ČÍNA SE POTÝKÁ SE STÁRNOUCÍ POPULACÍ I NÍZKOU DOMÁCÍ POPTÁVKOU

I přes pokles růstu reálného ročního HDP Čína nadále zůstává druhou největší ekonomikou na světě. Země ale čelí značným výzvám a strukturálním problémům, k nimž patří demografická krize spojená s úbytkem a stárnutím populace, ale i nízká domácí poptávka.

Počet obyvatel klesá třetí rok po sobě. Mezi odborníky panuje shoda, že již nezáleží na tom, jaká opatření čínská vláda v budoucnu podnikne, pracovní síla se dříve či později začne výrazně smršťovat, a to jak v absolutních číslech, tak v poměru ke zbytku populace, což s sebou ponese vážné důsledky nejen pro ekonomiku. Obyvatelstvo v produktivním věku (15-64 let) přitom vždy tvořilo vysoký podíl na celkové populaci. Tento fenomén dohromady spolu s masívními přesuny pracovní síly z venkova do měst vytvořil levnou pracovní sílu, jež se ve velké míře podílela na čínském ekonomickém růstu.

Podle predikcí bude počet obyvatel Číny v produktivním věku nadále klesat, stejně jako celkový počet obyvatel: v roce 2100 bude dosahovat něco málo pod 800 milionů obyvatel, oproti dnešním 1,4 miliardám obyvatel. Levná pracovní síla tedy již brzy nebude moci být hlavní hnací silou čínské ekonomiky. Jedním z východisek je již nyní zřetelný příklon čínského vedení k výrobě s vyšší přidanou hodnotou, který je doprovázen rostoucími investicemi do vědy a výzkumu.

Peking stimuluje poptávku domácností

Kromě ztenčující se disponibilní pracovní síly se čínská vláda musí potýkat také s dalším strukturálním problémem v rámci své populace. Dlouhodobě slabá domácí spotřeba je jedním z faktorů, jehož zvýšení bude pro zajištění růstu čínské ekonomiky klíčové. V prosinci 2023 tvořila spotřeba čínských domácností 39,6 % z celkového HDP oproti 68,8 % ve Spojených státech. Zpomalení růstu čínského HDP bylo způsobeno mimo jiné právě strukturálně nízkou domácí poptávkou a spotřebou. Vláda již reagovala na zpomalení domácí poptávky postupnými ekonomickými stimuly a balíčky a i přesto, že opatření v krátkodobém horizontu podpoří agregátní poptávku, samy nebudou k oživení růstu stačit, je třeba více strukturálních změn.

O tom, že čínská vláda plány na navýšení domácí spotřeby bere vážně, svědčí i zaměření současného pětiletého plánu (2021-2025), který byl zaměřen na strategii takzvaného dvojího oběhu. Strategie měla za cíl posílit v Číně domácí spotřebu (vnitřní oběh) a zároveň také snížit závislost na mezinárodním obchodě a investicích (vnější oběh). Je téměř jisté, že domácí spotřeba bude hrát důležitou roli i v následujícím, tedy 15. pětiletém plánu, který by měl být schválen v březnu 2026.

Nerovnoměrné rozdělení bohatství Výzvou při posilování domácí spotřeby však zůstává nerovnoměrné rozložení příjmů a bohatství v čínské společnosti. Ačkoliv čínská ekonomika v posledních desetiletích

zažívala prudký růst, nevedlo to k rovnoměrnému zlepšení životní úrovně pro všechny vrstvy obyvatel. Giniho koeficient, který měří příjmovou nerovnost, byl v Číně v roce 2023 na úrovni 46,5, což zemi řadí mezi země s vyšší mírou nerovnosti, než má většina vyspělých ekonomik. Nerovnost z hlediska rozdělení příjmů v Číně je tak stále výraznější než ve většině evropských zemích. Horní desetina populace v Číně vydělává podle statistik Světové banky 41,7 % z celkových čínských příjmů, zatímco spodní polovina populace má z celkových příjmů 14,4 %. Pokud jde o celkové rozložení bohatství ve společnosti, dsetina čínské populace vlastní 67,8 % celkového bohatství v zemi, zatímco spodních 50 % pouze 6,4 % z celkového bohatství v zemi. Podle Světové banky se podíl ekonomicky zajištěné střední třídy za uplynulých deset let ztrojnásobil. Pro Čínu, jakožto stát Světovou bankou zařazený mezi země s vyšším středním příjmem, to konkrétně znamená, že pouze přibližně 17 % obyvatelstva vyžívá s 6,85 americkými dolary na den.

Více inovací a přidané hodnoty

Stále nedostačující domácí spotřeba a demografický pokles spolu s hrozbou z následků z jedné z nejzávažnějších demografických krizí v historii lidstva jsou pouze některé z problémů, kterým čínská vláda při snaze udržet tempo ekonomického růstu musí čelit. Snahy o posílení domácí spotřeby a snížení závislosti na exportu totiž budou dále narážet na problémy s nerovností v příjmech a bohatství. Čína má přesto možnosti, jak těmto výzvám čelit. Posun směrem k inovacím a technologicky vyspělým odvětvím má za cíl kompenzovat úbytek levné pracovní síly. Vytvoření chybějící robustní sociální záchranné sítě by zase mohlo pomoci čínským domácnostem, jež často nesou náklady na péči o seniory, na vzdělání dětí a zdravotní péči, což vše přispívá k jejich finanční zranitelnosti. Uzdravení čínské ekonomiky však vyžaduje provedení zásadních strukturálních reforem. Až vývoj v nadcházejících letech ukáže, zda bude Čína schopna přizpůsobit svůj model udržitelnému a vyváženému růstu, nebo zda současné problémy povedou k hlubším ekonomickým otřesům.

Adam Kupka, ekonomický diplomat, Velvyslanectví ČR v Pekingu

Filip Čápek, stážista, Velvyslanectví ČR v Pekingu