ČEŠI VE SVĚTOVÝCH VODÁCH

Jediné moře, které Češi na svém území kdy měli, bylo to, jež Praze daroval Jára Cimrman. Nemáme mohutné řeky typu Amazonky, Mississippi nebo Nilu, ani obří jezera. Je až neuvěřitelné, kolik Čechů se ve světě proslavilo díky vodě.

Autorem první podrobné mapy Amazonky byl jezuitský misionář z Čech Samuel Fritz na konci 17. století. Fritz také určil pramen řeky Maraňon, která se do nejmohutnějšího toku v Latinské Americe vlévá. O více než 300 let později jiný Čech Bohumír Janský prokázal, že prameny na jiném přítoku jsou ještě o 350 kilometrů dál od ústí Amazonky a ta je opravdu nejdelší řekou světa. Geograf a hydrolog Bohumír Janský v rozhovoru pro časopis MED dokládá, jak poznatky z jeho amazonských expedic i dalších cest do zahraničí dokážou nastartovat výzkum i podnikání českých firem.

Jména dalších českých odborníků většině lidí mnoho neřeknou, přesto patřili a patří do světové špičky. Inovativní přístup Jaroslava Verfela ze společnosti Zakládání staveb Praha pomohl zkrotit ve španělském městě Orihuela řeku, která ohrožovala jeho historické centrum. (O zkrocení řeky Segury se dočtete níže v tomto textu.)

Češi se mohou pochlubit historickým know-how, které je výborným předpokladem pro dobývání zahraničních trhů. Bohumír Janský připomíná, že Česko má druhou nejstarší hydrologickou službu v Evropě. Příležitosti se rýsují v dodávkách hydrologických stanic, čistíren odpadních vod nebo malých vodáren. Společnost Energo-Pro provozuje a staví vodní elektrárny v Gruzii, Bulharsku i Turecku. Čističky malé rodinné firmy Asio přepravuje vrtulník do jinak nepřístupných chat v rakouských Alpách. V posledním čísle časopisu MED se od vody „odpichujeme“ k dalším environmentálním technologiím a kreativnímu podnikání českých exportérů v odvětví, které může mít i u nás skvělou budoucnost.

KROTITELÉ ŘEKY

Řeka Segura protéká přímo historickým centrem města Orihuela v jihovýchodním Španělsku. Vhodně upravené koryto řeky spolehlivě chrání okolní domy i episkopální palác před vylitím vody z břehů. V minulosti tomu tak nebylo. Do začátku devadesátých let minulého století povodně mnohokrát tamní historické stavby poškodily. Řeku se podařilo zkrotit až díky práci českých geologů a stavařů, kteří v devadesátých letech navrhli zcela novátorský postup, jak řeku zkrotit. Českou „stopu“ mají obyvatelé Orihuely dodnes přímo na očích a svůj potenciál prokázala i česká inženýrská geologie.

„Jedná se o jednu z nejvýznamnějších staveb, realizovaných našimi odborníky ve Španělsku,“ zdůraznil inženýrský geolog Otto Horský, který se podílel na řadě projektů v různých koutech světa – včetně Latinské Ameriky. Peruánci mu za jeho práci udělili šlechtický titul komtur (španělsky comendador), podobně jako objeviteli pramenů Amazonky Bohumíru Janskému. V devadesátých letech působil Otto Horský právě ve Španělsku.

Úpravu koryta řeky Segury dostala na starost nejdříve italská firma, po ní španělská. Ani jedna z nich během stavebních prací nedokázala zabránit dalšímu poškozování okolních budov. V lednu 1993 měl Otto Horský jako přizvaný expert posoudit technologie obou firem. Jeho stanovisko k nim bylo negativní. „Podpořil mě i známý španělský geotechnik a inženýrský geolog Angel García Yagüe,“ vzpomíná Otto Horský. Pro další práce ve městě Orihuela doporučil na tu dobu novátorskou technologii tryskové injektáže (jet grouting), kterou se vytvoří nepropustná stěna z navzájem se prolínajících sloupů. Taková stěna paží výkop a zároveň zabezpečuje i stabilitu okolních budov. S touto metodou slavil úspěchy ve světě uznávaný odborník Jaroslav Verfel ze společnosti Zakládání staveb Praha. Té se také podařilo zvítězit v novém mezinárodním výběrovém řízení na úpravu koryta Segury.

„S ohledem na neustálé nebezpečí možné záplavové vlny v případě náhlé povodně se pracovalo ve dne i v noci, šest dní v týdnu,“ popisuje Otto Horský další průběh prací v jedné ze svých odborných publikací. Díky tomu dokončila společnost Zakládání staveb celý projekt za šest měsíců – a to navzdory tomu, že během prací dosahovaly „kruté teploty“ ve stínu až 42°C a na slunci až 54°C. Španělský tisk v té době referoval o Jaroslavu Verfelovi jako o největším odborníkovi na tryskovou injektáž na světě.

JAN ŽIŽKA