Jednotný vnitřní trh projde nejvážnější zkouškou

Jednotný vnitřní trh představuje největší a nejúspěšnější výdobytek ekonomické integrace Evropské unie, jež existuje na evropské přeshraniční bázi právě a jen díky této integraci. V loňském roce si Jednotný vnitřní trh připomněl 25 let své existence, datované od doby, kdy byl oficiálně prohlášen za dosažený; a současně též 60 let od chvíle, kdy pokus dosáhnout jej započal. A letos nepochybně projde svou nejvážnější zkouškou odolnosti.

Ta zkouška se skládá z několika předmětů. Každý z nich je různě intenzivní, každý z nich má jiný časový rozměr. A každý z nich je jinak predikovatelný, ačkoliv pro všechny platí, že velmi obtížně. Souběžnost jejich působení však může být třaskavá.

Nejobávanější z nich je nepochybně brexit; hrozbou je pak zvláště nejistota, která jej stále obklopuje, a to v čase, kdy mělo být již dávno jasno. Pokud by bylo již nyní zřejmé, že jediným proveditelným scénářem je ten bez dohody, i tato varianta by byla dnes kvitovanější než situace, kdy je stále všechno možné. Druhým jsou volby do Evropského parlamentu, jež mohou podstatně přepsat politickou mapu Evropy ve směru posílení destruktivních, odstředivých politických subjektů.

„Neviditelná“ dělítka Evropy

Třetím pak jsou na první pohled sice neviditelná, ale v realitě o to silněji působící dělítka, která činí nynější Evropu heterogenní. Dělítka, jež odrážejí přežívající výskyt partikulárních zájmů, jež jsou rozdílné pro evropský Západ, Východ, Sever i Jih. A všechny tyto oblasti trpí zvláště v této vývojové etapě podivnými vrtochy, kde se jejich zájmy jeví vůči ostatním vyhroceněji a neslučitelněji.

Již dekády vnímané tradiční dělení Evropy na Západ a Východ výrazně nezměnil ani pád železné opony, přes veškerou a patrnou ekonomickou, společenskou, či politickou konvergenci. Novým dělítkem se však zdá být to severojižní. A obě osy jsou pro zemi, jež leží v blízkosti geografického kontinentálního těžiště, fatální.

Chybí velkorysost

Problémem je, že přes svůj veškerý a neoddiskutovatelný pokrok a dosažené přínosy, není Jednotný vnitřní trh stále ještě zdaleka završen a dokončen. Stále je ještě značný rozdíl mezi tím, činíme-li nějakou obchodní transakci pouze uvnitř své vlastní země, anebo přeshraničně. A právě výše vyřčená dělítka coby projevy a důsledky rozdílných zájmů silně brání tomu Jednotný vnitřní trh skutečně dokončit. Chybí velkorysost na obou stranách, motivem jsou krátkodobě hledící a obvykle národně ochranářské scénáře, oproti snaze vytvořit vskutku homogenní, vyvážený a vyladěný orchestr, jehož celek i jednotlivé sekce nebudou vyvedeny z rovnováhy, ale naopak novou systémovou rovnováhu nastolí.

Ta zoufale chybí například na trhu práce, kde skutečně volný pohyb pracovních sil je v realitě naplňován pouze marginálně. Pouze asi necelá 3 % občanů EU pracují v jiném členském státě, než je ten jejich domácí; v tomto mají dokonce navrch i občané nečlenských zemí EU, jichž na hypoteticky průměrném pracovním trhu EU působí zhruba 6 %. To vše v situaci, kdy na jedněch národních trzích práce marně hledají každého, kdo má ruce a nohy, a ve stejném čase na jiných trzích práce téhož integračního uskupení stále vykazují dvouciferné míry nezaměstnanosti. A do toho všeho instituce EU řeší, jak marginální případy vysílání pracovníků z evropského Východu způsobují distorzi pracovního trhu na Západě, namísto toho, aby skutečně volný pohyb pracovních sil stanovil i novou rovnovážnou cenu – tedy mzdu.

Very spicy dish

Beznaděj, ilustrující totéž v bledě modrém, se týká (ne)uvolnění určitých segmentů služeb, jež stále zůstávají ve výlučné či jen mírně sdílené kompetenci členských států. A to nemluvíme o oblastech, jež přináší světelná rychlost technologických změn, na něž evropská legislativa není schopna reagovat vůbec.

Když k tomu všemu připočteme hrozbu globální obchodní války, jež se zatím naštěstí projevuje především svými „svalnatými slovy“, hulákanými světovými lídry, než jejich činy, je o very spicy dish s jistotou postaráno.

Proč je Jednotný vnitřní trh tak důležitý a proč se nevyplatí hrozby podceňovat? Dělá Evropu silnější, bohatší a odolnější vnějším tlakům v porovnání s tím, kdy by si každá z jejích – v globálním kontextu – „zemiček“ jela jen na svoji vlastní pěst.

Petr Zahradník, ekonom České spořitelny a člen Evropského hospodářského a sociálního výboru, Brusel

 

Příležitosti pro české firmy na finském trhu