ČESKÉ NEBE PLNÉ NÁPADŮ. DRONOVÉ TECHNOLOGIE Z ČESKA DOBÝVAJÍ SVĚT

Bezpilotní prostředky zažívají obrovský boom. Těží z toho i čeští výrobci, kteří dokáží nabídnout kompletní drony, kvalitní komponenty, obranné technologie i špičkový výzkum a vývoj. Narozdíl od čínské konkurence navíc nepředstavují bezpečnostní riziko.

Předměstí Kolína kdysi bývalo centrem průmyslu, který vzal po roce 1989 rychle za své. Drožďárna, lihovar, cukrovar, výroba minerálních olejů – ani jedna z továren už nestojí. Vznikly tu ovšem nové fabriky. Ovčárům dominuje Toyota (někdejší TPCA), která loni ohlásila několikamiliardovou investici do rozšíření výroby. Několik kilometrů odsud poblíž železničních dílen stojí mnohem méně nápadná továrna, která ovšem už Kolín stačila proslavit i za hranicemi. Na rozdíl od automobilky v sousedství její výrobky nejezdí po zemi, ale létají ve vzduchu. Řeč je o česko-ukrajinském výrobci dronů U&C UAS, který sem tak trochu z nouze kvůli ruské agresi přemístil část výroby z domovského Dnipra.

Na předměstí Kolína zaměstnává přes 100 lidí, a ačkoliv hlavní artikl, průzkumný dron Stork LR, vznikl ještě na základě technologického transferu, vývoj a výroba modelu Stork 1000 je už plně v domácí režii. „Naše drony jsou vyráběné a vyvíjené zde v Česku, máme zároveň silnou konkurenční výhodu v tom, že můžeme uplatňovat zkušenosti a zpětnou vazbu přímo z ukrajinského bojiště. Vzhledem k potřebě neustále inovovat probíhá vývoj našich bezpilotních prostředků prakticky nepřetržitě. Jde o velmi pokročilou technologii, kterou neustále zlepšujeme,“ říká Pavel Bulant, výrobní ředitel U&C UAS.

Drony z Kolína míří do Indie

Ačkoliv drtivá většina produkce stále směřuje na válkou sužovanou Ukrajinu (v Kolíně se vyrábějí i takzvané sebevražedné drony, které přepravují bojovou hlavici a dokážou zasáhnout cíl na vzdálenost zhruba 130 kilometrů), U&C UAS získala i zakázky odjinud z Evropy. Letos v lednu uzavřela dohodu s indickou společností Tunga Aerospace Industries, která je dodavatelem tamní armády, v květnu pak kolínská továrna podepsala kontrakt na dodání průzkumných dronů americkým jednotkám rozmístěným mimo jiné v Polsku nebo v Rumunsku. „Na základě této smlouvy dodáme bezpilotní letouny na podporu zpravodajských, sledovacích a průzkumných misí v rámci operací USA v Evropě,“ říká k tomu Pavel Bulant.

U&C UAS není jediný český výrobce, který dokáže kompletně sestavit vlastní bezpilotní dron. Podobně jako v případě letadel existuje v Česku více firem, které dokáží navrhnout, sestavit, otestovat a vyrobit vlastní dron. Dominantní postavení na trhu výrobců bezpilotních prostředků má firma Primoco, jejíž středně těžký letoun vydrží ve vzduchu až patnáct hodin a má vojenskou certifikaci pro NATO. Letadlo One 150 úspěšně působí na Ukrajině, ale třeba také v Malajsie, Iráku, na Islandu nebo v Norsku. Nejnověji si stroj s doletem až 1800 kilometrů objednala španělská Guardia Civil. Liberecká modelárna LIAZ vyvinula malý robotický vrtulník, který v Africe v rámci rozvojových projektů pomáhá hledat vodu, bojovat v národních parcích proti pytlákům nebo chránit pole před nájezdy dravých kobylek. Pražská společnost Fly4Future, která vznikla jako spin-off ČVUT, letos v létě představila nový autonomní indoor dron určený k profesionálním inspekcím, 3D mapování a sběru dat ve vnitřních nebo obtížně dostupných prostorách. Jeho výhodou je, že dokáže létat i v prostředích bez dostupného GPS signálu.

Velcí hráči i garážové firmy

Kromě výrobců, kteří na trh dokáží dodat kompletní stroj, se v Česku v dronovém byznysu daří desítkám specializovaných firem, jež se specializují na klíčové komponenty pro segment bezpilotních leteckých prostředků. PBS Group, která má kromě domovské základny ve Velké Bíteši výrobní závod také v Roswellu v americkém státě Georgia, se specializuje na malé proudové motory pro drony a letadla. Dodává je členským zemím NATO. Nedávno PBS v anglickém Farnborough, největším veletrhu leteckého průmyslu v Evropě, oznámila spolupráci s ukrajinským výrobcem dronů Airlogix, a anoncovala také další kontrakt pro americkou firmu Zone 5 Technologies. V rámci víceletého kontraktu bude PBS dodávat své malé proudové motory pro White Spike, cenově dostupný interceptor určený k ničení útočných dronů a střel a k ochraně vojáků i civilního obyvatelstva.

Zatímco PBS dnes patří mezi globální hráče, v Česku není nouze ani o „garážové“ firmy, které si ale získaly vydobyly renomé. Patří sem například brněnská firma Mejzlik Propellers, která původně začínala jako projekt nadšeného leteckého modeláře. Dnes dodává špičkové vrtule do multikoptér do USA, Francie či Izraele. A do třetice: pražský Dronetag byl jedním z prvních na světě, kdo začal vyrábět identifikační zařízení pro drony a dnes se zabývá také vývojem aplikací pro bezpečný a regulovaný provozu bezpilotních prostředků v leteckém prostoru.

Kromě technologií pro létání a navádění dronů má Česko silné kompetence i ve vývoji nástrojů, které mají naopak ochránit nebe před nepřátelským útokem či špionáží ze vzduchu. V kategorii interceptorů, tedy lovců dronů, sem patří projekt stíhacího „antidronu“ Chaser, za nímž stojí již zmíněná česko-ukrajinská firma U&C UAS. Prostějovská technologická firma URC Systems zase vsadila na elektromagnetický souboj na nebi a vyvíjí rušičky, které znemožňují navádění dronů. První zakázky už získala v sousedním Polsku, které je jedním z největších odběratelů obranných systémů v regionu. Pro URC Systems jde o referenční zakázku, která může otevřít dveře k dalším kontraktům.

Dron jako kořist

Pozoruhodný je i původní český projekt Eagle ONE, na jehož počátku byl zakázkový výzkum Skupiny pro multirobotické systémy ČVUT. Samotný „jestřáb“ v podobě stíhacího dronu, který dokáže lapit do rozevřené sítě svou oběť, a přitom ji nezničit, vznikl tak trochu z nouze. „Původně jsme výrobu chtěli externě zadat. Jenže pak jsme zjistili, že není nikdo, kdo by to dovedl podle našich představ, a tak jsme si letovou platformu včetně hardwaru i softwaru vyvinuli sami,“ říká Václav Šmejkal, spoluzakladatel a technický ředitel startupu Eagle ONE, který má za sebou úspěšné testy v Německu. Pražští konstruktéři nejsou jediní, kdo podobné samonaváděcí dravce vyvíjejí, věří ale, že jejich řešení má oproti konkurenci mnoho výhod. „K odchytu nežádoucího dronu používáme fixní zavěšenou síť. Ta má proti vystřelovacím sítím výhodu v tom, že máme teoreticky neomezený počet pokusů o zásah. Navíc náš Eagle umí operovat i za silného větru,“ popisuje výhody interceptoru Václav Šmejkal. Pražský jestřáb patří navíc mezi autonomní systémy – na základě strojového učení dokáže sám dopředu odhadnout dráhu letu, nezastaví ho ani různé úhybné manévry a má větší úspěšnost, než kdyby ho řídil zkušený pilot.

Potenciál v protidronové ochraně ve vojenském i civilním prostoru vidí nejen vývojáři, ale i velcí investoři z oboru. Spoluvlastníkem prostějovské URC Systems je investiční fond Rockaway Defense, průmyslově-technologická skupina CSG pak letos v srpnu vstoupila jako strategický investor do kanadské společnosti North Vector Dynamics (NVD). Ta vyvíjí pokročilé technologie protivzdušné obrany, přesně naváděné raketové systémy, řešení pro obranu proti bezpilotním prostředkům a hypersonické technologie nové generace.

Dronaři jdou do světa

České nebe je tak plné nápadů, jak svět bezpilotních prostředků přizpůsobit novým bezpečnostním hrozbám. Desítky českých firem jsou navíc na světových trzích vidět nejen izolovaně, ale i společně, a to díky Alianci pro bezpilotní letecký průmysl (UAVA). Ta pravidelně zaštiťuje své členy na významných světových veletrzích, jako je Xponential v Detroitu, Xponential Europe v Düsseldorfu, Drone Show Korea v Busanu nebo DSA v Kuala Lumpur. „Snažíme se tam propagovat komplexní nabídku výrobků a služeb, které české firmy umí poskytnout, a to včetně testovacích prostor, výzkumu a vývoje, jenž probíhá na našich vysokých školách,“ vysvětluje Jakub Karas, prezident UAVA. A protože české nebe je pro členy aliance příliš malé, míří stále více do světa. „Daří se nám vstupovat do dodavatelských řetězců. Nejdůležitějším trhem jsou pro nás Spojené státy, v Asii pak Jižní Korea, Japonsko a Tchaj-wan. Tyto země vyvíjejí vysoce pokročilé systémy a přikládají dronům mimořádnou důležitost. Nové příležitosti vznikají také třeba v Izraeli a v zemích Blízkého východu, určitý potenciál je také v Jižní Americe nebo v Africe,“ dodává Jakub Karas.

Čína je levná, ale riskantní

Čeští konstruktéři bezpilotních prostředků mají navíc podle něj ještě jednu velkou výhodu na světovém trhu. Nejsou sice nejlevnější, na rozdíl od Číny ale představují důvěryhodnou, prověřenou a bezpečnou alternativu, a to jak ve vojenském, tak civilním sektoru. „Někteří zákazníci, zvláště v USA, si do technické specifikace už přímo dávají podmínku, že hardware i software musí být amerického nebo evropského původu,“ upozorňuje šéf UAVA. Ostatně nejde jen o ministerstvo války USA, které označilo drony od největšího čínského výrobce DJI za hrozbu pro národní bezpečnost. Plošné varování proti čínským technologiím vydal loni i Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost (NÚKIB). V Česku je ale zatím trend spíše obrácený: čínské drony běžně využívají policisté a hasiči a bezpilotní prostředky z Číny létaly i nad kritickou infrastrukturou, jako je Nová Huť Ostrava nebo jaderná elektrárna Dukovany.

Drony Made in Europe

Podle Jakuba Karase je zvyšování poptávky po domácích technologiích na pořadu dne a intenzívně se řeší především v západní Evropě, ale třeba i v Pobaltí. „Špičkové bezpilotní prostředky se neustále vyvíjejí, nelze je vyrábět jen tak na sklad. Proto je klíčová stabilní a předvídatelná poptávka, která českým firmám umožní svou produkci škálovat a investovat do ní. Spolupráce napříč průmyslovým sektorem a podpora lokálních výrobců bezpilotních technologií je pro budování odolnosti českého obranného a bezpečnostního průmyslu zcela klíčová,“ dodává Jakub Karas, prezident Aliance pro bezpilotní letecký průmysl.

Blahoslav Hruška