ASIJSKÁ TYKADLA ČESKÉ DIPLOMACIE

S počtem Vietnamců, kteří už se vydali za prací do České republiky, se to zatím srovnat nedá, přesto může jít o velmi zajímavý vývoj na tuzemském trhu. V českých firmách přibývají pracovníci z Filipín, podle loni schváleného programu může tisícovka z nich využít zrychleného řízení – podobného takzvanému „režimu Ukrajina“ pro zájemce o práci z této východoevropské země.

Turistická prezentace České republiky v Manile. Foto: Jaroslav Olša, jr., MZV ČR

A Filipínci už si získávají dobrou pověst – jsou pracovití, mluví dobře anglicky a kulturně mají jako katolíci k Čechům blíže než mnozí jiní Asiaté. Zaměstnanci z asijských zemí mohou pomoci české ekonomice překonávat nedostatek pracovních sil – který už ostatně pociťují zdejší investoři z jiných koutů východní Asie. Typickým příkladem jsou Korejci, vedle Němců nejvýznamnější investoři v klíčovém českém odvětví – v automobilovém průmyslu.

Jaroslav Olša, jr. působil po víc než deset let jako velvyslanec v obou zmiňovaných zemích – v Jižní Koreji i na Filipínách, kde svou misi ukončil na konci minulého roku. „Filipínci jsou zvyklí pracovat v zahraničí, zhruba čtvrtina až třetina tamního práceschopného obyvatelstva žije v jiných zemích,“ uvádí Jaroslav Olša. Upozorňuje, že zdaleka nejde jen o pracovníky s nízkou kvalifikací: „Vysoké školy na Filipínách dnes mají velmi dobrou úroveň a v zahraničí se výborně  uplatňují tamní účetní, technici, inženýři nebo architekti, ale také lékaři a zdravotnický personál.“

Důležitá je podle Olši také filipínská schopnost se přizpůsobovat odlišným kulturám. Zatímco Korea je velmi homogenním jazykově-kulturním prostředím, o Filipínách s celkovým počtem více než sta milionů obyvatel platí pravý opak – na tamním souostroví se mluví 130 jazyky, přičemž sjednocující „linguou franca“ je nejen největší místní jazyk tagalog, ale především angličtina. „Filipínci jsou minimálně bilingvní, ale častěji trilingvní, není pro ně proto problém naučit se třetí, čtvrtý, pátý jazyk,“ říká český diplomat a zároveň autor řady knih, publikací i článků o Asii a Africe.

Přitažlivá země Česko

Ekonomická diplomacie jde ruku v ruce s tím, jak úspěšná je prezentace Česka v zahraničí. Faktem je, že Česká republika může být zajímavou destinací nejen pro filipínské pracovníky, ale také pro zmíněné korejské investory – nejen z čistě ekonomických důvodů. To samé platí pro turisty z Koreje, Filipín i dalších asijských zemí.

Jaroslav Olša působil v Soulu šest let v době, kdy se mimo jiné rozhodovalo o další významné korejské investici v Česku – výrobce pneumatik Nexen.  V jednu chvíli vše nasvědčovalo tomu, že Češi už v tomto souboji o nadějného investora prohráli s Poláky. Nakonec podle Olši Korejce přesvědčila prezentace Česka jako příjemného místa pro život – země s krásnou Prahou, o které Korejci ostatně dobře vědí a do které – na rozdíl od Varšavy – v té době směřoval denně přímý let ze Soulu, země s dobrými školami, ale třeba i kvalitními golfovými hřišti a malebnými vánočními trhy.

Vzhledem k tomuto potenciálu není divu, že se česká ekonomická diplomacie v posledních letech hodně zaměřovala na incomingovou turistiku. Asiaté cestují stále častěji. Před dvanácti lety mířilo do Česka 30 tisíc korejských turistů ročně, v době, kdy velvyslanec Olša své diplomatické působení v Soulu končil, jich už bylo přes čtvrt miliónu a dnes téměř 400 tisíc.

A podobný potenciál dnes mají rychle rostoucí Filipíny. Jde sice stále o podstatně chudší zemi než Jižní Korea, ale i Filipínci cestují stále častěji. Potenciál filipínských turistů dokládá Olša na příkladu Tchaj-wanu, který se rozhodl jim zrušit víza – navzdory tchajwanské opatrnosti z přílivu nelegálních migrantů za prací. Katolické Filipínce zvláště láká pražská barokní architektura. Už dnes jich do české metropole přijíždí každý rok více než 20 tisíc.

Silné značky táhnou export

Z hlediska dalšího rozvoje ekonomických vztahů je podle Jaroslava Olši důležité ukazovat úspěšné příběhy českých značek. Jak v Koreji, tak na Filipínách se za jeho působení prosazovala česká piva. Na Filipínách zatím v menším měřítku, i tam už se ale třeba značka Pilsner Urquell stala velmi žádanou. „Pro každého českého velvyslance je velmi důležité, aby na trhu v zemi jeho působnosti bylo české pivo, protože je to produkt, který každý zná a má ho rád,“ citoval Jaroslava Olšu list The Manila Times – v jednom z mnoha článků, které ve filipínských médiích na konci minulého roku bilancovaly jeho působení na velvyslaneckém postu

Pro každého českého velvyslance je velmi důležité, aby na trhu v zemi jeho působnosti bylo české pivo, protože je to produkt, který každý zná a má ho rád, uvádí bývalý velvyslanec v Jižní Koreji a na Filipínách Jaroslav Olša, jr. Snímek z propagační kampaně českého piva v Koreji. Foto: Jaroslav Olša, jr., MZV ČR

Podobné je to s českým sklem. Jaroslav Olša opakovaně upozorňoval, že české lustry – neboli velké světelné instalace, jak se jim dnes často říká – zdobí už více než půlstoletí prezidentský palác Malacañang, ale také řadu nově postavených hotelů a kasin v Manile. A podobným „ambasadorem“ pro český export se v mnoha asijských zemích stává značka Škoda. Rýsuje se možnost, že po Singapuru by se naše automobily mohly v dohledné době dostat i na filipínský trh.

Staří a noví tygři

Není pochyb o tom, že rychle rostoucí asijské země – ať už jde o vyspělé ekonomiky na Dálném východě jako je třeba Jižní Korea, nebo nastupující trhy na jihovýchodě kontinentu, označované často za nové asijské tygry – přinášejí obrovské příležitosti pro české exportéry. „Asie jako taková je zdaleka nejperspektivnější trh. To není jenom o Číně, je to také o Vietnamu, Thajsku, Indonésii. Také Filipíny rostou,“ řekl v rozhovoru pro poslední loňské vydání časopisu MED známý český podnikatel Zbyněk Frolík – zakladatel firmy Linet, která dnes po celém světě prodává nemocniční lůžka. (Více zde.)

O co jsou asijské trhy lákavější, o to těžší bývá do těchto geograficky vzdálených zemí proniknout – zvláště pro české malé a střední podniky. Před nadměrnými očekáváními v tomto ohledu varuje Jana Šedivá – donedávna zástupkyně ředitele asijského odboru na pražském ministerstvu zahraničí. Vstup na trh zemí jihovýchodní Asie obvykle vyžaduje značnou trpělivost, během prvních let podnikání je nutné počítat spíše se ztrátou než se ziskem.

Této situace často dokážou podle sinoložky Šedivé, která od letoška převzala post velvyslankyně na Filipínách, využít čínské společnosti. Ty jsou zvyklé – i v duchu tradičního konfuciánského přístupu – trpělivě vyčkávat a zaměřují se spíše na dlouhodobý než okamžitý zisk. Ztrátové hospodaření s vidinou na postupný úspěch si ovšem mohou dovolit i kapitálově silné západoevropské firmy. A velmi pružní jsou ve svých ekonomických aktivitách v jihovýchodní Asii také Australané, dodává Jana Šedivá. Nemluvě o tradičním ekonomickém vlivu Japonska a Spojených států. Češi každopádně musí počítat s obrovskou konkurencí.

Role pro ekonomickou diplomacii

Na druhé straně platí, že v asijských zemích je o to důležitější role ekonomické diplomacie. „Pro Evropany je to často nepochopitelné, v Holandsku nikoho nenapadne, že by se kvůli zahraničnímu obchodu s jinou evropskou zemí měli scházet premiéři,“ uvádí diplomatka, která v minulosti působila  v Haagu nebo Jakartě. Úspěšnému obchodu s asijskými zeměmi podle ní musí předcházet dobré politické a diplomatické vztahy. Klíčovou roli sehrávají návštěvy vrcholných politiků, kteří byznysmenům otvírají dveře. A také aktivity diplomatů, kteří v daných zemích působí.

„V Asii je důležité dodržet určitou formu, obal bývá mnohdy důležitější než obsah,“ líčí své zkušenosti Jana Šedivá. A platí to i pro ty nejvyspělejší země jako Jižní Korea nebo Japonsko. Důležitá je úcta k autoritám. „Říká se, že Korejci dotáhli formální konfucianismus dále než Číňané,“ poznamenává nově nastupující velvyslankyně.

V asijských zemích dává smysl uzavírat mezivládní dohody o rozvoji ekonomických vztahů a krůček po krůčku usilovat o jejich plnění.

Filipíny jsou ale jiné

Filipíny, na které teď Jana Šedivá zaměří veškeré své úsilí, jsou ovšem přece jen v mnohém výjimečné. „Už tím, že jde o křesťanskou, katolickou zemi,“ vysvětluje velvyslankyně. „S nadsázkou se říká, že Filipínci jsou Asiaté jenom napůl. Každopádně je můžeme označit za Tichomořany, jejichž kultura je přece jen odlišná.“ Jana Šedivá očekává, že na Filipínách bude možné vsadit podstatně více na neformální přístup. Zkušenost jejího předchůdce Jaroslava Olši to potvrzuje.

JAN ŽIŽKA

 

Náměstek Tlapa o exportu do Indonésie a na Filipíny

Ekonomický diplomat z ambasády v Jakartě o exportu do Indonésie