NIŽŠÍ CÍLE, VYŠŠÍ NÁKLADY A NOVÉ PRIORITY. CHILE RESETUJE SVOU VODÍKOVOU STRATEGII

Chile po šesti letech zrevidovalo svou strategii výroby a využití zeleného vodíku. Dokument nadále zdůrazňuje význam vodíku jako klíčového prvku pro dekarbonizaci, energetickou bezpečnost, růst ekonomiky a dlouhodobý udržitelný rozvoj země. Zároveň ale snižuje cíle výroby, reviduje odhady nákladů směrem nahoru a přesouvá svou pozornost na domácí poptávku a vodíkové deriváty.

Chilské ministerstvo energetiky vydalo aktualizaci Národní strategie pro zelený vodík na období 2026–2030. Zatímco v roce 2020, kdy byla původní strategie vydána, panoval ve světě ohledně vodíku velký optimismus, realita posledních let ukázala pomalejší pokrok, a to zejména kvůli technologickým a tržním překážkám. Některé náklady neklesají očekávaným tempem (například elektrolyzéry), obtíže jsou s dosažením úspor z rozsahu a globální poptávka se vyvíjí pomaleji. Chile však významně pokročilo v rámci institucí, projektů i mezinárodní pozice – vznikly pilotní projekty, byla posílena regulace, infrastruktura i regionální kompetence. Aktualizace strategie proto zavádí realističtější a pragmatičtější přístup, který navazuje na původní ambici, ale reviduje priority a kroky potřebné k dosažení dlouhodobého cíle.

Cena bude klesat pomaleji

Nejvýznamnější změnou oproti strategii z roku 2020 je přeformulování kvantifikovatelných cílů. Místo dříve navrhované kapacity elektrolýzy 25 GW do roku 2030 nyní aktualizovaný plán předpokládá postupné navyšování produkce počítané v kilotunách. Co se týče nákladů, strategie se zříká ambiciózního cíle 1,5 USD/kg. Nyní odhaduje, že do roku 2030 bude cena pod 4 USD/kg, přičemž náklady klesnou pod 2 USD/kg pouze do roku 2045 (kolem 600 USD/t u zeleného amoniaku). Chile nicméně zůstává lídrem v investicích do zeleného vodíku v Latinské Americe, když splnilo cíl 5 mld. USD investic a 5 GW kapacity elektrolýzy, a to na základě projektů v provozu, ve výstavbě a projektů předložených Sistema de Evaluación de Impacto Ambiental (SEIA), jakož i údajů od Corporación de Bienes de Capital.

Aktualizovaný dokument tvrdí, že konsolidace domácí spotřeby je „nezbytná pro posílení exportu“ a pro „snížení rizik prostřednictvím malých nebo středních projektů“. Cílem je využít národní průmyslová odvětví, jako je těžba a rafinace, jako testovací a škálovací platformy, než se přesune pozornost k mezinárodním přístavům.

Zaměřeno na deriváty

Jednou z nejviditelnějších změn je význam, který získaly deriváty vodíku, jako je amoniak, methanol a e-paliva. Dokument obsahuje i oficiální změnu názvu na „Národní strategie pro zelený vodík a deriváty“, čímž uznává jejich zásadní roli v logistické a komerční životaschopnosti odvětví. Zároveň nový přístup přehodnocuje domácí poptávku jako krátkodobý a střednědobý pilíř. Pozornost se zaměřuje na vytváření podmínek pro silný místní průmysl s technickým vzděláním, kvalifikovaným lidským kapitálem a silnějšími hodnotovými řetězci, aby se generoval transfer technologií potřebný pro exportní fázi.

Aktualizace rovněž stanoví klíčové milníky pro rok 2030, včetně zavádění infrastruktury přístavní logistiky, národního certifikačního systému, využívání odsolené nebo recyklované vody pro elektrolýzu a pilotních programů v technickém vzdělávání. Cílem těchto opatření je zajistit, aby zavádění bylo ekonomicky, sociálně a environmentálně udržitelné.

Souběžně strategie předpokládá investice až do výše 32 miliard USD do roku 2035 a vytvoření 36 tisíc až 85 tisíc přímých pracovních míst, což podpoří nejen růst odvětví, ale také produktivní diverzifikaci v klíčových regionech, jako jsou Magallanes a Antofagasta. Do roku 2050 chce Chile zůstat globálním lídrem a exportérem, hrát zásadní roli v mezinárodní dekarbonizaci a vytvořit robustní průmyslový ekosystém navázaný na čistou energii.

Petra Nostas Arias, ekonomická diplomatka, Velvyslanectví ČR v Santiagu de Chile