Tanzanie sází na nové vodní elektrárny i rozvoj off-grid distribuce

Tanzanie bude v příštích dvou desetiletích potřebovat až šestkrát více energie než dnes. Očekávaný nárůst spotřeby chce řešit výstavbou nových vodních elektráren, ale i rozvojem decentralizované distribuce.

Podle tanzanského strategického plánu Power System Master Plan 2020 se očekává podstatný nárůst spotřeby z 2 677MW očekávaný v roce 2025 na 17 611MW v roce 2044. Uspokojit tento nárůst ve spotřebě bude vyžadovat investice jak do výroby elektrické energie, tak do rozvodové sítě. Je to také příležitostí v rostoucím sektoru investovat. 

Hlavním zdrojem energie v Tanzanie by do budoucna měla být voda, která dnes 31 % energetického mixu, a teprve na druhém místě zemní plyn, (současný podíl 48 %). Podstatným zdrojem bude uhlí ale i větrná a solární energie.

V hydroenergetice se angažuje Čína

Právě stavěné hydroelektrárny na tanzanských řekách nabývají na významu. Největší z nich bude po dokončení elektrárna Julius Nyerere Hydro Power Plant ve Stieglerově soutěsce na řece Rufiji ve východní Tanzanii. Elektrárna bude po dokončení produkovat 5 920 GWh elektřiny ročně. Bude provozovaná čínskou „The Dongfang Electric Corporation“ a bude osazená devíti turbínami, každá s kapacitou 235 MW. Stavbu provádějí dvě egyptské firmy – Arab Contractors a El Sewedy Electricity. Dokončení je plánováno na červen 2022. Stavba je to ohromná a skýtá příležitosti pro další sub-dodávky v oblasti inženýrských prací, projektového managementu, logistiky a mnoho dalších.

Další velkou stavbou je Rusumo Hydroelectric Project s roční kapacitou 500 GWh. Jedná se o přeshraniční spolupráci mezi Tanzanií, Rwandou a Burundi na řece Kagera tvořící tanzansko-rwandskou hranici a je součástí takzvaného nilského projektu Nile Basin Initiative (NBI). Průtok vody a bude pohánět tři Kaplanovy turbíny, každou s kapacitou 27 MW. Stavba začala již v roce 2012 a projekt měl být hotový již v prosinci 2021, ale byl odložen na březen 2023. Rusumo je finacovaný ze tří čtvrtin Světovou bankou a ze čtvrtiny Africkou rozvojovou bankou. Cena projektu se během dlouhé realizace z různých důvodů zvýšila o 22 %.

Nedávno byla dokončena další hydroelektrárna, Murugo-Kikagati na tanzansko-ugandské hranici na řece Kagera (nejsilnější přítok do Viktoriina jezera). Má roční kapacitu 125 GWh, je osazená třemi Kaplanovými turbínami, které dodala německá firma Voith Hydro. Projekt získal 205 mil. USD z Africa Renewable Energy Fund (AREF) a je spravován většinově britskou konzultační firmou Berkley Energy.

Alternativní zdroje využívá například projekt větrné elektrárny Makambako dánsko-tanzanské společnosti Sino-Tan Renewable bude eventuálně produkovat až 100 MW elektrické energie.

Slabým článkem je distribuce

Aby se potřeby elektrické sítě opravdu naplnily, musí vláda rozvinout distribuční elektrickou síť v rámci Tanzanie a propojit ji s okolními zeměmi jako jsou Uganda, Zambie, Mozambik, Rwanda, Burundi, Malawi, ale také Demokratickou republikou Kongo. Už v současné době Tanzanie část energetických potřeb pokrývá z importů z Keni, Ugandy ale také ze Zambie. Právě distribuční síť elektřiny je slabým článkem řetězce: je omezená, drahá a často závadová.

Jsou také potřeba inovativní technologie, které umožní přístup k energiím i pro nejzapadlejší vesničky. Těmi jsou například takzvané off-grid sítě, která mohou existovat například jako mikrosítě pro domácnosti. Off-grid řešení jsou spolehlivější a finančně dostupnější. Využívají je například Cross Boundary Energy Access (CBEA) projekty, které jsou částečně financovaný firmou Shell, a k dnešnímu dni již podpořily vznik více než 60 menších sítí. Vzhledem k vzrůstající poptávce po těchto řešeních se off-grid technologie jeví také jako zajímavá možnost pro investice.

Vznik off-grid sítí by měla podporovat Rural Energy Agency (REA), nicméně vláda vznik těchto sítí zatěžuje rigidními pravidly. Navíc není často jasné, zda se těmito off-grid sítěmi regulačně zabývá REA či Tanzania Electric Supply Company (TANESCO). To vede k průtahům, nejasnostem a v závěru k zvyšování nákladů na jejich výstavbu.

Nepřehledný regulační rámec

Problémem pro investice do energetiky je obecně velmi nepřehledný regulační rámec. Základní pokyny a nařízení pro sektor vydává tanzanské ministerstvo energetiky. Peníze na státní zakázky, ale uvolňuje ministerstvo financí a plánování, které také dohlíží na daňový úřad (Tanzania Revenue Authority). Od roku 2006 vydává regulační nařízení a licence v oblasti přírodních plynů, elektřiny, nafty a vody také agentura Energy and Water Utilities Regulatory Authority (EWURA). Pro každý projekt je pak navíc nutné získat stanovisko a svolení od agentury ochrany životního prostředí National Environmental Management Council (NEMC). Projekty tak často získávají zpoždění a prodražují se.

Pro Tanzanii je velmi významné, zda se jí podaří vyrábět spolehlivou a dostupnou energii, neboť ta bude na druhou stranu přímým katalyzátorem pro ekonomický růst, který současně umožní zlepšení života pro občany. Dostatek dostupné energie je podmínkou pro další investice a klíčovou podmínkou pro mega infrastrukturální projekty, jako je například výstavba železnice o standardním rozchodu, jejíž trať povede přes celou zemi.

Příležitostí i pro české firmy může být zapojení se do hodnotového řetězce energetického průmyslu. Kromě tří hlavních oborů (výroba elektřiny, rozvod a distribuce) je potřeba mnoho podpůrných služeb jako jsou IT, analýza dat, logistika, komunikace, ochrana objektů, konzultační služby, údržbářské práce a technická podpora.

Marta Anna Ledgard, ekonomická diplomatka, Velvyslanectví ČR v Nairobi