JAPONSKÝ PRŮLOM V EXPORTU OBRANNÉHO VYBAVENÍ A TECHNOLOGIÍ

Japonská vláda provedla největší změnu v režimu kontrol vývozu obranného vybavení a technologií za poslední dekády. Systém se posouvá od limitovaného seznamu povolených nebojových kategorií zboží k principově řízenému case-by-case posuzování vývozů, které mohou (za přísných podmínek) zahrnovat i destruktivní platformy a zbraně. A nejde jenom o export – japonské firmy se potřebují rychle se zorientovat v prostředí mezinárodní obranně-průmyslové spolupráce.

Pro firmy se otevírá nový koridor do indo-pacifických a transregionálních obranných dodavatelských řetězců. Je opřený o rychle rostoucí japonský obranný rozpočet, který by měl ve fiskálním roce 2026 dosáhnout 1,9 procenta HDP (zhruba 66,5 miliardy USD). Rozpočet alokuje masivní financování pro oblasti, kde zahraniční výrobci mohou uspět v dodávkách subsystémů, materiálů, softwaru, výroby, MRO či dual‑use řešení, ale i ve společném výzkumu, designu a výrobě s japonskými partnery.

Ke změně dochází přesně 50 let poté, co došlo ke zpřísnění režimu kontrol vývozu do stavu, který znamenal faktický zákaz vývozu letálního vybavení. Po limitovaném uvolňování režimu od roku 2014, kdy došlo k ustavení Tří principů pro transfer obranného vybavení a revizí z let 2023–2024, které umožnily zpětný export licenčně vyráběných produktů, nyní dochází ke změně, jež může transformovat strategické prostředí a obranně-průmyslové dodavateské řetězce jak v regionu, tak globálně. 

„Zbraně“ a „nezbraně“ v novém systému

Japonsko v dubnu 2026 revidovalo Tři principy a prováděcí směrnici k nim, čímž výslovně ukončilo dlouholeté omezení, které umožňovalo export hotových, domácích systémů pouze v pěti nebojových kategoriích (záchrana, transport, varování, monitoring a odminování).

Japonsko nyní rozlišuje obranné položky na:

• „Nezbraně“ (bez destruktivních schopností): export je bez teritoriálních omezení (nadále ale podléhá licencování a kontrole koncového užití).
• „Zbraně“ (s destruktivní schopností, včetně položek považovaných za „zbraně“ podle zákona o Silách sebeobrany): export je primárně omezen na země, které mají s Japonskem dohodu o transferu obranného vybavení a technologií a dohodu o bezpečnosti informací; a přijmou podmínky užití v souladu s Chartou OSN a přísný end‑use management.

Vývoz zbraní (mimo jiné komplexních hotových systémů, jako jsou bojové lodě, ponorky či letouny) tak bude prozatím omezen na 17 států, se kterými má Japonsko vybudovanou příslušnou smluvní architekturu. I přesto, že mezi nimi Česko zatím není, se pro české firmy otevírá řada příležitostí v oblasti „nezbraňových“ systémů a technologií, ale i ve značné části dodavatelského řetězce „zbraní“. 

Současně Japonsko ponechává v platnosti principy zakazující transfery, jež by porušily rezoluce Rady bezpečnosti OSN, a zachovává obecné omezení pro vývoz do států, kde probíhá konflikt. Zároveň však nový rámec počítá s možností výjimečného schválení transferu, pokud je to vyhodnoceno jako nezbytné pro bezpečnost Japonska.

Proč dochází k uvolnění exportních restrikcí

Japonské strategické dokumenty popisují současnost jako „éru krize“. Ruská agrese proti Ukrajině, čínská modernizace ozbrojených sil a tlak ve Východočínském a Jihočínském moři, severokorejské posilování raketových a jaderných kapacit i zahraniční politika USA přispěly k akceptaci urgentní potřeby diverzifikovat bezpečnostní vazby a změnit strategické uvažování o obranné politice Japonska.

Nedílným prvkem udržitelného zajišťování národní bezpečnosti je pro Japonsko i výkonný a odolný obranný a bezpečnostní průmysl, který umožní místním ozbrojeným silám budovat schopnosti, jež přispějí k jejich připravenosti na konflikty 21. století i k odstrašení potenciálních protivníků. A Japonsko si dobře uvědomuje, že se neobejde bez mezinárodních partnerů.

Motivy japonského obranného průmyslu

Obranně-průmyslový komplex Japonska dlouhou dobu kapacitně i technologicky strádal kvůli nucenému zaměření na domácí trh. Od umožnění přístupu na exportní trhy si japonská vláda slibuje navýšení objemů výroby a vytvoření průmyslových kapacit, které sníží jednotkové náklady na vybavení a které bude možné využít i v případě hlubší krize. Stejně tak je cílem umožnit přenos technologií a výrobních postupů ze zahraničí, celkovou modernizaci obranného průmyslu a jeho adaptaci na současné výzvy a mentalitu v oboru.

Zároveň pokud chce Japonsko rozšířit domácí výrobní kapacity pro svou vlastní bezpečnost, potřebuje stabilní zakázky. Samotná domácí poptávka ze strany Sil sebeobrany však nemusí stačit k udržení vysokokapacitní výroby. To v praxi vytváří potřebu partnerů nejen jako odběratelů, ale také jako spoluinvestorů, spoluvýrobců a partnerů pro společné zajištění provozu a udržitelnosti, kteří pomáhají ukotvit dlouhé výrobní série.

Klíčovým aspektem je i interoperabilita. Jedním z předpokladů je, že pokud více „spřízněných“ států provozuje stejné vybavení, mohou sdílet výrobní a údržbové základny a v krizových situacích si poskytovat vzájemnou podporu.

Dlouhodobým motivem japonského obranného průmyslu pak byla eroze systému dodavatelů druhé a třetí úrovně – tedy malých a středních podniků, jež vyrábějí specializované komponenty, které se potýkaly s nízkou ziskovostí a nedostatkem investic. Pro zahraniční firmy to otevírá další úroveň spolupráce, která může být v určitých případech schůdnější cestou do japonských dodavatelských řetězců v obraně a technologiích dvojího užití. 

Nová éra nejen v obraně

Rozhodnutím o uvolnění kontrol vývozu japonský obranný průmysl bezesporu vstupuje do transformativní fáze, u které by české společnosti neměly chybět. Zejména při brzké identifikaci komplementarity a navázání průmyslových partnerství se může jednat o příležitost pro dlouhodobou spolupráci se strategickým dopadem. Vzhledem k rozvětvenosti dodavatelského řetězce se příležitost netýká jen firem v čistě obranném průmyslu, ale i firem, které produkují zboží dvojího užití a civilního zboží s uplatnitelností v tomto segmentu. Posilování viditelnosti brandu českého obranného průmyslu je v tomto procesu zásadní.

Pro více informací se můžete obrátit na Tokyo.Commerce@mzv.gov.cz.

Ondřej Kopečný, ekonomický diplomat, Velvyslanectví ČR v Tokiu