Výkyvy tureckého trhu

Navzdory současné měnové krizi, očekávanému poklesu růstu a dalším problémům zůstává pro nás Turecko nejbližším velkým mimoevropským rozvíjejícím se trhem, již více než dvacet let propojeným Celní unií s Evropskou unií. Ta výrazně usnadňuje obchod se zeměmi EU, kam země vyváží až polovinu svého exportu.

Hlavní město Ankara letos zažívá nejisté období. Foto: Pixabay

Kromě nulových či nízkých tarifních bariér pro průmyslové zboží usnadňuje vstup na trh i uznávání většiny evropských certifikací. Turecko je po USA, Rusku a těsně za Čínou čtvrtým největším exportním trhem pro české firmy mezi zeměmi, jejichž území leží zcela či z větší části mimo Evropu.

Tato 80miliónová země prošla v poslední dekádě a půl velmi silným ekonomickým a infrastrukturním rozvojem, který byl založen mimo jiné na velkém přílivu zahraničních investic a v posledních letech na dostupnosti levných úvěrů. Vysoký růst HDP (7,4 % v roce 2017), stimulovaný zčásti vládní garancí úvěrů a infrastrukturních investic, byl všeobecně považován za přehřátý.

Turecká lira vlivem rostoucí inflace a vysokého zadlužení zejména privátního sektoru v cizích měnách jen letos vůči dolaru oslabila o 40 % (nejvíce z měn emerging markets), což zastavilo v posledních letech výrazný růst exportu českých firem. Přesto objem vývozů v loňském roce překonal 53,3 miliard a obchodní přebytek 18 miliard korun.

Urbanizace, populační růst

Tradičně se vyváží automobily (jen Škoda Auto jich loni prodala přes 26 tisíc) a součástky pro místní silný automobilový průmysl, které loni tvořily asi 37 % českých vývozů, strojírenské produkty a široká škála spotřebního zboží. Dosavadní poptávka po českém zboží vyplývala také z rychlé urbanizace Turecka a zmiňovaného stavebního boomu, kde se uplatňuje široká škála produktů jako například elektrická zařízení, klimatizační jednotky, čerpadla, kotle a ventily.

V Turecku je dvacítka měst s populací přes milion obyvatel, které se infrastrukturou chtějí vyrovnat zemím Evropské unie a například ve městech Konya a Eskišehir jezdí nejmodernější tramvaje české výroby. Třímiliónový Izmir provozuje inteligentní řízení městské dopravy, realizované konsorciem AŽD Praha a Cross Zlín. Přední čeští výrobci zdravotnických potřeb a zboží jsou díky růstu privátních nemocnic v poslední dekádě také zastoupeni.

Kvůli populačnímu růstu a vysokému počtu tří a půl milionu syrských uprchlíků existuje stále velká potřeba bytů a civilní infrastruktury jako například nemocnic. Zvýšení úrokových sazeb v reakci na pokles hodnoty turecké liry a převis nabídky však povede k poklesu v tomto sektoru. Turečtí stavební kontraktoři, po Číně světově druzí největší vývozci stavebních prací, jsou však agilní po celém světě, nové čtvrtě vybudovali nejen v Moskvě, Petrohradě ale i v metropolích zemí Zálivu a Střední Asie.

Pokud si český dodavatel najde většího tureckého odběratele v tomto segmentu a osvědčí se mu, má šanci, že jeho výrobky budou využity i v jiných zemích. Nutno však podotknout, že turečtí kontraktoři průmyslových staveb mají na své subdodavatele vysoké nároky, co se týče objemu, kvality, flexibility a schopnosti dodržet termíny dodávek, aby jejich projekty v zahraničí nenabraly skluz.

Hlavně špičkové technologie!

Turecko má vysoké ambice rozvíjet domácí technologickou a strojírenskou produkci, což například v segmentu dopravních prostředků či průmyslových komponent vytváří stále větší konkurenci všem dovozcům. Na druhou stranu růst tureckého strojírenství a obranného průmyslu, u nichž je potřeba využít špičkové stroje s maximální přesností, nabízí příležitosti českým výrobcům obráběcích a testovacích technologií či produktů s vyšší technickou náročností, které jsou vyvíjeny na míru zákazníka. Vláda silně podporuje „národní“ zbrojní projekty, a i v jiných průmyslových sektorech usiluje o transfer výroby a technologií.

V oblasti důlní bezpečnosti a technologií jsou české firmy na trhu také zastoupené a mají co nabídnout s ohledem na sice pomalé, ale přece jen zvyšování bezpečnostních a technických standardů tureckých dolů. V této oblasti se česko-turecká expertní spolupráce a firemní kontakty dobře rozvíjí i s podporou českého velvyslanectví v Turecku.

Tradiční oblast energetického strojírenství, kde v minulosti působil například Škodaexport, je jako sektor kromě projektů obnovitelných zdrojů v útlumu z důvodu přebytku produkčních kapacit tradičního typu (uhlí, plyn) oproti optimistickým predikcím a také kvůli pomaleji rostoucí spotřebě a regulaci cen elektřiny.

Firma ENERGO-PRO v Turecku staví dvě přehradní elektrárny, na snímku projekt Alpaslan 2. Foto: ENERGO-PRO

První výrobní investice

Naopak sektor obnovitelných zdrojů se rychle rozvíjí i s podílem českého investora ENERGO-PRO, který v současnosti staví velké přehradní elektrárny o výkonu 95 MW a 280 MW. Součástí jeho podnikání je otevření nové továrny v Ankaře na výrobu turbín a generátorů s kapacitou 10-50 MW, historicky první české výrobní investice v Turecku s ambicí obsluhovat široký domácí trh. Turecká vláda podporuje právě tento typ technologických výrobních investic nejen přímými pobídkami, ale i zvýhodněním feed-in tarifu pro provozovatele v Turecku vyrobené technologie.

Ačkoliv je vzájemný agrární obchod z českého pohledu v pochopitelném deficitu, český skot je v Turecku vysoce ceněn pro svou užitkovost a kvalitu. Čeští chovatelé loni vyvezli dobytek za téměř miliardu korun, což tvořilo až 19 % tureckých importů chovného skotu. Díky vládním pobídkám i snaze rozšířit a zlepšit domácí chov, existuje prostor pro vývoz krmných směsi, vakcinace a léčiv pro hospodářská zvířata.

Na co si dát pozor?

Zatímco turistický ruch se dobře vzpamatoval z otřesu v roce 2016, příliv zahraničních investic (FDI) nadále klesá z globálních i domácích příčin. V Turecku nastává hospodářské zpomalení, které i v závislosti na vládní fiskální a měnové politice může být razantní či pozvolnější. Klíčové bude mimo jiné udržet kurz turecké liry, jejíž další oslabování zvyšuje částečně dolarový dluh soukromého sektoru a významně ovlivňuje růst inflace, která je na 14letém maximu.

Inflace se odráží jak v klesající spotřebitelské poptávce, tak v horšící se platební morálce v některých sektorech, které jsou s ní přímo spojeny (rezidenční stavebnictví, navázaná část chemického průmyslu, maloobchod), nebo jsou silně závislé na dovozu surovin či meziproduktů za valuty (petrochemie). Špatnou zprávu pro české exporty je i silný pokles domácího trhu s automobily.

Jiné, silně proexportně orientované sektory, však nejsou příliš závislé na momentálních výkyvech domácí poptávky či zásadně ovlivněné kurzovou fluktuací. Domácí automobilový průmysl zvýšil meziročně exporty o 17 %. Z této oblasti se také objevují zájemci o možné výrobní investice v ČR, které zatím z Turecka úplně chybí.

V sektoru staveb průmyslových celků (EPC), částečně strojírenství a některých segmentů potravinářství lze očekávat, že budou nadále růst i v závislosti na silné poptávce v EU. Na tureckou ekonomiku a jednotlivé sektory se nikdy nelze dívat schematicky a je nutno analyzovat pozici a finanční sílu, respektive zadlužení jednotlivých firem, z nichž některé jsou silní globální hráči.

Rizika vývoje turecké ekonomiky se odrazila i v červnovém přehodnocení kategorizace stupně rizikovosti v rámci OECD ze stupně 4 na 5 v rámci sedmibodové škály. Nic z toho pochopitelně nehraje ve prospěch českých vývozců. Jako na mnoha mimoevropských trzích je v Turecku důležitá „due diligence“ při hledání vhodného obchodního partnera, s nímž je nezbytné se vždy dobře osobně seznámit.

ERIK SIEGL, do srpna 2018 byl obchodním radou v Ankaře

 

Státní tajemník MZV Miloslav Stašek o prioritách ministerstva