Miloslav Stašek:

POMÁHÁME FIRMÁM, ABY NESTÁLY NA JEDNÉ NOZE

Během ekonomické krize si všichni uvědomili, že pokud budou české firmy stát pouze na jedné noze a zaměřovat svůj export jenom na evropské trhy, mohou se dostat do nepříjemné situace. „Je třeba, aby se firmy rozkročily a diverzifikovaly své aktivity i do dalších teritorií. A právě mimo Evropu je role ekonomické diplomacie zvlášť důležitá,“ říká Miloslav Stašek, státní tajemník ministerstva zahraničí.

Tuzemské firmy se mnohdy zaměřují na subdodávky pro německé firmy, jejich výrobky pak putují na mimoevropské trhy v rámci větších celků z Německa. „Musíme vycházet z reality, provázanost naší ekonomiky na německou je obrovská. Přesto si myslím, že by se v českých firmách měli zamyslet nad tím, zda někdy nejít tou trnitější cestou. Pokud se probijí na vzdálenější teritoria, mohou na tom v konečném důsledku hodně vydělat,“ uvádí Miloslav Stašek v rozhovoru pro časopis MED.

Miloslav Stašek, státní tajemník MZV ČR. Foto: Markéta Trnková, MZV ČR

Na ministerstvu zahraničí pracujete už téměř dvacet let, působil jste na řadě ambasád v zahraničí. Jak se během té doby měnilo pojetí ekonomické diplomacie?

Vrátím se trochu do historie. Chápání ekonomické diplomacie bylo v devadesátých letech dost odlišné. Rozhodně nepatřila ke stěžejním tématům z hlediska náplně práce diplomatů, které ministerstvo zahraničí vysílalo na ambasády v zahraničí. Tito diplomaté se nezaměřovali na podporu exportu. Dokonce bych řekl, že výraz ekonomická diplomacie patřil skoro k zakázaným slovům. Hlavně na začátku devadesátých let se ministerstvo zahraničí pochopitelně soustředilo téměř výhradně na zahraničněpolitické otázky, včetně oblasti lidských práv. Pokud jde o ekonomickou diplomacii, poměrně rapidní změna nastala až v posledních zhruba deseti letech. To se týká i rozvojové spolupráce, která mnohdy napomáhá také rozvoji obchodních vazeb. Ambasády se ekonomické diplomacii začaly věnovat mnohem více.

Byl jste velvyslancem v Indii, předtím v Egyptě. Jakou roli hrála ekonomická diplomacie ve vaší práci a jak vůbec v tomto ohledu vnímáte roli velvyslance?

Podpora ekonomických zájmů českých firem je dnes jedním ze základních úkolů velvyslanců a významným kritériem, podle něhož ministerstvo zahraničí hodnotí jejich práci. Jedním z faktorů té celkové proměny byla ekonomická krize, kterou jsme zaznamenali výrazně v letech 2008 až 2009. Tehdy si všichni uvědomili, že pokud budou české firmy stát pouze na jedné noze a zaměřovat svůj export jenom na evropské trhy, mohou se v takových krizích dostat do nepříjemné situace. Je třeba, aby se rozkročily a diverzifikovaly své aktivity i do dalších teritorií. A právě mimo Evropu je role ekonomické diplomacie zvlášť důležitá.

Ten celkový posun v české diplomacii ale zřejmě souvisí s celosvětovým vývojem? I další země se čím dál více zaměřují na ekonomickou diplomacii.

To je další faktor změny, o které jsem mluvil. Také ostatní evropské země se stále více zaměřují na prosazování ekonomických zájmů jak státu jako takového, tak soukromých či státních firem. A samozřejmě nejenom evropské země. O stále silnějším důrazu na ekonomické zájmy by vám mohli vyprávět i diplomaté z Brazílie, Indie nebo Japonska. Ministerstvo zahraničních věcí je dnes možné považovat i za jedno z ekonomických ministerstev a jednoho z hlavních hráčů v oblasti ekonomické diplomacie. Osobně jsem se ale dostal k ekonomické agendě už dříve – jak v Indii, tak v Egyptě byla důležitou součástí mé práce. Je to logické, obě země patří k našim dlouhodobým ekonomickým partnerům už z dob Československa. Dodávali jsme tam velké investiční celky, stavěli přehrady, elektrárny, strojírenské závody, hutě a obuvnické závody. Československo se významně podílelo na industrializaci Indie.

To už se pomalu dostáváme k předválečnému Československu a k Baťovi…

Je mimochodem zajímavé, že také tenkrát sehrála významnou roli hospodářská krize. Právě tehdy někteří českoslovenští podnikatelé včetně Bati začali objevovat jižní a jihovýchodní Asii. První Baťova cesta do Indie se uskutečnila v roce 1921, v roce 1929 postavil první fabriku poblíž Kalkaty. Nakonec tam postavil celé město Batanagar, které existuje dodnes.

Byl jste tam?

Ano. V současné době se město mění, indický investor tam buduje obchodní centrum. Já jsem tam byl ale ještě v době, kdy byl tento nový projekt pouze na papíře. Dokonce jsme se podíleli na takové detektivní práci – rodina Baťů mě totiž požádala, abychom našli zakládající listiny té první fabriky včetně další dokumentace uložené někde pod zemí. Měli jsme k dispozici dost přesné písemné instrukce – u kterého domu zatočit, pod kterým kamenem hledat.

Našli jste tu dokumentaci?

Našli jsme její část. Listiny, které se dochovaly z doby, kdy se celý ten kampus otvíral.

Od kultury k exportu

Vraťme se ještě k současné podobě ekonomické diplomacie. Zabývá se jí daleko více institucí než dříve. Jako bývalý ředitel Odboru ekonomické diplomacie jste také dojednával spolupráci s dalšími ministerstvy. Jak se tato spolupráce daří?

Ekonomická diplomacie pochopitelně není záležitostí pouze ministerstva zahraničí. Před zhruba třemi lety jsme se domluvili na spolupráci s dalšími pěti rezorty – ministerstvy průmyslu a obchodu, obrany, zemědělství, místního rozvoje a Úřadem vlády, který se zabývá vědeckou diplomacií. Vytvořili jsme Společný fond financování ekonomické diplomacie. Nejviditelnějším nástrojem této spolupráce jsou projekty ekonomické diplomacie, známé pod zkratkou PROPED. Zájem podnikatelů o tyto projekty se stále zvyšuje. PROPEDY jsou zaměřené na určité sektory, pomáháme firmám zprostředkovat prvotní kontakty v zahraničí a otevřít jim tak brány na určité trhy. Také každý rok aktualizujeme Mapu globálních oborových příležitostí, což je rozsáhlá publikace s informacemi o jednotlivých trzích.

Ekonomická diplomacie je ale širší pojem než podpora exportu.

Spektrum činností, jimiž se zabývají ambasády, je skutečně mnohem širší. A snažíme se tyto jednotlivé činnosti propojit. Teď mám na mysli i oblast veřejné diplomacie, různých prezentací České republiky, oblast kultury nebo podpory cestovního ruchu. I kulturní akce dnes může otevírat prostor nebo být impulzem pro nějakou zajímavou obchodní příležitost. Tady vidím prostor pro různé synergie. I oblast veřejné diplomacie je roztříštěná.

Hodně se mluví také o propojení ekonomické diplomacie s rozvojovou pomocí. Tento koncept byl v minulosti přijímán s velkou nedůvěrou…

Myšlenka využívat rozvojovou pomoc k otevření ekonomických příležitostí a následnému prosazení našich obchodně-ekonomických zájmů byla v minulosti opravdu přijímána velmi rezervovaně. Dnešní trend je ale jiný a podle mého názoru nevyhnutelný. Prakticky všechny západní země využívají rozvojovou pomoc také k podpoře exportu – včetně dodávek nových technologií. I u nás se rozvojová pomoc a ekonomické zájmy do určité míry doplňují.

Patříte mezi iniciátory spotu o České republice, který teď prezentujete při různých příležitostech v zahraničí. Jak tato myšlenka vznikla?

Ještě před několika lety jsme neměli k dispozici žádnou podobnou video-prezentaci, která by krátce a souhrnně ukazovala, kde je Česká republika, co umí a co představuje. Vždy mě znervózňovalo, když prezentace naší země začínala tím, že jsme malá republika v srdci Evropy a máme jenom deset milionů obyvatel. Někdy jsem se setkával i se starými prezentacemi ze začátku devadesátých let, které už vůbec neodpovídaly realitě. Společně s bývalým ministrem zahraničí Lubomírem Zaorálkem, náměstkem Martinem Tlapou a bývalou náměstkyní Ivanou Červenkovou jsme se rozhodli vytvořit takový spot, který chytne za srdce, bude zajímavý a ve třech čtyřech minutách řekne o České republice to nejdůležitější. Hlavním motivem spotu se stala šikovnost a zručnost lidí v naší zemi. Neprezentujeme žádné technologie nebo značky, na to je ten spot příliš krátký.

Na druhé straně spot ukazuje různé obory od ekonomiky až po kulturu.

Ano, je tam ekonomika, kultura včetně hudby, věda a výzkum, kreativní průmysl, design… A také sport. Někdy si ani neuvědomujeme, že Českou republiku mnozí ve světě znají právě díky sportovcům. V době, kdy jsem byl velvyslancem v Egyptě a Indii, skoro všichni tam znali fotbalistu Pavla Nedvěda. Po celém světě mnozí znají Petru Kvitovou, Jaromíra Jágra i další sportovce. Celkově ten nový spot přichází s jiným pohledem – jsme sice nevelká země uprostřed Evropy, ale můžeme se pochlubit opravdu šikovnými a talentovanými lidmi. Prostě jen poutavou formou prezentuje um našich lidí, vyspělost a krásy země.

Trnitější cesta

Jako velvyslanec jste působil v zemích mimo Evropu. Také už jste zmínil význam mimoevropských trhů pro české exportéry. Na druhé straně většina exportu pořád míří do Evropské unie. A také ambasády v zemích EU se musejí zabývat důležitou ekonomickou agendou. Nepřeceňuje se v tomto ohledu význam mimoevropských zemí?

Faktem je, že pomoc českým exportérům ze strany ambasády, velvyslance, ekonomického úseku je zvlášť důležitá v zemích mimo Evropu. Tam totiž stále platí, že když někam přijde velvyslanec nebo obchodní rada, už to něco znamená a vyvolá to určitou pozornost. Je to zkrátka něco jiného, než když někam dorazí pouze zástupci české firmy. Už jsem mluvil o tom, co nám ukázaly ekonomické krize. České firmy se potřebují dostat i na trhy, které jsou vzdálené, složité logisticky, rozdílné kulturně nebo nábožensky, ale třeba i z hlediska tamního ekonomického prostředí. Právě na takových trzích mohou ambasády pomoci.

Podle statistiky ale pořád roste podíl českého exportu do Evropské unie. Čím to je?

Myslím, že k tomu někdy přispívá mentalita českých exportérů. Často je pro ně jednodušší vyvézt výrobek do Německa nebo do Francie, mít jistotu určitého zisku a nepodstupovat nějaká větší rizika. Vstup na vzdálenější trhy si často žádá vyšší počáteční investice, včetně investic do marketingu. A čeští exportéři mnohdy preferují časově i logisticky přímější cestu za cílovým trhem.

V případě vývozu do západní Evropy jde z velké části o subdodávky, nikoliv finální výrobky…

Ano, mnohdy jde o subdodávky, které se stanou součástí větších celků. A tyto větší celky pak firmy typu německého Siemensu vyvezou právě na mimoevropské trhy. My se pak třeba od indických importérů dozvídáme, že konkrétní český výrobek dovezli v rámci takového většího celku z Německa. Ptají se nás, jestli bychom nemohli dodávat napřímo. Musíme samozřejmě vycházet z reality, provázanost naší ekonomiky na německou je obrovská. Přesto si myslím, že by se v českých firmách měli zamyslet nad tím, zda někdy nejít tou trnitější cestou. Pokud se probijí na vzdálenější teritoria, mohou na tom v konečném důsledku hodně vydělat. Částečně jsme oproti minulosti vyklidili i pole dodávek velkých investičních celků, tuzemské firmy méně vystupují v roli finálních dodavatelů, kteří jsou schopni nabídnout vše od inženýringu až po samotnou realizaci projektu.

Co máte přesně na mysli, když mluvíte o té trnitější cestě?

Nemůžete počítat s tím, že přijedete do asijské nebo africké země v rámci jedné obchodní delegace a hned si odvezete podepsaný kontrakt. Obchodní vztahy jsou v těchto zemích založené na dlouhodobé vzájemné znalosti partnerů. V devadesátých letech jsme vyklidili spoustu teritorií a fakticky jsme tak přerušili vztahy, které se budovaly desítky let. Vznikly tak mezery, které okamžitě zaplnily jiné firmy, často ze západních zemí. O to je to složitější. Znám několik případů, kdy české firmy uspěly po čtyřech, pěti či šesti letech velkého úsilí. Je třeba počítat s během na dlouhou vzdálenost. Když se ale podaří tento běh úspěšně dokončit, může česká firma získat kontrakt, který svou hodnotou převyšuje vše, co je dostupné v Evropě.

Obchod s vládami

Tématem tohoto čísla časopisu MED je obranný průmysl. Zástupci obranného odvětví uvádějí, že potřebují součinnost ekonomické diplomacie mnohem více než jiné obory. Vnímáte to podobně?

Je to tak. Vývoz obranného průmyslu je založený na kontaktech s vládami. Většinou dodáváte pro ozbrojené síly daného státu. Proto také například zaměřujeme na obranný průmysl velkou část našich projektů ekonomické diplomacie. Naštěstí má Česká republika v tomto odvětví pořád vysoký kredit – ať už jde o výrobu munice, ručních zbraní nebo například také inovace a modernizaci technologií bývalého Sovětského svazu. Vojenský opravárenský závod má zkušenosti s modernizací sovětské technologie pro českou armádu a může něco podobného nabízet i v zahraničí. České firmy jsou dále velmi úspěšné v dodávkách radarů. Česká společnost Eldis kontroluje 80 procent vzdušného prostoru Indie. Ani cesta Eldisu na indický trh nebyla jednoduchá, ale po třech letech získali takto významnou zakázku.

Vývoz obranného průmyslu je pochopitelně citlivou záležitostí. Exportéři by měli dodržovat určitá pravidla ohledně okruhu zemí, do kterých je možné vyvážet. Někdy se mohou snažit tato pravidla obejít. Neobáváte se, že tím vlastně mohou povzbuzovat kritiky státní podpory obranného exportu? A že se ekonomická diplomacie v tomto odvětví dostane do nepříznivého světla?

Počet firem v českém obranném průmyslu je dost omezený a převážně jde o ověřené firmy. Většinou nehrozí, že by tu měl vznikat nějaký problém. Samozřejmě je tu vždy určité riziko. Jako velvyslanec nebo jako ambasáda dáváte k dispozici své dobré jméno. Fakticky potvrzujete, že v České republice skutečně dokážeme vyrobit a dodat to, co zahraniční partneři poptávají. Musím ale zaklepat, že za celou dobu mé práce v diplomacii jsem se s žádným podobným problémem nesetkal. A samozřejmě jsou zde i zajišťovací mechanismy typu exportních licencí nebo certifikátů konečného uživatele.

Zajímal by mě ještě váš celkový pohled na další vyhlídky českého exportu do zemí, které znáte díky tomu, že jste v nich pracoval. Pokud jde o Indii, je to nejrychleji rostoucí velká ekonomika na světě. Podíl Indie na českém exportu je ale pořád poměrně malý. Jaký tam vidíte potenciál do budoucna?

Potenciál je obrovský. Indie se v minulosti vyznačovala ochranářskou obchodní politikou, byla poměrně dost zahleděná do sebe. Vzhledem k obrovskému nárůstu počtu obyvatel je tamní ekonomika primárně tažená domácí spotřebou. To mimo jiné znamená, že v Indii vznikají vhodné podmínky pro uplatnění řady českých produktů a technologií. Vzhledem k celkové uzavřenosti země bylo pro české firmy dost složité se na indický trh dostat. Od té doby, co se stal premiérem Naréndra Módí, se ale Indie otevírá – byť především láká zahraniční firmy, aby převedly výrobu do Indie. Jednou z prvních iniciativ Módího vlády byla strategie Make in India. Indové vědí, že v řadě oblastí technologicky zaostávají za světovou špičkou. Je tam cítit obrovský hlad po nových technologiích. I to může být příležitost pro české společnosti.

Důsledky arabského jara

Věnoval jste se také arabským zemím, studoval jste arabštinu. V minulosti jsem se poměrně často setkával s názorem, že právě arabské země mohou být tím dalším hodně významným teritoriem pro české exportéry. Někomu se mohlo zdát, že arabské jaro těmto myšlenkám nahrávalo. Ve skutečnosti je dnes celý region mnohem méně stabilní než dříve…

Vrátím se ještě před arabské jaro. Evropská unie se tehdy snažila stabilizovat celý euro-středomořský prostor, vydávala na tento účel významné finanční prostředky. V rámci platformy EUROMED se scházeli zástupci členských států EU a zemí na pobřeží Středozemního moře. Tyto aktivity vycházely ze snahy posílit bezpečnost, už tehdy tu byly obavy z neřízené migrace. Právě ta ale po arabském jaru nastala. Arabským jarem se fakticky porušila určitá přirozená stabilita celého regionu severní Afriky, Magrebu. Tím se také zvýšila průchodnost této oblasti pro migranty ze subsaharské Afriky.

Některé země Magrebu jsou ale ještě relativně stabilní? Mám na mysli Maroko nebo Tunisko…

Největší bezpečnostní problémy se týkají Libye, složitá bezpečnostní situace je i v Alžírsku. V Egyptě byla bezpečnostní situace problematická po tamní revoluci – považované právě za součást arabského jara. Řekl bych, že nyní se tam situace vrací do bodu nula – poté, co otěže opět převzala armáda jako jediný stabilizační prvek. Tamní situace má specifické dopady také na ekonomiku, vzhledem k tomu, že Suezský kanál je významnou přepravní cestou mezi Evropou a Asií. Nicméně v Egyptě se situace uklidnila. Pokud jde o Maroko a Tunisko, jsou to země, které byly vždy relativně více přikloněné k Evropě. Změny v těchto zemích nebyly tak dramatické. Nicméně i Tunisko zažilo teroristické útoky, což potenciální investory a exportéry samozřejmě mnohdy odrazuje. Na zhoršenou bezpečnostní situaci tak více či méně doplácejí všechny země severní Afriky.

Z hlediska potenciálního exportu do těchto zemí tedy příliš velkým optimistou nejste?

I tady se samozřejmě rýsují zajímavé příležitosti. Ale bezpečnostní situace je bohužel limitujícím faktorem. Vezměte si, že třeba Egypt byl Mekkou turistického ruchu, byl šestou nejnavštěvovanější zemí českými turisty a vůbec nejnavštěvovanější mimo Evropu. Kvůli zhoršené bezpečnostní situaci tam lidé prakticky přestali jezdit. Nyní se situace stabilizuje, turisté se vrací. Ale pořád jsou tam významná omezení – nemůžete se podívat třeba do Bílé pouště. Pokud se chcete vydat na Sinaj, musíte mít speciální povolení. Ty celkové možnosti zkrátka ještě nejsou takové, jako v době před arabským jarem.

JAN ŽIŽKA

 

Diskuse s ekonomy během porady ekonomických diplomatů