TRADICE V NOVÉM. ČESKÝ PRŮMYSL TĚŽÍ Z POPTÁVKY PO NIŽŠÍ SPOTŘEBĚ A VYŠŠÍ ÚČINNOSTI

Až třetinu českého exportu budou tvořit výrobky a technologie, které snižují energetickou spotřebu a zvyšují účinnost. Z vysoké celosvětové poptávky mohou těžit strojírenské nebo energetické obory, které dokážou propojit tradiční průmyslová řešení s novými trendy

O pokračování úspěšných filmů se často říká, že každý další díl už nemá takovou odezvu, a tak často distributoři léty osvědčený snímek zdigitalizují, remasterují a nasadí znovu do kin. S tradičními průmyslovými obory, jako jsou auta, kolejová vozidla, stavebniny nebo třeba elektrárenství a elektrotechnika, se to má podobně. I když v ekonomice dnes běží novinka v podobě Průmyslu 5.0, který se snaží propojit lidskou kreativitu a úplnou robotizaci, zmodernizované verze tradičních výrobků a technologií, které se na trh dostaly již před desítkami let, jsou stále tahounem českého exportu.

Opakovaně to ukazuje například žebříček Greenplexity, který každoročně sestavuje Harvardova univerzita a který sleduje ekonomický potenciál ve vývozu produktů a součástek klíčových pro energetickou transformaci a snižování uhlíkové stopy. Všímá si přitom jak pestrosti technologií, tak míry přidané hodnoty měřené komplexností výrobního řetězce.  Platí přitom, že čím vyšší komplexita výrobku, tím méně zemí umí daný výrobek vyprodukovat a vyvézt a tím vyšší odhadovanou přidanou hodnotu výsledný produkt v hodnocení má. Česko se v tomto žebříčku už druhým rokem po sobě umístilo celosvětově na třetím místě hned za Japonskem a Německem a nechalo tak za sebou i průmyslové obry, jako je Čína nebo Spojené státy. Není to přitom dáno domácí poptávkou po nízkoemisní ekonomice, ale právě exportním potenciálem, který české firmy dokázaly včas vycítit. Tahounem vývozu jsou podle amerických výzkumníků sektory jako strojírenství, elektrotechnika a měřící systémy nebo energetika, a to jak ta pracující s obnovitelnými zdroji, tak jaderná.

Hudba budoucnosti i prověřené obory

K podobným závěrům, které mohou posloužit jako kompas pro růstový směr české ekonomiky, dospěla i loňská studie projektu Druhá ekonomická transformace. Ta si vzala pod lupu veškerá exportní data o čistých technologiích, kam zařadila i konvenční průmyslovou výrobu, která vede ke snižování uhlíkové stopy. Vedle high-tech oborů spojených s pokročilou digitalizací a vytěžování dat nebo futurologickými technologiemi, jako je výroba syntetických paliv nebo ukládání oxidu uhličitého, sem tak spadají také tradiční průmyslové výrobky, mezi něž můžeme zařadit izolační hmoty ve stavebnictví nebo moderní kolejová vozidla.

Už nyní produkty, které vycházejí vstříc celosvětové poptávce po šetrnějším a energeticky méně náročném způsobu produkce, představují více než pětinu veškerého vývozu z Česka. Vyjádřeno nominálně v korunách šlo v roce 2023 (poslední ucelená data, s nimiž výzkumníci pracovali) o 5,5 bilionu korun v celkovém exportu zboží, přičemž 1,2 bilionu z toho představovaly „zelené“ výrobky. S tím, že do roku 2030 by jejich podíl měl stoupnout na 30 procent. Pozoruhodná je i dynamika oborů, které dostaly nálepku „čisté“. Meziročně vykazují totiž třikrát vyšší růst, než český export celkově. „Z našich posledních dat vyplývá, že objem vývozu clean tech položek dosáhl stejné hodnoty jako vývoz automobilového průmyslu, který je dlouhodobě klíčový pro českou ekonomiku,“ vysvětluje předseda správní rady Druhé ekonomické transformace Martin Vohánka. „Úspěšný podnikatel je pro mě ten, kdo dokáže měnit výzvy v akcelerující růst. Naší studií dokazujeme, že v Česku změny zvládat umíme a že jsou oblasti, kde jsme na tom extrémně dobře,“ dodává.

V top 10 se Česko neztratí

Jedním z výstupů projektu Druhé ekonomické transformace je i mapa příležitostí, která vznikla na základě analýzy světových dat více než 4 tisíc výrobků podle celního číselníku. Ukazuje, v čem jsme unikátní, kde máme vysokou přidanou hodnotu a zároveň velký exportní potenciál. A odhaluje také řadu výrobků, v nichž Česko – měřeno hodnotou vývozu – figuruje ve světové top 10. Řada takových čelních pozic přitom překvapí. Především díky velké popularitě elektroaut ze Škodovky už jsme ve výrobě elektrických vozů v první desítce. V Mladé Boleslavi byla před čtyřmi lety spuštěna nová linka na kompletování bateriových systémů pro koncern Volkswagen, díky čemuž se Česko vyhouplo na pozici sedmého největšího exportéra lithiumiontových akumulátorů na světě. Mladoboleslavským vývozním hitem se pak stal model Škoda Elroq, loni hned po Tesle druhé nejprodávanější elektrické auto na starém kontinentu.

Stejně tak se ale na předních místech statistik světového obchodu držíme s elektrickými rozvaděči, které jsou jednou z nejrychleji rostoucích položek světového obchodu v oblasti elektrických sítí. Česko proniklo do globálních statistik sektoru clean tech také s vodními turbínami, čerpadly nebo minerálními izolacemi a skleněnou vlnou, jejíž výrobu je možné považovat za odnož tradičního českého sklářství. V exportu 3D tiskáren jsou české firmy ve světové pětce, stejně tak jako v kategorii železničních lokomotiv, vagónů a tramvají a jejich dílů, jako jsou například nápravy, podvozky, kola nebo brzdy. Větší objem vývozu v železničních dodávkách než Česko dokázaly předloni dosáhnout pouze světové průmyslové velmoci jako je Čína, Německo či Spojené státy. V případě všech těchto technologií navíc jejich vývoz z Česka roste dynamičtěji než jinde ve světě.

Nejen čísla, ale především příběhy

Nejde však jen o statistická čísla. Za těmito předními pozicemi v žebříčcích světového exportu se skrývají úspěšné příběhy českých firem, o nichž pravidelně píšeme jak v časopise MED, tak na webu export.cz. Vodní čerpadla značky Sigma najdeme v Indii nebo Iráku, lutínské výkonné pumpy se podílí v Egyptě také na obřím zavlažovacím projektu New Delta, který má pomocí přečerpávání vody z Nilu zúrodnit poušť a vytvořit nové plochy pro zemědělskou produkci. České vlaky a tramvaje z produkce plzeňské Škody Transportation jezdí třeba v sousedním Německu a Polsku, ale také v Lotyšsku, na Sicílii, v Turecku nebo Spojených státech. Vývojář Josef Průša, jehož jméno nesou špičkové 3D tiskárny, zase dokázal vybudovat firmu, která obstojí v tvrdé konkurenci Ameriky i Číny, a navíc od počátku staví na principech open source, takže jsou jeho stroje volně dostupné komukoliv pro jakékoliv účely. Podobný, i když málo známý příběh má za sebou i Jiří Konečný, zakladatel a majitel firmy z Holešova na Zlínsku, jehož relé a vypínače ovládají dnes luxusní hotely od Dubaje až po Ameriku.

Důvod, proč mohou být technologie postavené na principu šetrnosti a efektivity ve spotřebě novým motorem české ekonomiky, je nutné hledat na domácím i zahraničním trhu. Předně jsme zemí s industriální tradicí, která se ani v konkurenci neztratí. Česko má stále dobré výsledky v technickém školství a pestrou paletu firem, kam spadají tradiční velké strojírenské podniky i malé technologické firmy, ale i nadějné startupy. Dobře je to vidět například u výrobců vodních turbín. Kromě velkých tradičních výrobců, jako je třeba Litostroj ze skupiny Wikow Industry, se u nás etablovaly i specializované malé rodinné firmy. Jednou z nich je středočeská Turboma, která se zaměřuje na turbíny pro malé vodní elektrárny na dravých horských říčkách, s nimiž slaví úspěch ve Skandinávii, Velké Británii nebo Francii.

Domácí trh je ale příliš malý na to, aby se výhodná pozice českých výrobců ze sektoru clean tech plně rozvinula. Česku hraje do karet nejen to, že je otevřená a exportně orientovaná země, ale i to, že dokáže vyjít vstříc zvýšené poptávce po čistých technologiích ze zahraničí. A ty nepolevují. Podle údajů analytické agentury Bloomberg NEF světové investice jen do energetické tranzice dosáhly loni 2,3 bilionu amerických dolarů. Zdaleka nejvíc investuje Čína (40 procent), a to díky masivnímu nástupu elektromobility a rozvoji obnovitelných zdrojů. Na Evropskou unii a USA pak shodně připadá 15 procent z této sumy. Jisté je, že celková částka dál poroste a do roku 2030 by se podle prognóz Bloomberg NEF měla dostat přes 4 biliony USD. Poptávka po technologiích, které přispívají k dekarbonizaci, stále sílí i díky tomu, že si řada zemí vytkla jako svůj cíl dosáhnout do roku 2050 bezemisní ekonomiky. Evropská unie se k tomu zavázala jako celek (Finsko se chce dokonce uhlíkových emisí zbavit již do roku 2035), na budoucnost bez uhlíkové stopy ale cílí také Japonsko, Austrálie, Brazílie, a dokonce i Čína, která počítá s bezemisní ekonomikou do roku 2060.

Vnitřní brzda EU

Ze zmíněné studie Druhé ekonomické transformace mimo jiné vyplývá ještě jedna podstatná věc pro český export. Hledání nových trhů a nových technologií je v době otevřeného okna příležitostí v šetrných technologiích klíčové. Zároveň ale platí, že největší rezervy jsou pořád na evropském trhu, který zdaleka není tak jednotný, jak se tváří. Evropská komise loni spočítala, že nejrůznější regulace na národních úrovních představují překážku pro obchod, jako by byl zatížen 44procentními cly u zboží a 110 procenty u služeb. Na plné liberalizaci obchodu by tak vydělaly země, které jsou nejvíce konkurenceschopné: a tam Česko v „čistých“ technologiích určitě patří.

Ekonom Miroslav Zámečník přidává ještě jeden důvod, proč jsou úspěchy českých firem, které se zaměřují na úspornější a efektivnější řešení v energetice, dopravě nebo strojírenství, významným tahounem české ekonomiky do budoucna. Pomáhají totiž v růstu českého kapitálového trhu, který se právě mimo jiné na „čisté“ technologie zaměřuje a roste s ním. Patří sem třeba fondy ze skupiny Jet Investment, cílící na akvizici středně velkých průmyslových firem z regionu střední Evropy, Do „stáje“ skupiny, která loni otevřela již čtvrtý private equity fond, patří například česká firma 2JCP, která se specializuje na modernizace plynových elektráren a nově také ZKL, výrobce průmyslových ložisek z Kuřimi. V průsečíku nových technologií a tradičních odvětví se ze soukromých fondů pohybuje třeba také RSJ Investment nebo Pale Fire Capital. 

V hledáčku investorů

„Není žádným tajemstvím, že akciový trh u nás není výkonný a nedokáže mobilizovat soukromý kapitál v takové míře, jaký by firmy potřebovaly. Češi ale našli na podvyživenou burzu specifickou odpověď, a to jsou fondy kvalifikovaných investorů. Ty u nás dosahují mnohem větších objemů, než spravují penzijní fondy, v Evropě ten poměr přitom bývá přesně obrácený,“ popisuje poradce České bankovní asociace. Zatímco objem obchodů s akciemi loni na pražské burze dosáhl 168 miliard korun, celkový majetek svěřený do fondů sel na konci roku 2025 přehoupl přes hranici 2,25 bilionu korun, z toho fondy kvalifikovaných investorů vykázaly 836 miliard korun. 

Výhody takové mobilizace kapitálu přitom pociťují jak investoři, tak firmy. V obou případech získávají peníze, které jsou mnohem flexibilnější a nejsou tolik svázány regulatorními předpisy. Českým exportérům to umožňuje dále růst: nejen tím, že v cizině hledají nové obchodní příležitosti, ale i díky akvizicím firem, které otevírají další horizonty. „Množstvím nainvestovaného soukromého kapitálu, který je dobře škálovatelný, se Česko může pochlubit. V tom jsme třeba Poláky předčili,“ upozorňuje Miroslav Zámečník.

Co je doma, to se počítá

Na českých firmách, které vydělávají na celosvětové vlně zájmu o energeticky úsporná a zároveň sofistikovaná řešení, se plně projevuje, že úspěch na světových trzích je závislý na míře dovedností: jinými slovy čím méně obyčejných montoven, tím větší šance na úspěch. „Potřebujeme více firem, které zvládnou být finalisty a mít pod sebou celý výrobní řetězec pod vlastní značkou, nikoliv jen zakázkovou výrobu pro jiné společnosti,“ upozorňuje Radek Špicar, viceprezident Svazu průmyslu a dopravy ČR. Jinými slovy: být montovnou samo o sobě není zavrženíhodné. Ale jen tehdy, když se k tomu přidá vlastní vývoj, prodej a servis kompletní technologie. „Jedině tak zůstane know-how a vysoká přidaná hodnota doma v Česku. A o to by nám přeci mělo jít,“ dodává jeden ze spoluautorů výzvy Druhá ekonomická transformace.

Blahoslav Hruška