Finanční krach Argentiny? Rok 2001 se zatím neopakuje, obavy ale rostou

Na konci roku 2001 argentinská vláda odepřela lidem přístup k jejich vlastním bankovním účtům. A bylo jedno, zda na nich mají uložená tamní pesa nebo třeba dolary. Když na začátku letošního září země zavedla kontroly kapitálových transakcí a omezila směnitelnost pesa za zahraniční měny, mnozí Argentinci se začali bát, že vzpomínka na minulost může být vlastně také „vzpomínkou na blízkou budoucnost“. Hrozí opakování scénáře z počátku tisíciletí?

Prezident Mauricio Macri bojuje o znovuzvolení. Výsledky primárních voleb v srpnu mu mnoho šancí nedávají a způsobily paniku na finančních trzích. Foto: Shutterstock

Dnešní situace je přece jen rozdílná. „Argentinské banky jsou dnes v lepší kondici než v roce 2001,“ říká český velvyslanec v Buenos Aires Karel Beran. Většina lidí si ale podle velvyslance velmi dobře pamatuje na takzvané corralito. Tak Argentinci říkají ohrádkám pro ovce a také opatřením ze začátku tisíciletí, kdy se lidé nemohli dostat ke svým penězům. Karel Beran připomíná, že střadatelé tehdy znovu získali plný přístup k účtům až po dvou letech.

Na druhé straně omezení volné směnitelnosti pesa a přístupu k zahraničním měnám není v latinskoamerické zemi ničím zvláštním. „Tuto regulaci zrušila až vláda prezidenta Mauricia Macriho po jeho nástupu do úřadu na konci roku 2015,“ dodává velvyslanec. Nyní se ale sám zastánce liberální ekonomiky Macri musel uchýlit k podobným opatřením poté, co se argentinská měna v srpnu dostala pod tlak finančních trhů a začala silně oslabovat. Důvodem k panice na trzích byly paradoxně výsledky primárních voleb, v nichž se ukázalo, že velkou šanci na vítězství v podzimních „ostrých“ prezidentských volbách má Macriho soupeř Alberto Fernández.

Týdeník The Economist napsal, že investoři se obávají návratu k populistické politice Macriho předchůdkyně Cristiny Fernández de Kirchner, která po sobě zanechala vysoký rozpočtový deficit a zmanipulovanou statistiku. Ta skrývala velmi špatný stav argentinské ekonomiky. „V Argentině je politika s ekonomikou propojená mnohem více, než jsme zvyklí v Česku,“ poznamenává v této souvislosti velvyslanec Beran. A dodává, že skutečný stav ekonomiky neznal po svém nástupu do funkce ani Mauricio Macri. Proto se také některé jeho sliby, že hospodářskou situaci země zásadně změní, ukázaly jako nerealistické.

Současný stav je do značné míry důsledkem dosud nevyřešených problémů z minulosti. A i vzhledem k panice na trzích se některé ekonomické ukazatele v poslední době spíše rapidně zhoršují. Letošní inflace dosahuje více než 50 procent, hodnota pesa vůči dolaru klesla za poslední rok o zhruba 30 procent. Když Karel Beran přijel na konci roku 2016 do Argentiny, bylo možné dolar vyměnit za 16 pes. Před několika dny překročil hranici 62 pes. Ekonomika letos klesá druhý rok po sobě – loni o 2,5 procenta, míra chudoby dosahuje 35 procent.

Nedůvěra k vlastní měně

Ekonomický diplomat Tomáš Hart, který do letošního srpna působil v Buenos Aires, popisuje, jak vypadalo „corralito“ v roce 2001. Lidé se cítili okradeni a podvedeni. Vkládali do bank své dolarové úspory a spoléhali se na sliby, že tím rozhodně neprodělají. Pravý opak se stal pravdou. Také Tomáš Hart vidí rozdíl v tom, že tehdy byly banky v problémech, zatímco dnes nic nenasvědčuje tomu, že by se situace mohla opakovat. „Argentinské banky nebyly nikdy tak ziskové jako v letech 2017-2019,“ zdůrazňuje ekonomický diplomat.

Nedůvěra k vlastní měně a ekonomice přesto vede mnohé Argentince k tomu, aby své finance převáděli do zahraničí. „Potkal jsem řadu bohatších lidí, kteří si ukládali peníze v Uruguayi na tamních bankovních účtech, nebo si tam pořizovali třeba byt. A ti ještě bohatší směřují do Spojených států,“ říká Tomáš Hart.

Jednou věcí jsou zdravé banky, druhou stále nepříliš radostný stav argentinské reálné ekonomiky. Minulé finanční krize vyčerpaly tamní průmysl, tomu ale nepomáhá ani boj s tradičně vysokou inflací. Tomáš Hart upozorňuje, že centrální banka kvůli ní dlouhodobě udržuje vysoké úrokové sazby na úrovni desítek procent. To také znamená, že firmám se vyplácí spíše ukládat peníze v bankách než investovat do svého rozvoje. „Firmy, které by ideálně měly něco vyrábět, obchodují s penězi,“ popisuje stav argentinské ekonomiky velvyslanec Beran. Tomáš Hart vysvětluje, že tato situace často ničí i to, co ještě z málo výkonného hospodářství zbylo.

Karel Beran vidí kořeny problémů v dlouhodobé ochranářské a izolacionistické politice Argentiny, kterou se prezident Macri snažil překonat. Velvyslanec přirovnává ekonomiku latinskoamerické země k hospodářství někdejší RVHP, která sdružovala státy někdejšího východní bloku v Evropě: „Argentinci se snaží vyrábět prakticky všechno, většinou ale v nízké kvalitě.“ Země tedy exportuje stále především zemědělské a potravinářské produkty – hovězí maso, víno, sójové boby. Určitou naději přináší rostoucí těžba surovin – ropy a plynu – z významného argentinského břidlicového naleziště. Otázkou ale je, zda potenciální příjmy z vývozu uhlovodíků přispějí k tomu, aby Argentina posílila také vlastní průmysl.

Tomáš Hart poukazuje také na další nerostné bohatství Argentiny, země má velké zásoby lithia, mědi, zlata, stříbra nebo kobaltu. V poslední době se díky tomu dařilo lákat zahraniční investory, velké firmy ale zatím vyčkávají.

Protesty proti Mezinárodnímu měnovému fondu nejsou v Argentině ničím překvapivým. Foto: Shutterstock

Příliš pomalé škrty?

The Economist soudí, že určitý podíl viny na současné situaci má také prezident Macri a Mezinárodní měnový fond. Macri tím, že byl příliš opatrný a zvolil postupný, gradualistický přístup ke snižování deficitu, místo aby dal přednost rychlým rázným krokům. Mezinárodní měnový fond zase údajně nadmíru riskoval, když loni poskytl Argentině svoji vůbec největší půjčku v historii – ve výši 57 miliard amerických dolarů. Fond totiž věřil, že velký balík peněz obnoví důvěru investorů, aniž by bylo nutné hned všechny poskytnuté finance utratit.

Tomáš Hart k tomu dodává, že ještě na začátku léta MMF vyhlašoval, že krize není až tak vážná a situace Argentiny se postupně zlepšuje. Vše tomu opravdu nasvědčovalo, fond ale nepočítal s tím, jak investoři zpanikaří po primárních volbách.

„Byl jsem překvapen, že Mezinárodní měnový fond poskytl největší půjčku právě Argentině,“ uvádí velvyslanec Beran k loňskému rozhodnutí MMF. Přičítá ho také skutečnosti, že Macri dokázal udržovat vynikající mezinárodní vztahy. S domácí podporou už to měl mnohem složitější – zatímco The Economist ho viní z příliš opatrného gradualismu, Argentinci mu naopak vytýkají přílišné „utahování opasků“.

A Macri se ocitl pod palbou domácí kritiky kvůli tomu, že údajně MMF příliš ustupoval. Tomáš Hart připomíná, že všichni současní prezidentští kandidáti kromě Macriho chtějí s fondem vyjednávat o změně podmínek splácení úvěru. Hlavní favorit voleb Alberto Fernández dal dokonce najevo, že se může s žádostí o financování místo MMF obrátit na Číňany. To, že Čína bude mít v Argentině stále silnější vliv, není nijak nereálný scénář ani podle obou českých diplomatů. Tomáš Hart zároveň upozorňuje, že Alberto Fernández nedávno navštívil Portugalsko, které má své zkušenosti z jednání o úpravě podmínek svého dluhu vůči MMF.

The Economist vidí určitý „prostor pro optimismus“ v pragmatickém přístupu hlavního ekonomického poradce favorita voleb Fernándeze. Tímto poradcem je Guillermo Nielsen, který prosazuje jednání s MMF o změnách podmínek splácení, ale nechce tyto rozhovory příliš vyhrocovat. Uznává také potřebu rozpočtového přebytku a reformy pracovního zákonodárství. „Bez takové reformy není možné očekávat nějaký větší příliš zahraničních investorů,“ vysvětluje velvyslanec Beran.

Také Tomáš Hart mluví o jisté „levicové pragmatičnosti“ lidí z okolí Alberta Fernándeze. Zahraniční investoři ale zatím zjevně měli silné pochybnosti, zda podobní pragmatici dostanou v případě Fernándezova vítězství skutečně šanci se uplatnit – zvláště pokud vzroste vliv viceprezidentské kandidátky Cristiny Fernández de Kirchner, která teď asi jen dočasně ustoupila do pozadí.

JAN ŽIŽKA

 

Vstup na chorvatský trh