PITNÁ VODA, ODPADY I KONTAMINACE. CHORVATSKO HLEDÁ KNOW-HOW PRO ČISTOU BUDOUCNOST

Chorvatsko čelí kombinaci strukturálních výzev – stárnoucí vodohospodářská infrastruktura, tlak turismu na zdroje pitné vody, nevyrovnaná úroveň odpadového hospodářství mezi regiony a historické ekologické zátěže. Tyto faktory se navíc prolínají s klimatickou změnou. Poptávka po čistých technologiích je ve spojení se státní podporou šancí i pro české firmy z oblasti vodohospodářství a nakládání s odpady.

Zelená transformace v Chorvatsku se v posledních letech výrazně posunula od strategických dokumentů k realizaci Klimatická politika, vodní hospodářství a nakládání s odpady představují nejstabilnější a nejlépe financované segmenty veřejných investic, často s dlouhodobým investičním horizontem a silnou podporou z evropských fondů.  Chorvatsko letos plánuje vyhlásit nové výzvy v celkové hodnotě přibližně 200 milionů eur, přičemž významná část prostředků bude směřovat právě do projektů environmentální infrastruktury a klimatických opatření. 

Až polovina vody mizí v síti

Jedním z hlavních pilířů investic je vodní hospodářství. Chorvatsko provedlo sloučení vodárenských společností, které byla podmínkou pro čerpání prostředků z Národního plánu obnovy. Pozornost se tak přesouvá k samotné realizaci. Klíčovým problémem zůstává technický stav vodovodních a kanalizačních sítí, kde se v některých regionech ztráty vody pohybují na úrovni 40–50 %. Zároveň existuje tlak EU na plnění směrnic o čištění odpadních vod a ochraně vodních ekosystémů. Chorvatsko nabízí projekty modernizace sítí, snižování ztrát vody a výstavby čistíren odpadních vod (včetně malých a středních zařízení pro obce a turistické oblasti), hledá také řešení pro digitalizaci vodohospodářských systémů nebo zpětné využití vody v průmyslu a zemědělství. Pro zahraniční firmy se jedná o sektor s relativně nízkým regulatorním rizikem, stabilním financováním a dlouhodobou poptávkou po technologiích a provozních řešeních. České firmy mohou nabídnout nejen dodávky technologií, ale také know-how z projektového řízení, zkušenosti s čerpáním evropských fondů a modely veřejně-soukromého partnerství (PPP), o kterých se v Chorvatsku stále častěji diskutuje.

Turisté zvyšují objem odpadu

V oblasti odpadového hospodářství je cíl EU jasný: do roku 2035 snížit skládkování komunálního odpadu pod 10 %. Chorvatsko se v roce 2023 pohybovalo přibližně na úrovni 55–60 % skládkování, což vytváří výrazný investiční deficit a zároveň obchodní příležitost pro zahraniční dodavatele technologií. Infrastruktura pro třídění a energetické využití odpadu je v zemi nerovnoměrně rozvinutá. Zvláštním problémem je sezónní nárůst odpadu v turistických regionech, který zatěžuje lokální systémy.

Stát podporuje rozvoj recyklačních kapacit. Byly vyhlášeny výzvy v objemu 58 milionů eur zaměřené na recyklaci stavebního odpadu, plastů a biologického odpadu, přičemž další programy jsou plánovány na letošek. Zvláštní důraz je kladen na biologický odpad, který představuje nejslabší článek současného systému a klíčový faktor pro plnění evropských cílů.

V oblasti odpadového hospodářství se nabízejí příležitosti v dodávkách technologií pro mechanicko-biologickou úpravu odpadu, třídicích linek a automatizovaných systémů separace, zařízení pro energetické využití odpadu a softwarových řešení pro optimalizaci sběru a logistiky odpadu.

Staré zátěže nejsou zmapovány

Vedle vod a odpadu se otevírá také méně viditelná, avšak významná oblast řešení znečištění půdy a starých ekologických zátěží. Podle odhadů chorvatských úřadů existují stovky lokalit s potenciální kontaminací půdy a podzemních vod, přičemž systematicky zmapována je pouze část z nich. Jedná se zejména o bývalé průmyslové areály, staré skládky komunálního i nebezpečného odpadu a lokality ovlivněné vojenskými aktivitami z 90. let. České firmy a výzkumné instituce mohou nabídnout technologie sanace půdy a podzemních vod, environmentální audity a rizikové analýzy či spolupráci na výzkumných a demonstračních projektech. Klíčovým faktorem je propojení technického řešení s územním rozvojem, tedy prezentovat sanace nikoli jako náklad, ale jako investici do budoucího využití území.

Udržitelný rozvoj těchto sektorů není možný bez zapojení výzkumu a inovací. Česko i Chorvatsko disponují kvalitními univerzitami a výzkumnými ústavy, které se věnují hydrologii, environmentálním technologiím a cirkulární ekonomice. Oboustranná spolupráce se může zaměřit na posílení partnerství mezi univerzitami a firmami, na společné projekty financované z programů EU a v neposlední řadě na výměnu expertů a aplikovaný výzkum přímo navázaný na komerční projekty.

 Ladislav Horák, ekonomický diplomat, Velvyslanectví ČR v Záhřebu