• více než 140 mil. trh s významnou surovinovou základnou, dostupnou a kvalifikovanou pracovní silou, předpokladem dalšího ekonomického rozvoje a růstu;
• zájem na rozvoji vzájemných hospodářských vztahů a tomu odpovídající tvorba, využívání a zdokonalování souboru finančních a nefinančních nástrojů na podporu vývozu a investic;
• výhodná výchozí pozice opírající se o dlouholetou tradici vývozu, znalost ruského trhu (včetně schopnosti komunikace v ruském jazyce) a znalost potřeb ruských partnerů;
• pozitivní pověst českého zboží z tradičních odvětví mezi ruskými spotřebiteli;
• v tradičních oborech moderní a efektivní průmyslová výroba, schopná technologicky reagovat na požadavky ruského trhu;
• velmi dobrá pozice v bilaterálních hospodářských vztazích na federální úrovni i s vybranými regiony Ruska.

• podnikatelské prostředí dosud nedosahuje úrovně evropských standardů; existence celé řady překážek obchodu;
• nedostatečné povědomí o možnostech a realitách ruského trhu;
• nedostatečné kapitálové možnosti českých podniků;
• slabá schopnost kombinovat vývoz s vyššími formami spolupráce, včetně výrobní a technologické kooperace a zakládání společných podniků;
• až na výjimky nízká schopnost čs. podnikatelských subjektů sdílet informace o příležitostech a seskupovat se do efektivních aliancí či konsorcií;
• slabá podpora prodeje (brandů) čs. firem, absence obchodního modelu ve střednědobém i dlouhodobém horizontu;
• rezervy ve využití potenciálu upevňování vztahů v hospodářské oblasti na multilaterální úrovni (most mezi EU a RF).

• dynamický růst ekonomiky a zlepšený stav veřejných financí;
• růst reálných příjmů a tomu odpovídající zvyšování výdajů na spotřebu – vznik nové spotřebitelské poptávky po dováženém zboží;
• zlepšená platební a investiční schopnost ruských partnerů;
• postupné otevírání trhu (privatizace energetického sektoru), přibližování obchodního režimu pravidlům Světové obchodní organizace (WTO);
• modernizace zastaralé výrobní základny a zavádění nových technologií v celé řadě průmyslových odvětví (energetika, těžba surovin, hutnictví a kovovýroba, těžké strojírenství, chemický průmysl, zemědělství a výroba potravin;
• postupný rozvoj dopravní a telekomunikační infrastruktury;
• nižší nasycenost trhu v regionech RF.

• nejistoty spojené se schopností udržet dlouhodobě vysoká tempa růstu; hospodářské cykly a jejich krizové fáze (1998, 2008);
• závislost ruské ekonomiky na surovinách (ropa, plyn a další komodity), možné negativní dopady při výrazném snížení světových cen;
• vysoká míra zasahování státu do ekonomiky; četné administrativní překážky v podnikání a zahraničně obchodních operacích; zdlouhavé, ne vždy dostatečně transparentní, zato poměrně finančně nákladné procedury v obchodě;
• strukturální nerovnováhy plynoucí z nedostatečné diverzifikace ekonomiky, silné závislosti na surovinách a poddimenzované dopravní, telekomunikační, distribuční, logistické a energetické infrastruktury;
• monopolní struktury (omezení) v některých sektorech ekonomiky (strategické sektory);
• nedostatečná ochrana práv k duševnímu vlastnictví;
• snižující se cenová výhoda čs. výrobků (poměr cena/kvalita se vyrovnává západoevropským analogům).

3) Perspektivní obory

• Strojírenství – místní průmysl nezbytně potřebuje další modernizaci a rozšíření výrobních kapacit s využitím moderních technologií (informační, bio a nanotechnologie) a technologického vybavení a zařízení, zejména ve strojírenství, hutnictví, sklářství, zpracování dřeva, elektrotechnice, elektronice, automobilovém, leteckém, loďařském průmyslu, výrobě kolejových vozidel, dopravních prostředků pro přepravu osob,  včetně ekologizace těchto výrob.
• Energetika – po ukončení krize bude nedostatek energetických kapacit limitujícím prvkem v rozvoji ruského průmyslu. K prioritám proto bude patřit zejména výstavba nových energetických bloků (klasických, plynových a paroplynových), včetně jaderných. Podobně jako ve vyspělých ekonomikách  vzroste význam alternativních a obnovitelných zdrojů energie. Vzhledem k zastaralému technickému stavu energetického komplexu vyvstává otázka rekonstrukcí a modernizací  generujících bloků, včetně zavádění úsporných technologií, jakož i rekonstrukce a rozšíření distribučních sítí. Důležitým zůstává rozvoj, resp. udržení těžby a distribuce ropy, zemního plynu a uhlí, včetně navazujícího chemického a petrochemického průmyslu.
• Těžba surovin – surovinový potenciál v zemi skýtá řadu příležitosti pro české výrobce těžební a důlní techniky (těžba přírodních materiálů, železných i neželezných rud, uhlí, atd.).
• Dopravní infrastruktura – s očekávaným růstem výkonnosti ruské ekonomiky nabývá na významu výstavba a rekonstrukce federálních a regionálních silnic a dálnic, železničních sítí, leteckých koridorů a vodních cest.
• Automobilový průmysl – s obnovením růstu kupní síly obyvatelstva vzroste poptávka na trhu osobních automobilů. Ruský trh tudíž bude skýtat  příležitost pro české výrobce automobilů a dodavatele dílů a příslušenství. Obdobný  vývoj očekáváme i v segmentu užitkových a nákladních automobilů.
• Zemědělsko–průmyslový komplex – s přihlédnutím ke současnému stavu v ruském zemědělství a potravinářském průmyslu očekáváme poptávku po nových zemědělských technologiích jak v sektoru rostlinné, tak i živočišné výroby. V zájmu zvýšení tržního podílu domácí produkce potravin očekáváme zvýšený zájem o technologie zpracování zemědělských produktů a výroby potravin.
• Stavebnictví a bytová výstavba – před ekonomickou krizi přetrvával v RF několik let stavební boom v oblasti bytové i průmyslové výstavby, což  vyžadovalo posílení stávajících stavebních kapacit, jakož i kapacit na výrobu stavebních materiálů (cementárny, cihelny,  sklárny, izolační materiál apod.), stejně jako nové stavební technologie a stavební techniku. S tím souvisejí i  investice v oblasti přípravy, rozvodů pitné vody, sběru a čištění odpadních vod, rozvodu elektřiny a plynu, zateplení budov a likvidace průmyslového a komunálního odpadu.
• Zdravotnictví – přetrvávající neutěšený stav v  ruském zdravotnictví předpokládá  jak dodávky moderní zdravotnické techniky a  přístrojového vybavení pro stávající a nově budovaná zdravotnická zařízení, tak technologického zařízení (výrobní linky) pro rozšíření domácí výroby léčiv.