ZKROTIT VODU, ZACHYTIT SLUNCE

Česká rozvojová agentura podporuje projekty firem, které cílí na využití obnovitelných zdrojů. Zelená elektřina vyrobená za pomoci české technologie by mohla zásobovat indonéský ostrov i ghanské vesnické školy.

Indonéské jezero Tondano je rájem rybářů. Nedaleko něj by měla vyrůst i malá vodní elektrárna firmy Hydropol. Foto: Shutterstock

Severní výběžek indonéského ostrova Sulawesi nepatří mezi známé turistické destinace, přesto se ale může pochlubit vším, co k představě o čtvrtém nejlidnatějším státě světa patří. Jsou tu deštné lesy, krásné pláže, i vysoké hory kypící flórou a faunou. Ovšem také časté výpadky zásobování elektřinou, jejíž dodávky jsou nestabilní a nestíhají pokrývat spotřebu rychle rostoucí střední třídy. Zároveň platí, že málokterá část jihovýchodní Asie má tolik řek a jezer, jako právě provincie Severní Sulawesi.

Ne náhodou je tato oblast již několik let v hledáčku české firmy Hydropol, která se specializuje na výstavbu malých vodních elektráren a má za sebou úspěšné realizace třeba ve Velké Británii, Itálii, Kolumbii nebo Chile. Čeští inženýři již našli vhodné místo, kde by jejich hydroelektrárna s výkonem 3,8 MW mohla stát – jde o obec Tincep nedaleko jezera Tondano. Pro svůj záměr využít skrytého potenciálu indonéské přírody Hydropol získal hned dvě podpory z dotačního Programu B2B České rozvojové agentury (ČRA). Loni firma s pomocí dotace od ČRA vypracovala detailní studii proveditelnosti, která obsahovala také posouzení vlivu na životní prostředí (EIA). Letos chce pak Hydropol s využitím druhé dotace dotáhnout do konce přípravnou fázi projektu a nechat zpracovat například podrobný geologický průzkum.

„Příspěvku si samozřejmě ceníme. Finance ale nebyly to nejdůležitější, mnohem větším přínosem pro nás byl fakt, že se na nás díky záštitě České rozvojové agentury úředníci nedívali jako na jeden z čistě komerčních projektů, ale jako na záměr, který může pomoci celému regionu a má podporu českého státu,“ říká Jan Pilař, který je v Hydropolu ředitelem projektů pro Indonésii a Malajsii. Společně se svým kolegou Janem Boháčem, vystudovaným indonésistou, mají za sebou několik cest do provincie Severní Sulawesi. „Úředníků jsou desítky, samotné rozhodování probíhá na mnoha úrovních a často postupuje systémem jeden krok vpřed – dva vzad. Indonésané hodně dají na osobní komunikaci, vysvětlovat a jednat je třeba na místě,“ říká Jan Boháč.

Hydropol sází také na to, že chce do všech fází projektu zapojit místní pracovní síly. Pro vyměření projektu, který předpokládá stavbu tlakového potrubního přivaděče, si česká společnost najala místní geodety, s katastrálními mapami a přípravou výkupu pozemků zase pomáhal indonéský notář. Během výstavby se počítá se zaměstnáním pro 30-50 lidí z okolních vesnic, dalších až dvacet lidí bude potřeba pro provoz a údržbu elektrárny. Navíc Hydropol nabízí i další lokální bonusy. „V obci Timbukar, kde bude stát strojovna, chceme opravit a rozšířit zdravotnickou stanici a fotbalové hřiště,“ vysvětluje Jan Boháč. V souladu s běžnou praxí v Indonésii pak část výnosů elektrárny poplyne do obecní pokladny, z níž se platí třeba opravy silnic a mostů nebo veřejné osvětlení.

Firma Agile Europe nabízí vesnickým školám v Ghaně svou mobilní solární baterii Sunnie. Foto: Agile Europe

Dostupná energie

Česká malá vodní elektrárna by měla elektřinou zásobovat především kraj Minahasa, kde leží na 270 vesnic s více než 330 tisíci obyvateli. Jan Pilař z Hydropolu věří, že stabilní zdroj obnovitelné energie bude mít i dopady na rozvoj lokální ekonomiky v podobě malého a středního podnikání. „Příležitosti tu jsou v zakládání rybích sádek nebo slepičích farem, dostupná energie umožní zpracování zemědělských produktů nebo výstavbu výrobních linek,“ vyjmenovává manažer.

Zatímco se seznam razítek potřebných pro zahájení stavby první české elektrárny v Indonésii zužuje, ten nejdůležitější dokument stále chybí. Hydropol nemá vlastní distribuční síť, a tak musí využít přenosovou soustavu státní společnosti PLN. Prozatím se ale nedohodl na výkupní ceně elektřiny, která by oběma stranám vyhovovala. Podle Jana Pilaře to zdaleka neznamená, že by projekt malé hydroelektrárny v Tincepu Hydropol uložil k ledu. „Sjednávání výkupního tarifu je proces plný změn a překvapení. Věřím ale, že to dotáhneme do konce. Severní Sulawesi má úžasné přírodní podmínky a byla by škoda odsud odcházet,“ dodává manažer české firmy, která se zaměřuje na malé vodní elektrárny.

Hydropol není jedinou českou společností, která chce skloubit ideální přírodní podmínky pro využití obnovitelných zdrojů s rozvojovým aspektem. ČRA podpořila v rámci Programu B2B hned dva projekty firmy Agile Europe, která se specializuje na solární systémy. Oba dva si kladou za cíl pomoci místním komunitám v Ghaně, zemi, kde je pětina obyvatel žijících zejména ve venkovských oblastech dosud bez připojení k elektrické síti.

Fotovoltaická osvěta

Prvním podnikatelským plánem Agile Europe, který Česká rozvojová agentura podpořila, byl projekt elektrifikace ghanského venkova pomocí přenosných solárních baterií Sunnie. S využitím slunce k výrobě elektřiny má firma velké zkušenosti i mimo Evropu. Stavěla například modulární solární elektrárnu v jednom z uprchlických táborů v iráckém Kurdistánu, zavádění elektřiny ze slunce si česká společnost vyzkoušela i v Keni. V Ghaně ovšem bylo nejprve třeba začít „osvětovou“ fází. Ne, že by v zemi byla fotovoltaika neznámá. Jenže má špatnou pověst. Do Ghany se v minulosti dovezla řada nekvalitních a předražených výrobků z Číny, které přestaly fungovat a stal se z nich nepotřebný elektrošrot. „Místní bylo proto třeba poučit o vývoji v solárním odvětví a vysvětlit jim, že ceny těchto řešení výrazně klesly, přičemž jejich kvalita naopak vzrostla,“ vysvětluje Ludmila Leškovská z ČRA, která má na starosti dotační Program B2B.

Vlastní řešení pro venkovské školy, postavené na české technologii, Agile Europe představila na úrovni ministrů a jejich zástupců. „Ukázalo se, že uplatnění bude obtížné kvůli centrálnímu rozhodování v sektoru základního školství. Proto jsme se od původního záměru přeorientovali na jiný typ řešení, a sice solárně napájené zavlažovací systémy pro drobné farmáře,“ popisuje ghanské zkušenosti Vladimír Sýs, ředitel Agile Europe. V rámci druhého, zemědělského projektu, který získal dotaci z Programu B2B loni, se česká firma zaměřila na vypracování konkrétních nabídek pro regiony Keta a Tamale.

V obou projektech Agile Europe pokračuje. Solární zavlažovací soustavy, které by pomohly farmářům, prozatím „zamrzly“ na ghanském ministerstvu zemědělství, které deklarovalo zájem o technologie české firmy, k podpisu smlouvy ale nedošlo. „Místní nám doporučují, že by situaci vyřešila naše větší flexibilita z hlediska obchodní etiky, jenže přesně to dělat nechceme,“ doplňuje Vladimír Sýs.

Nadějnější vyhlídky má projekt přenosného zdroje elektřiny pro školy. Solární baterie se Agile Europe namísto ministerstva školství pokouší prosadit s pomocí místního distributora, kterým je společnost Oasis Africa. Ta je schopna nabídnout mobilní solární baterie přímo místním komunitám. Jak Vladimír Sýs dodává, hodnotit projekt pro venkovské školy v Ghaně jako neúspěch, je relativní. „Podle místních jsme nemohli očekávat během dvou let rychlejší pokrok,“ říká ředitel Agile Europe. „Plán nám sice neumožnil uzavřít reálný obchod, ale analýza trhu nám pomohla identifikovat jiné příležitosti,“ zakončuje Vladimír Sýs optimisticky.

BLAHOSLAV HRUŠKA

 

Martin Tlapa o vztazích a příležitostech v Austrálii a na Novém Zélandu