MIMOŘÁDNÁ LINKA BRUSEL – TOKIO

Donald Trump je největším nepřítelem volného obchodu na zeměkouli. Takový může být jeden pohled na věc. Na druhé straně mohou mnozí Trumpovi zastánci tvrdit, že svým svérázným – ale údajně promyšleným – přístupem ve skutečnosti nakonec dotlačí své partnery (či protivníky?) k opravdu svobodnému a férovému ekonomickému pořádku bez jakýchkoliv obchodních bariér.

Volný obchod má budoucnost. Takový je vzkaz z červencového summitu EU a Japonska. Zleva šéf Evropské komise Jean-Claude Juncker, japonský premiér Šinzó Abe a předseda Evropské rady Donald Tusk. Foto: © European Union , 2018   /  Source: EC – Audiovisual Service   /   Photo: Etienne Ansotte

Ať už mají pravdu ti či oni, jedno je jisté – Donald Trump paradoxně volný obchod skutečně podpořil. Řada ostatních hráčů ve světové ekonomice se totiž kvůli Trumpovým hrozbám vůči stávajícím obchodním ujednáním rozhodla uzavírat vzájemné dohody bez Spojených států a nechat Ameriku tak trochu stranou.

Typickým příkladem je Dohoda o ekonomickém partnerství mezi Evropskou unií a Japonskem, podepsaná letos v létě. Kdysi se mluvilo o tom, že globální kapitalistická ekonomika připomíná trojúhelník se třemi vrcholy – Spojenými státy, Evropou a Japonskem. Na posilování obchodu bez cel a jiných, netarifních, překážek se nyní dohodly dvě z těchto ekonomických mocností.

Situace se postupně mění a mezi nejsilnější ekonomiky se už dávno zařadila také komunisticko-kapitalistická Čína. I tak ale ekonomické partnerství mezi EU a Japonskem nemá z hlediska svého záběru obdoby. Spojuje Evropskou unii, která je jako celek s největší ekonomikou světa, a Japonsko jako třetí největší ekonomiku. (Pokud počítáme i EU jako celek, Japonsko v tomto žebříčku zaujímá čtvrté místo.)

Ekonomické partnerství tak zahrnuje oblast s výkonem na úrovni téměř 30 procent světového hrubého domácího produktu. Počet obyvatel v této hospodářské zóně přesahuje 600 milionů.

Dobrá zpráva pro Čechy

Z českého pohledu může být dohoda EU-Japonsko zajímavá pro jednotlivé tuzemské exportéry nebo potenciální investory v zemi vycházejícího slunce. Je samozřejmě možné namítnout, že Japonsko není příliš velkým ekonomickým partnerem. Zaujímá nicméně z hlediska české obchodní bilance sedmé místo mezi mimoevropskými zeměmi. (Více informací o česko-japonském obchodu najdete v MEDu č. 2 a na webu www.export.cz.)

Ta hlavní pozitivní zpráva pro Čechy spočívá v něčem jiném – navzdory všem hrozbám obchodních válek zatím volný obchod na velké části zeměkoule žije a dále se rozvíjí. V případě otevřené české ekonomiky to znamená, že vůbec nemusíme propadat beznaději.

Bylo by ale chybou význam dohody EU – Japonsko přeceňovat. Mnozí mají v živé paměti, jak před dvěma lety tehdejší kanadská ministryně zahraničního obchodu Chrystia Freelandová téměř plakala, když se zdálo, že belgické Valonsko zablokuje dohodu CETA o volném obchodu mezi Evropskou unií a zemí javorového listu. Nechápala, jak je možné, že EU není schopna uzavřít ekonomické partnerství se zemí, která sdílí stejné hodnoty.

Evropská nejistota

V případě Kanady to dopadlo dobře – alespoň v tom smyslu, že dohoda už prozatímně vstoupila v platnost. Díky tomu už do letošního léta zmizelo 98 procent cel a netarifních překážek, jejichž odstranění dohoda s Evropskou unií předpokládala. I zde to ovšem ještě „zadrhlo“, protože se ozvalo italské Hnutí pěti hvězd – dnes součást vládní koalice v Římě. Jeho šéf Luigi Di Maio prohlásil, že ratifikace dohody CETA na Apeninském poloostrově nepřichází v úvahu.

Vzhledem k tomu, že už v obchodě EU s Kanadou zbývá odstranit jen malou část překážek, nemusí mít na první pohled postoj Hnutí pěti hvězd až tak zásadní význam. Je tu ale silné varování – i v Evropě je dost politických sil, které mohou dosud převažující pozitivní postoj Bruselu k novým obchodním dohodám tlačit opačným směrem.

S hrozbou, že dohodu s Kanadou neschválí, přišli v minulosti například také Rumuni, kteří se dožadovali recipročního vízového režimu.

Ratifikace snáze a rychleji

Pokud jde o samotné ekonomické partnerství s Japonskem, tady problémy s ratifikací nehrozí – stačí totiž pouhý souhlas evropských institucí. Ratifikace by měla být dokončena do března 2019, symbolicky ještě před odchodem Británie z EU.

To, že se ratifikace dohody s Japonskem týká pouze zjednodušená procedura, prosadil předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker – právě po nepříliš povzbuzujících zkušenostech s ujednáním CETA. Z evropsko-japonského partnerství ovšem bylo nutné oddělit významnou část o investicích, která by si schvalování v národních parlamentech vyžadovala – vzhledem k tomu, že tady jsou evropské pravomoci omezené. Právě kolem investic ostatně stále panují neshody a Evropané s Japonci dále jednají. Ekonomické partnerství tak zatím není až tak dalekosáhlé, jak by mnozí očekávali.

I tak ale naráží nové pravidlo, podle něhož ekonomické partnerství s Japonskem nebudou schvalovat národní parlamenty, na odpor nevládních organizací jako Greenpeace a dalších ekologických aktivistů nebo spotřebitelských asociací. Ty tvrdí, že ujednání EU-Japonsko povede k dalšímu nebezpečnému oslabení kompetencí vlád jednotlivých států v oblasti veřejných služeb, boje s finančními spekulacemi nebo k hrozbě dovozu geneticky modifikovaných potravin z Japonska.

S aktivitou části evropské občanské společnosti proti podobným dohodám, kterou známe z pozastaveného jednání o transatlantickém partnerství mezi EU a USA, je tedy také nutné dále počítat.

Japonská auta, potraviny z EU

Ekonomické partnerství EU-Japonsko nepřináší oproti stávajícímu obchodnímu režimu až tak dalekosáhlé změny. Navíc je nutné při odstraňování jednotlivých cel počítat s přechodným obdobím mnoha let.

Obě strany nicméně šly do jednání s jasnými zájmy, v nichž prosadily kompromisní řešení. Pro Japonce bylo důležité, aby padla evropská 10procentní cla na dovoz automobilů. Ta během osmi let spadnou na nulu.

Evropané zase hodně usilovali o zrušení japonských cel na potravinářský dovoz, díky dohodě se tamní trh otevře sýrům, vínům či masu z EU. Nejde ale zdaleka jen o obchod – evropské firmy kupříkladu získají přístup k japonským veřejným zakázkám.

A důležitými součástmi ekonomického partnerství jsou také dohody o ochraně dat a duševního vlastnictví, pravidlech v oblasti corporate governance nebo společném úsilí o udržitelný rozvoj.

Pozorovatelé se přou, co přesně má prezident Donald Trump za lubem. Během červencového setkání s Jeanem-Claudem Junckerem byl vstřícný. Foto: © European Union , 2018   /  Source: EC – Audiovisual Service   /   Photo: Etienne Ansotte

Američané se ozvali

Pokud ovšem bylo hlavním cílem rychlého uzavření ekonomického partnerství EU-Japonsko reagovat na ochranářské tendence Trumpovy administrativy a podpořit tak i do budoucna volný obchod ve světě, zřejmě se to podařilo.

Část amerických expertů přišla s varováním, že zatímco dříve Spojené státy nastavovaly různé globální standardy od technických parametrů přes oblast duševního vlastnictví až třeba po citlivou záležitost geneticky modifikovaných potravin, nyní mohou tuto roli postupně přebírat ostatní – včetně Evropanů a Japonců.

Americký ministr financí Steven Mnuchin po podepsání ekonomického partnerství mezi EU a Japonci zvolil jasně vstřícný přístup. Tuto dohodu označil za povzbuzující a vyjádřil naději, že také Američané dosáhnou dalších podobných ujednání jak s Evropou, tak s Japonskem.

Prezident Donald Trump – mimo jiné i během setkání s Jean-Claudem Junckerem – pak upravoval svou rétoriku a twitterovou komunikaci v tom smyslu, že mu vždy šlo především o odstranění veškerých cel a dalších bariér.

Aby to vydrželo…

Japonci ostatně „zabrnkali na nervy“ činitelů ve Washingtonu i v dalším případě – když společně třeba s Australany prosadili pokračování v projektu Transpacifického partnerství (TPP) bez ohledu na Trumpem ohlášenou americkou neúčast.

Japonsko-evropské partnerství je každopádně v souladu s takzvanou abenomikou – ekonomickou politikou současného premiéra Šinzó Abe. A také s dosud převažujícím pohledem v Bruselu – či šířeji v celé Evropské unii. Z hlediska českých zájmů by bylo dobré, kdyby to tak v Evropě vydrželo.

JAN ŽIŽKA

 

Státní tajemník MZV Miloslav Stašek o prioritách ministerstva