Jaroslav Klíma, Tescan:

EVROPSKÝ GIGANT SE SÍDLEM V BRNĚ. TO JE MŮJ SEN

Brněnská společnost Tescan Orsay Holding patří do světové špičky výrobců elektronových mikroskopů. Jedním z pěti zakladatelů Tescanu – a předtím zaměstnanců brněnské Tesly – byl na začátku devadesátých let Jaroslav Klíma, který se dál věnuje řízení holdingu jako výkonný šéf. Ze svých ambicí ani dnes nijak neslevuje. Jak říká v rozhovoru pro časopis Moderní ekonomická diplomacie, jeho snem je vybudovat silnou evropskou společnost, která bude konkurovat největším gigantům z jiných částí světa. Její sídlo zůstane v Brně. A nejmodernější mikroskopy bude dodávat – stejně jako už dnes – do předních světových univerzit i vývojových center inovativních firem.

Foto: Tescan

Čím si vysvětlujete, že se vaše původně malá firma z Brna dokázala prosadit v konkurenci největších světových výrobců elektronových mikroskopů?

Konkurence nás dlouho ignorovala. V devadesátých letech jsme byli malá a mladá firma, díky tomu jsme ale také byli hodně pružní. Začali jsme implementovat do mikroskopů počítače. Navštívili jsme tehdy veletrh Semicon West v americkém San Mateu, kde jsme byli velkou raritou. Chodili tam za námi takoví vizionáři, kteří říkali – jestli dnes chcete prorazit v elektronové mikroskopii, musíte přijít s digitální technologií. Pochopili jsme, že mají pravdu. Sešlo se tu ale několik příznivých faktorů. Ještě v době, kdy jsme pracovali v Tesle, se do Prahy vrátil z emigrace v USA matematik Milan Šonka, který se zabýval digitálním zpracováním obrazu. Společně s Václavem Hlaváčem založil v Praze laboratoř počítačového vidění. Pořádali kurzy, na které jsme společně s dalšími pozdějšími zakladateli Tescanu jezdili do Prahy.

A později jste těchto znalostí využili ve vlastním podnikání?

Vyvinuli jsme program na zpracování obrazu a ten jsme začali připojovat k tesláckým mikroskopům. Postupně jsme se ho naučili přidávat k mikroskopům dalších výrobců. Museli jsme přitom studovat systémy těchto mikroskopů. Poznali jsme, jak jsou stavěny a jaká je architektura jejich elektroniky. Začali jsme vydělávat, ale zároveň se přitom hodně vyučili. Postupně jsme vyvinuli vlastní digitální mikroskop.

Dnes už vás vaši konkurenti znají velmi dobře. Vaše odvětví prochází konsolidací, velcí světoví hráči skupují ty menší. Dokážete tomu odolávat? Vaši konkurenti mají velkou kapitálovou sílu…

To mají. Prakticky všechny ty velké firmy za námi přišly s nabídkou převzetí. Některá z těchto jednání byla velmi seriózní. Na druhé straně se objevovaly dohady, že někteří konkurenti klidně obětují značné finanční prostředky, aby Tescan zničili.

S prodejem Tescanu jste nesouhlasili. Abyste ale odolávali dál, asi budete muset přibrat nějakého finančního partnera?

Osobně si myslím, že jsme podkapitalizovaní. Abychom obstáli, budeme muset udělat nějaký zásadní krok – dohodnout se s investorem, vstoupit na burzu, nebo něco podobného. Přiznám se, že z finančních investorů mám trochu strach. Většinou myslí krátkodobě, chtějí do pěti let vygenerovat zisk. Máme ale seriózní nabídky od velkých technologických firem. Teď to sice není na pořadu dne, ale myslím, že do budoucna by partnerství s nimi dávalo smysl. Dosáhli bychom zajímavých synergií.

Těmito zájemci jsou také výrobci mikroskopů?

Spíše vyrábějí různá zařízení, která se k mikroskopům připojují. A často jsou dodavateli veškerého vybavení pro vývojové laboratoře, zajišťují jim kompletní vybavení. Zákazníci rádi nakupují vše pro laboratoř od jednoho dodavatele. Mají pak záruku, že veškeré vybavení bude kompatibilní. A když něco nefunguje, přijede jeden servisman, který všechno spraví. Zodpovědnost má jeden dodavatel. Proto my také rozšiřujeme portfolio výrobků, ale ještě je poměrně úzké.

Tescan se tedy musí také vydat cestou dalšího růstu, dalších akvizicí?

Jsem o tom přesvědčen. Pro někoho může vypadat lákavě, kdybychom zůstali takovým malým eseróčkem jako dřív. Byli jsme takový kvazirodinný podnik, společně jsme vyráželi na víkendové výlety. Jenže malé firmy mají na světovém trhu velmi omezené šance. Pokud chci mít třeba pět servismanů na Tchaj-wanu, musím generovat určitý obrat, abych je uživil. Jsem rád, že tu malé a střední podniky vznikají, my sami jsme byli malým podnikem přes dvacet let. Tyto firmy mají velké výhody – zajišťují sociální smír, jsou flexibilní. Ale na světovém trhu nehrají žádnou významnou roli.

Foto: Tescan

14 dcer po celém světě

Vy už dnes máte čtrnáct dceřiných společností v různých částech světa. Které patří k těm geograficky nejvzdálenějším?

Máme distribuční firmu v Brazílii, nebo distribuční a servisní firmu v Číně. Ve Spojených státech máme dvě společnosti – jedna je vývojová, zabývá se vývojem softwaru, zatímco ta druhá se zaměřuje na distribuci a servis. Poslední dvě akvizice jsme ale realizovali v západní Evropě – šlo o distribuční společnost v Německu a belgický startup, který se zabývá vývojem mikrotomografů.

Klíčová asi byla vaše fúze s Francouzi v roce 2013…

Ano. Díky ní máme pod jednou střechou kromě elektronových také iontové tubusy k našim mikroskopům. Předtím jsme si je od francouzské společnosti Orsay Physics kupovali. Její původní majitelé jsou dnes akcionáři Tescan Orsay Holdingu. Na pět původních akcionářů Tescanu vychází po patnácti procentech, zbytek připadá na manažerské akcie.

Vaše tržby loni překročily hranici sta milionů dolarů. Jak se na nich podílejí jednotlivá odvětví, ve kterých se vaše mikroskopy uplatňují?

Nejsilnější pozici máme v oblasti materiálových věd, vývoje nových materiálů. Na tento segment loni připadala zhruba polovina našich tržeb z celkových více než sto milionů dolarů, jsou tady zahrnuti naši zákazníci z řad univerzit i průmyslu. Na druhém místě je polovodičový průmysl, který tvoří zhruba třetinu tržeb. Následují mineralogové, biologové… Hodně se snažím o to, abychom dosáhli vyššího podílu věd o živé přírodě, než je dnešních šest procent.

Největším trhem je pro vás Čína. Kdo jsou vaši tamní odběratelé?

Celkový podíl Číny na našich tržbách loni dosáhl 28 procent. Pokud jde o odběratele, je to zhruba půl na půl – univerzity a průmysl, především polovodičový. Číňané jsou v tomto odvětví světovou špičkou, Němci se je nyní paradoxně snaží dohnat. Na čínských univerzitách i v tamních firmách pracuje hodně amerických a německých profesorů. V Německu jsem se dozvěděl, jak Číňané lákají německé odborníky – nabízejí jim stejný plat, jaký mají doma, a k tomu kompenzace za odloučení od vlasti. Zahraniční badatelé získají velké laboratoře, jejichž podlahová plocha dosahuje sta metrů čtverečních, a třeba deset milionů dolarů na nákup zařízení podle vlastního výběru. A samozřejmě mají k dispozici doktorandy. Nám se ani nezdá o tom, jak vypadají čínské univerzity, mohl bych to snad přirovnat k americkému Stanfordu. Obrovské parky, nádherné pavilony, skvěle vybavené laboratoře. A přístroje za mnoho milionů dolarů.

Číňané se vyptávali celé noci

Nebojíte se, že Číňané vaše mikroskopy okopírují?

Poprvé jsem byl v Číně v roce 1983, když jsme tam instalovali ve městě Wu-chanu mikroskop Tesly. To byla úplně jiná země než teď. Ve městě jezdilo jen několik automobilů. V ulicích se pohybovaly zbytky revolučních gard, ze kterých se stali gangsteři. Už v té době se Číňané strašně snažili od nás něco dozvědět. Seděli u nás celé večery a noci, stále se vyptávali. Už tehdy se Číňané snažili vyvinout vlastní mikroskop.

Jak byli úspěšní?

Předloni jsem byl v Nanjingu v technologickém univerzitním parku, který je zároveň líhní startupů. A jeho šéf mi říkal – vyrábíme v Číně rychlé vlaky, máme svoje auta, velká letadla, už máme i svoji letadlovou loď, i do vesmíru lítáme. Ale ten elektronový mikroskop pořád vyvinout nedokážeme. Víte, to se nedá odměřit šuplerou. Záleží na přesném zpracování materiálů. Ve světě je pár center elektronové mikroskopie, kde si předávají znalosti z generace na generaci. Brno mezi ně patří.

Mezi vašimi dalšími největšími trhy následují Spojené státy…

Na severní Ameriku, tedy především Spojené státy, připadá 15 procent našich loňských tržeb. Pokud bychom ale brali Evropu jako celek, je to ještě více. Evropská unie bez Německa činí 18 procent, Německo dalších osm procent. Významným trhem je také Jižní Korea s 11 procenty. Tam naše mikroskopy odebírají univerzity, ale i firmy jako Hyundai, Samsung nebo LG.

Před časem jste mluvil o tom, že třeba ve Spojených státech vaše mikroskopy slouží také forenzním účelům při vyšetřování trestných činů…

To se projevovalo na našem exportu zhruba před pěti lety. Řekl bych ale, že tento trh už se saturoval. Také v Americe mají o naše mikroskopy zájem jak univerzity, tak polovodičový průmysl. Měli jsme zakázky například i od vesmírné agentury NASA, základny amerického námořnictva v kalifornském San Diegu nebo velké výzkumné základny amerického letectva v Ohiu.

Před poslední hospodářskou krizí jste měli poměrně silný trh v Německu díky dodávkám pro tamní automobilový průmysl. Během krize se situace změnila. Jak to vypadá dnes?

V roce 2008 se naše dodávky pro německý automobilový průmysl zcela zastavily. Tenkrát v Německu zavedli šrotovné, vykupovali stará auta. Pokud se tam vůbec investovalo, tak do výroby, nikoliv do výzkumu. Nyní už zase pro tamní odvětví automotive dodáváme, i když ne v takovém rozsahu jako před krizí. Myslím, že do budoucna bychom se měli více prosadit v dodávkách pro německé vědecké instituce.

Všechno se miniaturizuje

Co pro vás znamená německý přechod k elektromobilitě?

Je to pro nás příležitost, stejně jako rozvoj obnovitelných zdrojů. Všechno se miniaturizuje, i vývoj technologií pro skladování energie probíhá na mikroúrovni nebo nanoúrovni. Na této úrovni je možné identifikovat rezervy a hledat tak cesty ke zvyšování výkonu baterií. Podobné to je v samotné výrobě. Vezměte si, jaký zaznamenáváme pokrok ve vývoji účinnějších fotovoltaických článků a flexibilních solárních panelů, které se dají ohýbat a tvarovat nejen na střechy, ale i na sloupy a další místa. A tento pokrok je možný díky vývoji polovodičů a jejich jednotlivých elementů – maličkých čipů. Tam se bez elektronové optiky neobejdete.

Sázíte tedy na moderní trendy jak v energetice, tak v automobilovém průmyslu…

To spolu souvisí. Auta je samozřejmě třeba něčím napájet. A elektřinu musíte umět nejen vyrábět, ale také skladovat. Předpokládám, že u elektromobilů se vývoj nezastaví. Auta s klasickými bateriemi považuji za určitý mezistupeň. Automobilkám se musí vrátit ty obrovské náklady, které investovaly do vývoje této generace elektromobilů. Jsem přesvědčen, že další generací budou vodíkové články. Také vodíková auta budou mít elektropohony, i tam bude muset být vyrovnávací baterie, ale podstatně menší. Vezměte si, že elektromobily klidně mohly být o dvacet let dřív. Automobilky ale měly nainvestováno do modernizace spalovacích motorů a teprve když dosáhly dostatečných zisků, posunuly se k elektromobilům.

Vraťme se ještě k teritoriálnímu zaměření Tescanu. Loni jste prorazili také do Japonska, jehož firmy jsou v elektronových mikroskopech velmi silné…

Prorazili je příliš silné slovo. Máme v Japonsku distributora, ale úspěch na tamním trhu si vyžádá ještě velké úsilí. Zuby si tam v minulosti vylámali i naši velcí nejaponští konkurenti. Japonsko momentálně není mojí prioritou. Tou je určitě Evropa a Německo. Naše prodeje v Německu a ve Francii jsou podle mě slabé, nevyužíváme dostatečně potenciál, který tam máme. Přitom Francie je vlastně náš domácí trh. Nicméně tradičně, od padesátých let minulého století, tam mají silnou pozici naši konkurenti. Myslím ale, že třeba Němci nás docela berou, jsou k nám přátelsky nakloněni. Na začátku tohoto tisíciletí nám pomohl i úspěch Octavie. Mnozí Němci si řekli, že když Češi dokáží vyrobit docela slušná auta, mohli by umět i ty mikroskopy.

Před šesti lety jste se spojili s francouzskou firmou, nyní se snažíte prostřednictvím vaší nové dcery posílit distribuci v Německu. Chápu správně, že chcete vytvořit silnou evropskou společnost se sídlem v Brně, která bude konkurovat největším světovým hráčům?

Ano, je to můj ideál a sen. Nevím, jestli se toho dožiju, ale přál bych si to. Chtěl bych, aby tato společnost konkurovala i těm velkým gigantům. Podle mě není jiná cesta. Organický růst firmy je fajn, ale sám o sobě nestačí. Čelíme silné konkurenci v době globalizace, kdy se zrychluje akumulace nejen kapitálu, ale také výzkumných, vývojových i výrobních kapacit. Organický růst proto musíme doplnit akvizicemi a fúzemi – stejně jako všichni významní hráči v oboru.

JAN ŽIŽKA

 

Vstup na chorvatský trh