Turecko nabízí šance i pro české strojaře

Strojírenský sektor má v Turecku produktově poměrně široký záběr a roste již dvě dekády po sobě. Díky silné státní podpoře rozvoje specializovaných továren, kterých se výrazně nedotkl ani COVID-19, patří turecký strojírenský trh bezesporu mezi velké příležitosti pro naše výrobce a exportéry. Jejich produkty jsou navíc na místním trhu nadále vysoce konkurenceschopné.

Tureckému strojírenství suverénně dominuje automobilová výroba. Dvanáct automobilek má v Turecku své výrobní kapacity, soustředěné zejména kolem města Bursa. V zemi jsou rovněž rozšířené sektory jako stavebnictví a pochopitelně jakožto přímořský stát také loďařský průmysl, který je i přes nevlídnou ekonomickou situaci spolu s automobilovým průmyslem v dobré kondici. V Turecku se také vyrábějí spotřebiče. Známými výrobci jsou například značky Arçelik a Beko, které se zaměřují na produkci nejen tzv. bílého zboží.    

Za poslední tři roky se zvýšil zájem turecké vlády o vývoj a výrobu vojenského materiálu. Turecko se tak snaží uspokojit rostoucí poptávku po zbraních a stát se méně závislé na zahraničních dodávkách. Turecká vláda v rámci silných státních pobídek podporuje výrobu a rozvoj provozů s vlastní produkcí. Zvláště v obranném průmyslu jsou nutné kvalitní a přesné obráběcí stroje, které jsou schopné čeští výrobci pro své turecké partnery připravit. Důraz na samostatnou výrobu se v Turecku posílil zejména poté, co v říjnu 2019 státy EU vyhlásily embargo na vývoz zbraní do Turecka. Přesto ještě v prvním pololetí roku 2019 se export českého zbrojního materiálu do Turecka dostal na úroveň 208 mil. korun. To je o polovinu více než za celý rok 2018 (139,4 mil. Kč). Turecko doma vyrábí například součástky do stíhacích letounů F-16 nebo vlastní modely tanku a lodě. Každým rokem se zde organizují veletrhy obranného průmyslu IDEF a SEDEC.

I přes pokrok ve strojírenském odvětví je však Turecko stále závislé na dovozu. Jen pro přehled, poměr dovozu vůči vývozu strojírenských výrobků v roce 2018 činil 64 %. V tom samém roce se objem českých exportů do Turecka (8,15 mld. Kč) dostal podle Českého statistického úřadu na druhou příčku v celkovém vývozu strojních produktů do ostatních zemí.

Rok 2020 přinesl na svém počátku velmi pozitivní čísla a růst poptávky po strojírenských výrobcích. Se šířící se pandemií pak Turecko jako článek dodavatelského řetězce muselo postupně utlumit výrobu. Ztráty v dubnu činily až polovinu očekávaného příjmu a šly na vrub především prodlouženým prázdninám a zavedené karanténě. V důsledku koronaviru čelí 80 % tureckých strojírenských podniků snížení produkce a ekonomickým potížím.

České firmy, které vynikají zejména v oblasti obrábění a výroby obráběcích strojů, najdou na tureckém trhu uplatnění, pokud nadále vynikají svou konkurenceschopností a kvalitou svých produktů, čímž jsou atraktivní pro turecké partnery. Vývozci, kteří působí v tomto sektoru, tak mají možnost využít rychlého růstu domácí výroby v oblastech jako obranný, automobilový nebo dopravně-strojírenský průmysl.

Zatímco turecké firmy mají dobrou reputaci v technologických procesech, jako je lisování, vysekávání plechu nebo řezaní materiálu plazmou, ty české excelují v přesném obrábění, ale také soustružení nebo frézování. Aktuální situace nahrává českým firmám v možnosti akvizic některých ze středních strojírenských podniků s výhledem posílení své pozice na domácím tureckém trhu.  Naše strojírenské firmy mají rozhodně co nabídnout a mohou tak využít potenciálu exportu do Turecka.

Jan Ondřejka, ekonomický diplomat, Generální konzulát Istanbul

David Cihlář, stážista, Generální konzulát Istanbul