Požáry v Amazonii rozštěpily EU. Část Evropy teď brzdí obchod s Jižní Amerikou

Obchodní války ohrožují evropskou ekonomiku a Brusel nabízí razantní odpověď. Zatímco Spojené státy soupeří s Čínou, Evropská unie hledá cesty, jak posílit ekonomické vztahy s jinými oblastmi světa. Silným hospodářským impulzem pro starý kontinent se měla stát červnová dohoda o volném obchodu se sdružením Mercosur, které zahrnuje Brazílii, Argentinu, Paraguay a Uruguay. Část vlád evropských států ale dává najevo, že ji kvůli požárům v brazilském amazonském pralese zatím neschválí. Jiné země a průmyslové asociace v celé EU naopak vidí v obchodu s Jižní Amerikou obrovskou příležitost.

Evropa řeší dilema, jak reagovat na požáry brazilských pralesů. Ilustrační foto: Shutterstock

„Dojednání dohody s Mercosurem trvalo více než dvacet let,“ poznamenává český ekonomický diplomat Tomáš Hart, který donedávna působil v Argentině. Dohodu, která přináší postupné odstraňování cel na auta, jejich díly, stroje, chemikálie, léky a další produkty, ještě musí posvětit jednotlivé členské země EU. Nejvyšší představitelé některých zemí Unie tvrdí, že jim v tom brání požáry pralesů, které údajně mají faktickou podporu brazilského prezidenta Jaira Bolsonara. Ten to odmítá. Cílem francouzského prezidenta Emmanuela Macrona nebo irského premiéra Lea Varadkara je vytvořit tlak na brazilskou hlavu státu, aby proti vypalování „zelených plic naší planety“ rázně zakročila.

Skutečným důvodem odporu pro volnému obchodu s Mercosurem ale nemusí být jen současná situace v Amazonii. Ekonom a člen Evropského hospodářského a sociálního výboru Petr Zahradník mluví o testu odolnosti obchodních dohod, které EU uzavírá se zeměmi, jejichž „ekonomická vyspělost propastně zaostává za průměrem EU“. To se kromě Mercosuru týká například i nedávno uzavřené dohody s Vietnamem. „Tato teritoria budou v uvolněných podmínkách především cenově a nákladově konkurovat mnohem dražší evropské produkci,“ napsal Petr Zahradník pro časopis MED.

Obnova koloniálních praktik?

Ekonom Zahradník poukazuje na rozdíl oproti dřívějším dohodám EU s Kanadou nebo Japonskem, které umožnily uvolnění obchodních a investičních bariér mezi přibližně stejně vyspělými partnery. Pokud by se hospodářské rozdíly mezi EU a Mercosurem v budoucnu nezmenšovaly, podle Zahradníka dokonce hrozí, že „Evropská unie bude čelit riziku obvinění z obnovy koloniálních praktik z dávných dekád a století.“

Zatímco evropská průmyslová sdružení dohodu prosazují, proti jsou zvláště zemědělské asociace, které se obávají silnější konkurence agrárních produktů ze zemí Mercosuru – včetně těch neznámějších artiklů jako hovězí maso, sója nebo cukr. Rozpory mezi evropskými zájmovými organizacemi logicky odpovídají tomu, jak vypadá současná obchodní výměna. „Základem obchodu EU s Mercosurem je vývoz evropského průmyslového zboží a dovoz zemědělských produktů a potravin,“ upozorňuje Tomáš Hart. Ekonomický diplomat také zmiňuje, že evropské firmy by měly být vůbec první na světě, jimž vlády zemí Mercosuru zajistí stejné podmínky ve výběrových řízeních jako domácím společnostem.

Právě z evropských zemí, které dnes hrozí zablokováním dohody s Mercosurem kvůli požárům v Amazonii, už během dřívějších jednání o volném obchodu zaznívaly silné protesty tamních farmářů. „Francouzský zemědělec jako symbol odporu a protestu proti obchodním dohodám není překvapením,“ uvádí Petr Zahradník. Tomáš Hart připomíná, že zájmy agrárního sektoru hrály během vyjednávání o dohodě s Mercosurem velkou roli také například v polském postoji.

Brazilský prezident Jair Bolsonaro pak na výtky ohledně požárů v Amazonii reaguje protiargumentem, že dohoda EU-Mercosur může ztroskotat spíše na postoji francouzských zemědělců.

Schválení dohody mezi EU a Mercosurem by povzbudilo vývoz hovězího masa z brazilských farem do Evropy. Foto: Shutterstock

Rakouská brzda

Kromě požárů v pralesech, o kterých kromě Francouzů a Irů mluví třeba také Lucemburčané, a sporů kolem zemědělství nicméně zaznívají i další argumenty proti dohodě s Mercosurem. Před několika dny ji v předvolební atmosféře odmítli poslanci všech hlavních rakouských politických stran. Kromě ochrany životního prostředí argumentovali ochranou spotřebitelů, pracovními podmínkami zaměstnanců, podmínkami pro chov zvířat i lidskými právy. Ve všech těchto oblastech údajně země Mercosuru zaostávají a dohoda s EU nedává dostatečné záruky, že by se to mohlo zlepšit.

Také Petr Zahradník píše o riziku, že se v souvislosti s obchodními dohodami EU bude ve větší míře akcentovat sociální a environmentální dumping: „Lze si jen těžko představit, jak budou obě strany vykládat a interpretovat problém, kdy pracovní aktivity jsou vykonávány dětmi za podmínek, které by nikde v Evropě neprošly, či jak dopad ekonomických aktivit na životní prostředí v příslušných zemích je z evropského pohledu též neakceptovatelný.“

Rakouští poslanci podle některých hodnocení dohodu EU-Mercosur fakticky zablokovali. Zavázali totiž vládu ve Vídni, aby ji vetovala. Mluvčí Evropské komise v této souvislosti uvedla, že ratifikace ještě ani nezačala a dohoda nyní prochází právní revizí před finalizací textu. Ať tak či onak, je jasné, že směřování k volnému obchodu mezi Evropou a Mercosurem je spíše záležitostí let než měsíců.

Případ Mercosuru ukazuje, že Evropská unie je nyní v přístupu k obchodním dohodám silně rozštěpena. Zatímco jedni chtějí jejich blokováním – vlastně ve stylu amerického prezidenta Donalda Trumpa – dosáhnout ústupků, druzí upozorňují, že právě příslušná ustanovení obchodních dohod umožňují mnohem efektivnější přístup. Rakouská federace průmyslu v souvislosti s postoji tamních politiků „varovala před mýty kolem volného obchodu“ a upozornila, že dohoda s Mercosurem zahrnuje závazky vůči klimatické dohodě z Paříže a také k boji proti odlesňování v Amazonii. A právě plnění této závazků by mohla EU díky schválení dohody vyžadovat.

Německé dilema

Velmi jednoznačný byl v tomto ohledu postoj německé kancléřky Angely Merkelové (CDU). Kdyby se podle ní Evropská unie rozhodla neratifikovat obchodní dohodu s Mercosurem, nesnížilo by to ilegální vypalování brazilského deštného pralesa ani o hektar. Naopak. Podobně to vidí také ministr zahraničí za sociální demokraty Heiko Maas. Právě dohoda s Mercosurem podle něj umožňuje tlačit na Brazílii, aby s požáry něco udělala. Heiko Maas zároveň vyzval prezidenta Bolsonara, aby si uvědomil, že environmentální a klimatická politika jsou významnou součástí dohody EU-Mercosur. I další vládní činitelé jako ministr rozvoje Gerd Müller (CSU) ale upozorňují, že boření mostů k brazilské vládě deštným pralesům nepomůže.

Podobný postoj zaujímají další země, které v dohodě s Mercosurem vidí především velké příležitosti na trzích latinskoamerických zemí – Španělsko se svými tradičními vztahy v oblasti, Velká Británie nebo Nizozemsko. Evropští advokáti volného obchodu s Brazílií, Argentinou a dalšími zeměmi navíc argumentují, že pokud se EU stáhne, otevře v Jižní Americe ještě větší prostor Spojeným státům nebo Číně. Z druhé strany zaznívá názor, že dohoda s Mercosurem sice obsahuje také environmentální ustanovení, ale chybí v ní mechanismus, který by donutil příslušné závazky vymáhat.

Zároveň platí, že názorově rozštěpená není pouze Evropská unie, ale také jednotlivé země. Německo je typickým příkladem. Analytik mezinárodních vztahů Oliver Stuenkel, který působí v brazilském Sao Paulu, ve svém článku pro magazín Americas Quarterly poukázal na důvody zásadního německého rozporu. Spolková republika na jedné straně může díky dohodě s Mercosurem hodně ekonomicky získat, na druhé straně je Německo domovem nejsilnějšího environmentálního hnutí v Evropě.

Oliver Stuenkel cituje berlínského diplomata, který připomíná situaci z roku 2015 – na 250 tisíc Němců tehdy vyšlo do ulic, aby protestovalo proti tehdy chystané dohodě TTIP mezi EU a Spojenými státy. A téma Amazonie má pro německé ekologické aktivisty „posvátný status“. Pokud by Zelení získali větší vliv na vládní politiku v Berlíně, mohl by se změnit i oficiální postoj Německa.

Nejistota v Mercosuru

A jak vypadá pohled z druhé strany Atlantiku? Má vůbec prezident Bolsonaro zájem na tom, aby dohoda Mercosuru s Evropskou unií skutečně vstoupila v platnost? Vše tomu nasvědčuje. Ekonomický diplomat Tomáš Hart poukazuje na skutečnost, že od nástupu prezidenta Bolsonara je Brazílie nejaktivnějším zastáncem volného obchodu v Mercosuru, zatímco předtím to byla spíše Argentina.

Dohoda s Evropskou unií byla z hlediska Mercosuru velkým úspěchem. „Konečně se podařilo uzavřít dohodu s tak významným obchodním blokem evropských zemí,“ říká Tomáš Hart. Jair Bolsonaro dal ale také najevo, že si Brazílie pod jeho vedením do záležitostí kolem amazonských pralesů mluvit nenechá. Zatímco francouzský prezident Macron považuje „plíce planety“ za záležitost, kterou musí řešit celý svět, Jair Bolsonaro v takovém postoji vidí vměšování, jež připomíná dobu kolonialismu.

Celková vnitřní soudržnost Mercosuru je nicméně do budoucna nejistá, byť důvodem rozporů v tomto případě zjevně nebudou amazonské pralesy. Zastánce volného obchodu Bolsonaro už dal najevo, že očekávané vítězství argentinského kandidáta Alberta Fernándeze v podzimních prezidentských volbách by mohlo dokonce vést k rozpadu tohoto regionálního uskupení. Brazilský prezident – stejně jako řada analytiků – očekává, že Alberto Fernández bude prosazovat silně ochranářskou obchodní politiku.

JAN ŽIŽKA

 

Sektorové rozvojove platformy