SEVERNÍ EVROPA SÁZÍ NA VÍTR. CHYSTÁ MASIVNÍ VÝSTAVBU OFFSHORE ELEKTRÁREN

Evropa stojí na prahu jedné z největších energetických investic v novodobé historii. Státy kolem Severního moře chtějí masivně rozvíjet pobřežní větrné elektrárny. Ambice jsou bezprecedentní: do roku 2030 dosáhnout přibližně 120 GW výkonu a do roku 2050 až 300 GW. I pro české firmy se zde otevírá široké spektrum příležitostí v dodavatelských řetězcích, službách i výzkumu.

Základem spolupráce je North Seas Energy Cooperation (NSEC), platforma Evropské komise a pobřežních států, která koordinuje plánování pobřežní (offshore) větrné energie, přenosových sítí a výroby zeleného vodíku. Na Summitu Severního moře v Hamburku v devět států (Nizozemsko, Německo, Dánsko, Belgie, Francie, Norsko, Spojené království, Irsko a Lucembursko) podepsalo investiční pakt pro offshore větrné elektrárny, který počítá s výstavbou 15 GW nových kapacit ročně mezi lety 2031–2040 a s mobilizací až 1 bilionu eur soukromých i veřejných investic.

Sdílení nákladů i energie

Jedním z problémů mezinárodních projektů bylo doposud rozdělení nákladů a přínosů. Státy proto chtějí zavést novou metodu financování prostřednictvím Evropské investiční banky (EIB) a programu EU na podporu investic InvestEU, která usnadní společné financování a plánování větrných projektů. Vyrobená energie se bude sdílet prostřednictvím společné infrastruktury (Nizozemsko s tím má zkušenosti prostřednictvím kabelu Lionlink, který propojuje nizozemskou větrnou farmu přímo s britskou vysokonapěťovou sítí). Diskutuje se také o bezpečnosti silových kabelů, nutnosti vytvoření větší jistoty pro stavební firmy a potřebě standardizovat technické komponenty, jako jsou kabely a rozměry turbín, aby se snížily výrobní náklady.

Investice do dodavatelských řetězců

Podle evropské obchodní asociace WindEurope investuje průmysl v příštích pěti letech 9,5 miliardy eur do rozšíření dodavatelského řetězce. Offshore větrné parky nezahrnují jen samotné větrné turbíny. Každý projekt vyžaduje také masivní ocelové konstrukce (základy, věže, přechodové kusy), elektrické systémy (kabely, transformátory, rozvodny), specializovanou logistiku, přístavy a instalační lodě, digitální technologie pro řízení, prediktivní údržbu a kybernetickou bezpečnost a stále častěji i napojení na výrobu zeleného vodíku přímo na moři. Evropská komise i průmyslová asociace WindEurope zdůrazňují, že bez masivního rozšíření dodavatelských řetězců v celé Evropě nelze dohodnutý záměr naplnit. Právě zde se otevírá prostor i pro firmy ze střední Evropy.

I Česko může nabídnout know-how

Český průmysl by zde mohl těžit z tradice v přesném strojírenství, svařování a výrobě ocelových konstrukcí. Komponenty jsou již nyní často vyráběny vnitrozemskými dodavateli a následně transportovány do přístavů v Německu nebo Nizozemsku. Lze očekávat poptávku po vysokonapěťových komponentech, řídicích systémech, senzorech a softwaru. České firmy zaměřené na průmyslovou automatizaci, (průmyslové řídící a dohledové) systémy či výkonovou elektroniku mohou vstupovat do projektů jako subdodavatelé velkých evropských hráčů. Široké pole možností se otevírá při ochraně podmořských kabelů a digitálních systémů, kde český IT sektor může nabídnout řešení v oblasti monitoringu, datové analytiky, uměléinteligence, predikce poruch nebo kybernetické bezpečnosti.  S projekty naplánovanými v následujících dvou dekádách poroste poptávka po inženýrských kapacitách, certifikacích, testování a technickém poradenství.

Budování offshore větrných elektráren v Severním moři představuje pro Česko šanci zapojit se do jednoho z nejrychleji rostoucích odvětví, diverzifikovat export a posílit technologickou suverenitu. Firmy, které se začnou orientovat v tomto ekosystému včas, mohou získat dlouhodobé kontrakty na desetiletí dopředu. Severní moře se tak může stát reálným zdrojem růstu i českého hospodářství.

Arthur Polzer, ekonomický diplomat, Velvyslanectví ČR v Haagu