RUSKO CHCE BÝT PÁTOU NEJVĚTŠÍ EKONOMIKOU SVĚTA.

JE TO REÁLNÉ?

Jaká byla ekonomika rozlohou největší země světa v loňském roce? Hnala se vpřed jako supící lokomotiva nebo se spíše líně cválala jako raněný kůň, který dokonce na jednu nohu kulhá? Jsou Rusové demograficky schopni svoji ekonomiku zvednout sami nebo se budou muset otevřít masové migraci, aby měl kdo pracovat? A bude energetika i nadále hlavním oborem, nebo se přidají další – zemědělství nebo něco jiného?

Moskva se stále více profiluje jako moderní centrum mezinárodního byznysu, ale ekonomické rozdíly mezi regiony zůstávají v Rusku obrovské. Foto: Shutterstock

Loňský rok proběhl v ruské ekonomice na tamní poměry dost ospale. Centrální banka podpořila růst snížením základní úrokové sazby na 6,25 %, nicméně reálné příjmy obyvatel spíše – v lepším případě – stagnovaly, což se negativně odrazilo na spotřebitelské poptávce. V Rusku mají prostředky na investice hlavně velké firmy a vláda; střední podniky a občané mají do kapsy daleko hlouběji. Naději na rychlejší růst nabízí vládní – takzvané národní – programy, jež se mají stát nejdůležitějšími ekonomickými rozvojovými aktivitami do roku 2024. Mají zajistit, že se Rusko v roce 2030 stane pátou největší ekonomikou světa.

STABILITA, ALE NÍZKÝ RŮST

Makroekonomická stabilita Ruska stojí na snižující se inflaci (3,4 – 3,5 %), nízké nezaměstnanosti (4,7 %) a přebytkovém rozpočtu, kterého se vláda plánuje držet i v letech 2020-22. Stabilní cena ropy typu Urals, kterou Rusové vyváží na zahraniční trhy, také přispěla ke stabilitě příjmů státního rozpočtu. Všechny peníze, které Rusko utrží za ropu nad 40 dolarů za barel, směřují do Fondu národního blahobytu. Díky těmto faktorům má země nízký státní dluh (12 % HDP) a finanční trhy ji berou jako seriózního emitenta státních dluhopisů.

Ekonomický růst byl ale v loňském roce nízký (1,3-1,4 %). Vláda by chtěla, aby letos převýšil dvě a v roce 2021 dokonce tři procenta, nezávislí analytici i státní Účetní dvůr ale tvrdí, že ekonomika nemá sílu, která by dokázala takový růst zajistit.

Mikroekonomicky je situace složitá. Vyšší úroveň inflace než (v rublech vyjádřený) ekonomický růst znamená, že reálný příjem na hlavu se snížil. Vládní investiční výdaje se teprve mají rozběhnout, a to díky třinácti národním programům, které definují hlavní směry investiční politiky do roku 2024 (infrastruktura, rozvoj Dálného východu, zdravotnictví, demografie a další). Hlavní velké státní podniky (Gazprom, RŽD, Sberbank nebo Lukoil) mají v průměru o 46 % větší zisky než před pěti lety.

ZÁTĚŽ PRO MALÉ PODNIKY

Nedostatečná pozornost se věnuje malému a střednímu podnikání, které si stěžuje na rostoucí regulatorní zátěž. Důsledkem toho je, že nevznikají nová a lépe placená místa, která by dokázala přebrat lidi odcházející z neefektivních a státem restrukturovaných nebo privatizovaných firem. V ruské ekonomice tak vznikl stav, který se dá označit za „znepokojující klid“ – lidé práci mají, ale nejsou s ní příliš spokojeni a nové příležitosti se neobjevují. Došlo ke zvýšení daně z přidané hodnoty z 18 na 20 procent.

V bankovnictví pokračuje koncentrace, velké banky ovládané nebo blízké státu pohlcují menší, které jsou v problémech nebo pod nucenou správou centrální banky. Státní firmy z obranného průmyslu, které na zahraničních trzích zastupuje Rosoboronexport, musí s pomocí státu restrukturalizovat přes 2,3 trilionu rublů nesplacených úvěrů, což odpovídá zhruba 70 procentům ročního ruského exportu zbraní. Začíná se hovořit o riziku „too big to fail“, tedy existenci velkých firem, jejichž pád by s sebou strhl velkou část ekonomiky a vláda je proto musí ochraňovat.

Rusko je stále silně závislé na příjmech z prodeje ropy a plynu. O to důležitější je pro zemi projekt dostavby plynovodu Nord Stream II. Foto: Shutterstock

OTAZNÍKY KOLEM DOVOZU

U sankcí ze strany Evropské unie, Spojených států a protisankcí z ruské strany je situace nezměněná. Většina firem si na ně zvykla a zařídila se. Ruské potravinářství a zemědělství využívá masivní podpory, které se mu od roku 2014 dostává, kvůli stagnujícím nebo pomalu rostoucím příjmům domácností však asi již příliš růst nemůže. Dovozci strojírenské techniky nejčastěji hledají náhradu za evropské stroje na domácím trhu, v Číně a Indii. Tyto dvě země těží nejvíce na úkor evropských strojírenských firem. Pokračující politika náhrady dovozů (‚импортозамещение‘) dělá dovozcům finálního strojírenského i jiného zboží ze zahraničí stále větší problémy. Firmy stojí před strategickým rozhodnutím: buď Rusko opustit, nebo v něm investovat a získat status domácího výrobce.

Rusko se dál potýká s rostoucí nerovností mezi regiony a demografickými potížemi. Přes polovinu příjmů státní kasy pochází ze čtyř oblastí, které co do ekonomického rozvoje a příjmů obyvatel o hodně předběhly zbytek Ruska (na ropu bohaté Chanty-Mansijská a Jamalo-Neněcká oblasti, metropole Moskva a Petrohrad). Rozvíjí se ještě několik větších měst: Krasnodar, Kazaň, Ťjumeň. Zbytek země zažívá pokles nebo maximálně stagnaci investiční aktivity.

I když hodně oblastí spoléhá na hlasitě propagované národní programy, podle propočtů nebude jejich celkový příspěvek k růstu hrubého domácího produktu větší než 0,6-0,8 % ročně. To na výraznější snížení meziregionálních rozdílů stačit nebude. Regiony, do kterých z politických nebo jiných důvodů směřují velké transfery peněz, jsou skoro bez šance se v dohledné době alespoň přiblížit vyspělejším částem Ruska (severní Kavkaz, Krym, Dálný východ). Moskva a Ťjumeňská oblast také přitahují nejvíce investiční aktivity, skončí v nich třetina všech v Rusku realizovaných investic. Ruská populace se snížila o tři sta tisíc jen během roku 2019. Jediná šance, jak zvýšit ekonomický růst, spočívá v další pracovní migraci, protože produktivita práce ruských podniků je průměrně nižší než třeba evropských firem.

SÍLA PLYNOVODŮ

Významný posun zaznamenaly energetické projekty. Po složitých a dlouhých jednáních se nakonec koncem prosince ruská i ukrajinská strana za přítomnosti Evropské unie domluvily na podmínkách pro pokračování tranzitu zemního plynu. Jednou z ruských podmínek bylo, že Ukrajina odpustí Rusku část dluhu ze Stockholmské arbitráže (zhruba 9 miliard dolarů) a Rusko podepíše pětiletý kontrakt pro tranzit plynu přes Ukrajinu a zaplatí dlužnou částku ve výši asi 3 miliard dolarů ze švédské arbitráže.

Významný posun pro Rusko se odehrál na projektu plynovodu Nord Stream II s plánovanou kapacitou 55 miliard m3 za rok. Dánsko na konci listopadu 2019 po dlouhých dvou a půl letech povolilo dostavbu tohoto strategického projektu. Hlavní realizátor projektu, ruská společnost Gazprom (prostřednictvím NordStream2 AG), v minulosti získal potřebná povolení od Finska, Švédska, Ruské federace a Německa a mohl tak položit více jak 2100 km plynovodu. Pro Česko je projekt Nord Stream II významný – evropský trh s plynem je liberalizovaný a dodávky z Ruské federace na nich stále představují (a do budoucna budou představovat) značný podíl importu. Dokončením projektu Nord Stream II Česko navýší přepravu plynu přes české území, čímž posílí své postavení významné tranzitní země.

Na začátku prosince 2019 byl uveden do provozu nový plynovod Síla Sibiře, který měří asi 2200 kilometrů. Perspektivně by měl mít plynovod roční kapacitu 38 miliard m3 plynu.  V současné době má ale ruská strana k plynovodu připojené naleziště, které dokáže poskytnout ročně pouze 17 miliard m3 ročně. Gazprom podepsal s čínskou společností CNPC dohodu na dodávky plynu na 30 let ve výši 400 miliard dolarů v roce 2014, tedy v době, kdy se Moskva nacházela v izolaci kvůli okupaci Krymu. Přesné podmínky kontraktu nejsou známy, ruští experti však upozorňují, že jeho přínos nebude ani tak ekonomický, jako spíše politický.

POKLES PRODEJE AUTOMOBILŮ

Nových automobilů se v Rusku prodalo 1,6 milionu, což je pokles oproti roku 2018 přibližně o tři procenta. Výrazný růst se nečeká ani letos. Ruské železnice reagují na posílení tranzitní role Ruska v nákladní dopravě mezi Čínou a Evropou, investují proto do modernizace sítě ve směru na Čínu.

Pokračující silný tlak na lokalizaci výroby se nevyhnul ani leteckému sektoru. Ruské ministerstvo průmyslu a obchodu opakovaně deklarovalo záměr investovat v následujících letech do lokalizace letecké výroby desítky miliard rublů a snížit tak ruskou závislost na zahraničním dovozu.

BOJ PROTI PADĚLKŮM

Proti padělanému zboží kolujícímu na ruském trhu se rozhodla Ruská federace zakročit zavedením povinného označování zboží. Do seznamu pro povinné označení bylo v průběhu roku 2019 zařazeno mnoho výrobků z tabáku, kožichy, obuv, parfémy, většina spotřebního zboží, fotoaparáty a pneumatiky. Začátkem roku 2020 se povinnost označování zboží měla začít vztahovat i na všechny vyrobené nebo dovezené léky. Farmaceutické firmy se ale na rozsáhlou a finančně nákladnou změnu nestíhaly připravit. Po několikaměsíční snaze asociací sdružující výrobce léčiv bylo povinné označování odloženo o půl roku, tedy na červenec 2020. Tlak na lokalizaci výroby se projevuje jak ve farmaceutickém, tak zdravotnickém průmyslu. Až třetina tendrů na léky se v Moskvě musela zrušit, protože se do nich nepřihlásily žádné firmy.

Rusku se daří oživovat domácí zemědělský a potravinářský sektor, a to především díky přetrvávajícímu embargu na dovoz některých potravin a státním dotacím do zemědělství. Ty v roce 2019 činily 318,3 miliardy rublů. Podle předběžných výsledků dosáhl růst zemědělské produkce 4 procent. Rekordní byla úroda cukrové řepy, slunečnice a sóji, sklizeň obilí dosáhla hodnoty 121 milionu tun.

Až na některé výjimky Rusko dosahuje soběstačnosti v produkci základních druhů zemědělských komodit (obilí, brambory, vepřové, drůbeží maso a další), proto je nyní hlavním zadáním otevírání trhů pro ruský agrární export. Ruští spotřebitelé ale nejsou vždy spokojeni s kvalitou a narůstajícími cenami domácích potravin. To souvisí například s nízkou efektivitou zemědělské výroby, ztrátami při logistice a skladování, nedostatkem kvalifikovaných odborníků i zastaralými technologiemi. Budoucí státní podpora bude směřovat do zvýšení efektivity, ochrany půdy, ekologického zemědělství a rozvoje venkova (infrastruktura, platy, přilákání odborníků a zajištění důstojného života).

EKONOMIKA POTŘEBUJE LEPŠÍ PALIVO

Odpověď na jednu z otázek ze začátku článku, je tedy taková: ruská ekonomická lokomotiva sice supí, ale žádným závratným tempem se dopředu nežene. Potřebovala by lepší palivo a lepší koleje a tento rok se uvidí, jestli štědře dotované národní projekty s tím nějak pomohou. 

TOMÁŠ HART, obchodní rada, Velvyslanectví ČR v Moskvě

ministr Tomáš Petříček navštívil firmu Linet