ELEKTRIFIKACE JAKO NÁSTROJ PRO POSÍLENÍ NÁRODNÍ SUVERENITY FRANCIE

Geopolitické napětí na Blízkém východě, kolísání cen fosilních paliv a přetrvávající zranitelnost dodavatelských řetězců ukazují, že mezinárodní krize mají přímý dopad nejen na energetickou situaci Francie, ale i na každodenní život obyvatel. Opakující se krize tak znovu odhalují stejnou strukturální slabinu – vysokou závislost na dovážených fosilních palivech a s ní spojenou zranitelnost vůči vnějším šokům. Elektrifikace je proto nyní chápána především jako nástroj pro posílení národní suverenity.

Francouzská vláda klade důraz na posílení domácích energetických kapacit a urychlení přechodu k elektřině vyráběné na vlastním území. Elektrifikace je v této nové fázi chápána nejen jako klimatické opatření, ale především jako nástroj pro posílení národní suverenity, strategické autonomie státu a ochrany kupní síly obyvatel.

Předseda vlády Sébastien Lecornu 10. dubna představil hlavní obrysy nové fáze strategie elektrifikace hospodářství a zdůraznil, že „dovoz ropy a plynu znamená zároveň dovoz zahraničních krizí“. Energie podle něj „není pouhou komoditou, ale otázkou národní bezpečnosti“. Připomněl také významnou výhodou Francie v podobě domácí výroby elektřiny, a to jak díky jadernému programu, tak prostřednictvím obnovitelných zdrojů energie, jejíž strategický význam současná krize znovu potvrzuje. Hlavním cílem transformace je nahrazení plynu a ropy elektřinou, neboť tyto dva fosilní zdroje dnes stále představují přibližně 60 procent celkové spotřeby energie v zemi.

Podpora přechodu od fosilních paliv k elektřině

Vláda proto přechází od dílčích krizových opatření k systematické proměně energetického mixu. Roční objem podpory elektrifikace se zdvojnásobí z dosavadních 5,5 na 10 miliard eur, a to bez navýšení veřejných výdajů, přesměrováním stávajících nástrojů, zejména systému certifikátů energetických úspor (CEE) financovaného dodavateli energie. Vzhledem k vysokému rozpočtovému deficitu a zadlužení země vláda deklaruje, že transformace bude probíhat při zachování stanovených rozpočtových cílů a limitů veřejných deficitů.

Stát bude podporovat přechod od fosilních paliv k elektřině v klíčových sektorech závislých na fosilních palivech – v dopravě prostřednictvím elektromobility, ve stavebnictví zaváděním tepelných čerpadel a v průmyslu například zaváděním elektrických pecí.

Jednou z prvních oblastí, na něž se opatření vztahují, je bydlení. Od konce roku 2026 již nebude možné v novostavbách instalovat plynové kotle s výjimkou hybridních systémů a veřejná podpora domácností se zaměří na nahrazování plynových a olejových kotlů tepelnými čerpadly. Do roku 2030 má být ročně instalován milion tepelných čerpadel vyrobených ve Francii (oproti 180 000 v roce 2025) a do roku 2050 má navíc přejít z plynu na jiné zdroje zhruba dva miliony sociálních bytů. Tato opatření mají vést k úspoře 85 TWh dováženého zemního plynu, což odpovídá přibližně 20 procentům současného objemu dovozu.

Elektromobilita se bez dotací neobejde

Druhým pilířem strategie je doprava. Do roku 2030 mají dvě třetiny nově prodaných vozů tvořit elektromobily. Produkční cíl však vláda stanovila konzervativněji, a to 400 000 elektromobilů ročně od roku 2027 a do roku 2030 dosáhnout milionu vozů – oproti původně plánovaným dvěma milionům. Premiér tím reflektoval obtížnou konkurenceschopnost vůči čínským výrobcům a cíl zabránit tomu, aby snížení závislosti na ropě vedlo k nové závislosti na dovozu vozidel.

Pro nízkopříjmové domácnosti bude od června znovu spuštěn sociální leasing na minimálně 50 000 elektrických vozů a další programy se zaměří na profese závislé na každodenním dojíždění (dalších 50 000 podpořených elektromobilů). Podpora se rozšíří také na malé a střední podniky, včetně dotací až do výše 100 000 eur na elektrická užitková a nákladní vozidla.

Elektrifikace a dekarbonizace jsou dlouhodobou součástí vládní politiky. Víceletá energetická koncepce (PPE) z února 2026 stanovuje cíl dosáhnout 71 procent bezuhlíkové energie do roku 2035, avšak vysoké náklady na elektrifikaci a omezené veřejné prostředky představují značnou zátěž pro firmy i domácnosti a mohou brzdit skutečnou poptávku po elektřině. Elektrifikace průmyslu totiž vyžaduje nové investice bez zvýšení výrobních kapacit, což oslabuje konkurenceschopnost vůči zemím s pomalejším tempem transformace. Právě nové geopolitické a energetické krize však vládu nyní vedou k tomu, aby vedle strategických cílů co nejrychleji přistoupila ke konkrétním a cíleným krokům na podporu elektrifikace.

Široké pole konkrétních zakázek

Elektrifikace vytápění, průmyslu a dopravy, spolu s tlakem na snížení emisí vytvoří v příštích letech velmi široké pole konkrétních zakázek v oblasti technologií, komponent, infrastruktury i průmyslových služeb. Právě v těchto segmentech se otevírají příležitosti pro zapojení českých firem, zejména jako technologických partnerů, subdodavatelů a poskytovatelů specializovaných řešení.

Jednou z nejviditelnějších oblastí je plánované masové zavádění tepelných čerpadel. I přes politický důraz na lokalizaci výroby ve Francii bude tento cíl znamenat rychlé budování nových výrobních kapacit, dodavatelských sítí a technologického zázemí. Prostor se zde otevírá především v dodávkách klíčových komponent, výrobních technologií a průmyslového vybavení.

S přechodem na elektrické vytápění úzce souvisí rozsáhlá modernizace otopných soustav v budovách, zejména v segmentu bytových domů a sociálního bydlení, kde má Francie do roku 2050 nahradit plynové zdroje u zhruba dvou milionů bytů. Tento proces neznamená pouze výměnu zdrojů tepla, ale vyžaduje i nové rozvody, regulační systémy, měření spotřeby a inteligentní řízení energie. Zde proto vznikají další příležitosti v dodávkách technologií a technických řešení.

Zásadní oblastí je elektrifikace průmyslu. Přechod od plynových a fosilních procesů k elektrickým technologiím bude ve Francii probíhat napříč odvětvími, od těžkého průmyslu přes potravinářství až po zpracovatelský sektor. To otevírá trh pro dodávky elektrických pecí, indukčních ohřevů, výkonových zdrojů, transformátorů a souvisejících systémů řízení. Francouzské podniky budou hledat řešení, jež lze relativně rychle integrovat do stávajících provozů a která umožní splnit dekarbonizační cíle bez zásadního narušení výroby.

Modernizace sítí i jaderných zdrojů

Další klíčovou oblastí je posilování a modernizace elektrických sítí. Očekávaný nárůst spotřeby elektřiny bude vyžadovat nová rozvodná zařízení, řídící a bezpečnostní systémy a digitalizaci sítí. Poptávka by měla vznikat i po technickém projektování, energetických auditech, návrzích opatření a jejich následné realizaci.

Významnou roli v celkové elektrifikaci Francie nadále hraje jaderná energetika. Plánované investice do prodlužování životnosti reaktorů, jejich modernizace i nové výstavby otevírají dlouhodobé příležitosti v dodávkách technologických celků, komponent, měřicích systémů i servisních služeb.

Plán elektrifikace bude vytvářet rozsáhlé pole příležitostí. Nejde primárně o jednorázové velké projekty, ale o tisíce konkrétních technických a průmyslových zakázek, kde bude klíčová schopnost dodat funkční, spolehlivá a ekonomicky přijatelná řešení od dodavatelů se sídlem v EU.

Zdroje výroby elektřiny ve Francii, 2025:
Jaderné elektrárny: 67,3 %
Vodní elektrárny: 12,6 %
Větrná energie: 8,4 %
Fosilní paliva : 4,6 %
Solární energie: 4,4 %
Biopaliva: 2,0 %
Ostatní zdroje: 0,7 %

Energetické produkty v celkové konečné spotřebě energie:
Ropné produkty: 39,2 %
Elektřina: 26,5 %
Zemní plyn a vyrobený plyn: 17,5 %
Obnovitelné zdroje energie: 13,1 %
Získané teplo: 2,9 %
Pevná paliva: 0,8 %

Zdroje: Les Échos, Eurostat, Le Point, úřad vlády Francie

Lada Billard, ekonomická specialistka, Velvyslanectví ČR v Paříži