PRODLOUŽENÁ RUKA EKONOMICKÉ DIPLOMACIE

České zájmy v zahraničí hájí nejen profesionální diplomaté, ale i více než dvě stovky honorárních konzulů. Příběhy tří z nich dokládají, že bez dobrých kontaktů a skutečného zájmu o Česko se jejich čestná práce vykonávat nedá.

Na 170 honorárních konzulů se letos v červnu sjelo do Prahy. Foto: MZV

Na 15. duben 1982 si Paul Van denbempt dobře pamatuje. Vlámský obchodník tehdy poprvé přiletěl do Prahy a prožil malý kulturní šok. „Původně jsem směřoval do Jižní Afriky, ale na poslední chvíli jsem změnil zaměstnavatele a ocitl se tak v tehdejším Československu. Praha byla zoufale šedivá,“ vypráví Paul Van denbempt, obchodní zástupce, jehož doménou jsou nákladní vozy a stavební technika. Z epizody, o níž si myslel, že bude jen okrajová, se stalo partnerství, které přečkalo tři desetiletí. S českými firmami belgický manažer spolupracuje dodnes. A v roce 2000 se nadto stal českým honorárním konzulem pro Vlámsko. Tedy čestným a neplaceným reprezentantem dobrého jména Česka v zahraničí.

„Projít výběrem nebylo jednoduché, v mém případě bylo řízení tříkolové,“ vzpomíná belgický byznysmen na proces, v němž ho Ministerstvo zahraničních věcí (MZV) jmenovalo honorárním a o deset let později pak generálním honorárním konzulem. Ve funkci se prý rozhodně nenudí. „Pomáhám v Bruselu českým úředníkům v často zapeklitých kauzách, které se týkají českých občanů. V Antverpách pak na sebe beru reprezentativní funkce, Česko často zastupuji na nejrůznějších kulturních akcích,“ vysvětluje Paul Van denbempt. „Beru to jako službu zemi, která mi toho hodně dala a která se pojí s podstatnou částí mého života,“ dodává.

Konzulský slet  

Paul Van denbempt je jedním z 214 čestných diplomatů, kteří se rozhodli, že budou Česko ve světě reprezentovat na své náklady. A zároveň jedním z těch, kteří koncem letošního června dorazili do Prahy na setkání honorárních konzulů. Konzulský „slet“ nebyl výjimečný jen tím, že se podobná akce naposledy uskutečnila před pěti lety, ale i svým teritoriálním rozsahem. Černínský palác hostil na 170 účastníků ze šesti kontinentů. Honorární konzulové tvoří pestrou síť na mapě české diplomacie a najdeme je nejen v zemích, kde je Česko tradičně silně zastoupeno, ale i v destinacích, kde naopak ministerstvo zahraničí žádné své vyslance nemá. Sem patří třeba Lichtenštejnsko, Island, Bolívie či Mosambik.

„Honorár“ zdaleka není jen funkce, která se dobře vyjímá na vizitce. Činnost těchto konzulů je svázána mnoha pravidly. Nesmí se například na úkor funkce obohacovat v byznysu, mají zakázanou politickou činnost a mimo jiné také musejí dodržovat úřední hodiny v kanceláři, jejíž provoz není dotován. Nárokovat si toho příliš nemohou: kromě kulatého razítka dostanou z Černínského paláce například portrét hlavy státu. Práce těchto čestných diplomatů přitom zdaleka nespočívá jen v kulturní nebo turistické sféře, významně se uplatňují také v byznysu. „Honorární konzulové doplňují naši diplomatickou síť. Jsou to právě oni, kdo nám pomáhají navazovat ekonomické styky, hledají partnery a tím přispívají k naplňování cílů ekonomické diplomacie,“ řekl ministr zahraničí Tomáš Petříček na červnovém setkání honorárních konzulů.

Výrobce řetězů

Typický je v tomto ohledu příběh rakouského podnikatele Ägyda Pengga, majitele skupiny pewag group, která se specializuje na výrobu řetězů. Do Česka se poprvé za byznysem vydal v roce 1993. Ani na něj zpočátku země neudělala žádný velký dojem. „Tehdy to tady bylo všechno šedé, ale věděl jsem, že v době mezi dvěma světovými válkami patřilo Československo mezi nejvyspělejší průmyslové země Evropy a bylo na co navazovat. Potenciál tady byl veliký, což se poznalo mimo jiné tím, že jste za použití jednoduchých technologií uměli vyrábět dobré výrobky,“ říká majitel firmy, jejíž kořeny sahají do kovárny písemně doložené již v 15. století.

Dnes pewag v Česku působí na čtyřech místech ve východních Čechách a dohromady tu zaměstnává přes 500 lidí. Sám Ägyd Pengg se v Česku nestará jen o svůj byznys, ale také o šíření dobrého jména země, v roce 1997 se stal naším honorárním konzulem pro Štýrsko. „Mým úkolem je podporovat vzájemné kontakty, prezentovat Česko, a to nejen ve sféře kultury, ale i z hlediska ekonomického. Osobně tuhle práci dělám rád,“ vypráví rakouský podnikatel. Často prý třeba od přátel dostává otázku, zda se v Česku vyplatí investovat nebo tu rozjet výrobu. „A vždy odpovídám, že jednoznačně ano. Pro pewag to byl šťastný krok a přál bych ho i ostatním,“ dodává. Jít příkladem mu navíc není zatěžko. „Česko má dobrou hospodářskou politiku, vlastně to úplně nejdůležitější je nic zásadního neměnit a pokračovat v tomto kurzu. Byť to pro mnoho investorů nemusí být výhodné, protože to také znamená růst platů. Jsem si ale jistý, že Češi si to zaslouží,“ říká Ägyd Pengg.  Podle něj je síť honorárních konzulů důležitá, vyzdvihuje ale také roli české ekonomické diplomacie v podobě státních agentur a zastupitelských úřadů v zahraničí. „Páteří ekonomiky jsou malé a střední firmy, které tu mají zastání. Jsem rád, že si to Česko uvědomuje a vynakládá na to odpovídající prostředky,“ uzavírá rakouský byznysmen.

Etika byznysu   

Kdo má šanci stát se honorárním konzulem? MZV na to jednotný klíč nemá. Měla by to být ale osobnost, která má dobré renomé, kontakty, samozřejmě se o Česko živě zajímá a v tom ideálním případě ještě mluví česky. Mezi čestnými konzuly proto také najdeme i řadu exulantů. Je to i případ Jaroslava Jelínka (Jerryho Jelineka), který do Kanady emigroval koncem 70. let minulého století a stal se uznávaným odborníkem na zpracování seismických dat. Kromě svého byznysu se ale aktivně věnuje také českým firmám a občanům. A to dokonce v unikátní, dvojjediné roli. Jaroslav Jelínek je nejen generálním honorárním konzulem v Calgary, v tomto kanadském městě také vede i pobočku státní agentury CzechTrade. A jak sám říká, obě funkce se výborně doplňují.

„Tady v Kanadě, kde obecně panují velké nároky na etiku byznysu, je to ideální spojení. Mimo jiné mi to umožňuje jednat přímo se zástupci kanadských ministerstev nebo samospráv, kteří by mě jinak jako byznysmena považovali za lobbistu,“ vysvětluje Jaroslav Jelínek. Zároveň ale upozorňuje, že jak v roli konzula, tak ve funkci reprezentanta CzechTrade se někdy setkává i s nepochopením. Nikoliv ze strany Kanaďanů, ale českých firem, které si někdy neuvědomují, kde jsou limity ekonomické diplomacie. „My umíme najít a zprostředkovat kontakty, udělat průzkum trhu a dát doporučení, prodávat výrobky či služby za české firmy ale nemůžeme. Kdo chce být na kanadském trhu úspěšný, bez svého obchodního zástupce se neobejde,“ upozorňuje Jaroslav Jelínek.

Zkušený byznysmen s pětatřicetiletou praxí přidává na závěr ještě jeden postřeh. „Vztahy s českými profesionálními diplomaty z Kanady i USA mám opravdu nadstandardní. Tím, že sídlím v západní části Kanady, kde profesionální zastupitelský úřad není, jsme společně schopni pokrýt našimi službami vskutku celou zemi. Mít takto propojenou síť vidím jako velký bonus,“ uzavírá Jaroslav Jelínek.

BLAHOSLAV HRUŠKA

 

Export do Velké Británie