Radiolokátory ERA:

ČESKÁ TYKADLA NA SVĚTOVÝCH LETIŠTÍCH 

Jihokorejské letiště Incheon během letošních zimních olympijských her sledovaly letištní systémy pardubické společnosti ERA. Nebylo to poprvé, co vynález pasivních radiolokačních systémů z někdejšího Československa zvýšil bezpečnost letového provozu a tím přispěl ke zdárnému průběhu největšího sportovního svátku. Bylo tomu tak během letní olympiády v Pekingu v roce 2008 i zimní olympiády v Soči v roce 2014.

Namibijci se před fotbalovým mistrovstvím světa v Jižní Africe rozhodli využít sledovací systém z Pardubic pro pokrytí vzdušného prostoru nad celou zemí. Foto: ERA

Se sportem ostatně souvisí i další případ, na který během rozhovoru v pardubickém sídle ERA poukazuje ředitel pro lidské zdroje a komunikaci firmy Milan Starý. Před fotbalovým mistrovstvím světa v Jižní Africe v roce 2010 zbystřili pozornost v sousední zemi Namibii. Bylo jasné, že se frekvence přeletů letadel přes namibijské území výrazně zvýší, a aby Namibijci měli veškeré přelety pod kontrolou, rozhodli se využít sledovací systém z Pardubic pro pokrytí vzdušného prostoru nad celou zemí. Nejenže zvýšili bezpečnost letového provozu, ale díky poplatkům za přelet získali i zdroj příjmů pro státní rozpočet.

Také další země si po dobrých zkušenostech se systémy, které se uplatní při sledování letového provozu na letištích, pořizují systémy celoplošného pokrytí, má jej například i Česká republika. Speciálním případem takového využití technologie je sledování provozu helikoptér nad ropnými plošinami v Severním moři využívané nizozemskou obdobou českého Řízení letového provozu.

Celkově společnost ERA – dnes součást skupiny Omnipol – dodala své radiolokační systémy (jak výše zmíněné civilní, tak vojenské) do 65 zemí, její roční tržby v posledních letech přesahují miliardu korun. Původní vojenská technologie – nyní pod značkou Věra, která navazuje na předchozí Tamaru, Ramonu a Kopáč, a obecně známá díky schopnosti vidět veškerá letadla včetně „neviditelných“ amerických letadel Stealth – v novém tisíciletí nachází stále častěji i civilní využití. Na rozdíl od aktivních radarů pasivně radiolokační systémy samy žádné signály nevysílají, dokáží ale zaznamenat elektromagnetické signály letadel, lodí či pozemních vozidel. Detekují třeba automobily na letištích a brání tak jejich kolizi s letadly při špatné viditelnosti.

Nejen „civil“, ale i obrana

Být diskrétní a „neviditelný“, tedy vidět a nebýt viděn, je odjakživa DNA radiolokátorů z Pardubic – původně z tamní Tesly, jejímž je dnes ERA jedním z nástupců. Zatímco aktivní radary vysílají signály, které umožňují jejich zaměření a případně i likvidaci, v případě pasivních systémů pilot letounu ani netuší, že ho sledují. Také proto si dva mobilní systémy Věra (oficiální název poslední generace je VERA-NG) objednala Severoatlantická aliance a po jejím vzoru i řada dalších zemí. Větší část byznysu firmy ERA tak dnes tvoří vojenské zakázky, což zjevně souvisí se složitou geopolitickou situací. Zároveň ovšem jednotlivé země věnují stále větší pozornost bezpečnosti řízení letového provozu, což je skvělou zprávou pro civilní aplikace.

Pokud srovnáváme jednotlivé kontinenty, tradičním trhem pro ERA je dlouhodobě Evropa. Největší nárůst ovšem zaznamenává Asie. „Staví se tam řada nových letišť, mnoho dalších jejich provozovatelé modernizují,“ říká Milan Starý. ERA po dobré zkušenosti s „olympijským“ systémem na letišti v Pekingu dodá přehledový systém i druhému, zbrusu novému letišti v Pekingu, kde vyhrála výběrové řízení a získala také jako jedna z mála firem speciální čínskou certifikaci. Mezi letiště s vůbec nejvyšším počtem přijímacích stanic patří také další asijské letiště – malajsijské Kuala Lumpur, kde ERA loni navíc podepsala kontrakt na poskytování navazujících služeb.

Zatímco v civilním sektoru už společnosti vyrostla řada konkurentů – největším je americký Sensis, který dnes patří do skupiny švédského Saabu, v obranných technologiích její systém VERA nemá konkurenci, je celosvětově unikátní. Důvodem omezené konkurence ve vojenské oblasti je složitost systému Věra, který je multifrekvenční, na rozdíl od civilních monofrekvenčních. „Součástí systému je poměrně složitý software, který vyhodnocuje přijímané signály ze  čtyř stanic a pomocí matematické kalkulace určuje pozici objektu. Navíc je schopen jej i identifikovat pomocí signálové analýzy. Tady stále máme značný náskok díky dlouhodobé, zhruba padesátileté, zkušenosti,“ vysvětluje Milan Starý.

Od letní olympiády v roce 2008 je možné česká „tykadla“ z Pardubic zahlédnout i na letišti v Pekingu. Foto: ERA

Další převratný vynález?

Vynález starý padesát let není možné patentovat, protože fakticky jde o „objev využívání fyzikálních principů“. Na první pohled je tedy jen otázkou času, kdy všichni možní konkurenti ERA svými technologiemi doženou. ERA si ale chce svůj náskok podržet – zůstává firmou silně orientovanou na výzkum a vývoj. Zabývá se jím třetina zaměstnanců z celkových zhruba čtyř stovek.

Prezident Asociace obranného a bezpečnostního průmyslu Jiří Hynek se dokonce domnívá, že právě budoucí produkt ERA by se mohl stát vlajkovou lodí nových českých technologií v tomto odvětví. Jde o projekt s pracovním názvem Tichý strážce, který ostatně výstižně popisuje vše, čím se zatím ERA zabývala. Tichý strážce na rozdíl od Věry umí něco jiného – nezachytává signály, které vysílá samotné letadlo, ale jeho stopu v elektromagnetickém prostředí. „Je to nový trend. V prostoru, kde funguje radiové záření třeba díky vysílání FM, letadlo fakticky vytváří právě takovou stopu,“ popisuje směr nového vývoje Jiří Hynek, který se sám v minulosti zabýval informačními technologiemi.

Stejně jako aktivní radary a pasivní systémy, má také nová technologie svoje přednosti a slabiny. Aktivní radar má velký dosah, ale je vystopovatelný. Věra vidět není, ale je závislá na vysílaném signálu. Radiolokátory typu Tichého strážce pak mohou být velmi užitečné při sledování cílů, které ani nemusejí nic vysílat, zato na kratší vzdálenost od přijímací stanice. Budoucnost je proto v kombinaci různých typů sensorů a technologií. Nový systém by se mohl podle Milana Starého hodit například při ostraze strategických objektů: jaderných elektráren či průmyslových areálů proti bezpilotním letounům. Optimálně by měl vidět i drony, jejichž stále častější výskyt ve vzdušném prostoru se stává značným bezpečnostním rizikem.

Na vývoji podobné technologie PCL (Passive Coherent Location) ovšem pracují i v dalších zemích. Původně se tímto směrem vydala i velká americká zbrojovka Lockheed Martin, ale na rozdíl od Čechů, Němců, Poláků a dalších takto zaměřený vývoj zastavila. Čas ukáže, zda to bylo unáhlené rozhodnutí.

Sovětské zaváhání

Generální ředitel společnosti ERA Viktor Sotona v nedávném rozhovoru pro časopis Komora připomněl, že Sovětský svaz kdysi v rámci východního bloku přenechal bádání na alternativních sledovacích systémech právě Československu: „Rusové tehdy měli pocit, že to je neperspektivní, tak nám to nechali, ať si s tím hrajeme.“

Výsledkem výzkumu v ústavu radiolektrotechniky v Brně a následně vývoje v pardubické Tesle ale k překvapení mnohých byla světově unikátní technologie. Tesla a později její nástupce ERA se staly „tvůrci trhu“ – dnes už je pasivní radiolokace jednou z uznávaných technologií pro sledování vzdušného prostoru a řízení letového provozu.

Není vyloučeno, že podobně jako kdysi Sověti, nyní podcenili další směr vývoje moderních monitorovacích technologií Američané. Pořád tu samozřejmě zůstává otazník, žádný výzkum nemá předem jistý komerční úspěch. Celá historie ERA ale ukazuje, že mnohdy se vyplatí vytrvat.

JAN ŽIŽKA

 

Diskuse s ekonomy během porady ekonomických diplomatů