ČESKÉ INSPIRACE PRO JAPONSKOU ARCHITEKTURU: EXPO V ÓSACE OŽIVUJE STOLETOU HISTORII

Japonsko se proměňuje: města stárnou a opuštěných domů přibývá. Pro japonskou stavební kulturu mohou být proto přístupy evropské architektury a stavitelství, včetně toho českého, v mnohém inspirativní: od použití nových materiálů, po rekonstrukce starších staveb až po objevování kvalit veřejného prostoru.

„Ve srovnání s Japonci je naše láska k přírodě velmi povrchní. Pro ně je klíčem k tajemství existence. Japonci si vybírají materiály, které mluví za přírodu. Dřevo v jeho přirozeném stavu, slámu pod nohama a písek na stěnách,“ napsal před téměř sto lety o japonském bydlení Antonín Raymond, rodák z Kladna, který platí za „otce-zakladatele“ moderní architektury země vycházejícího slunce. Žák slavného Franka Lloyda Wrighta k těmto přírodním materiálům přidal ještě další: pohledový beton. A naučil Japonce, že stavba s železobetonovým skeletem může být v zemi stejně funkční a moderní, jako v Americe.

Po sto letech se podobný edukativní prvek v menším opakuje. Jako jeden z exportních potenciálů chce Česko v rámci svého národního pavilonu na Expu v Ósace propagovat materiál, z něhož je špirálovitá stavba postavena. Jde o CLT panely vyrobené z křížem vrstveného dřeva, které umožňují pojmout budovu jako stavebnici, která se ve výrobní hale připraví a následně na místě složí. Tak ostatně vznikal i český pavilon navržený studiem Apropos Architects, na jehož stavbu dodaly speciální lepené desky hned tři české firmy: A2 Timber, Novatop a pobočka švédsko-finského koncernu Stora Enso, která materiál do Ósaky dodává ze svého závodu ve Ždírci nad Doubravou. Její manažer Tomáš Hýrek bere Expo jako příležitost, jak propagovat inovativní dřevěné konstrukční řešení, které vychází z principů udržitelnosti.

„Stavby z dřevěných panelů mají, a to nejen v Asii, značný potenciál, zejména pokud se vlády zaměří na podporu udržitelných stavebních materiálů. CLT nabízí ekologickou alternativu k oceli a betonu díky své schopnosti ukládat uhlík a výrazně snižovat uhlíkovou stopu staveb,“ připomíná Tomáš Hýrek. Efekt Expa je ostatně pro Stora Enso patrný již teď: do Japonska putuje stavební dřevo pro rodinný dům, příští rok by se firma ze Žďárských vrchů měla v hostitelské zemi Světové výstavy zapojit také do projektu kancelářské budovy.

DŘEVO JAKO TREND

Propagace dřeva jako tradičního materiálu zpracovaného do podoby desek za použití moderních technologií navíc přichází v době, kdy se postupně čím dál více hráčům českého dřevozpracovatelského průmyslu daří dávat dřevu přidanou hodnotu. Vývoz surového dřeva pátým rokem po sobě klesá a zájem o nové dřevostavby naopak pomalu roste: loni byla podle údajů Asociace dodavatelů montovaných domů (ADMD) každá sedmá stavba postavena právě z dřevěných materiálů. Potenciál pro širší využití dřeva je ale velký: třeba v sousedním Rakousku je z dřevěných materiálů každá třetí novostavba, evropským rekordmanem je Švédsko, kde obytná prefabrikovaná výstavba ze dřeva loni tvořila 80 % z celkového počtu nových domů.

Jak vysvětluje Blanka Nováčková, ředitelka ADMD, dostat více dřeva do stavebnictví znamená začít se soustředit i na veřejné stavby: dřevostaveb, jejichž zadavatelem jsou státní úřady nebo obce, je pořád v řádu nižších desítek. I tady ale pozitivních příkladů přibývá: třeba Lesy ČR si své nové sídlo v Hradci Králové chtějí postavit z vlastního dřeva. Rok 2025 by každopádně mohl být pro dřevostavby v Česku přelomový: a zdaleka nejen proto, že se v souvislosti s Expem o nich více mluví. „Hned tři ministerstva se letos dohodla na nové Surovinové politice pro dřevo, které by se mělo jakožto strategická komodita více zpracovávat doma. Očekává se také změna požární legislativy, díky níž by se mohly dřevostavby stavět až do výšky okolo 20 metrů,“ říká Blanka Nováčková. Paradoxně nejvyšší česká dřevostavba totiž roste v Ósace: je jí právě český pavilon pro Expo 2025.

RYCHLE STAVĚT, RYCHLE BOURAT

Větší využití dřeva ve stavbách nemusí být jedinou inspirací pro japonské stavbaře a architekty, která přichází z Evropy. Zrovna v případě CLT panelů totiž platí, že umožňují nejen rychleji stavět, ale také rychleji bourat. A to je v Japonsku velké téma. Ročně tu jde k zemi více než 100 tisíc domů a bytových jednotek. „U nás si staré domy uchovávají hodnotu nebo jejich cena klesá jen pomalu. V Japonsku je s výjimkou chrámů, svatyní a několika historicky významných veřejných budov každá stavba starší dvaceti let v prakticky bezcenná a v podstatě se již nedá pronajmout. Stavební cyklus je tam velmi rychlý a kontinuálně se staví i bourá,“ vysvětluje architekt a konzultant Osamu Okamura, který v Japonsku žil a pracoval.

Krátkověkost japonských staveb ale naráží na své limity. S tím, jak japonská populace rychle stárne (skoro třetina obyvatelstva je ve věku 65 +) a ubývá, roste i počet opuštěných domů, kterých je aktuálně po celé zemi asi 9 milionů. Zatímco dříve byly takové ruiny typické pro vylidňující se venkov, nyní jsou čím dál častěji k vidění i ve velkých městech. Udržitelnost stavebního byznysu tak nutně souvisí také s tím, jak se Japonci o takové stavby dokáží postarat. „Přestavba staré budovy pro nové využití je stále tak trochu provokativní myšlenka. Třeba architekti mladší generace, kteří mají nějaké zkušenosti ze světa, už o dalším využití starších budov začínají přemýšlet a celé široké téma upcyclingu ve stavebnictví a architektuře se dostává pomalu na pořad dne,“ upozorňuje Osamu Okamura.

ŘÍDNOUCÍ METROPOLE

Další inspirací z Evropy, Česko nevyjímaje, může být pro Japonsko v souvislosti se stárnutím a úbytkem obyvatelstva také větší důraz na rozsah využití veřejných prostranství, která s výjimkou několika velkých zahrad a parků v zahuštěných japonských centrech měst spíše chybí. Kvalitu života to zatím nesráží: podle nejnovějšího žebříčku nejlepších měst pro život, který sestavuje časopis The Economist, je Ósaka na 9. místě na světě, Tokio o čtyři příčky hůře. Japonská města obsluhují čím dál méně obyvatel a již několik let probíhá diskuze, jak je při řídnoucí populaci chytřeji smršťovat podél tras železnic a metra.

Osamu Okamura k tomu přidává další zamyšlení. „Velkou inspirací by mohl být třeba znovuobjevený život kolem náplavek, který známe z Prahy a dalších českých měst. Historická síť vodních kanálů v mnoha japonských městech až na výjimky jako atraktivní veřejný prostor využívána není, platí spíš za nevábné části města. A to je škoda,“ dodává česko-japonský architekt.

Sto let poté, co podle Antonína Raymonda mluvily za přírodu stavební materiály, teď promlouvají také udržitelnější urbanistické koncepce. Ty, které japonské megapole proslavily, totiž mohou nabídnout maximálně zahuštěné město krátkých vzdáleností, kde se stavby velmi rychle obměňují, a pomalu přestávají stačit. Evropské uvažování o městech jako udržitelném prostoru pro život může být právě v souvislosti s Expem pro Japonce docela dobrou inspirací.

BLAHOSLAV HRUŠKA

Více o výstavě Expo 2025 se dočtete v příštím čísle magazínu Moderní ekonomická diplomacie.