ČESKÝ DESIGN MÍŘÍ NA TERČ

Trenér biatlonové reprezentace zaměřuje spektiv – speciální dalekohled, původně určený k pozorování přírody a zvláště ptactva. V tuto chvíli slouží ke sledování terčů a toho, jak je trenérovi svěřenci a svěřenkyně trefují nebo míjejí. Podobné televizní záběry jsou divákům dobře známé, ale málokdo si ve chvíli vypjatého sportovního zápolení uvědomí, že spektivy se značkou Meopta se mohou pochlubit také oceňovaným designem.

Spektiv MeoStar S2 v rukou trenéra biatlonové reprezentace mužů Zdeňka Vítka. Foto: Petr Slavík, Český biatlon

Podobu spektivu MeoStar S2 navrhovala designérka Jana Vaňková, která v přerovské Meoptě působí už od roku 1973. Jméno Jany Vaňkové je spojené i s novodobou historií, kdy firma na konci minulého století spolupracovala s legendárním podnikatelem a jabloneckým rodákem Paulem Rausnitzem. Ten se později stal jejím majitelem. V roce 1997 Jana Vaňková získala ocenění Design centra ČR za sportovní dalekohled Hermes II. A na začátku tohoto desetiletí se společně s mladým designérem Karlem Čižmářem pustila do projektu MeoStar S2. Karel Čižmář tento spektiv modeloval v počítačových 3D variantách.

Spektivy, binokulární dalekohledy nebo puškohledy patří k výrobkům, které v současnosti Meoptě – na rozdíl od různých high-tech průmyslových aplikací – nepřinášejí nejvyšší tržby. Jsou ale velmi důležité pro její marketing. Spektivy MeoStar 2 si už kromě české biatlonové reprezentace objednali také Slováci, Norové, Francouzi a Poláci.

„Je výborné, když i díky těmto finálním výrobkům ukážeme našim zákazníkům v oblasti průmyslových aplikací, že skutečně patříme do první světové ligy,“ uvedl v rozhovoru pro MED generální ředitel Meopty Vítězslav Moťka. (Více informací v časopise MED č. 6.) Podobné je to se silným důrazem Meopty na design – stejně jako řady dalších českých firem a významných exportérů, u nichž to mnozí lidé vzhledem k odvětvovému zaměření těchto společností příliš nečekají. Zakladatelka festivalu Designblok Jana Zielinski vysvětluje, že kvalitní design je pro mnoho firem důležitým marketingovým nástrojem, i když je často spojován s jejich relativně méně prodávanými produkty.

Orientace přerovského výrobce optických přístrojů na design má už téměř sedmdesátiletou tradici. Vedle designérů jako Zdeněk Sekora nebo Danuše Mazurová pracoval v ateliéru Meopty také například akademický sochař Eduard Kupka, který do Přerova přinesl nový pohled na prostorové a tvarové řešení výrobků. Jeho nejznámějším dílem je 16milimetrová promítačka MeoClub z konce šedesátých let.

Krize jako impulz

Jestliže se s Meoptou vracíme až do poloviny minulého století, český design jako takový se dnes hlásí k ještě starším tradicím meziválečného Československa. Tehdy vznikla silná vazba mezi designem a průmyslovými výrobky. Svou roli v tom paradoxně sehrála i hospodářská krize a inspirace ze Spojených států.

„Do přelomu dvacátých a třicátých let se datuje nová etapa vývoje průmyslových výrobků pro širokou veřejnost. Američtí výrobci ve snaze udržet odbyt výrobků a přestát tak období hospodářské krize začali využívat potenciál průmyslových designérů, kteří se dosud mohli uplatnit jen jako architekti, reklamní výtvarníci nebo scénografové,“ napsali Jana Johanna Pauly a Jiří Hulák – autoři příslušné kapitoly obsáhlé historické knihy Design v českých zemích 1900-2000.

V současné době se historie do jisté míry opakuje. Jana Zielinski v rozhovoru pro MED mluví o tom, jak hospodářská krize z let 2008-2009 donutila řadu českých firem k tomu, aby inovovaly a začaly spolupracovat s designéry. (Více zde.)

Čezeta se představila i se svým „prasečím rypákem“ na loňském Designbloku. Foto: Designblok

Česká auta za Ledwinků

Už za první republiky také můžeme vystopovat silnou orientaci na kreativní přístup v odvětví, které od vzniku samostatné České republiky táhne jak tuzemskou ekonomiku a export, tak průmyslový design – v automobilovém průmyslu. Světovou senzací bylo v roce 1934 představení automobilu Tatra 77 na berlínském autosalonu. Autory nového aerodynamického designu, který byl v souladu s nejnovějšími technickými poznatky i estetickými představami, se stali konstruktéři Erich Überlacker a Erich Ledwinka – syn slavného šéfkonstruktéra kopřivnické Tatry Hanse Ledwinky. Tatra 77 byla prvním důsledně aerodynamickým automobilem vyráběným sériově.

Vůbec první československou aerodynamickou karosérií ale překvapil už o tři roky dříve vůz zvaný Kapka společnosti Wikov, která se zaměřovala hlavně na výrobu zemědělských strojů. V případě Wikovu je tu také jistá paralela se současností – tuto značku oživil Martin Wichterle, do jeho skupiny nyní patří sklárny Rückl a Bomma, které dnes přebírají přední ocenění za design. (Více zde.)

Zatímco staronové značky se chlubí svou bohatou historií, velmi dobře si vedou i některé firmy, jejichž zrod se datuje až do období po sametové revoluci. A i v těchto případech může jít o společnosti, u nichž mnozí žádný velký důraz na design nepředpokládají. Jednou z takových firem je výrobce nemocničních lůžek Linet. Jana Zielinski označuje tuto značku vedle automobilu Škoda a minerálky Mattoni jako jednu z „trojice osvícených“, které byly kreativní už v pochmurných devadesátých letech, kdy se design příliš nenosil. Jedna z největších autorit českého kreativního průmyslu Maxim Velčovský v této souvislosti dokonce mluví o bizarním období často zbytečných firemních krachů spojených s amatérským přístupem k designu a marketingu.

Kreativita z bývalého kravína

Linet silně propojil „technické“ inovace nemocniční postele s inovacemi jejího designu. Na jedné straně vývoj směřoval ke stále sofistikovanějšímu lůžku, které se má – slovy zakladatele firmy Zbyňka Frolíka – díky pokročilým funkcím podílet na zlepšování zdravotního stavu pacienta. Na druhé straně se designéři Jiří Španihel a Ivan Dlabač starali o to, aby lůžko z bývalého kravína v Želevčicích u Slaného překonávalo světovou konkurenci i tím, jaký zanechává estetický dojem.

Další výzvy pro Linet naznačil Zbyněk Frolík v rozhovoru pro MED. (Více v časopise MED č.7.) Budoucnost vidí v tom, že jeho firma bude stále více nabízet lůžka pro domácí péči, která se budou svým designem mnohem více podobat klasickým dřevěným postelím.

Sázka na design je důležitá i u řady dalších firem, jejichž historie se začala psát po sametových politických změnách. Patří mezi ně například výrobce nábytku Le bon, společnost Ravak, která se zaměřuje na koupelny a jejich vybavení, nebo Tescoma, známá svými kuchyňskými potřebami.  Výrobce koupelnových předložek Grund dlouhodobě spolupracuje s významnými designéry z oblasti módy, jako jsou Osmany Laffita a Blanka Matragi, nebo z oblasti průmyslového designu, jako je Luigi Colani.

Lupínek a designérka

 

Náměstek Martin Tlapa o Programu Záruka zahraniční rozvojové spolupráce

„Lupínek“ – křeslo Chips navrhovala Lucie Koldová a vyrobil TON. Foto: Designblok

Společnosti, které se v posledních desetiletích prezentují silnou firemní identitou a zajímavou historií – ať už díky budování nových značek nebo návratu k těm tradičním, přitahují také výrazné osobnosti z řad designérů. „Osobně se zabývám spoluprací s firmami, u kterých je důležitá historie i místo vzniku,“ říká jedna z nejoceňovanějších českých designérek současnosti Lucie Koldová v knize Designblok Book 2018. V poslední době získává ceny za křeslo Chips, „které se dotýká země pouze ve třech bodech“. Navrhovala ho pro tradiční nábytkářskou firmu TON, jíž se v devadesátých letech podařilo přežít dobu, kdy celé odvětví výroby nábytku v Česku procházelo velmi bolestivou transformací.

Křeslo se vzdušným opěrákem ve tvaru bramborového lupínku, který je zároveň vedle dvou noh tím třetím opěrným bodem na zemi, na konci března získalo prestižní mezinárodní ocenění Red Dot.

Krátce předtím se Lucie Koldová stala jednou z vítězek soutěže Czech Grand Design v kategorii designér roku, zatímco firma TON získala ocenění výrobce roku – za křeslo Chips a za kolekci dřevěného nábytku Santiago 02 designéra Reného Šulce. Tento nábytek je určený pro seniory a osoby se sníženou pohyblivostí.

„Prasečí“ elektoskútr

Ne vždy se najdou v Česku vizionáři, kteří se pustí do resuscitace zdejších tradičních značek. Někdy přichází pomoc ze zahraničí. To se stalo v případě slavné Čezety – československého skútru, který si díky svému tvaru vysloužil přezdívku prase. Česká zbrojovka ve Strakonicích poprvé Čezetu představila v roce 1956, její design byl dílem konstruktéra a závodníka Jaroslava Františka Kocha.

Zdánlivě dávno zapomenutý výrobek československého průmyslu ale zaujal britského podnikatele Neila Eamonna Smithe, který od roku 2012 pracuje na jeho oživení. Design Čezety s typickým kulatým světlem na „prasečím rypáku“ zůstává prakticky stejný, rozdíl je v tom, že novodobý skútr má elektrický pohon. „Pořád jsem překvapený, že se po roce 1989 nenašel nikdo, kdo by chtěl Čezetu vzkřísit,“ prohlásil Smith v rozhovoru pro magazín Proč ne?! na konci minulého roku. Výroba elektroskútrů Čezeta zůstává v Česku. „Nechtěl jsem nechat vyrábět skútry někde v Asii. Děláme všechno tady a pořádně,“ dodal Smith. Čezeta už o sobě dala vědět mimo jiné na loňském Designbloku.

A co dál?

Čeští průmyslníci a exportéři by si nyní mohli položit otázku, s jakými trendy mají počítat do budoucna. Březnové vyhlašování cen Czech Grand Design potvrdilo, že novým trendem je ekologický design. Absolutní vítězkou se stala módní návrhářka Tereza Rosalie Kladošová, která prezentovala oděvy z recyklované vlny. Sama Kladošová ke svému projektu v Design Book 2018 poznamenala: „Chtěla jsem vytvořit materiál za použití zbytkových merino česanců z odpadu z výroby, které by jinak skončily v koši. Postup je poměrně komplikovaný, všechny vzory jsou skládané ručně, takže každý kus je originál.“

Podobných oceňovaných projektů je čím dál tím víc. Zůstává otázkou, jestli povedou i ke komerčním úspěchům. Stojí ale minimálně za zamyšlení, jestli by se sázka na nový trend nemohla českým kreativním firmám vyplatit.

JAN ŽIŽKA