Mechanismus komoditní rovnováhy: nová výzva pro export do Indonésie

Indonéská vláda ráda deklaruje ochotu k liberálnímu obchodu, často ale naopak přichází s různými protekcionistickými opatřeními. Z řady nepříjemných obchodních překážek nově vystupuje relativní novinka, známá jako mechanismus komoditní rovnováhy. Licencování nově podléhá již 24 dovozních položek.

 Indonéská vláda zavádí mechanismus komoditní rovnováhy, který obnáší reformu vydávání jak dovozních, tak vývozních licencí. Další protekcionistické opatření opět cílí na pokrytí domácí spotřeby pokud možno primárně z tuzemských zdrojů, a potažmo na průmyslový rozvoj země. V roce 2022 se pilotně mechanismus známý pod zkratkou „NK“ odzkoušel na pěti položkách – cukru, soli, masu, rýži a rybích produktech. Již tehdy se hovořilo o potenciálu této obchodní překážky zregulovat dovoz a vývoz až 4 000 produktů. Rok 2023 představuje mezník v implementaci mechanismu komoditní rovnováhy, který se nyní rozšiřuje na 24 komodit (nových 19 položek blíže v tabulce).

Kromě zjevného rozporu s pravidly WTO, je zde pochybnost nad systémovostí nástroje, kdy o udělení licencí budou rozhodovat odborné rezorty společně s ministerstvem obchodu na ad hoc bázi. Při znalosti spolupráce různých rezortů při vydávání operativní dokumentace při zdánlivě zaběhnutých postupech souvisejících například s procesy při odbavování na Celní správě, pak lze očekávat, že půjde o nadmíru zdlouhavý rozhodovací proces hraničící s praktickým zákazem vývozu/dovozu daného HS kódu.

Úskalí licencování

Ambicí mechanismu komoditní rovnováhy je být do budoucna nejen podkladem pro vydávání licencí, ale i hlavním nástrojem pro tvorbu zahraničně-obchodních politik, plánování tuzemské výroby a centrální databází statistik o národní spotřebě. V konečném důsledku pak mechanismus poslouží jako referenční databanka pro rozvoj průmyslu. Po technické rovině se o licence bude žádat skrze systém známý pod zkratkou SNANK, která v indonéštině jinak znamená šťastný. Odtud pak jízlivé vtipy o paradoxním neštěstí systému, jenž především stojí na správě dat, která ale v Indonésii jinak tradičně pokulhává s ohledem na odhad národní produkce, ale i produktivity. Při jejím stanovení, ať už s jakoukoliv akurátností, bude pravděpodobně preferována domácí produkce nad dovozem a stanovená dovozní kvóta bude očekávatelně zlomkem potřeby tuzemského trhu. Plnému spuštění mechanismu zatím bránilo jen dosud nepřijaté rozhodnutí Ústavního soudu k zákonnosti legislativy Omnibus Law, v jehož rámci nařízení vznikalo. Jejím nahrazením prezidentským dekretem v prosinci 2022 se však cesta k tomuto protekcionistickému nástroji odblokovala.

Levná ocel z Číny jako spouštěč?

Nařízení připomínající časy válečné ekonomiky nikterak nevychází ani z hospodářské, ani z potravinové krize, koresponduje spíše s dlouhodobým protekcionistickým trendem obchodní politiky Indonésie. Ta se nyní výrazně propsala především do ocelářského byznysu. Tomu dlouhodobě konkuroval levný dovoz, často údajně překračující hranice pod jiným HS kódem, s jinou dovozní celní sazbou, či rovnou „pančovaný“, respektive legovaný o příměs bóru či pryskyřice, a tím konkurující tuzemsky vyráběné oceli o téměř čtvrtinu nižší cenou. Právě indonéský ocelářský průmysl má na nařízení profitovat nejvíce. Odborníci se však přou o nárůst nákladů výroby při vyřazení levné čínské oceli, stejně jako o nedostatečné tuzemské kapacity.

Alena Štojdlová, ekonomická diplomatka, Velvyslanectví ČR v Jakartě