Svou strategii pronikání do médií ale Meteopress začal již koncem minulé dekády měnit, firma se porozhlížela po nových klientech i širším uplatnění svých predikcí počasí. Vydala se přitom cestou jak teritoriální, tak technologické expanze. A slaví úspěchy. Meteopress dnes patří na poli poskytovatelů služeb navázaných na meteorologii mezi přední evropské hráče.

„K tomu, abyste dokázali předpovědět, jak bude, je pořád klíčové vědět, jak je. A my máme tu výhodu, že se můžeme opřít o vlastní síť meteorologických radarů, kterých využíváme sedmadvacet. Po Meteo France je to druhá největší síť v Evropě – co do pokrytí území i počtu radarů. A to jsme ji s maďarským partnerem budovali bez podpory, státních dotací nebo velkého investora v zádech,“ vysvětluje Michal Najman, ředitel Meteopressu.

Srážkové radary začala firma stavět před třemi roky – poté, co vyvinula vlastní přístroj, odzkoušela ho, ale nenašla pro něj kupce. Meteopress nastoupil ve velkém stylu: během léta 2017 postavil šest meteoradarů v Česku a jeden ve Vídni, přímo ve věži Ústředního ústavu pro meteorologii a geodynamiku (ZAMG), s nímž má česká společnost podepsánu smlouvu o spolupráci. Později k tomu přibyly další dva v Česku, tři na Slovensku a třináct srážkových radarů v Maďarsku, které provozuje partnerská organizace Időkép. „Obnovení Rakouska-Uherska“, jak Michal Najman s oblibou žertuje o evropském rozmachu firmy, pak Meteopress loni dovršil instalací prvního srážkového radaru v Chorvatsku, který stojí na špičce poloostrova Istrie na letišti Medulin. „Máme vytipované další lokality v samotném Chorvatsku i Srbsku, výhledově jsme schopni pokrýt celý Balkán,“ říká ředitel Meteopressu, který věří, že malé a levné radary, které Češi staví, mají šanci uspět i mimo Evropu. Loni na podzim se Michal Najman vydal jako člen podnikatelské delegace ministra zahraničí Tomáše Petříčka do Etiopie. „Měl jsem na místě jednání na úrovni B2C, všechno bylo připravené a předjednané, ambasáda odvedla dobrou práci,“ pochvaluje si zkušenost s českou ekonomickou diplomacií.

Vzhledem k tomu, že meteoradar vlastní konstrukce umí „číst“ bouřku v okruhu 250 kilometrů, ideálně se hodí všude tam, kde je velká hustota obyvatel na malé ploše. „Velký potenciál má určitě Brazílie, kam jsme ostatně již jeden náš radar prodali, a také třeba Indie. Umím si ale představit, že srážkový radar s logem Meteopressu bude před blížící se bouřkou varovat třeba africké nebo jihoamerické farmáře,“ říká Michal Najman. Souvisí s tím i vývoj radarové technologie v pásmu X, na kterou Meteopress sází. Firmě se daří nakupovat a odlaďovat komponenty tak, že je výsledný produkt rok od roku dostupnější. První radar na střeše haly v Nýřanech vyšel na zhruba 50 tisíc eur – bez nákladů na vývoj. Ideálně by se Michal Najman se svým týmem chtěl dostat na pětinu ceny. A možná ještě níže. „Česko má v radarové technice své know-how i úspěšnou historii. Meteoradary mohou být ve spojení se softwarem levná a dostupná řešení pro všechny, kdo potřebují přesné a lokální předpovědi,“ věří šéf Meteopressu.

První český radar, který detekuje bouřku v okruhu dvousetpadesáti kilometrů, stojí v Chorvatsku na letišti v Medulinu na Istrijském poloostrově. Foto: Meteopress

Atmosféra je jako dort

Jak ale upozorňuje, radary nejsou všechno. „Atmosféra je jako dort, má různé vrstvy. Když budete sledovat jen jeho korpus prostřednictvím radarů a polevu ze satelitu, nevíte dost dobře, co je uvnitř. Občas do něj musíte i zakrojit,“ přibližuje Michal Najman nástrahy svého oboru. K takovým průnikům se běžně používají meteorologické balóny se zavěšenými sondami. Balónová technologie má ale jednu velkou nevýhodu – i když je sonda vybavena GPS lokátory, musí se po dopadu ze své mise zpět na zem často obtížně lovit. Svou zkušenost s tím mají i v Meteopressu: na Slovensku se „mičuda“ ztracená v lese našla až po patnácti měsících. Česká firma se proto podílí i na řešení, které by data z několikakilometrové výšky opakovaně, rychle a hlavně bezpečně dostalo dolů na Zemi. Společně s Vysokým učením technickým v Brně má od Technologické agentury ČR grant na to, jak pro meteorologická měření uzpůsobit drony.

Ani takzvaná vertikální data, která přicházejí z balónů, dronů či letadel, ale ne nutně znamenají zlepšení krátkodobé předpovědi počasí. Dat je dnes v meteorologii podobně jako v jiných oborech k dispozici obrovské množství. Ve své podstatě se ale jejich zpracování ve srovnání s dobou před sto lety nezměnilo. Stále jde o numerické modely, které se liší použitým algoritmem. Jen s tím rozdílem, že tužku a logaritmické pravítko nahradily výkonné počítače. V Meteopressu věří, že skutečnou revolucí bude až doba, kdy se stroje samy naučí, jak data a mapy přečíst. A také na tom již pracují. Loni vznikla v české firmě pětičlenná skupina, která se opírá o tým Pavla Kordíka z Fakulty informačních technologií ČVUT v Praze. Cílem je vytvoření neuronové sítě, která by nabídla tu nejlepší předpověď srážek a oblačnosti na trhu. Aniž by se meteorolog musel rozhodnout, který dostupný model je ten nejlepší.

Meteopress staví radary vlastní konstrukce. Foto: Meteopress

Síť, která uvažuje sama

Základem strojového učení je metoda extrapolace, v níž počítač sám dokresluje a doplňuje neúplné plochy v radarových a satelitních mapách. Takové předpovídání, jak radarový snímek bude vypadat, již v meteorologii funguje, je ale závislé na softwaru, za nímž stojí konkrétní programátor. Neuronová síť, kterou v Meteopressu vyvíjejí, je schopná samostatné úvahy. A již první výsledky, v nichž česká firma dosáhla vyšší míry podobnosti předpovědi s reálnou situací než konvenční metody, ukazují, že umělá inteligence je meteorologií budoucnosti.

„Zatím jsme v tom takový startup. Pracujeme na pěti grafických kartách, nemáme třeba jako Google k dispozici ohromnou výpočetní sílu,“ vysvětluje Michal Najman. Ve strojovém učení je podle něj velký potenciál zvláště ve zlepšování přesnosti krátkodobých a co do lokality velmi detailních předpovědí. A ty budou v meteorologii stále žádané. „Letci, pojišťovny, energetici, ale třeba také centrály taxislužeb potřebují vědět, jak bude venku za hodinu, jestli se jim bouřka vyhne a jak silná bude. A takovou spolehlivou predikci pro místo, kde zrovna stojíte, vám běžná aplikace v mobilu nenabídne,“ dodává Michal Najman.

BLAHOSLAV HRUŠKA

 

ministr Tomáš Petříček navštívil firmu Linet