Malá revoluce:

Měření ekonomické diplomacie

Nejobtížnější otázky bývají jednoduché. Podle čeho poznáme, že naše diplomacie pracuje dobře? Kdo je naším klientem? Máme a můžeme něco z toho, co děláme, měřit? Psal se rok 2014, a s touto otázkou jsme začali přicházet do debat, jak nastavit českou diplomacii v zahraničí na počátku mandátu nové vlády.

Martin Tlapa, náměstek ministra zahraničních věcí

Nebylo to proto, že bychom se potřebovali či chtěli vypořádat s diplomaty, kteří do zahraničí odcestovali v minulosti. Nebylo to ani z důvodu, že by si velvyslanci, stejně jako je tomu v jedné indické mytologii, po návratu ze svého působení v zahraničí museli s novou prací měnit své jméno. Tak špatné to s naší diplomacií nikdy nebylo. Přesto jsme ale občas slyšeli povzdech, že diplomaté v zahraničí příliš v srdci pomoc firmám nemají, že pro tento úkol nejsou připravováni či že našim firmám vlastně nerozumí.

Inspirace Einsteinem

Jsou věci měřitelné a věci, které měřit nelze. Výsledky našich diplomatů, jejich znalost klíčových hráčů a vhled za kulisy politických rozhodnutí skutečně nejde srovnat do jedné tabulky a jednoho čísla. Na druhé straně přístup k firmám, jejich spokojenost se službami úřadu a zájem o příležitosti v zemi, ve které působí, se hodnotit dají. A pokud tento výčet doplníme o informace dalších skupin klientů, z privátního či veřejného sektoru, dostaneme současných šest pilířů hodnocení. Vlastně jde o přístup inspirovaný slovy Alberta Einsteina, že hodnocení má vycházet z toho, co člověk dává, ne z toho, co je schopný získat.

Obecně vztah lidí k hodnocení nebývá kladný. Ani ostrá výzva Petera Druckera, který říkal, že když něco nemůžete měřit, nemůžete to ani řídit, mnoho ohlasů ve veřejné správě nevyvolává. V tomto smyslu je Ministerstvo zahraničních věcí trochu pilotem a snad i příkladem pro další veřejné instituce. Myslíme si totiž, že bez zpětné vazby od našich klientů nezjistíme, kde nám věci nejdou, kde a jak se dále zlepšovat.

Samotné hodnocení úřadů se skládá z řady kritérií, která jsou plněna daty z různých zdrojů, jako jsou informace firem o kvalitě řešení jejich dotazů nebo výsledky projektů ekonomické diplomacie. Také spolupracujeme s klíčovými reprezentacemi podnikatelů, se kterými pravidelně procházíme úřad po úřadu a probíráme, co jsme za uplynulý rok společně udělali, jaký byl výsledek snažení a výsledný efekt. Aby bylo hodnocení co možná nejobjektivnější, jsou do něj promítnuty důležité proměnné, jako je velikost úřadu či počet zemí, které úřad pokrývá.

Žádná rozcvička

Jack Welch, bývalý šéf General Electric a vynikající manažer, tvrdí, že systémy hodnocení jsou často jen rozcvičkou v papírování. Jsem rád, že se toto v našem případě nepotvrdilo a že se z pilotního projektu stala samozřejmá součást naší práce, která pomáhá přinášet důvěru v podobě stále více spokojených firem. A to je naší největší odměnou. Zdá se, že naše diplomacie začíná mít tah na branku. Svým přístupem, kompetencemi i výsledky je již srovnatelná s jinými státy s vyspělou ekonomickou diplomacií. Slovy Pepíka Hnátka z Okresního přeboru: dokážeme při útoku týmu trefit i zařízení.

Ze začátku to byla malá revoluce. Letošní červnové předávání vysvědčení výsledků naší ekonomické diplomacie již emoce nevzbuzuje. Ale nenechme se mýlit, dopisování klientů do společně sdílené databáze firem, jejich oslovování a živé dohadování, co se od nás očekávalo a jak vše dopadlo, nikterak neklesá. Aktivita se zvyšuje s rychle se rozšiřujícím počtem firem – klientů ministerstva. A jsou to právě oni, kteří zcela automaticky očekávají, že přístup a výsledky naší práce budou všude ve světě srovnatelné s tím nejlepším úřadem, se kterým se setkali. Z těchto firem se také ozývá, že věci se mění k lepšímu, že jsme to jejich ministerstvo zahraničních příležitostí.

MARTIN TLAPA, náměstek ministra zahraničních věcí

 

Diskuse s ekonomy během porady ekonomických diplomatů